Jiří Diesntbier neuspěl v Senátu s návrhem novely volebního zákona. Místopředseda ČSSD navrhoval zrušení pětiprocentního kvóra pro preferenční hlasy. Podle něj by to voličům umožnilo daleko efektivněji promlouvat do volebních kandidátek a tedy rozhodovat o svých zastupitelích v zákonodárných sborech

Nyní musí kandidát pro zisk mandátu v komunálních volbách dostat více než deset procent preferenčních hlasů, u ostatních typů voleb je dle současného zákona hranice pro preferenční hlasy pětiprocentní. Dienstbier pro novelu nezískal ani své kolegy z ČSSD. Sociální demokraté přitom v horní komoře disponují pohodlnou většinou pětačtyřiceti mandátů.

Kromě Dienstbiera pro novelu volebního zákona hlasovali pouze tři sociální demokraté (František Bublan, Hassan Mezian a Miroslav Nenutil). Ostatní jeho spolustraníci buď hlasovali proti zákonu, zdrželi se či se hlasování nezúčastnili. Celkově pro novelu hlasovalo pouhých patnáct senátorů, proti jich bylo dvaadvacet.

„Návrh zákona je v zásadě z hlediska své podstaty velmi jednoduchý, protože ve všech typech voleb, kde máme u nás v České republice princip poměrného zastoupení, tedy ve volbách do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu, do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí, navrhuje zrušení hranice pro uplatnění přednostních hlasů,“ uvedl před senátory Dienstbier.

Podle něj by to znamenalo, že pořadí na kandidátní listině by bylo stanoveno tak, že by se mandáty přidělovaly těm kandidátům umístěným na listině, kteří by získali největší počet hlasů, ať už hlasů jako takových, nebo přednostních hlasů podle typu volby.

„Smyslem je dát lidem větší možnost vybírat si osobnosti na kandidátkách politických stran, ale i z hlediska politických procesů, které u nás probíhají, a jak se často objevuje i ve sdělovacích prostředcích, nepoužívají se vždy zcela čisté a řekněme nekorupční způsoby,“ vysvětlil v narážce na tzv. velrybaření, kdy se někteří politici snaží získat volitelnou pozici skrze rozličné korupční praktiky.

Podle něj by zkrátka novela donutila politiky, aby podporu získávali standardními politickými mechanismy a nikoli korupčním jednáním. Zdůraznil přitom, že si je vědom toho, že mezi standardní mechanismy spadají také populistické metody.

„Ale přece jenom je to něco jiného než korupční jednání například i při sestavování kandidátních listin. Ale hlavním principem, nebo hlavním přínosem je samozřejmě větší možnost občanů vybrat si, koho chtějí, aby je reprezentoval i v rámci listiny politické strany, kterou chtějí volit,“ zdůraznil Dienstbier.

Proti novele byli také Škromach či Štěch

Mezi nejhlasitější kritiky Dienstbierova návrhu patřili předseda Senátu Milan Štěch, místopředseda horní komory Zdeněk Škromach (oba ČSSD) či Miroslav Škaloud z ODS. Podle Štěcha není třeba současnou úpravu volebního zákona měnit, neboť pětiprocentní kvórum dává dle jeho slov dostatečnou šanci k tomu, aby důvěryhodní, vážení kandidáti byli preferenčními hlasy posunuti.

„Ale je to nějaké kvórum, to znamená, že to odpovídá nějakému masovějšímu názoru a že to skutečně nebude tak lehce podléhat takové té kampani velkých peněz, kdy na poslední chvíli se něco spustí a jedno, dvě procenta rozhodnou, že se kandidátka úplně překope,“ vysvětlil Štěch.

„Myslím, že rušení kvóra může do určité míry vést k postupné destabilizaci u nás nastaveného systému voleb," dodal Štěch. Podle Škromacha je pak Dienstbierův návrh populismem. „Návrh je velmi populistický a dává za pravdu mnohdy extrémistickým názorům na to, jak by se měl systém měnit,“ uvedl před senátory Škromach.

Zdůraznil přitom, že pokud bychom chtěli změnit volební systém jako takový, pak je podle jeho mínění cestou hovořit o tom, zda chceme poměrný volební systém, který klade důraz na soutěž politických stran, či zda budeme preferovat většinový volební systém, který naopak tíhne k soutěži osobností.

„Demokracie, a nebojme se o tom mluvit, stojí na systému a na volné soutěži politických stran. Jestli to někdo zpochybňuje, ať ukáže jinou zemi, kde mají jiný systém, kde to tak není. Vždycky, když došlo k rozkladu těchto systémů a zpochybňování, tak to vždycky vedlo k nějaké diktatuře nebo totalitě,“ uvedl Škromach.

Podle něj čelíme snahám o destrukci demokratického uspořádání v zemi. „A toto je jeden z takových drobných pokusů,“ dodal místopředseda ČSSD s tím, že mnozí populisté budou tvrdit, kterak chtějí politici bránit tomu, aby občané měli možnost vybírat si své zastupitele.

„Ale občané mají právo vybírat, mají právo kroužkovat. Aby ten systém fungoval, tak jak si ho kolega Dienstbier představuje, pak by musela být povinnost zakroužkovat „x" počet kandidátů. A volební lístek, který by nebyl upraven, by byl neplatný. Protože pak se projeví skutečná vůle občanů. Ale to je další prvek většinového systému,“ dodal Škromach.

Podle něj je zkrátka Dienstbierův návrh jasným a čistým populismem. „To, co je tady navrhováno, znamená, že minorita rozhodne o tom, co si vlastně ani možná většina nepřeje, takže z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že tento zákon nebo ta úprava na pět procent je maximum, co se dá akceptovat,“ vysvětlil Škromach.

Dienstbier: poměrné volební systémy mohou mít různou povahu

Dienstbier pak v reakci na kritiku senátorům připomněl, že existuje celá řada poměrných volebních systémů. Navíc dle jeho slov novela na poměrnosti stávající úpravy nic nemění.

„Jsou tady i mnohem radikálnější systémy, já jsem jeden už v předchozí diskusi zmiňoval, například finský systém, kde jsou kandidáti všech politických stran na jedné listině, lidi vyberou jednoho jediného člověka, a ta strana dostane ten hlas, a ten systém je také v důsledku zcela poměrný,“ vysvětlil Dienstbier.

„Tvrdit, že hrozí totalita a rozklad systému, pokud voliči dostanou právo ve větší míře přednostními hlasy podpořit konkrétní osobnosti na kandidátkách — opět zdůrazňuji — při naprostém zachování poměrnosti, mi přijde také jako zcela nerelevantní argument,“ dodal místopředseda ČSSD.

Vyvrátil také argument, dle kterého by z kandidátek vypadli politici z čelních míst. „Stačí se podívat na výsledky voleb na serveru Volby.cz a běžným nahlédnutím zjistíme, že téměř ve všech případech, právě tzv. lídr, tedy ten, kdo je na prvním místě kandidátky, má nejvyšší počet preferenčních hlasů. Samozřejmě ne vždy,“ uvedl Dienstbier.

Podle něj by se prostě strany, které se chovají racionálně a dávají kvalitnější kandidáty dopředu svých volebních listin, nemusely bát toho, že by jim voliči dělali revoluci na jejich kandidátkách.