Blahořečme naše atentátníky
Petr BergmannČiny Romana Smetany a Pavla Vondrouše jsou projevy do té doby politicky neangažovaného a v aktivismu neškoleného člověka, který nekoná v zájmu konkrétní skupiny nebo hnutí, ale koná sám za sebe a odvolává se na zájem celku, lidu, národa.
V relativně krátké době po sobě zažila Česká republika dva „atentáty“ na politiky a zejména ti postižení volají po přísných trestech pro pachatele a předhánějí se v silných výrocích a komentářích. Tím prvním atentátníkem, recesistou byl dnes již ikonický řidič autobusů Smetana z Olomouce, který přimaloval šklebům na předvolebních plakátech tykadla. Tím se dopustil natolik závažného činu, že byl odsouzen k náhradě škody v desetitisících, nuceným pracím a pro odmítnutí trestu k odnětí svobody, kterou se snažil svým protestem hájit.
Voda z horního toku Vltavy se snad ještě ani nestihla smísit s Labem a už tu máme další individuální protest, tentokrát dělníka Vondrouše z Liberce, a sice střelbu kuličkami do hlavy státu, respektive do ruky, která k té hlavě patří. Nyní už nemluvíme o aktu jedince, ale o situaci ve společnosti, jak se nechal slyšet i potrefený Václav Klaus.
A to je přesně to, co by nás mělo vést k hlubšímu zamyšlení nad zbrusu novým fenoménem v českém prostředí, kterým je nasazení radikální recese v provedení do té doby politicky neangažovaného, občansky neorganizovaného a v aktivismu neškoleného člověka, který nekoná v zájmu, koordinaci nebo režii konkrétní, identifikovatelné skupiny nebo hnutí, ale koná sám za sebe a odvolává se na zájem celku, lidu, národa.
Zde je nutné zdůraznit, že se nejedná o mesiášské pomatence nebo fanatické bojovníky za jedinou skutečnou pravdu, nýbrž o poctivě rozezlené chlapy, jejichž jedinou ambicí je vyjádřit nevšedním činem své rozhořčení nad zoufalým a frustrujícím stavem naší země, politickou a hospodářskou situací, beztrestností hlavních viníků a jejich bohorovností, ale i nečinností odpovědných orgánů a nakonec i občanů země, kteří již rezignovali a z jejich apatie je žádný další palcový titulek v novinách více nevytrhne.
Osobně mám podobné choutky unést a mučit některé naše ministry a také pana Jocha, u něj speciálně použít waterboarding. Při osobním kontaktu bych ale skončil u pocitu ,že jsou to taky nakonec obyčejní lidé a ubližovat bych jim nemohl.
Nebo je to nedostatek odvahy. Jsou to ale výborné náměty na komiksy. Rudozelené komando unáší politiky prosazující asociální reformy a stavící další Temelín, důmyslnými (někdy bolestivými někdy láskyplnými) metodami je převychovává na solidární empatické bytosti a vrací je zpět rodinám a společnosti.
P. Bergmann: „Nezmění-li politici svou rétoriku, nezbaví-li se arogance a přehlíživosti, nevzdají-li se diktátu...“
Politici se NEZMĚNÍ, pokud se nezmění voliči.
"Nečinnost je v této situaci zločinem, a ne to, co jsem udělal já.Svého činu nelituji a naopak ho považuji za přiměřenou obranu jednotlivce."
Tak tohle prohlášení je opravdu nepochopení oč tu jde - přeci je čin a čin, to není jedno jaký. Říkat tomuhle právo na odpor, protože se jiní chovají podbně nelze, to pak už negujeme jakákoliv pravdila.
Reálné dnes bohužel je že Kalousek fackuje lidi, Janoušek řídí opilý a tp.,
to ale není signál k tomu že se vše smí. Tohle prostě nebylo pouhé upozornění ale agrese (možná pochopitelná, ale ne oprávněná) - a to je ten rozdíl, který je dobré vysvětlovata ne zatemňovat slovy o oprávněné vzpouře.