Co zbývá říct o Jiřím Dienstbierovi?
Zdeněk VyšohlídStrana, která svého kandidáta na prezidenta nezvolí do vlastního vedení, ztrácí na důvěryhodnosti.
Říká se, že táhl mladé, ba že zosobňoval nový elán, novou sílu, které je v zahnívajících vodách české politiky třeba jako soli. Že jasně vystupuje proti zaběhnutým a nepěkným zvyklostem a nepořádkům.
Dokonce se říká, že je to ke škodě věci, že neprošel do vedení ČSSD; Jiří Hanák kritizuje, že sjezd ČSSD dal přednost hejtmanu Chovancovi, který ale — bohužel — byl jediným kandidátem sociální demokracie, který to v krajských volbách prohrál se soupeřem z ODS.
×
Diskuse
MT
March 21, 2013 v 8.16
Tak hledejte, hledejte dál ...
... Ahasvere nekonečného hledání svého politického ideálu ...
March 21, 2013 v 14.41
Nabyla na důvěryhodnosti ODS? Nebo strana Kalousků a Drábků TOP09, nebo podobčka bezpečnostní agentury ABL Věci veřejné? Nebo Trapný společek LIDEM? Neno je třeba to číst jako nahlas nevyslovenou podporu komunistům? Nebo vytvoříte politickou stranu z růžových obláčků?
Nepleteme si politické strany s kluby světců a mudrců?
Nepleteme si politické strany s kluby světců a mudrců?
March 22, 2013 v 0.13
Já jsem nikdy nepochopil ty výhrady, které byly vůči JD ventilovány, ve smyslu, že po prvním kole volby proti vůli strany pokračoval v protizemanovské kampani. Vždyť předsednictvo strany pouze "doporučilo zvážit" svým příznivcům volbu Miloše Zemana. Jiří Dienstbier nikdy neřekl, že bude KS volit. Je škoda, že nedokázal pro svoji strategii získat podporu dalších významných sociálních demokratů. Předsednictvo strany se patrně zachovalo státnicky, ale ČSSD jako straně by dle mne vůbec neuškodilo, kdyby se k Dienstbierovi a Špidlovi v jejich strategii alespoň zčásti přidala, i s rizikem, že proti nim bude vedena válka jako proti "zrádcům levice". Straničtí vůdci, kteří to cítili stejně jako JD, to snad mohli udělat a nezachovali se tedy zrovna statečně. JD zůstal osamocen. Nářek nad Dienstbierovým odchodem je nyní zbytečný, zajímalo by mne, zda někteří řadoví členové by dokázali obhájit veřejně proč Zemana "zvažovali nevolit". Myslím, že stranická loajalita se dnes často zaměňuje se stádností. Domnívám se, že především pan Zaorálek, tak promeškal možnost více se politicky rozkročit.
patrně jste při vyplňování svého profilu omylem zaměnil jméno a příjmení. To se občas stane.
Mrzí mě, že v posledních třech řádcích jsem se vyjádřil ukvapeně a nejednoznačně. V komentáři (pro rozhlas) o prezidentské kampani a angažovanosti ČSSD v našem kraji, jsem své stanovisko vyjádřil snad lépe, Ocituji: „Doufám, že mluvím aspoň za voliče, kteří očekávají od své preferované partaje přímočarost, stanovení jasné linie a její sledování: dienstbierovskou upřímnost a opravdovost - ne taktizování skupinek v zákulisí, ne intrikářské politikaření.“
Mrzí mě, že v posledních třech řádcích jsem se vyjádřil ukvapeně a nejednoznačně. V komentáři (pro rozhlas) o prezidentské kampani a angažovanosti ČSSD v našem kraji, jsem své stanovisko vyjádřil snad lépe, Ocituji: „Doufám, že mluvím aspoň za voliče, kteří očekávají od své preferované partaje přímočarost, stanovení jasné linie a její sledování: dienstbierovskou upřímnost a opravdovost - ne taktizování skupinek v zákulisí, ne intrikářské politikaření.“
March 22, 2013 v 19.05
Obávám se, jestli od politiky neočekáváme příliš mnoho. Staletá zkušenost ukazuje, že politici jsou JEN politici, a že politika není dílem filosofů a světců. Že politika se neobejde bez taktizování a zákulisních jednání. Může tady posloužit četba politologické klasiky, např. Machiavelliho Vladaře. Politika, která je hledáním průsečíku různých zájmů a různých programů se nedá dělat přímočaře a bez kompromisů.
Jedna paní, která dříve chodila diskutovat i sem a teď se setkáváme v debatách jinde (lidsky si rozumíme, ale politick ypolemizujeme), mi v spuvislosti s prezidentskou volbou napsala, že kandidát, ktrerému jsem dával přednost nemůže být idolem a proto ho nbemůže volit. A to je přesně ten problém. Nedělejme z politiků idoly a nezlobme se na něj, když nejdou zbožňování hodní.
Jedna paní, která dříve chodila diskutovat i sem a teď se setkáváme v debatách jinde (lidsky si rozumíme, ale politick ypolemizujeme), mi v spuvislosti s prezidentskou volbou napsala, že kandidát, ktrerému jsem dával přednost nemůže být idolem a proto ho nbemůže volit. A to je přesně ten problém. Nedělejme z politiků idoly a nezlobme se na něj, když nejdou zbožňování hodní.
PM
Nejde o touhu po nadpolitickém politikovi, spíše jde o upozornění na další manifestaci rezignace ČSSD na něco co zde bezpodmínečně chybí - skutečně účinná opoziční politická strana.
Nevím co by podotkl pan Machiavelli k situaci, kdy puchřící demokratický režim existenčně závislý na intensivní rotaci politické moci vytěsňuje jedince ověřeně schopné opozice..... pomyslel jsem si.
Nevím co by podotkl pan Machiavelli k situaci, kdy puchřící demokratický režim existenčně závislý na intensivní rotaci politické moci vytěsňuje jedince ověřeně schopné opozice..... pomyslel jsem si.
Velmi přesně mi rozumíte. Děkuji Vám za to. V době krize nebo rozpadu hodnověrnosti politiky bych nevolal po smířlivosti s politickými rejdy ani po argumentaci „Ano, krademe, ale kdyby oni vyhráli volby, kradli by taky!“ Volejme po čitelné politické straně.
Jiří Dienstbier je, myslím, tak čitelný, že si žádná politická strana, zvl. ta jeho, NESMÍ dovolit zaujímat k němu nečitelné postoje. Samozřejmě „NESMÍ“, jen pokud chce získávat občanskou podporu svých stoupenců, přívrženců, aby nemusela počítat jen se skalními fandy.
K panu Štampachovi: Vůbec si nemyslím, že by politici měli mít svatozář. Ale slušnost a poctivost, také vůči svým voličům – tu by mít měli.
Povšimněte si, prosím, že nepočítám s tím, že bychom mohli od politiků očekávat smysl pro spravedlnost. Protože ten předpokládá – jak se to kdysi jevilo -, ochotu nebo pokoru vidět svět a jeho pořádky tak, jak ten svět a jeho pořádky chce mít Diké, resp. její „nadřízený“ Zeus. A to, totiž respekt k nadřízenému, dnešní politici nemají. Vnímají jen větší sílu, jíž je třeba se obávat – ale pořádek a spravedlnost (tedy něco, o co stojí za to usilovat) ignorují.
Jiří Dienstbier je, myslím, tak čitelný, že si žádná politická strana, zvl. ta jeho, NESMÍ dovolit zaujímat k němu nečitelné postoje. Samozřejmě „NESMÍ“, jen pokud chce získávat občanskou podporu svých stoupenců, přívrženců, aby nemusela počítat jen se skalními fandy.
K panu Štampachovi: Vůbec si nemyslím, že by politici měli mít svatozář. Ale slušnost a poctivost, také vůči svým voličům – tu by mít měli.
Povšimněte si, prosím, že nepočítám s tím, že bychom mohli od politiků očekávat smysl pro spravedlnost. Protože ten předpokládá – jak se to kdysi jevilo -, ochotu nebo pokoru vidět svět a jeho pořádky tak, jak ten svět a jeho pořádky chce mít Diké, resp. její „nadřízený“ Zeus. A to, totiž respekt k nadřízenému, dnešní politici nemají. Vnímají jen větší sílu, jíž je třeba se obávat – ale pořádek a spravedlnost (tedy něco, o co stojí za to usilovat) ignorují.