Lovy beze zbraní

Lukáš Jelínek

Moderní technologie nám poskytují cenné služby; případy Pavla Vondrouše a Vladimíra Šišky ovšem ukazují, že zároveň nabízejí nové možnosti obskurním způsobům politického boje i podvádění.

Chvalme moderní technologie! Náš život činí rychlejším, přehlednějším, ale také bezpečnějším. Umožňují nám „lovit beze zbraní“.

Zásluhou moderních technologií netekla v pátek v Chrastavě krev. Když chtěl někdo spáchat atentát kdysi dávno v mediálním pravěku, musel vystřelit nefalšovanou kulku, odpálit nefalšovanou bombu nebo hodit nefalšovaný granát. Umírali politici, další slavné osobnosti i obyčejní lidé.

Dnes je to jinak. Aby Pavel Vondrouš upozornil na sebe a své názory, nemusel nikdo zemřít. Stačilo na prezidenta namířit vzduchovou pistoli s plastovými náboji — a díky médiím, televizi, rozhlasu, internetovým serverům, ale zejména virtuálním sociálním sítím, se rozproudila vášnivá debata. Lee Harwey Oswald by 22. listopadu 1963 s atrapou takto nepochodil.

Pavla Vondrouše jsem i já v první chvíli podcenil, když jsem propadl dojmu, že se choval v horším případě bláznivě, v případě lepším pak švejkovsky. On to ale měl vymyšlené moc dobře. Patrně patří k pozorným čtenářům Klausova vicekancléře (či spíš viceprezidenta?) Petra Hájka, který ve své knize Smrt ve středu mimo jiné na pozadí událostí z 11. září 2001 psal, ba až blouznil o moci médií, která snadno a lehce dokáží překroutit realitu a prosadit vlastní interpretaci.

×