Krátce po havárii ve fukušimských reaktorech provedla kancléřka Merkelová obrat zpět k programu výstupu Německa z jaderné energetiky, který její pravicová vláda rok předtím zrušila. Výstup z jádra byl v Německu schválen širokým společenským konsensem — včetně smluvní dohody s elektrárenskými společnostmi — již v roce 2002 a jedním z jeho pilířů byl velkorysý plán přechodu na obnovitelné zdroje energie.

V roce 2010 završila pravicová spolková vláda několik let trvající úsilí o revizi této dohody, výstup z jádra zrušila a naopak přijala koncepci, která měla po roce 2020 prakticky zmrazit růst obnovitelných zdrojů energie. Šok z poznání, že k těžké jaderné nehodě může dojít i v západní zemi a na jiném než černobylském typu reaktoru, ale v březnu 2011 donutil tuto vládu vrátit se k původnímu plánu a jeho uskutečnění ještě urychlit.

V předchozím díle jsem ukazoval, jak větrné a fotovoltaické elektrárny zaznamenaly v Německu díky dobře nastavené legislativě obrovský rozmach. Počátkem roku 2013 jejich instalovaný výkon v této zemi přesáhl 60 000 MW a dále rychle roste.

Každá nová technologie s sebou nese další změny

Obě technologie však vnášejí do elektrárenské sítě jiné vlastnosti, než na jaké byl klasický systém nastavený, a to po technické i ekonomické stránce: jejich okamžitý výkon je proměnlivý podle meteorologických podmínek, mají velkou flexibilitu a dají se rychle regulovat (zvýšit či snížit výkon, případně úplně odpojit a zase připojit), jsou většinou decentralizované (místní jednotky od několika kilowatt po několik megawatt), nespotřebovávají palivo a mají proto prakticky nulové marginální (krátkodobé provozní) náklady — což je, jak si ještě ukážeme, velmi důležité — a mají přednostní přístup do rozvodné sítě.

Taková masivní proměna však s sebou přináší nejen podstatné výhody (mj. omezení emisí škodlivin a dalších rizik, snížení závislosti na dovozech paliv, technologickou modernizaci a nové pracovní příležitosti), ale i potřebu adaptovat energetický systém na nový typ zdrojů.

Kritici obnovitelných zdrojů často poukazují na problémy, které v Německu v důsledku přechodu na obnovitelné zdroje vyvstávají. Přitom zapomínají, že stávající energetika založená na spalování fosilních paliv a štěpení uranu přináší problémy nesrovnatelně větší: ohrožuje zdraví a životy lidí, je neudržitelná kvůli omezeným zásobám paliv i kvůli omezené kapacitě naší planety vstřebávat její zplodiny, vede k dovozní závislosti a je ve vleku neustále rostoucích cen čím dál vzácnějších zdrojů.

Stejně tak je těžko pochopit, z jakého záhadného důvodu by mělo být překvapivé, že nové technologie přinášejí a vynucují si změnu zavedených pořádků. Podobně jako si změnu institucí a pravidel vyžádal přechod od monarchie k demokracii nebo náhrada koňských povozů osobními automobily, tak se ani zavedení moderních obnovitelných zdrojů, které mají v mnoha ohledech jiné vlastnosti než konvenční zdroje, neobejde bez širších a dříve nepředpokládaných změn.

V dalším pokračování této série textů se podrobněji podíváme na některé někdy mylně tradované i málo známé aspekty německé energetické reformy. Dnes začneme otázkou cen energie.

Obnovitelným zdrojům energie se často vytýká, že zdražují ceny elektřiny a způsobují neúnosné zvyšování účtů za elektřinu domácnostem i podnikatelům. Je pravda, že systém pevných výkupních cen garantuje investorům příplatky, které kompenzují rozdíl mezi vyššími výrobními náklady obnovitelné elektřiny a stávajícími cenami na trhu. Tento mechanismus umožňuje rozvoj technologií, díky čemuž postupně klesá jejich cena a s ní i výrobní náklady — jak jsme si ukázali v druhém díle tohoto seriálu, u větrných i fotovoltaických elektráren došlo v poslední dekádě k poklesu nákladů až o stovky procent. Naproti tomu se výrobní náklady na energii v klasických zdrojích dlouhodobě zvyšují, ať už vlivem rostoucí ceny paliv a zdražování technologií, nebo přísnějších požadavků na bezpečnost a množství vypouštěných škodlivin.

Vzpomínáte na hrůzostrašná varování o tom, že odstavení jaderných elektráren v Německu povede ke zdražení proudu nejen tam, ale i v sousedních zemích? Skutečnost je právě opačná: cena elektřiny na trhu v Německu od roku 2011 klesla a je nižší než třeba ve Francii.

Můžeme to ilustrovat na následujících údajích evropské burzy s elektřinou z listopadu loňského roku. Zatímco průměrná cena elektřiny prodávané v daném měsíci v Německu činila 43,9 EUR za megawatthodinu (53,7 EUR/MWh ve špičce), ve Francii se za ni platili 49,2 EUR (60,8 EUR ve špičce):

↗

Jde o velkoobchodní ceny, za které se na burze prodává elektřina dodávaná následující den.

Ale také kontrakty na dodávky elektřiny uzavírané na rok dopředu jsou v Německu levnější než ve Francii a řadě evropských zemí, viz následující graf (Německo oranžová, Francie červená, Španělsko žluté, Nizozemí světle modré, Británie tmavě modrá):