Dělníci a snílci demokracie. Na okraj ostravského sjezdu ČSSD
Filip OutrataOstravský sjezd ČSSD byl standardním sjezdem standardní politické strany. Kromě dvou hrubých chyb se zde neodehrála žádná tragédie, která by měla idealisty a „slušné lidi“ odrazovat od zájmu o sociálnědemokratickou politiku.
Reakce na ostravský sjezd ČSSD a nezvolení Jiřího Dienstbiera místopředsedou byla slabší ozvěnou vlny zklamání po nezvolení Karla Schwarzenberga prezidentem. Pro mnohé jakoby neúspěch jejich kandidáta znamenal fatální událost, málem převrácení celého demokratického pořádku, ztrátu nadějí v lepší budoucnost. Ozývá se volání po nové, čisté, levicové straně. To samo o sobě stojí za vážnou úvahu. Nakolik dokážeme jako občané — politici na základní úrovni — odlišovat to, co se ve společnosti skutečně děje, od projekcí vlastních přání a emocí, zesílených a zmnožených médii a sociálními sítěmi?
Dvě hrubé chyby
Aby bylo jasno hned za začátku: jako člen ČSSD považuji nezvolení Jiřího Dienstbiera za jednu ze dvou obrovských chyb, které se během tohoto sjezdu udály. Tou druhou byla slova stínového ministra Jana Mládka o parazitujících živnostnících. V obou případech jde o časovanou bombu položenou do základů případného volebního úspěchu. Když se k tomu připojí podezření a probíhající vyšetřování spojená s krajskými představiteli soc.-dem. především na Ústecku, namísto vysněného oranžového triumfu může přijít drtivá prohra.
To, že se Jiří Dienstbier nestal řadovým místopředsedou, může sociální demokracii odvést mnoho voličů levého středu. Do prázdna vyzněla slova Bohuslava Sobotky, který opakovaně připomínal, že Jiří Dienstbier získal v prvním kole prezidentské volby víc hlasů než celá ČSSD ve volbách krajských. Delegáti se rozhodli symbolicky potrestat „solitéra“, a potrestali tak sami sebe. Přitom pozice řadového místopředsedy neznamená výrazně větší podíl moci ve straně. Leč stalo se, a výsledný dojem se příliš nezlepší, ani když Jiří Dienstbier zůstane ve stínové vládě pro resort spravedlnosti. Jeho postavení bude totiž až příliš připomínat kolegu v ODS Jiřího Pospíšila: oblíbený a slušný, sloužící jako občasná vábnička na voliče, odstavený od skutečného rozhodování.
×
Diskuse
MT
March 20, 2013 v 14.45
... autor všechno řekl i za mně ...
Souhlas, prostě soudný pohled bez hysterie.
Jen ten agitační jazyk v předposledním odstavci ("musí pokračovat, "musí rozvíjet" atd.) trhá mé čtenářské čivy. Tohle asi ocení spíš straníci.
Avšak nic naplat, sjezd ČSSD po prohraných volbách 2010 byl mnohem zajímavější.
Jen ten agitační jazyk v předposledním odstavci ("musí pokračovat, "musí rozvíjet" atd.) trhá mé čtenářské čivy. Tohle asi ocení spíš straníci.
Avšak nic naplat, sjezd ČSSD po prohraných volbách 2010 byl mnohem zajímavější.
JV
Milý Filipe,
snaha si nějak vysvětlit výprask, který ČSSD sama sobě uštědřila na posledním sjezdu, je logická a srozumitelná. O to více v situaci, kdy se zdá být ČSSD jedinou politickou silou, v níž lze spatřovat naději na obrat k lepšímu.
Je-li však takové snahy přespříliš, hrozí, že začneme brát na druhé jiný metr než sami na sebe. Zkrátka proto, že nejsme schopni se zříci naděje, jíž spojujeme výhradně s vlastní stranou. Nejde trochu o zaslepenost, když radíš – poněkud absurdně – vskočit do špíny vlastní strany v zájmu její očisty?
Tím ovšem vzniká mimoděk otázka: Proč nespatřovat naději i jinde, kde o špínu také není nouze? Ve stranách jako ODS či TOP09, a nehledat - podobně jako v případě ČSSD - i pro jejich praktiky vhodná vysvětlení. Proč nevskočit do jejich kalných vod a neusilovat o nápravu uvnitř jich samých?
Dalo by se odpovědět, že proto, protože sociální demokracie má svoji nesmrtelnou ideu sociální spravedlnosti, zatímco česká pravice jen myšlenku sociální bezohlednosti.
Jenže, pokud jsme ochotni si vysvětlit každý prohřešek té naší strany, a opakovaně skákat do kalných vod jejích útrob, pak je to přece důkaz, že nám jde na prvním místě o oddanost partaji. Nikoliv o sociální spravedlnost, neřku-li o obecné dobro, bez něhož je ostatně každá veřejná činnost odsouzena k zániku.
Možná je právě princip stranické oddanosti, který triumfuje nad vším ostatním, loyality, s níž se lze setkat snad v každé politické straně, pravým důvodem neschopnosti stranického systému uspořádat společenské poměry ku prospěchu všech.
Dobrou noc Jirka Vyleťal
snaha si nějak vysvětlit výprask, který ČSSD sama sobě uštědřila na posledním sjezdu, je logická a srozumitelná. O to více v situaci, kdy se zdá být ČSSD jedinou politickou silou, v níž lze spatřovat naději na obrat k lepšímu.
Je-li však takové snahy přespříliš, hrozí, že začneme brát na druhé jiný metr než sami na sebe. Zkrátka proto, že nejsme schopni se zříci naděje, jíž spojujeme výhradně s vlastní stranou. Nejde trochu o zaslepenost, když radíš – poněkud absurdně – vskočit do špíny vlastní strany v zájmu její očisty?
Tím ovšem vzniká mimoděk otázka: Proč nespatřovat naději i jinde, kde o špínu také není nouze? Ve stranách jako ODS či TOP09, a nehledat - podobně jako v případě ČSSD - i pro jejich praktiky vhodná vysvětlení. Proč nevskočit do jejich kalných vod a neusilovat o nápravu uvnitř jich samých?
Dalo by se odpovědět, že proto, protože sociální demokracie má svoji nesmrtelnou ideu sociální spravedlnosti, zatímco česká pravice jen myšlenku sociální bezohlednosti.
Jenže, pokud jsme ochotni si vysvětlit každý prohřešek té naší strany, a opakovaně skákat do kalných vod jejích útrob, pak je to přece důkaz, že nám jde na prvním místě o oddanost partaji. Nikoliv o sociální spravedlnost, neřku-li o obecné dobro, bez něhož je ostatně každá veřejná činnost odsouzena k zániku.
Možná je právě princip stranické oddanosti, který triumfuje nad vším ostatním, loyality, s níž se lze setkat snad v každé politické straně, pravým důvodem neschopnosti stranického systému uspořádat společenské poměry ku prospěchu všech.
Dobrou noc Jirka Vyleťal
PL
March 21, 2013 v 0.15
V tom článku je trefně řečeno mnohé. Ve shodě s připomínkou pana Vyleťala předkládám tvrzení, že vnitřní očistu jakéhokoliv druhu nejlépe generuje krize vlastní existence... proto je snad i reálnější předpokládat, že na katarzi by mohla mít našlápnuto spíše ODS, zvláště když by jí prchli sponzoři...
S názorem Petra Litschmanna bych polemizoval. Ta teze rozhodně neplatí automaticky — záleží na schopnosti sebereflexe subjektu (individuálního či politického).
Předpoklady katarze u ODS odhalil takový Kubera, který na 8% preferencí dětinsky reagoval tak, že je tam tisková chyba, že před osmičkou zapomněli napsat jedničku — a že jsou ty průzkumy beztak někým zaplacené. Druhou podobu "katarze" ODS představuje P. Sobotka: tento student VUMLu nadále stupňuje svou antikomunistickou rétoriku na úroveň hraničící s pásmem debility.
Nebo je snad oním předpokladem katarze ODS nevýrazný a slabý J. Pospíšil? A co by zbylo z ODS, kdyby ji opustili sponzoři? Její substance by se rozpadla.
A jsme u toho: hledat předpoklady katarze spíše u ODS (sic!!!) je důsledkem jakéhosi podivného masochismu, který se tu v diskusích najednou objevil, zejm. v souvislosti s volbou MZ na Hrad. Jsem přesvědčen, že tito masochisté by se cítili poražení, i kdyby soc.dem. získala ve volbách ústavní většinu. Přestávám těmto kvadraturám kruhu a argumentačním křečovitostem rozumět.
Pane Litschanne, možná vstupte do ODS, ať tu katarzi vyvoláte :-)
Předpoklady katarze u ODS odhalil takový Kubera, který na 8% preferencí dětinsky reagoval tak, že je tam tisková chyba, že před osmičkou zapomněli napsat jedničku — a že jsou ty průzkumy beztak někým zaplacené. Druhou podobu "katarze" ODS představuje P. Sobotka: tento student VUMLu nadále stupňuje svou antikomunistickou rétoriku na úroveň hraničící s pásmem debility.
Nebo je snad oním předpokladem katarze ODS nevýrazný a slabý J. Pospíšil? A co by zbylo z ODS, kdyby ji opustili sponzoři? Její substance by se rozpadla.
A jsme u toho: hledat předpoklady katarze spíše u ODS (sic!!!) je důsledkem jakéhosi podivného masochismu, který se tu v diskusích najednou objevil, zejm. v souvislosti s volbou MZ na Hrad. Jsem přesvědčen, že tito masochisté by se cítili poražení, i kdyby soc.dem. získala ve volbách ústavní většinu. Přestávám těmto kvadraturám kruhu a argumentačním křečovitostem rozumět.
Pane Litschanne, možná vstupte do ODS, ať tu katarzi vyvoláte :-)
FO
Milý Jirko,
možná překvapivě řeknu, že vidím naději v tom, že dojde k jisté očistě jak na levici, tak na pravici. Spolu s Bělohradským věřím politice, tedy tomu "tikání" lib-lab, střídání liberálního a labouristického politického směru. Svým přátelům v jiných stranách držím palce, aby se jim dařilo nějak té katarzi (zní to dost nadneseně) přispívat. Jenom to, že jde nějaká strana ke dnu, ale na tu očistu asi stačit nebude.
Není to jen sociální demokracie, kdo má nějakou ideu. Podle mě je autentická i idea konzervativní politiky, a politiky liberální, stejně jako je důležitá "zelená" idea.
Vysvětlit prohřešek je něco jiného než jej omlouvat. Je velmi snadné zvenčí paušálně něco kritizovat. Já se snažím vždycky nabídnout pohled zevnitř, z druhé strany, protože bez něj je hlubší porozumění nemožné. Podle mě je důležité mít reálný pohled na systém, ve kterém žijeme. To neznamená všechno nekriticky přijímat, ale ani povýšeně odmítat.
Za svoje poměrně krátké stranické působení už jsem různé kroky ČSSD kritizoval tolikrát, že se na slova o nějaké bezmezné stranické loyalitě mohu dívat jen se shovívavým úsměvem. Ale vlastně se tomu nedivím - i ten Jiří Dienstbier, mnoha spolustraníky považovaný za neloyálního sólistu, už se z druhé strany dočkal i nálepek, že je to nakonec stejně jen partajník jako ti druzí...
Přátelsky, Filip
možná překvapivě řeknu, že vidím naději v tom, že dojde k jisté očistě jak na levici, tak na pravici. Spolu s Bělohradským věřím politice, tedy tomu "tikání" lib-lab, střídání liberálního a labouristického politického směru. Svým přátelům v jiných stranách držím palce, aby se jim dařilo nějak té katarzi (zní to dost nadneseně) přispívat. Jenom to, že jde nějaká strana ke dnu, ale na tu očistu asi stačit nebude.
Není to jen sociální demokracie, kdo má nějakou ideu. Podle mě je autentická i idea konzervativní politiky, a politiky liberální, stejně jako je důležitá "zelená" idea.
Vysvětlit prohřešek je něco jiného než jej omlouvat. Je velmi snadné zvenčí paušálně něco kritizovat. Já se snažím vždycky nabídnout pohled zevnitř, z druhé strany, protože bez něj je hlubší porozumění nemožné. Podle mě je důležité mít reálný pohled na systém, ve kterém žijeme. To neznamená všechno nekriticky přijímat, ale ani povýšeně odmítat.
Za svoje poměrně krátké stranické působení už jsem různé kroky ČSSD kritizoval tolikrát, že se na slova o nějaké bezmezné stranické loyalitě mohu dívat jen se shovívavým úsměvem. Ale vlastně se tomu nedivím - i ten Jiří Dienstbier, mnoha spolustraníky považovaný za neloyálního sólistu, už se z druhé strany dočkal i nálepek, že je to nakonec stejně jen partajník jako ti druzí...
Přátelsky, Filip
JV
Milý Filipe,
na víře v nápravu společenských zlořádů skrze nápravu poměrů v politických stranách není nic, s čím bych nesouhlasil. Kromě toho, že já ji už nechovám. Od stranického systému si nic neslibuji.
V poslední době jsme byli svědky jak na pravici, tak na levici, snahy (snad i dobře míněné) vpustit do zaběhlého stranického provozu nezkažený vzduch.
Pravice v čele s ODS si založila NERV, který, složen také z nestraníků, jí měl pomáhat. Skončilo to tím, že jejich rad, vláda ODS stejně nedbala. Vyhozen byl i ministr za ODS Pospíšil, který v justici až příliš větral a zdráhal se sekat stranickou latinu.
ČSSD se po prohraných volbách 2010 začala pod heslem „mluvte nám do toho“ otevírat veřejnosti, zvala si na programové sjezdy lidi z občanských iniciativ, z Proaltu, zvala si Bělohradského, Kellera, na volební kandidátku do senátu si dala Šabatovou a jak to dopadlo? Šabatová neprošla volební mašinérií ČSSD, o nezávislé intelektuály už dávno zájem vyprchal, a Dienstbier, jako jediná naděje na očistu v lůně strany, byl teď odstaven na vedlejší kolej. Inu, blíží se volby a bližší je košile nežli kabát. Raději moc než nepohodlné zásady.
Naději vidím spíše v občanských iniciativách, kterým sice chybí lepší organizační struktura (jaký div ? - strany jsou tu přes 100 let a jsou za protislužby sponzorovány, a iniciativy jsou tu pár sezon), ale nechybí jim kritické a nezávislé myšlení. Mají chuť něco opravdového dělat a disponují lidmi s vědomostmi, rozhledem a srdcem na správném místě. Celoevropská organizační báze, jak o ní uvažuje pan Molnár ve výborné reakci na včerejší článek Saši Uhlové, by při dnešních komunikačních možnostech a jazykových znalostech mladých lidí nemusela být žádná utopie. Ostatně, bez evropské sounáležitosti se u nás stejně nikam nepohneme.
A ještě na jednom místě vidím naději. V církvích. Tam se sice nepěstuje žádné odhodlání k revolučním činům, ale vědomí toho, jak by svět měl vypadat, vyrůstá z mnohem pevnějších kořenů, než jsou lidské tužby. Idea společného dobra (a také princip univerzálního určení statků) je červenou nití, která se táhne celým sociálním učením např. katolické církve, jakož i všemi papežskými sociálními encyklikami. Nový papež František se v tomto ohledu jeví jako síla, o níž se budou moci aktivní věřící, jímž naléhavost sociální otázky leží na srdci, opírat.
S pozdravem a přáním všeho dobrého, Jirka Vyleťal.
na víře v nápravu společenských zlořádů skrze nápravu poměrů v politických stranách není nic, s čím bych nesouhlasil. Kromě toho, že já ji už nechovám. Od stranického systému si nic neslibuji.
V poslední době jsme byli svědky jak na pravici, tak na levici, snahy (snad i dobře míněné) vpustit do zaběhlého stranického provozu nezkažený vzduch.
Pravice v čele s ODS si založila NERV, který, složen také z nestraníků, jí měl pomáhat. Skončilo to tím, že jejich rad, vláda ODS stejně nedbala. Vyhozen byl i ministr za ODS Pospíšil, který v justici až příliš větral a zdráhal se sekat stranickou latinu.
ČSSD se po prohraných volbách 2010 začala pod heslem „mluvte nám do toho“ otevírat veřejnosti, zvala si na programové sjezdy lidi z občanských iniciativ, z Proaltu, zvala si Bělohradského, Kellera, na volební kandidátku do senátu si dala Šabatovou a jak to dopadlo? Šabatová neprošla volební mašinérií ČSSD, o nezávislé intelektuály už dávno zájem vyprchal, a Dienstbier, jako jediná naděje na očistu v lůně strany, byl teď odstaven na vedlejší kolej. Inu, blíží se volby a bližší je košile nežli kabát. Raději moc než nepohodlné zásady.
Naději vidím spíše v občanských iniciativách, kterým sice chybí lepší organizační struktura (jaký div ? - strany jsou tu přes 100 let a jsou za protislužby sponzorovány, a iniciativy jsou tu pár sezon), ale nechybí jim kritické a nezávislé myšlení. Mají chuť něco opravdového dělat a disponují lidmi s vědomostmi, rozhledem a srdcem na správném místě. Celoevropská organizační báze, jak o ní uvažuje pan Molnár ve výborné reakci na včerejší článek Saši Uhlové, by při dnešních komunikačních možnostech a jazykových znalostech mladých lidí nemusela být žádná utopie. Ostatně, bez evropské sounáležitosti se u nás stejně nikam nepohneme.
A ještě na jednom místě vidím naději. V církvích. Tam se sice nepěstuje žádné odhodlání k revolučním činům, ale vědomí toho, jak by svět měl vypadat, vyrůstá z mnohem pevnějších kořenů, než jsou lidské tužby. Idea společného dobra (a také princip univerzálního určení statků) je červenou nití, která se táhne celým sociálním učením např. katolické církve, jakož i všemi papežskými sociálními encyklikami. Nový papež František se v tomto ohledu jeví jako síla, o níž se budou moci aktivní věřící, jímž naléhavost sociální otázky leží na srdci, opírat.
S pozdravem a přáním všeho dobrého, Jirka Vyleťal.
PL
March 21, 2013 v 22.55
To první ani to poslední by bohudík nešlo, pane Kando;-)
Jinak nešlo o názor, tím méně o názor na ODS..
Jinak nešlo o názor, tím méně o názor na ODS..
Nejsem volič ČSSD, přesto mne výsledky sjezdu poměrně zasáhly. Nevnímám příliš filozofické souvislosti a historii stranických systémů tam či onde, jako normálnímu smrtelníkovi je mi to vlastně docela jedno. Upřímně mne děsí, jaké myšlení na zmíněném sjezdu převládlo a z euforie nad čím nakonec vylétla z pusy antiživnostnická slova panu Mládkovi. Souhlasím s autorem, že strana musí na svém přerodu pracovat, ale jsem - právě následkem zmíněného sjezdu - velmi skeptická k jeho reálnosti. Ostrava je zářným příkladem toho, jak ČSSD reálně existuje, jak užívá moc a jak je to vidět na ulicích a nakonec i v jejím ovzduší. Ostatně značně společensky unavený ostravský primátor svým opileckým veselím jen doložil bídu, v níž konkrétně jeho strana dlouhodobě dlí. Nezbývá, než přežít, v našich podmínkách to navíc znamená taky - raději moc nedýchat. Levicová a sociální strana zatím nepochopila, že žijeme v podmínkách 19. století.
FO
já nechci v žádném případě lacině obhajovat neobhajitené. Ano, takhle dnes vypadá a působí česká sociální demokracie. Přesto stále myslím, že je to přinejmenším o něco lepší alternativa k dnešní vládě. Pokud se podaří ubránit ji před totálním prokmotrováním, mohla by být výrazně lepší. Možná se to zdá nepravděpodobné. Za snahu to stojí. Zkušenosti z toho pokusu se přinejhorším budou hodit jinde.