Vzhledem k ústavněprávní povaze kauzy Romana Smetany mu Český helsinský výbor (ČHV) doporučí, aby podal ústavní stížnost. Podle předsedkyně výboru Anny Šabatové by v řízení před Ústavním soudem mohly být vyřešeny či alespoň probrány některé otázky, které Nejvyšší soud pominul.

Nejvyšší soud ve čtvrtek zamítl jako nedůvodnou stížnost bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila pro porušení zákona. Podle soudu Smetana překročil hranici politického projevu a dopustil se útoku na majetek. Roman Smetana tak musí zpět do vězení. Odsedět si bude muset zbývajících sedmašedesát dní.

Šabatová připomněla, že ČHV podal letos v dubnu podnět, jímž vyzval ministra spravedlnosti, aby podal Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona v trestní věci proti tehdy již odsouzenému Romanu Smetanovi. ČHV v něm vysvětlil, proč podle jeho právního názoru okresní soud v Olomouci porušil zákon ve Smetanův neprospěch.

Soud ho uznal vinným trestným činem poškození cizí věci a odsoudil k obecně prospěšným pracím a po jejich nevykonání k trestu odnětí svobody na sto dní proto, že na volebních plakátech politických stran, vylepených na městských autobusech, které v Olomouci řídil, přimalovával kandidujícím tykadla a připisoval na ně slogany, v nichž politiky označoval za lháře, zloděje, korupčníky a prostitutky.

Podle zjištění MF Dnes patřilo nejvíc pokreslených plakátů občanským demokratům, kteří se také jako jediní u soudu domáhali, aby jim řidič zaplatil škodu patnáct tisíc korun. Krom toho mu původní rozsudek uložil odpracování sto hodin obecně prospěšných prací.

Smetana sice zaplatil oněch patnáct tisíc, avšak odmítl trest obecně prospěšných prací. „Odmítám vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, stejně tak odmítám, aby mi byl přeměněn na odnětí svobody. Jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří," napsal tehdy Smetana v prohlášení Probační a mediační službě, která měla dohlížet na vykonání trestu.

Vzápětí odmítl i náhradní trest v podobě domácího vězení, který soudkyně zvažovala. Soudkyně Markéta Langerová, žena exposlance a jednoho z nejvlivnějších politiků ODS posledního desetiletí Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení. Tedy v poměru 1:1. Za jednu hodinu práce jeden den ve vězení.

Exministr Pospíšil nicméně nakonec stížnost pro porušení zákona podal. Nejvyšší soud v zápětí nařídil přerušení trestu odnětí svobody, avšak ve čtvrtek oznámil, že stížnost zamítl. „Rozsudek zatím nezveřejnil. Neradi zde poznamenáváme, že zveřejňování plných textů rozsudků je u NS, na rozdíl od rozhodnutí soudu Ústavního a Nejvyššího správního velmi zdlouhavé,“ uvedl výbor v tiskovém prohlášení.

Z tiskové zprávy vydané mluvčím Nejvyššího soudu nicméně podle výboru plyne, že se soud vůbec nepokusil vést hranici mezi dvěma konkurujícími si ústavně zaručenými základními právy — na ochranu majetku podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod a na svobodu projevu podle jejího článku 17. V Listině jsou přitom podle ČHV podmínky pro zákonné omezení těchto práv vyjádřeny odlišně.

„Nejvyšší soud hlavně nijak nerozptýlil naše pochybnosti, že trestní stíhání nemělo být vůbec zahájeno (šlo nanejvýš o přestupek). Podle našeho názoru nevznikla pokreslením plakátů žádná škoda. Plakáty byly i po pokreslení srozumitelné a čitelné, pouze na nich ,přibylo' sdělení voliče,“ upozornil výbor s tím, že soud byl povinen utvořit si vlastní úsudek o podjatosti soudkyně Langerové a neměl se v této věci odkazovat na výroky Romana Smetany u soudu a v médiích.