Čím a proč nás krmí

Táňa Fischerová

Současná hospodářská krize zdánlivě nemá řešení. Obzvlášť pokud ji chceme léčit tím, co ji způsobilo. Existují však i alternativní pohledy na ekonomiku a východiska ze současných problémů.

Léta se zajímám o různé alternativní ekonomické práce, protože stávající hlavní proud mi nedává odpovědi na různé otázky, které si dnes člověk nutně musí klást. Tak jsem se stala členkou Trustu pro ekonomiku a společnost, který zakládala inspirativní osobnost Naďa Johanisová. Díky Trustu dostávám do rukou různé zajímavé práce, které nutí k přemýšlení.

Ivana Lesaye a jeho studii o důchodové reformě jsem citovala nedávno. Dnes bych ráda zmínila jinou nesmírně zajímavou studii německé ekonomky Margrit Kennedyové „Peníze bez úroku a inflace.“ Margrit Kennedyová se věnuje systému našeho finančnictví a úrokům, na kterých stojí.

Margarit Kennedyová tvrdí, že dnešní peněžní úrokový systém stojí na skrytém přerozdělování peněz. Peníze jsou v rukou lidí, kteří vytvářejí bariéru tak, že ti, kteří mají méně, musejí platit poplatek těm, kdo mají více než potřebují. Problémy s nezaměstnaností, zadlužením třetího světa, ale i našich států a nás všech, hromadění zbrojního arsenálu, budování jaderných elektráren, to všechno je důsledkem tohoto systému, který udržuje peníze v oběhu s úroky a úroky z úroků. To tito ekonomové považují za „neviditelný zhoubný mechanismus“. Dochází tak k porušování ústavních práv ve většině demokratických zemí. Ústavy zaručují rovný přístup k veřejným službám a ten tady není. Kennedyová říká, že si stačí tyto věci uvědomit a mít odvahu je změnit dříve, než dojde k úplnému krachu a že změna bude výhrou pro všechny strany.

Na úvod představuje tři druhy růstu 1. normální (přírodní), 2. lineární (více strojů — více zboží — končí, když se stroje zastaví), 3. exponenciální (růst zpočátku pomalý, pak se zrychluje, nakonec téměř kolmá křivka růstu, končí smrtí hostitele — rakovina). Úrokový systém patří ke třetímu druhu, je exponenciální. Peníze se v intervalech znásobují, tento systém také vede k válkám.

Odhaluje také mylný předpoklad těch, kdo si osobně nepůjčují, že tedy neplatí úroky. Ty platí všichni v nárůstu cen služeb a zboží (až o padesát procent). Příklad dokladuje na Německu, kde žije. Rozdělila společnost na deset skupin a na grafech ukazuje, že osm z nich platí do systému více než dostává, devátá skupina dostává o něco málo více než dává a desátá inkasuje dvakrát více než platí. Na příkladu Německa a vzrůstu jeho státního dluhu také ukazuje, že dluh státu jednoho dne přeroste příjem. K tomu okamžiku se ostatně blíží všechny státy světa, protože dluhy už nejsou splatitelné, splácíme jenom úroky. Na německém příkladu dokládá, že za posledních 33 let došlo k tisíciprocentnímu nárůstu soukromého i veřejného dluhu. Vláda jej ještě podněcuje garantováním půjček, protože je to potom pro obyvatele přijatelnější. Inflace je jenom jinou formou zdanění a vláda tak zvládá zadluženost. Je to začarovaný kruh, který znamená prohlubování sociální nerovnosti i zhoršování životního prostředí.

Jak z toho ven? Podle Margrit Kennedyové je třeba vytvořit systém, který sleduje křivku přírodního růstu. Pak by většina byla dvakrát tak bohatá a na udržení životní úrovně by stačila polovina pracovního času.

Navrhuje peněžní systém, kde by lidé platili pětiprocentní udržovací poplatek v případě, že někdo peníze zadrží a nedovolí, aby obíhaly. Úrok je ziskem soukromým, poplatek by byl ziskem veřejným, musel by se vrátit do oběhu, aby byla rovnováha mezi objemem peněz a ekonomickou činností. Tento model už v minulosti existoval a byl úspěšný. V Rakousku v roce 1933 pracovali s místními penězi. V místě, kde se realizoval, vznikla nová pracovní místa a peníze zůstávaly v místní ekonomice. Model chtělo zavést 300 dalších měst, zasáhla však rakouská banka. Bála se ztráty monopolu a zakázala tisknout místní měnu.

Kennedyová nabízí jedno z mnoha řešení. Každý by měl dva účty, běžný a spořivý. Běžný by byl jako hotovost stále majiteli k dispozici, peníze by mohly ztrácet hodnotu buď půl procenta měsíčně nebo šest procent ročně. Kdo by měl na tomto účtu více než by potřeboval na platbu všech výdajů, byl by nucen s malým poplatkem převést platbu na spořivý účet, kde by banka mohla bezúročně půjčovat peníze tam, kde je potřebují. Tyto peníze by nebyly zatížené poplatkem. Majitel by sice nedostával úrok, ale peníze by zase neztrácely hodnotu. Všechno by fungovalo jako dosud, banky by měly zájem půjčovat, i ony by musely platit poplatky. Tím by přišel ke slovu regulační mechanismus ve prospěch všech a ne skryté přerozdělování bohatství.

K tomu ovšem také přidává nutnost pozemkové reformy, aby se peníze nepřesouvaly do spekulací s pozemky, byla by vlastníkem pozemků komunita a pronajímala je svým členům. Vlastníci půdy by platili poplatek cca tři procenta za rok z hodnoty parcely, byl by vyplácen komunitě a ta by za něj nakupovala půdu.

K tomu by měla přistoupit také reforma daňová. Platila by se nikoli daň z příjmu, ale ze spotřeby. Vyšší cena zboží by se vyvážila tím, že se nebude platit daň z příjmu.

Jaké výhody by podle Kennedyové z tohoto systému plynuly? Odstranění inflace, redukce sociální spravedlnosti, snížení nezaměstnanosti, snížení cen o třicet až padesát procent u zboží, ekonomická konjunktura, stabilní ekonomika.

Nový systém neutrálních peněz by mohl snížit růst zadluženosti i koncentraci peněz a zabezpečil by soustavnou výměnu zboží a služeb. Dnes jde třicet procent z každé koruny, marky, eura, dolaru na splácení úroků z kapitálu.

Naďa Johanisová ve své krásné knížce „Kde peníze jsou služebníkem, nikoli pánem“ popisuje ještě jiné varianty toho, jak i dnes působí alternativní ekonomiky a banky. Tady někde je klíč k budoucnosti. Proto musíme studovat nové modely a nenechat si cpát do hlavy omletá klišé lidí, kteří dobře vědí, čím a proč nás krmí.

    Diskuse (70 příspěvků)
    TF
    Táňa Fischerová
    February 12, 2010 v 19.3
    Velmi se omlouvám, ale byla jsem upozorněna na drobnou chybu, která mi unikla. Samozřejmě má být "redukce sociální nespravedlnosti".
    Táňa Fischerová
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    December 2, 2012 v 13.42
    Barter
    Je taky celkem zajímavý model.
    Jan Kopecký, sociolog
    December 2, 2012 v 14.48
    Čaká Vás všetkých naozaj ťažká volba
    no ako rakúskému občanovi by sa mi páčilo, keby českým presidentom bol Juraj Dienstbier a slovenskou prezidentkou Táňa Fischerová. Čechom treba chalana - a Slovensko je krajšia krajina.
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    December 2, 2012 v 17.39
    Myslím, že ženy jsou obecně na prezidentku lepší volba.
    Už jen kvůli těm kvótám. Koneckonců můj volební program počítal se dvěma Tatianami. Takže s paní Fischerovou bych myslím taky neměl problém.
    (A myslím by s těmi mými dvěma tvořila skvělý team! :-)
    Blažena Švandová, pracující důchodce
    December 3, 2012 v 16.44
    Podobný systém jako německé ekonomky Margrit Kennedyové, o kterém autorka referuje, je systém českého původu nazvaný Paradigma pro třetí milenium, p3m, který v Brně vyvinuli manželé Dymáčkovi viz
    http://paradigm3m.com/cz/index.php
    a dokonce do něj zapracovali i sociální a zdravotní systém, takže se obejdou i bez povinných odvodů do těchto systémů - čili jejich systém se obejde bez daní vyjma regulačních daní jako jsou daně z alkoholu, cigaret apod.
    Blažena Švandová, pracující důchodce
    December 3, 2012 v 16.59
    Dluh a banky
    Mezi lidmi se teď hodně mluví o roli bank při tvorbě státního dluhu. K tomu např.
    http://havlicekpetr.blog.idnes.cz/c/307653/Docka-se-CR-svoji-vlastni-exekuce.html
    Zde píše Petr Havlíček, jehož sympatickým heslem je
    Říkejte lidem pravdu a změníte svět,

    Komu všichni dlužíme (stát, lidé, firmy)? Odpověď zní: Bankám. Kde banky berou peníze? Odpověď zní: Půjčují si je od České národní banky a střadatelů. A kde bere peníze ČNB? Odpověď zní: Tiskne si je. A kdo je vlastníkem České národní banky? Odpověď zní: My, občané České republiky. MY jsme vlastníky, nikdo jiný být vlastníkem ani nemůže. A tak další logická otázka zní: V čem je tedy problém? Natiskněme si tolik peněz, abychom mohli zaplatit všechny naše dluhy. Státní, firemní, i ty domácí. A bude dobře. Dluhy zmizí a s nimi zmizí i infekce, kterou se lidstvo nakazilo. Infekce, která se jmenuje DLUH. Dluh, který vytváří bankovní svět.

    Kdyby tohle bylo všeobecně známé před dvěma a půl lety, dovolil by si Kalousek posílat nám složenky na úhradu státního dluhu?
    Jan Kopecký, sociolog
    December 3, 2012 v 17.55
    Taťána - Davidu Lobpreisovi (ale především autorce)
    Она ласкаться не умела
    К отцу и матери своей;
    Дитя сама, в толпе детей
    Играть и прыгать не хотела
    И часто целый день одна
    Сидела молча у окна.

    (Dík za odkaz patří znovu paní E.H.)
    David Lobpreis, Socio-ekononický migrant
    December 4, 2012 v 12.21
    Pane Kopecký, díky moc, ale
    ale já skutečně nemůžu za to, že se šéfová českého Googlu má stejné jméno jako kandidátka na presidentku. A souvislost s Evženem Oněginem mi taky trochu uniká.

    Ale díky, včera jsem vzpomínal, co si z toho Puškina ještě pamatuju a bohužel toho vážně moc není :-(.

    Ale ty vzorečky, ty jde většinou někde dohledat :-)...

    Takže ještě jendou díky a přeji krásný advent do Vídně:
    https://www.youtube.com/watch?v=5FKvN4lGa_o

    Jiří Dolejš, poslanec
    December 4, 2012 v 16.39
    debata o ekonomii bez ekonomů ?
    nesdržím se poznámky k ekonomické části diskuse : samozřejmě že ekonomický mainstream nedává odpovědi na všechny otázky. A tak ekonomičtí laikové i ekonomičtí disidenti právem hledají odpovědi. Ty by však neměly být odtržené do skutečnosti.
    Hledači odpovědí by měli být na pozoru před pocitem že odpověď našli bez důkladnější oponetury ekonomů..Množí se tu různé nápady na téma dekomodifikace peněz a předkládají se k věření bez jakéhokoliv kontextu s poznáním příslušného oboru..
    je třeba zdůraznit, že co ještě umožnuje lokální prostá směna v jakési novodobé komuně (obščině), to neumožnuje rozvinutá zbožně peněžní výroba na celospolečenské úrovni. Stručně : pokud penize nejsou zbožím, nejsou ani penězi.
    To na téma s lehkostí traktovaného tématu "free money". To se pak totiž snadno dostaneme do krajností jako je např."moneyless economy" což je jen levičácká protiváha pravičácké (libertinské až anarchokapitalistické) koncepce "free bankingu"
    Takové nápady nejsou objektivizovány tím že se názory obce ekonomů shodí jako málo nadšené a předjímavé. Je třeba to podrobit kritickému rozboru - nemlže to sloužit jako zjevené světlo, jedno jeslti inspirací má být žurnalistka Kennedyová a nebo matematik Dymáček.
    Eva Hájková, penzistka
    December 4, 2012 v 17.28
    Davidu Lobpreisovi
    Protože se mi nechce mluvit o ekonomii, tak se chytím radši toho vašeho Oněgina. O něm jsme se k maturitě učili hlavně to, že byl "лишний человек", tedy "zbytečný člověk" (čili člověk nemající žádný cíl), jemuž "все надоело" (všeho byl přesycen).
    Puškin, který se nechal zastřelit z deseti kroků pro čest své ženy (kdo z vás by to dnes udělal, pánové?), neměl tušení, že na přelomu 20./21. století budou skoro všichni lidé z euroamerické civilizace trpět oněginovským syndromem - nudou, cynismem nebo skepticismem. E.O. byl patrně průkopníkem postmoderního životního stylu, ale tenkrát takoví nebyli zdaleka všichni příslušníci šlechty. Například jeho přítel ne:
    "Vladimír Lenskij zval se jménem,
    duch goettingenský byl mu věnem,
    jenž nadšeně vždy uvěří,
    mávaje černou kadeří."
    + Další komentáře