Podle čtenáře je Miloš Zeman „jedním z mála vyvolených, kterým lze věřit, že jeho snahy míří k nám a pro nás, a nikoli pro jeho osobní blaho“. Nemůže být lepší potvrzení úspěchu politika, než po dvaceti letech působení získat takové hodnocení. Nemůže být vážnější varování pro ostatní politiky, kteří mají cejch těch nedůvěryhodných.

Dále autor dopisu lituje prezidenta, že jsou na něj dnes vytahovány „nicotnůstky“ typu politického dresu vrchního vládního úředníka nebo požadavku notářského ověření podpisů pro vládní většinu. Čtenář a volič, který podle vlastních slov sleduje Miloše Zemana už od hradeckého sjezdu ČSSD v roce 1993, a patří tedy zřejmě mezi tu část společnosti, která se o politiku zajímá dlouhodobě, má poněkud hrubě nastavená měřítka rozlišování. Co všechno se ještě dá považovat za nicotné?

Čtenář je hrdý na to, že Miloš Zeman, jedna z mála autorit této doby, který „zatím nikdy a nikam neuhnul a svoje voliče nezklamal“, je označován za „vidláka“ těmi „salonními politiky i novináři“, jimž by podle něj docela padlo označení „pijavice“.

Základ pro vládu tvrdé ruky jako na dlani: silný lídr, postaru vůdce, který to s námi myslí dobře, proti němu salonní politici a novináři, bahno demokratických nicotnůstek, které překážejí efektivnímu výkonu moci. A pijavice. Už jen z užití toho slova, byť v uvozovkách, mrazí. Pokud se v naší mediální krajině toto slovo dnes používá, pak nejspíš pro tuneláře a podvodné podnikatele přisáté ke státním zakázkám. Zde míří na ty, kteří kritizují prezidenta.

Z jiné strany napovídají totéž ohlasy na protiromské demonstrace. Stále znovu se objevuje tentýž typ reakce: obyčejný člověk z ulice, který ví, jak to je ve skutečnosti, a nenechá se zmást pomýlenými „sluníčkovými“ humanisty. Obyčejný člověk, který ví, kde je zlo, a stejně tak ví, že se proti němu dá jednat jen tvrdě. V tomhle hlasu lidu je síla přesvědčení. Zřejmě jen síla maskující nejistotu a strach, ale přesto síla schopná ničit a zabíjet.

Jen pochopitelná reakce na ekonomickou krizi, nejistotu, sociální napětí, chtělo by se říci. Jistě to tak do velké míry je. Ale zřejmě jsou i důvody hlubší. Kdo si dovolí je pojmenovat, bude se nutně mnohým jevit jako planý moralista a kecálek. Je to krize mravní. Přesněji řečeno, krize vztahová. Podobná té, která pomáhala ukovat vždy fascinující a zároveň morbidní vztahy mezi různými „vůdci“ a jejich lidem.

Vztahová krize přitom není jen krizí mezilidských vztahů. Je také narušením schopnosti rozeznávat vztahy mezi skutečnostmi, dobře rozlišovat. Pokud se věci samy o sobě závažné, byť zcela jiného druhu než jiné, třeba ekonomické problémy, začnou jevit jako zbytečnosti, zanedbatelné nicotnosti, je zle.

Tak je tomu s protěžováním nikým nevolené partaje vlastních „přátel“ prezidentem, který na plná ústa kritizuje stranu, která „neprošla peklem voleb“. Tak je tomu s požadavkem notářského ověření podpisu většiny ve Sněmovně, který vlastně říká jen dvě věci: prezident pohrdá poslanci a chce všem dokázat, že si může dělat, co se mu zlíbí.

Miloš Zeman je a bude testem toho, jak hluboko jsme jako společnost klesli pod tíhou frustrací všeho druhu, licoměrnosti a vyprázdněnosti politiky, mediální povrchnosti a vlastní myšlenkové pohodlnosti. Pokud bude většina vidět v siláckých gestech projev vůdcovských schopností a v laciných stokrát omletých bonmotech důkaz ostrovtipu, nečeká nás nic dobrého. Za zády nebo ve stínu „lidového“ prezidenta se budou šikovat skuteční sekáči, politici tvrdé ruky, kteří zatočí se všemi nicotnůstkami a konečně budou řešit skutečné problémy této země.

Jestli vláda Jiřího Rusnoka získá či nezíská většinu, není nakonec tím nejpodstatnějším. Autor tohoto sloupku je přesvědčen, že důvěru nezíská. Pokud ano, bude to jen za cenu zverbování slušné roty přeběhlíků, což je, jak všichni víme, zcela v souladu s dlouhodobým přesvědčením Miloše Zemana. Sociální demokracii by slušelo, kdyby se proti pravděpodobnému souhlasu většiny našlo několik jednotlivců, kteří by pro prezidentskou vládu ruku nezvedli.

A co s tím vším pijavice? V dávném lékařském umění věděli o léčivých schopnostech těchto tvorečků. Přikládání pijavek brání srážení krve, pomáhá při infarktu i mrtvici. Sliny pijavic prý dokonce obsahují nejméně dvacet látek zmírňujících bolest. Lidské pijavice, kriticky uvažující a rozlišující, mohou ředit krev nahromaděnou v situacích společenské krize, příliš hustou krev tekutého hněvu, který může celé lidské obci snadno přivodit zástavu srdce.