Ve vašem článku zní výzva k jakési pasivní resistenci, která bude sycena vírou, že průměrný český volič a podporovatel Zemana vývojem Zemanova presidentství zmoudří. Snad je to reálná cesta, ale je dosti nudná. Mnohem zajímavější se mi zdá pokračovat v Sobotkově programu získání výraznějšího středového voličského segmentu pro Socdem. Jak bude lze tohoto dosáhnout, bez upřímné a účinné snahy krotit Zemanovy choutky? Kořen věci, zdá se sídlí v diabolizaci Kalouska. Stále doufám, že se Sobotka s Kalouskem domluví na předčasných volbách.

Já jsem nikdy nepochopil ty výhrady, které byly vůči JD ventilovány, ve smyslu, že po prvním kole volby proti vůli strany pokračoval v protizemanovské kampani. Vždyť předsednictvo strany pouze "doporučilo zvážit" svým příznivcům volbu Miloše Zemana. Jiří Dienstbier nikdy neřekl, že bude KS volit. Je škoda, že nedokázal pro svoji strategii získat podporu dalších významných sociálních demokratů. Předsednictvo strany se patrně zachovalo státnicky, ale ČSSD jako straně by dle mne vůbec neuškodilo, kdyby se k Dienstbierovi a Špidlovi v jejich strategii alespoň zčásti přidala, i s rizikem, že proti nim bude vedena válka jako proti "zrádcům levice". Straničtí vůdci, kteří to cítili stejně jako JD, to snad mohli udělat a nezachovali se tedy zrovna statečně. JD zůstal osamocen. Nářek nad Dienstbierovým odchodem je nyní zbytečný, zajímalo by mne, zda někteří řadoví členové by dokázali obhájit veřejně proč Zemana "zvažovali nevolit". Myslím, že stranická loajalita se dnes často zaměňuje se stádností. Domnívám se, že především pan Zaorálek, tak promeškal možnost více se politicky rozkročit.

Skoro se až ostýchám jej komentovat. Jako starému idealistovi je mi protivná stará antropologická pravda, že společenská autorita pochází ze štědrosti. Abych jí zkousl musel bych si jí upravit téměř do nesrozumitelna, asi takto: společenská autorita pochází ze široce pojatých očekávání i naplňování darů ducha i těla, často i tranz-osobně zacílených.