Je správné uvědomit si psychický dopad situace na "cíl" neočekávané "střelby". A analýzu v textu považuji za trefnou, dosti přesnou. Jistě, narcistní osoba ve vysoké funkci byla náhle "sražena" mezi "obyčejné smrtelníky" poměrně razantní připomínkou své smrtelnosti.
Což nebylo pěkné. Jak by vypadaly komentáře, kdyby "cíl" postihla například cévní příhoda, ať již mozková či srdeční - vždyť komu by ve stejné situaci nestoupl krevní tlak... Nebyla to "recese", legrace, humorná nadsázka. Protože "pachatel" riskoval vlastní zdraví a život snad ještě víc než zdraví a život "cíle". Což se mohl opravdu spolehnout na takovou neschopnost ochranky ústavních činitelů?
Dobrá, forma je "odsouzeníhodná", a formálně odsouzena (asi jako výtržnictví) patrně i bude.
Avšak otázkou neuzavřenou pro mne zůstává, zda šlo opravdu o způsob protestu zaměřený "proti demokracii". Šlo? Nemyslím si totiž, že Vondrouš usiloval o "zničení nepřítele"; vždyť dokázal, že právě to by dokázal, kdyby mu o to opravdu šlo.
Považuji onen čin jednoduše za "přímou akci", tedy čin anarchistický. Anarchie není demokracií, není vládou lidu. Ale chceme snad anarchisty úkolovat, aby svými přímými akcemi demokracii rozvíjeli? A my demokraté pak pohodlně složíme ruce v klín? Demokracie musí být dost silná na to, aby přežila i anarchisty uvnitř onoho "lidu", jehož svrchovanou moc vyznává. Jsem přesvědčen, že protest formou přímé akce neohrozí demokracii, byť ji ani nepodpoří či nezkultivuje.
Zbývá otázka, jak "dopad mezi smrtelníky" - vedle prvotního šoku - zapůsobí na držitele moci. Byť moci legitimní. Asi na každého jinak, podle nátury, podle založení. Nejen Klaus byl totiž psychicky zasažen. Snad by bývalo bylo lépe, kdyby se nad smrtelníky ani nepovyšovali...

Anarchie a anarchismus není totéž. Pokud pod anarchií rozumíme chaos, rozklad řádu, pak ji v žádném případě nemají na svědomí anarchisté. Naopak. To, co anarchii ve společnosti přímo produkuje, je neoliberální politika dnešních kapitalistů a těch, kdo jim slouží. Zatím nikdo nemůže, myslím, tvrdit, že Vondrouš je anarchista. Tento čin rozhodně neschvaluji, ale nechápu, jak se něčemu takovému mohou lidé divit. Jak se vůbec někdo, kdo seje vítr, může divit, že sklízí bouři.

Přesné.
Díky.

Aktivismus by opravdu neměl mít podobu zkratkovitých, individuálních, "divokých" akcí. Měl by být promyšlený, organizovaný, kolektivní a v každém případě nenásilný, přičemž násilí by se patrně nemělo ani naznačovat.

Článek Františka Kostlána zcela nerozptýlil mé pochybnosti ohledně motivů incidemntu. Jsou známy hrozby krvavým násilím (kulky zaslané v obálkách, svědectví o verbálních hrozbách) z několika předchozích parlamentních voleb prezidenta. Je známo bezprecedentní uvěznení poslance při poslední volbě Václava Havla za prezidenta za účelem získání potřebné většiny jednoho hlasu. Umím si představit chrstavský "atentát" jako další dějství vyřizování účtů na pravici v souvislosti s nadcházejícími senátními volbami a blížící se volbou prezidenta. Tedy jako zneužití zoufalého člověka a zřetelnou vědomou nečinnost ochranky v situaci, kdy bylo možno zasáhnout (a kdy zasáhli dva občané) a kdy ještě nebylo jasno, nejde-li o nebezpečný útok. Je to jen obava či podezření vyvolané současnou situací.

Zůstaneme-li jen u bezpečně známých faktů, je Kostlánovo hodnocení události vzácně vyrovnané a seriózní.

Dobře, lze tedy konstatovat, že pro VK znamenal tento incident dosti velkou psychickou újmu. Je menší, nebo větší, než újma, která se stala zjevně Vondrouši? Neboť riskovat život, aby upozornil na zoufalý stav společnosti, to už je odpovědí na zatraceně silný imuls. Nespravedlnost, na něm páchanou, si Vondrouš logicky ztotožnil s úpadkem demokracie a zapadla mu do kontextu systému, který šlape na krk dolním 10 milionům, systému, kde sociálně slabí zažívají neslýchané ústrky a ponížení. Kdyby tento systém měl onu hubně proklamovanou záchrannou síť, kdyby byl systém alespoň trochu sociální, Vondrouše by asi vůbec nenapadlo takto riskovat život. Pokud nás trápí zděšení VK, musí nás nejdřív mnohem více trápit zděšení a reálný strach velkého množství lidí, které tento systém doslovně likviduje. Naše starost o VK příjde na řadu, až po nich, neboť není v demokracii nikdo Prvním. Nemluvě už o tom, že na rozdíl od Vondrouše, se VK na systému, který nutí zoufalé lidi zoufale konat, přímo podílel. Bohužel mu to neotevřelo ideologicky zaslepené oči, takže nevidí, kam jeho politika vede.