Underground na Hrad!

Zdeněk Vyšohlíd

Česká politika se vyprazdňuje a také stává odpornou. O prezidentovi rozhoduje image kandidáta a lidé volí politiky, kteří zemi vládnou tak, že ji trestají.

Dilema českého a moravského voliče má trojí řešení: buď volit jednoho, nebo druhého — nebo nejít k volbám. Při tom se musí mnozí rozhodnout s jistou nevolí (volí menší zlo) — avšak nejít k volbám, aby to oslabilo mandát prezidenta, to by mělo význam pouze v případě, že by k bojkotu voleb vyzvala některá z velkých stran, třeba KSČM. To se ale asi nestane, a bude třeba volit.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Když už tedy volit jako by musíme, nepřehlížejme způsob předvolebního „vytváření image kandidátů“. Zemana bereme jako starého známého: je to pořád on. Kdyby byla politika řemeslo, byl by dobrý řemeslník. Dokonce výborný. Svým vystupováním podtrhuje, že zvládnutí řemesla považuje za to podstatné.

Schwarzenberga mnozí berou pro jeho žoviálnost a zdánlivou lidovost také jako starého známého — ale zapomínají, že je to pořád on, ten samý Schwarzenberg, který od Topolánkovy a Čunkovy vlády do Nečasovy přítomnosti vysedává ve vládě, aniž by proti ní zvedl hlas — a zároveň aniž by byl s ní nějak ztotožňován. Dalo by se dokonce o něm říct, že nikdy není tím, kým vlastně je, ba ani tím, za koho se vydává. Není ani námořním admirálem, ani pankáčem. Neberme však jeho obraz na poutačích jako klamavou reklamu, ale jako příznak a zrcadlo doby — a tím také nás, voličů: nehledáme argumenty, neoceňujeme smysluplnou řeč kandidáta, ale jeho vizáž, „image“, za níž nic nestojí, ale bez níž to nejde.

„Image“ znamená obraz či zobrazení, podobu, ale také zrcadlo, představu nebo modlu. Na něčem takovém sotva lze zakládat politiku, protože politika roste z názoru, myšlenky — nikoli z líbivých obrazů, které (populisticky) popouštějí uzdu obrazotvornosti a tajných přání „lidu“. Jsou jen prázdnou výzdobou, za níž nic není ani se nic neskrývá. „Prázdná image“ vyprazdňuje politiku a akceptuje nonsens: lidový strýček i aristokrat mezinárodního věhlasu, obdiv semele všechno; má „určité kouzlo osobnosti“, a když zabafá z dýmky, vypadá, že chce něco říct — ale když pak má něco říct, zabafá z dýmky. Dává to kampani „image“, ne obsah.

Tak se dělá česká politika — a proto nevíme, čeho se od ní nadějeme, co od ní očekávat, nebo co od ní můžeme, nedejbože, chtít. Ztrácí důvěryhodnost, už dlouho. A teď, když podepsala amnestii tunelářů, začíná být odporná. Ale jako by zároveň byla „lidu blízká“; je to klamný efekt internetu, kde je každý účastník pánem, sice sám za sebe, ale s druhými naroveň! Není to oficiální, ale zdá se to být naprosto demokratické: je to demokratický underground. Schwarzenberg ho již využil, Zeman se snad chystá. Možná oba objeví nové dimenze internetového undergroundu. Heslem se stane: Underground na Hrad!

Jak by ne, když má tak obrovskou sílu a obrovské možnosti, které si nezadají se silou a možnostmi médií. Dokazuje to úspěch Tomáše Kluse, který dokáže naplnit Lucernu i prodat nejvíc nosičů, aniž by potřeboval reklamu: stačí mu komunikace přes internet, aby se stal Zlatým slavíkem. Přesto jeho největší hit v rádiu (s výjimkou snad jednoho privátního) neuslyšíš. Asi proto, že se v něm zpívá: „Za co, panebože, za co, trestáš tenhle prostý lid!“ Autocenzura tomu brání — a možná je tomu tak dobře, protože kdyby to hráli častěji, mohl by se mizející respekt k politice, ba odpor k politice změnit v pohrdání politikou, v němž je potřebný nadhled, umožňující vidět její směšnost.

Možná je proto dobře, že ten Klusův šlágr není protěžován, ba že je dokonce ignorován veřejnoprávními médii. Tomáš Klus sice vystihuje, co si myslí český volič, asi napříč politickým spektrem. Avšak co kdyby se píseň opakující zoufalé „Za co, panebože, za co trestáš tenhle prostý lid?“ stala živelně, nekontrolovaně neoficiální národní hymnou? — To by bylo příliš! Stačí, když je jen reakcí na Škroupovu otázku, kde že je ten domov můj? Píseň napovídá, že je tady. Je tady stejně nevyhnutelně jako i otázka: „Za co, panebože, za co?“

    Diskuse
    Dobře, že tu pořád jsou neakademičtí filosofové a slavíci bez pozlátka. - Na Kubice, Šloufy či Klause to sice zdánlivě jsou lehké váhy - ale když rána sedí....

    Co bolestně chybí, jsou lidé jako V+W, Škvorecký, Kundera etc. -- takoví se nerodí zrovna často. Takže až se objeví, přičiňme se, aby nebyli zardoušeni českými křupany.,,
    January 18, 2013 v 22.1
    Plébs blues
    Co řeknete na Plébs blues Jaromíra Nohavici ?

    http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=cCpUY2KdQJo

    Když poprvé jsem spatřil pyramidy,
    proklel jsem všechny Cheopse a Ramsese,
    jsem totiž jeden z téhle miliardy lidí,
    který to za ně vždycky odnese,
    oni si projektují pískovcové sfingy,
    aby snad historie nezapomněla,
    a já pak kroutím šroubky na peršingy,
    a kdyby snad ne tak mi dají do těla,
    tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues,
    tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues.

    Za svazek ředkviček a taky za cibuli,
    jsem šašek dějin, bezejmenný muž,
    rohožka Césara a kopí Caliguly,
    negativ dějin připravený na retuš,
    zvedal jsem často hlavu vždycky přišla rána,
    ač v různých formách demokracie,
    přestávám věřit v dobro Krista Pána,
    v to že snad vůbec nějaký je,
    tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues,
    tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues.

    V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,
    a já jsem jenom jeho unavený sval,
    k měsíci co půl roku raketa létá,
    a já se plazím jako brouk hovnivál,
    mám přeci také srdce, srdce které bouchá,
    a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,
    proč mne však na tom světě nikdo neposlouchá,
    proč mám být jenom malé hloupé děladlo?
    tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues,
    tohle je plébs blues, plébs blues, plébs blues.

    Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,
    a to co neurvu to nebudu mít,
    pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,
    když jsem se jednou narodil tak chci i žít,
    jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,
    kolečko v soukolí co krásně zapadá,
    já nechci stavět vaše blbé pyramidy,
    dejte mi pokoj a vlezte mi na záda,
    i s tímhle plébs blues, plébs blues, plébs blues,
    i s tímhle plébs blues, plébs blues, plébs blues.
    January 19, 2013 v 11.12
    Pokusím se
    napsat článek, který by odpověděl. I když už nestavíme sfingy ani Stalinovy pomníky, máme Pandury a nepotřebná "éra" - a také demokracii. Jak to, že si politika udělala z nestoudnosti živnost? Snad to napíšu.
    Vážený pane Vyšohlíde,

    na ten slíbený článek jsem zvědav. O vztahu politiky a nestoudnosti toho v minulosti bylo napsáno poměrně dost (počínaje Aristotelem přes Machiavelliho až po Karla Kosíka, jehož jste - jak jsem si stačil všimnout - pozorným čtenářem a žákem).

    Otázkou ale je, zda je Deník Referendum tím opravdu tím optimálním místem pro takové texty.

    Nechci se tím probůh dotknout ani redakce ani čtenářů. - Mám spíše na mysli prostou skutečnost, že tu články na podobné úrovni přece jen nenajdou patřičný ohlas, a hrozí jim, že neprávem "zapadnou".

    Všiml jsem si, že sem už delší dobu nedává nové texty například M. Hauser. Neznám důvody, které ho k tomu vedly - může to být jeho pracovním vytížením, ale může v tom být také něco jiného (?)

    Na Váš článek se nicméně docela těším

    S pozdravem
    jz
    January 20, 2013 v 5.58
    paní Blaženě Švandové
    Děkuji za vložený Nohavicův text.

    Při čtení slov "pískovcové sfingy" jsem si vybavil rozkošnou scénu z filmu "Berlusconiana":


    Michail Gorbačov s (dnes již zesnulou) manželkou Raisou jsou na návštěvě u Berlusconiho a ten je provází svou majestátní vilou a velikou zahradou.

    V zahradě má krom jiného vybudovanou podzemní ("underground") hrobku připomínající egyptský styl. Gorbačov jde s hostitelem dolů sám, a když vyjde ven, říká Raise s úsměvem: "Raiso, běž se podívat dovnitř - stojí to za to" (-- necituji větu doslovně, ale smysl zachovávám--).

    (Pozn.: Je to táž vila poblíž Milána, kterou Silvio koupil za směšnou cenu od mladé dědičky místního patriciátu, a kde mu v oněch letech ještě dělal "podkoního" příslušník organisace Cosa Nostra nejčastěji ne zcela přesně nazývané Mafie.)
    January 25, 2013 v 5.9
    Za co, panebože, za co trestáš tenhle prostý lid?
    Při četbě všelijaké literatury jsem si nemohla nevšimnout, pane Vyšohlíde, že pánbůh si někdy z toho "prostého lidu" zcela iracionálně (což mu asi sedí) vybere určité jedince, které pak trestá ještě mnohem více, než samotný "prostý lid". Ba dokonce takové, kteří by tomu "prostému lidu" rádi nějak pomohli. A ze všeho nejčastěji je trestá právě tím "prostým lidem", totiž zejména tím, jak je tento "nestatečný a mdlého ducha".
    Ivan Olbracht připomíná v jednom ze svých "Biblických příběhů" starozákonního proroka Mojžíše:
    ,Tehdy se Mojžíš, zoufalý nad nestatečností toho lidu, modlil k Hospodinu: ,Proč jsi vložil břímě všeho toho lidu na mne? Zdaliž jsem já všechen tento lid počal? Zdali já jsem jej zplodil, že mi díš: "Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země, kterou jsi zaslíbil jejich otcům?"
    January 25, 2013 v 6.31
    pánbůh je nejen omnipotentní, ale
    má také mnoho podob.

    Bůh církevních dogmat (tuším, že k jeho hlavním charakteristikám patří takzvaná trojjedinost - o té existuje hezká příhoda s Augustinem a chlapečkem přelévajícím mušlí moře do jámz vzhloubené v písku...)

    Bůh dělného lidu, k němuž se obrací sedlák, když má starost o úrodu (tedy o obživu svých dětí) a obrací oči k nebi, rodička při porodních bolestech, a všichni, kdo upřímně vyslovují přání "Dejž to Pánbůh"....

    Bůh na stropě Sixtinské kaple.

    Bůh, o jehož existenci mudroval Albert Einstein a další.

    Bůh filosofů...

    Jen Bůh ví, zda je některý z nich "ten pravý", a pokud ano, kteří to jsou.

    Doporučuji:
    ** Monty Python - The Life of Brian
    ** Pier-Paolo Pasolini - Evangelium podle Matouše
    ** Vávra (podle Kaplického) - Kladivo na čarodějnice
    ** Claes, Thyl Ulenspiegel
    ** Karel Havlíček Borovský - celé dílo
    ** Joseph Heller - Bůh ví

    etc.