Většina z nás ví a uznává, že daňové úniky ale i daňová optimalizace jsou problémem. Že pomáhají, mnohem významněji než tolik démonizované zneužívání sociálních dávek, rozkládat solidárně financované systémy. Dejme tomu, že se nebudeme zabývat problémem přesunu daňového břemene na nízkopříjmové a nemajetné skupiny obyvatelstva a tím zvyšující se degresivity daňového systému. Dejme tomu, že vezmeme za svůj názor, že spravedlivá je rovná daň u daně z příjmu a rovněž jedna sazba u daní ze spotřeby. Přijmeme za nejspravedlivější nulovou daň pro střihače kuponů či nulovou daň z dědictví. I pokud budeme neoliberalismem zaslepenými pravičáky, měly by v nás daňové úniky a optimalizace, zneužívající skuliny v zákonech, naplňovat spravedlivým rozhořčením nad nemorálností zneužívačů.

Jsou však mezi námi tací, kteří podobné hloupé moralizování dávno hodili za hlavu. A jedním z nich je Miroslav Kalousek a taktéž členky a členové jeho týmu na Ministerstvu financí. Pojďme si připomenout jednu starou historii.

Dluhopisy pro domácnosti poprvé

Blíží se již čtvrtá emise tzv. dluhopisů pro domácnosti. Pojďme si při té příležitosti připomenout, jak to bylo s emisí první, a nejen s ní. Ponechme pro začátek stranou, pro které domácnosti ony spořící dluhopisy jsou. S trochou nadsázky byl zajisté původní záměr otevřít emisi dluhopisů jednotlivcům, a tedy nejen velkým finančním zprostředkovatelům, jako jsou banky, bohulibý. Státní dluhopisy pro občany měly být instrumentem, který umožní drobným střadatelům získat slušný výnos — dlouhodobě možná i reálný, překonávající inflaci — a zároveň touto formou vyjádřit svou sounáležitost se státem. Nákupem těchto obligací mohlo býti dáno najevo, že svému státu důvěřujeme, že věříme, že je veřejný sektor solventní, a jsme ochotni investovat do jeho dlouhodobé existence a podobně.

Bohužel, zásahem neznámých osob se bohulibý záměr proměnil ve smutnou frašku.

Kdosi na Ministerstvu financí rozhodl, že nominální hodnota jednoho dluhopisu bude jedna koruna. Z této jedné koruny byl tedy vypočítáván roční úrok, který tvořil - nechci zde zacházet do podrobností, celkem máme minimálně tři typy dluhopisů s různým úročením a podobně, ale to není v našem kontextu důležité — v případě jednoletého diskontovaného dluhopisu diskont 0,02 Kč, při úrokové míře dvě procenta. Srážková daň z této čásky byla 0,02 Kč x 0,15, tedy 0,003 Kč. Z daňových předpisů — které byly dámám a pánům na MF jistě známé — vyplývalo, že díky zaokrouhlování dolů se takto vysoká daň neodváděla.

A tu máš čerte kropáč. Máme zde daňovou optimalizaci přímo z dílny Ministerstva financí! Vláda, jež má plná ústa boje proti korupci, ministerstvo, které vyhrožuje pracujícím důchodcům doměřením daně a vytýká jim zneužití finty s přerušením pobírání starobního důchodu na jeden den v roce, konkrétně první den v roce, se tu dopouštělo zajisté nemorálního a možná i nelegálního jednání. Je totiž otázkou, zda orgány veřejné moci neporušují zákon tím, že jej obcházejí. Neplatí zde totiž, na rozdíl od občanů, že co zákon nezakazuje, je dovoleno, ale naopak, že dovoleno je pouze to, co zákon povoluje.

Dluhopisy pro domácnosti podruhé a potřetí

A vše se ubíralo ještě lepšími cestami. V další fázi emise státních dluhopisů byly tyto ke koupi i dalším subjektům, nejen jednotlivým občanům. Mohly si je zakoupit nadace, neziskové organizace, církve. Vše krásně bez daně. Od státu se přiučily i některé korporace, které svým manažerům místo platů zapůjčovaly dluhopisy s nízkou nominální hodnotou a tímto způsobem je nezdaněně vyplácely. Vše zašlo tak daleko, že nakonec po dlouhých letech Ministerstvo financí zrušilo v zákoně možnost zaokrouhlování. Nepřipomíná to laskavému čtenáři ministra Kočárníka blahé paměti a kauzu lehkých topných olejů... ?

Mezitím přišly veřejné rozpočty o nemalé prostředky. Schválně píši veřejné rozpočty. Protože z celkové škody na nevybrané srážkové dani při první emisi dluhopisů, kterou jsem spočítal za pět let na zhruba 375 milionů korun, připadá 37,5 milionu na kraje a zhruba 82 milionů na obce. I zde tedy máme příčinu neopravených chodníků nebo přetrvávání neefektivního veřejného osvětlení se starými žárovkami ve vašem městě. Podobná čísla — o něco nižší při jarní emisi 2012 a naopak vyšší při „vánoční“ emisi 2012 — vycházejí i při dalších fázích vydávání spořících dluhopisů. Celkem tedy Miroslav Kalousek připravil veřejné rozpočty zhruba o miliardu korun, z toho o více než třetinu rozpočty obcí a krajů.

Cui bono?

V čí prospěch se vše výše uvedené událo? Rozhodně ne ve prospěch chudých domácností. V první emisi nakoupilo dluhopisy 35 862 osob, v druhém 24 414 osob a institucí a ve třetím kole 36 595. Jde o neočištěná čísla, ve skutečnosti si mnoho osob a institucí koupilo různé druhy dluhopisů v jednotlivých kolech a stejně tak se zřejmě překrývají subjekty ve více kolech. Dalo by se tedy předpokládat, že počet nabyvatelů dluhopisů v reálných osobách bude ještě podstatně nižší. Média hovoří o celkem 68 000 a není důvod jim v tomto nevěřit.

To rozhodně není masový zájem širokých vrstev obyvatelstva. Z toho vyplývá průměrný nákup přibližně za 569 000 Kč . V jarní emisi 616 000Kč a na Vánoce si pod stromeček na úkor nás ostatních bohatší spoluobčané a korporace nadělili průměrně za zhruba 819 000 korun. Nezdaněný průměrný roční příjem z jednotlivé úložky pak byl velmi přibližně 14 225 korun , 15 400 korun a 20 475 korun ročně. A konečně do veřejných rozpočtů nabyvatelé dluhopisů díky triku třídních druhů z Ministerstva financí neodvedli z první emise z roku 2011 zhruba 2 133, z jarní emise průměrně 2 310 a z „vánoční“ 3 071.

Laskavému čtenáři jde zajisté nyní hlava kolem z přemíry čísel. Ale čísla nejsou nejdůležitější. Je zajisté legitimní osvobodit státní dluhopisy pro domácnosti od placení srážkové daně z úroků. Ostatně u povodňových dluhopisů to tak bylo. Ale transparentně. V zákoně. Ne trikem spočívajícím ve stanovení nesmyslně nízké nominální hodnoty instrumentu. Ironií je, že minimální nákup dluhopisů byl tisíc kusů. Proč tedy ministerstvo rovnou nestanovilo nominální hodnotu na tisíc korun? Jedině proto, aby svým přítelíčkům z řad bohatých spoluobčanů umožnilo se na úkor nás ostatních opět trochu obohatit a nezaplatit přitom daně. Neboť daně jsou pro socky. Úspěšní v této zemi daně neplatí.

Poučení z toho plyne

Mohlo by se říci, že výše uvedené je již passé. Že přeci v rámci daňové reformy byla tato zaokrouhlovací anomálie, přímo vyzývající k zneužívání, odstraněna. Předtím ale byla zneužita až na dřeň. A nový zákon o dani z příjmu přináší bohatým spoluobčanům a hlavně vlastníkům kapitálu jiné, lepší laskominy. Například úplně ruší daně pro střihače kuponů, daně z dividend. To, ve světle letošního zvýšení daně z přidané hodnoty na potraviny a léky na patnáct procent a za současného permanentního skřehotání o potřebě rozpočtové konsolidace, nelze nazvat jinak než výsměch.

Ze stejného soudku je „principiální“ postoj ministra Kalouska k výjimkám z daňových zákonů, například u stravenek. Transparentní výjimka je fuj, trik obcházející zákon huj. Netřeba připomínat benevolentní a zlehčující přístup k zneužívačům daňového systému virtuálně emigrujícím do daňových rájů. Poučení je jasné. Tuto a nejen tuto vládu je třeba pečlivě sledovat. Jakmile vytvoří prostor pro své tunelářské kamarádíčky, jako tomu bylo v oblasti tzv. podpory obnovitelných zdrojů, je třeba bít na poplach. Jakmile učiní nějaký krok vedoucí k prosazování zájmů úzké skupinky nejbohatších a jimi vlastněných firem, dtto.

Od toho ale máme média a také policii. Pokud ani ta nekoná, nezbude nám než se stát hlídacími psi demokracie a psát a podávat trestní oznámení.