Roman Smetana musí zpět do vězení. Odsedět si bude muset zbývajících sedmašedesát dní. Nejvyšší soud totiž ve čtvrtek zamítl jako nedůvodnou stížnost bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila pro porušení zákona. Podle soudu Smetana překročil hranici politického projevu a dopustil se útoku na majetek. Pro ČT24 Smetana již uvedl, že dobrovolně do vězení nenastoupí.

Podle Nejvyššího soudu má každý občan právo na svobodu projevu a prezentaci svých politických názorů s tím, že toto právo nesmí překročit hranici, kdy dochází k útoku na majetek, případně nesmí pokračovat svou agresivitou dál (ohrožovat lidské zdraví či život). Nejvyšší soud v této souvislosti také zastává názor, že politické subjekty či veřejně činné osobnosti musejí snést vyšší dávku kritiky, než ostatní občané.

Ústavní právník Jan Kudrna pro Deník Referendum uvedl, že případ Romana Smetany patří mezi hraniční případy — poškození cizí věci za daných úzce specifických okolností versus právo na svobodu projevu —, které s konečnou platností může posoudit pouze Ústavní soud.

„Pokud se však jedná o stížnost pro porušení zákona, zdaleka si nejsem jistý, zda byl v případě projednávání věci pana Smetany zákon do všech důsledků dodržen. Podle mého názoru se totiž paní soudkyně Langerová měla z projednávání vyloučit sama. Vzhledem k okolnostem případu jen tak mohla dodržet ustanovení o soudech a soudcích, tedy prosazovat nezávislost soudnictví a jeho dobrou pověst, a dbát svým chováním o to, aby nestrannost nebyla důvodně zpochybňována,“ uvedl Kudrna pro Deník Referendum.

Podle něj navíc § 30 odst. 1 trestního řádu stanoví, že z úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro (mj.) jeho poměr k projednávané věci nemůže nestranně rozhodovat.

„Vzhledem k tomu, o jak specifický případ se jednalo, bylo podle mého soudu třeba učinit více, než soudkyně učinila. Mrzí mě, že Nejvyšší soud se k tomuto aspektu případu nevyjádřil, respektive neshledal žádný problém. I tuto otázku, zda má soudce činit vše pro zajištění nestrannosti a nezpochybnění soudních rozhodnutí, nebo pouze upozorňovat strany, by měl rozhodnout Ústavní soud,“ dodal Kudrna.

Před rozhodnutím Nejvyššího soudu se k věci vyjádřil i Smetana, když uvedl, že šlo o projev jeho politické vůle. Uvedl, mimo jiné, že motivací k pomalování reklam politických stran pro něj bylo prosté znechucení z dlouhodobého sledování politické scény, jednání politiků a medializovaných korupčních kauz.

„S nelibostí jsem dlouhodobě vnímal i polistopadový vývoj v zemi, rozkrádání společného majetku, zotročování lidí — dnes lidských zdrojů — ve jménu trhu, konkurenceschopnosti, produktivity. Politici napříč politickým spektrem mají, dle mého mínění, na tomto stavu podíl a profitují z něj“, poznamenal Smetana s tím, že se nikdy necítil politickým vězněm, ani obětí justice.

Podle něj to byl právě on, kdo se rozhodl jít do vězení a neakceptovat ani domácí vězení či obecně prospěšné práce, a to na protest proti zlodějům a korupčníkům, kteří mají ještě tu drzost žádat nějakou náhradu od občana u soudu. Na závěr dodal, že ve svých protestech bude dále pokračovat a sám zvolí jejich způsob.

Exministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podal stížnost pro porušení zákona a současně požádal soud o okamžité přerušení trestu na začátku května. Dle jeho slov bylo důvodem pro podání stížnosti mimo jiné i to, že se kauzou zabýval pouze prvoinstanční soud a jeho rozhodnutí nebylo přezkoumáno.

Za přešetření Smetanova případu se zasazoval mimo jiné i Český helsinský výbor, podle jejíž předsedkyně Anny Šabatové neměl být skutek, který byl důvodem jeho odsouzení, pro svou zanedbatelnou škodlivost vůbec posuzován v trestním řízení. Velmi závažné pochybnosti podle výboru současně vzbuzuje skutečnost, že Romana Smetanu odsoudila Markéta Langerová, manželka politika Občanské demokratické strany Ivana Langera, jehož předvolební plakáty měl Roman Smetana podle rozsudku poškodit.

„Připomínáme, že rozhodnutí trestní justice mají ve společnosti posilovat důvěru v právo a spravedlnost, a ne budit odpor pro svou absurditu. Soudkyně Langerová se podle našeho názoru mohla dopustit kárného provinění také tím, že se sama nevyloučila pro podjatost, i když pochybnosti o své nepodjatosti pociťovala,“ uvedla už dříve Šabatová. Podle ní o tom svědčí i nabídka Langerové, aby Smetana tuto námitku v soudním řízení předložil.

Bývalý řidič Dopravního podniku města Olomouce podle svých slov pokreslil před posledními sněmovními volbami na protest proti politickým elitám nejméně třicet reklam na autobusech.

Připisoval na ně slogany, v nichž politiky označoval za lháře, zloděje, korupčníky a prostitutky. Podle zjištění MF Dnes patřilo nejvíc pokreslených plakátů občanským demokratům, kteří se také jako jediní u soudu domáhali, aby jim řidič zaplatil škodu patnáct tisíc korun. Krom toho mu původní rozsudek uložil odpracování sto hodin obecně prospěšných prací.

Smetana sice zaplatil oněch patnáct tisíc, avšak odmítl trest obecně prospěšných prací. „Odmítám vykonat uložený trest obecně prospěšných prací, stejně tak odmítám, aby mi byl přeměněn na odnětí svobody. Jsem přesvědčen, že slušní a poctiví lidé do vězení nepatří," napsal tehdy Smetana v prohlášení Probační a mediační službě, která měla dohlížet na vykonání trestu.

Vzápětí odmítl i náhradní trest v podobě domácího vězení, který soudkyně zvažovala. Soudkyně Markéta Langerová, žena exposlance a jednoho z nejvlivnějších politiků ODS posledního desetiletí Ivana Langera, mu proto trest změnila na sto dní vězení. Tedy v poměru 1:1. Za jednu hodinu práce jeden den ve vězení.