Dobře utajená revoluce

Adam Votruba

Média obvykle ignorují či bagatelizují protesty v západním světě a naproti domu dávají velký prostor politickým protestům v jiných částech světa. Na příkladu Itálie a Ukrajiny byla minulý týden možnost sledovat něco takového v „přímém přenosu“.

Od pondělí 9. prosince probíhají po celé Itálii demonstrace požadující odstoupení vlády a zásadní změnu politiky země. Demonstranti vyzvali policisty, aby nechránili vládu a přidali se k nim. Příslušníci pořádkových jednotek si v některých městech na znamení solidarity sundali přilby a pochodovali s demonstranty. Organizátoři demonstrací slibují pokojnou revoluci.

K žádné revoluci v Itálii sice nedošlo a zatím nedochází, přesto jde o dosti rozsáhlé protestní hnutí. Médiím se však podařilo před veřejností tuto skutečnost dlouho utajit.

Nedá se přímo říci, že by minulý týden o Itálii vůbec žádná média neinformovala, ale učinila to takovým způsobem, že si toho málokdo povšiml. Takový obrázek jsem si alespoň udělal, když jsem se dotazoval lidí ve svém okolí, co vědí o současném dění v Itálii. Téměř všichni byli překvapeni.

Samotná skutečnost, že se podařilo relativně důležitou informaci udržet mimo dosah obecného povědomí, mi přijde neméně zajímá než informace sama. Jak lze něco takového provést?

Například ve veřejnoprávním rozhlase byla zpráva od italských protestech odvysílána. V následujícím zpravodajství však o tom nebylo již ani slovo, o hodinu později také ne atd. Zatímco ukrajinské protivládní demonstrace jsou zmíněny v každých zprávách hodinu co hodinu, o italských nepokojích se mluvilo jen ojediněle mimo hlavní vysílací čas.

Rovněž na internetu bylo ještě v průběhu minulého týdne příslušných článků jen poskrovnu. Řada médií o tom neinformovala vůbec. Ve středu 11. prosince, což byl třetí den od začátku protestů, jsem se s minimálním úspěchem pídil po příslušných informacích i na alternativních médiích.

Nutno říci, že takový výsledek není dílem pouze českých novinářů. Italské noviny rovněž demonstranty v prvních dnech ignorovaly. Protesty vlastně nebyly po chuti nikomu.

Nedaly se ani dost dobře zaškatulkovat, neboť se vymezovaly jak proti vládě, tak proti opozici, potažmo proti levici i pravici, což českému čtenáři možná připomene i naše domácí nálady namířené obecně proti všem politikům. Italské noviny přinesly podstatné zprávy o protestním hnutí teprve minulou středu.

Téhož dne se objevila krátká zmínka o italských událostech na Britských listech. Tento server často přebírá informace z britských médií a přináší v češtině stručná shrnutí z anglicky psaných článků. I informace o italském hnutí byla převzata z anglicky psaného média. Šlo ovšem o Al-Džazíru.

Teprve v tomto týdnu se objevuje více zpráv i v dalších médiích. Lidové noviny se například rozhodly informovat o událostech v Itálii v úterý 17. prosince.

Neřeknu nic nového, když prohlásím, že média obvykle ignorují či bagatelizují protesty v západním světě a naproti domu dávají velký prostor politickým protestům v jiných částech světa. Minulý týden však byla možnost sledovat něco takového v „přímém přenosu“.

Ukrajinskými událostmi byl mediální svět zaplaven tak, že jim nemohl nikdo uniknout, zatímco kdyby tou dobou v Itálii proběhla revoluce, u nás by o tom téměř nikdo nevěděl. Kdo pochybuje o tom, že média o realitě neinformují, nýbrž ji sami vytváří, mohl se o tom v posledních dnech přesvědčit.

    Diskuse (17 příspěvků)
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 18, 2013 v 11.46
    Otázka je - co s tím? Čím se lišíme od KLDR, když zde také vládne jednostranná propaganda? A když píšu zde, myslím tím i DR. Jaký úspěch tu měla mediální manipulace v době prezidenstkých voleb, to si ani nemusíme psát. Takyrevoluce v podání Sobotky, který se tím setřásl povinnosti dělat socdem politiku a míří si ke korýtku, opět díky mediální manipulaci, proběhla bez odporu, ba dokonce za potlesku levičáků.
    Co s tím? Naučit se myslet jinak. Vidět věci v jiných, než neoliberály narýsovaných souvislostech. Neomílat témata, předestřená pravicovými médii, ale hledat vlastní, jiná. To, co si spolehlivě přečtu v Právu, MF, či Reflexu, tady nehledám. Tuším, že to není žádná legrace, takováto média vytvářet, ale kdyby se redaktoři oprostili od animozit vůči Zemanovi, třeba by se mohlo zadařit. A pak - kdo ze zvídavějších by si nechtěl přečíst něco, co se jinde nemá šanci dozvědět? A navíc by se tím značně snížila možnost neoliberálů vytvářet realitu.
    Autorovi díky za příspěvek a ať se daří přicházet s dalšími neotřelými tématy.
    Petr Jedlička, redaktor DR
    December 18, 2013 v 13.57
    Protesty v Itálii
    Současné protesty v Itálii jsou nové formou, nikoliv obsahem. Jsou daleko menší než obvyklé například odborářské nebo studentské protesty v zemi a v průměru o dva řády menší než protesty na Ukrajině. Také tvrzení, že "Italské noviny přinesly podstatné zprávy o protestním hnutí teprve minulou středu" není pravdivé. Je skutečností, že si média v ČR, v Británii či v USA všímají více protestního hnutí v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku, nebo na Kubě, než třeba v Řecku nebo ve Španělsku, ale zas z toho nedělejme hliněného obra, jehož pak budeme slavnostně roztloukat ... např. protesty ve Francii bývají pokryté slušně, stejně tak v Německu. Několika-tisící-hlavému hnutí Occupy se pak věnoval svého času větší prostor než dění ve všech zemích východní Evropy dohoromady.
    Petr Jedlička, redaktor DR
    December 18, 2013 v 14.1
    Petr Jedlička, redaktor DR
    December 18, 2013 v 17.35
    já bych nebyl tak přísný, pane Kolaříku. BL tvoří tři výrazní a podle mě kompetentní autoři, kteří mají svůj úhel pohledu. Karel Dolejší a Jan Čulík určitě nejsou propagandisté a Štěpán Kotrba je spíše takový samorost ... jinak BL fungují jako kolektivní blog, otiskou, co jim lidé pošlou ... je tam hodně i protiputinovských textů, zejména k tématu 2. čečenské války. A - jak připomíná i Adam Votruba - Britské listy začaly jako první přinášet do českého prostředí přeložené úryvky zajímavých textů z anglosaských médií, a tím u nás - podle mě - dosti pozitivně ovlivnily povědomí o zahraničním dění ...
    Jiří Kubička, psycholog
    December 19, 2013 v 8.2
    Adam Votruba mě nepřesvědčil,
    že italské vidlové demonstrace jsou událostí podobného významu jako to, co se děje na Ukrajině.

    Nejde jen o to, že v Itálii je těch demonstrantů méně a vláda se je nesnažila rozehnat násilím.

    Na Ukrajině je důležitý ten geopolitický rozměr. Ukrajina je velmi široce rozkročena mezi Západem a Východem. Před Druhou světovou válkou by nikoho nenapadalo, že součástí samostatné Ukrajiny bude současně významné centrum polské kultury Lvov a nepochybně ruská Sevastopol. Pokud se na ulicích bojuje o zahraničně politickou orientaci země, jde o hodně.

    Rozpad sovětského imperia, při kterém se mimo území Ruska ocitl Krym i se se základnou ruské černomořské flotily, byl neuvěřitelnou událostí, kterou si v době, kdy byl Krym k Ukrajinské sovětské republice administrativně přičleněn, nikdo nedovedl představit. (Bylo myslím až za Chruščova.) Stejně tak je zvláštní, jak Poláci taktně mlčí a málo připomínají , že Lvov byl do druhé světové války polským městem.

    Italové jsou nespokojeni se svou vládou a politickým systémem už hodně dlouho, takže ty protesty nejsou žádná novinka, jak správně připomíná pan Jedlička.
    Luděk Ševčík, OSVČ
    December 19, 2013 v 10.49
    TT
    Tomáš Tožička
    December 19, 2013 v 11.33
    Naivita
    Adam Votruba má samozřejmě pravdu. Banalizovat demonstrace v Itálii, stejně jako se banalizovali v Řecku a ve Španělsku je tristní a hodí se to spíš do Respektu či Mafry, než sem.

    Ale ono je samozřejmě jednodušší bojovat za demokracii někde daleko, když u nás jsme to dotáhli do fáze, kdy nejvyšší soud potvrdil legalitu úplatků v parlamentu.

    Ještě markantněji je zkreslování faktů vidět na tom, jak média popisují "spřátelené a nepřátelské" demonstranty. Jedni jsou teroristé a násilníci, druzí jsou ozbrojení bojovníci za svobodu.

    Jiří Kubička, psycholog
    September 25, 2014 v 17.21
    Docela by mě zajímalo, co si pánové Votruba, Tožička a Ševčík myslí dnes.
    Nedovedu si je představit, jak uznávají, že se v odhadu relativního významu protestů v Italii a na Ukrajině zmýlili. Nebo přece?
    Jiří Kubička, psycholog
    September 27, 2014 v 13.37
    Nesnáze s kritikou médií
    Od publikace tohoto článku neuplynul ještě ani rok a je zjevné, že Adam Votruba se v posouzení důležitosti konkrétních událostí zcela zmýlil a mainstramová média měla víceméně pravdu. Poučil se z toho?

    Kritika médií je obtížná discliplína. Nestačí chápat obecný princip, že média o realitě neinformují, ale realitu vytvářejí. Potřeba jsou velmi rozsáhlé znalosti toho, o čem média píší ideologicky předpojatě.

    Je s podivem, že profesionální historik neměl na sklonku minulého roku takové znalosti historického kontextu ukrajinských událostí, aby pochopil, že se tam asi opravdu něco děje.

    Mediální kritika vyžaduje také znalost médií. Nestačí vytvořit si vágní dojem podle toho, o čem se zrovna mluví v české televizi, když ji náhodou zapnu. Musíte mít o médiích celkový přehled, jaký měl v této diskusi Petr Jedlička.

    V diskusi se spletl také Pavel Kolařík, když tvrdil, že Britské listy jsou jednostranně proruské. Stačí se podívat na to, co Dolejší a Čulík píšou dnes. Pavel Kolařík se ale neprezentuje jako mediální analytik.


    Na tomto příkladu je vidět, že snažit se pochopit světové dění na základě několika obecných formulek vede k omylům v interpretaci jednotlivých událostí, bez ohledu na obecnou pravdivost těchto formulek.

    VK
    Vojtěch Klusáček
    September 29, 2014 v 18.31
    USA se v Sýrii činily seč mohly. Podporou vč. nakonec i vyzbrojování protiasadovské opozice, v jejímž rámci byly od počátku převažující a nejakceschopněšjí radikálně náboženské skupiny s napojením na Saúdskou Arábii, s cílem šíření salafíje. A teď sklízejí plody v podobě tzv. Islámského státu. Ozbrojená protiasadovská opozice a IS jsou jedno a totéž, jen na dvou různých stranách tohotéž území.
    + Další komentáře