Deník Referendum oslovil experty a spolupracovníky s anketní otázkou. Padne po víkendu Nečasova vláda?

Vladimíra Dvořáková, politoložka

Osobně se domnívám, že vláda spíše padne, protože prodlužování agónie zároveň přispívá k mobilizaci společnosti a vytváření alternativ - mnoho iniciativ nyní hledá platformu pro vzájemné propojení. Do června to asi těžko stihnou, později by to mohlo znamenat velké nebezpečí pro existenci všech stran stávajícího politického establišmentu.

Ovšem, jako vždy u nás, není jasné, zda můžeme brát v úvahu racionální uvažování. V momentě, kdy vypukla nová krize, jsem předpokládala, že má Karolína Peake spočítanou dostatečnou většinu za sebou. Většinu neměla a pokud se i po  dvou dnech hledají další příznivci, znamená to opět prostor pro korupci. Tj. vyvolává to otázku, proč se poslanci rozhodli tak či onak? Mít vládu založenou na nejasně získané většině těžko obnoví důvěru občanů ve vládu.

Odborářské demonstrace mohou přispět k rozhodnutí vlády, při silné účasti a podpoře ze strany veřejnosti — a atmosféra se v tomto smyslu hodně mění — může opět posílit rozhodnutí pro předčasné volby.

Lukáš Jelínek, politolog

Po minulých zkušenostech si netroufám věštit. Naposledy před velikonočními svátky jsem tvrdil, že koaliční strany - vzájemně se urážející, podrážející si nohy, osnující puče u konkurence - zabředly do takového bahna, že z něj už nevstanou. A přesto vstaly.

Od pánů Schwarzenberga, Kalouska a Nečase jsme nesčetněkrát slyšeli, že dál už to nejde a čas jejich trpělivosti s VV vypršel. A zase se nic nestalo. Vždy se vláda zmátořila a přistoupila k ještě restriktivnější politice vůči občanům.

O víkendu bude unavený Petr Nečas sedět a počítat hlasy - sto první, sto druhý, sto třetí... Pak bude na něm, aby pronesl, zda takto (ne)početnou a takto podivně poskládanou vládní většinu považuje za pevnou a provozuschopnou. Možnost, že už dál nebude chtít být za kašpara, stále existuje, ale věřím v ní méně a méně.

Podstatné jsou dvě věci. Za prvé, sledujeme sto a jednu variantu, jak může probíhat vládní agonie. Pokud se z toho nepoučíme a nepřistoupíme jak reformě systému ústavního, tak stranického, můžeme být i v dalších volebních obdobích sužováni čímsi podobným. Za druhé, s lítostí musím odtušit, že sobotní demonstrace, pokud na ni nedorazí statisíce lidí, je to poslední, co vládní většinu zajímá. I to je ale doklad toho, jak je ústavní a stranický systém špatně vyladěn k reprezentování zájmů občanů.