Operetní atentát po národní pouti
Ivan ŠtampachAni údajně národní pouť nevyrobí z české společnosti katolický národ; umožní ale předvést budoucí možné sepětí trůnu a oltáře. A atentát na panovníka potom svádí k různým interpretacím.
Římskokatolická církev uspořádala 28. září tradiční galaparádu ve Staré Boleslavi. Nazvala ji „národní pouť“. Tato náboženská organizace si čas od času zjišťuje, kolik jí ještě zbývá příznivců. Určuje si to sama sčítáním účastníků nedělních bohoslužeb. Návštěva mše v neděli je tam povinností a kdo ji nedodrží, dopouští se smrtelného hříchu. Účast na mších tedy můžeme pokládat za kritérium loajality k této náboženské struktuře. Některé diecéze došly k tomu, že je v jejich zájmu výsledky průzkumu tajit. Ty, které hrají poctivější hru, vykazují chabé desítky tisíc. Poslední ještě zveřejněné údaje z let 1999 a 2004 ukazují během tohoto pětiletí znatelný pokles. Další sesuv příslušníků už pravděpodobně pro významnou část této organizace nebylo únosné zveřejňovat.
Je tedy diskutabilní, drží-li se na zhruba třech procentech populace, jak ukázaly dřívější, ještě publikované průzkumy. Utajování novějších výsledků (2009) naznačuje, že dodnes už mohlo třeba i další procento ubýt. Už tu prostě není vysněný katolický národ. Dnes už tato církev není duchovní reprezentací českého obyvatelstva.
Národní charakter měla letošní svatováclavské poutní slavnosti dodat účast nejvyšších státních představitelů. Navzdory jednoznačně sekulárnímu rázu českého státu, tak jak je popsán v ústavních dokumentech a dalších právních normách, patří dnes k dobrému tónu naznačovat budoucí možné spojenectví trůnu a oltáře. Církev se hodí stávající politické moci. Vychovává malou, ale z voličského hlediska ne zcela zanedbatelnou část populace k pokoře a poslušnosti, k přesvědčení, že katastrofální ekonomicko-sociální a politická situace státu je dopuštěním Nejvyššího, který nás tím trestá za naše provinění. Svrhnout stávající politickou moc ve volbách by bylo vážným proviněním.
*****
Pan president, sice podle vlastních slov „neměl čas se bát“ , ale pár hodin po prvotních spontánních slovech o tom, že „ten muž je MAGOR, který by zasloužil pár facek“ se mu to přece jen rozleželo, a vzkázal do podhradí, že šlo o POLITICKÝ ČIN, který je „odrazem stavu společnosti“. -- Není to docela pozoruhodný myšlenkový posun na tak stařičkého profesora ekonomie?
Stejnými slovy by to asi zhodnotila i chytrá horákyně, s tím drobným rozdílem, že ta by to asi pohotově vypálila hned do televizních kamer v Chrastavě.
O něco srozumitelnějí svou starost o to, aby si z toho národ vzal ponaučení, a neměl z toho – jak je jeho dobrými zvykem – zase jenom srandu, projevil věrný Boris Šťastný, když pravil:
„Ano, prezident byl zraněn jen lehce, ale naše země utrpěla zranění vážná.“ To zní jako česká parafráze na Neila Armstronga. Jsem ale přesvědčen, že pomatenců v národě přece jen není tolik, jak by si leckdo z politiků v koutku duše přál, a bez námahy rozliší Pavla Vondrouše od Anderse Breivika.
A ještě něco k té operetě (nejenom Karel Dolejší v BL, ale také např. Zdeněk Jemelík ze „Šalamouna“ mluví o „chrastavském divadélku“ – http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012093001):
Je už hodně těch, kdo si pospíšili, aby splnili svou morální povinnost v této pro národ tak těžké hodině nemlčet. Třeba zubař ze Zábřeha s výkřiky o „lůze“. Což od člověka, který se tolik zasloužil o českou kulturu a zejména obchod s knihami, nemůžeme brát jinak než smrtelně vážně.
Byl-li ten člověk zneužit, to se teprve ukáže, jak Ivan Štampach správně poznamenává.
Co se ovšem také teprve časem ukáže, bude, jestli občané za pokleslým divadelním žánrem vycítí také nějaký lidský aspekt. Jestli tedy to celkem prosté smutné konstatování ( - které je samozřejmě nezbytně nutné interpretovat jako nenávist !! - ), že "politikové nářky lidí neslyší", vnímají jako slova adresovaná výhradně "politikům", nebo zda se i oni budou považovat za jejich adresáty.
Pak se také ukáže, zda měl pravdu můj kamarád, když mi ráno napsal, že
..... "atentát s lidskou tváří mohl vymyslet jenom Čech"......
(Mě osobně navíc potěšil zmínkou o Niklasi Luhmannovi, kterého považuji za nafoukaného grafomana podobného "dědkovi na Hradě".)
Takhle je to opravdu čin, nad kterým musí krčit rameny každý - ale dělat z toho mediální guláš a snažit se to přišít opozici že rozeštvává národ a ubližuje hodnému mocnáři je absurdní.
V téhle bláznivině byl nejvíce ohrožený právě onen mládenec kterého mohla ochranka sejmout jak v nějakém akčním filmu . Labilní lidi se mohou vyskytovat kolem jakéhokoliv politického uskupení, hlavně to nesmí být masové a distance odpovědných jasná.
A to doufám není - přes všechno sýčkování poltologů a psychologů. Dejme nyní lidem reálnou naději tím, že se soustředíme na alternativy vládnutí. KSČM je možná v TV neproporčně, ale jsme tam, Pokud lidé nejsou spokojeni s vládou, nejlépe je jít zcela v klidu k volebním urnám a demokraticky rozhodnout.
Historik Dušan Třeštík o svatém Václavovi vyjádřil takovouto "suchou" pravdu:
"O Václavově povaze vědí legendy mnoho. Skutečnost je však zřejmě taková, že nebyl ani zvlášť dobrým, ani zvlášť pobožným člověkem a nebyl ani státníkem. Nezaložil tento český stát. To udělal jeho bratr a vrah Boleslav. Nebyl zabit z náboženských, nýbrž z politických důvodů. Postavil jeden kostel, Boleslav dvacet. Pokud někdo pokřesťanštil Čechy, byl to Boleslav, nikoli Václav."
Avšak člověk je "živočich mýtotvorný", jak říká Třeštík, a tak byl Václavův život zcela proměněn. Legenda o něm se zrodila už ve 12. století. Dále Třeštík praví:
"Čechové - jak známo - ke svým pestře se proměňujícím vládám a režimům odedávna žádnou zvláštní úctu nechovají......Čechové tíhnou ke svému státu, ne však ke svým státníkům, vládám a režimům. Tíhnou k jeho nevyřčeným, nedefinovaným, ale konkrétním znamením, ke Hradu, ke koruně Království českého, k Václavovi na náměstí a k jeho koni. Svá znamení však - tak jako mnozí jiní nezbožňují. Nevadí jim, když drzý mladík světci obrátí koně - spíše naopak. Blasfémie má v Čechách tradici."
Násilné odstraňování panovníků nebývalo u nás příliš časté. Jak věděl už císařův pekař, je třeba počkat, až se sami historicky znemožní. I když to čekání někdy bývá nekonečné.
Jenže nejde jenom a vůbec ne v první řadě o "jeho osobu".
Jan Keller to přesně vystihl ve svém dnešním sloupku (odkaz výše), když napsal:
" ... Přeloženo do řeči občanských demokratů: dělejme, že u nás žádná korupce není, a ona nás přestane sužovat. Tvařme se, že se lidé mají čím dál lépe, a oni přestanou nadávat. Za tím vším je dojemné přání: tvařme se, že ODS je věrohodná strana, a ona se takovou jak zázrakem stane."
Třeba se ale časem dočkáme i jiných tónů - třeba jako když se Vladimír Pucholt v Kachlíkově "Svatbě jako řemen" zeptal: "Náčelníku, proč nás lidi nemaj´ rádi?"
Nejde jen o symbolické zesměšnění - airsoftová pistole je výraz násilí. Všichni na politické scéně se rozumně shodli na tom, že takové výtržnictví je nepřijatelné a logicky probíhá vyšetřování dotyčného výtržníka,
To že hradní skupina v ODS z něj hystericky dělá druhého Braivika svedeného na scestí "levičáky" jako je Pehe či Šiklová je už jejich ostuda a popudlivost.