Poprvé - zdá se mi aspoň - s autorkou nesouhlasím.

Sice to v textu není explicitně formulováno, ale mám dojem, že považuje přímou volbu prezidenta za instrument, který nemůže české politice přinést nic dobrého. Jakkoli je mi jasné, že implementace rozličných politických institucí - v tomto případě prvku přímé demokracie - přináší na různých místech a v různých obdobích v podstatě nesrovnatelné výstupy, neexistuje podle mne zatím důvod přistupovat k zavedení přímé volby prezidenta v ČR skepticky.

Nejedna zkušenost české politiky posledního dvacetiletí totiž naznačuje, že se voliči rozhodují výrazně racionálněji, než jimi zvolení zástupci. Podle mne neexistuje důvod si myslet, že přímá volba bude pro českou politiku podobně odstrašující zkušenost jako poslední dvě volby nepřímé. Vzpomenu-li, jak tehdejší ministr vnitra Ivan Langer pobíhal mezi voliteli a dělal všechno možné i nemožné (z odposlechů telefonických rozhovorů mezi Bémem a Janouškem už ostatně víme, kolik že jeden hlas pro Klause stál přibližně korun), aby sehnal pro Václava Klause dostatečný počet hlasů, dostává se mi úlevy, že něco podobného už nezažiju.

Současně je třeba říct, že volební systém zvolený pro přímou volbu takřka vylučuje, aby se prezidentem stal jakýsi maskot. Ostatně provedeme-li analýzu voleb do Senátu, můžeme opatrně předpovědět, jakým způsobem a podle jakého klíče se budou voliči rozhodovat. Taková analýza by nejspíš zpochybnila předpoklad – se kterým mimochodem většina politických komentátorů pracuje téměř jako s nevyvratitelnou pravdou –, dle kterého má takřka jistě výhru v kapse někdo z nestranických kandidátů. Netvrdím sice, že to není nepravděpodobné, avšak podle mne je ještě brzo na jakékoli autoritativní závěry.

Možná ten článek vyzněl temněji, než jsem zamýšlela. Nicméně je třeba konstatovat, že tu popisuji přímou volbu, jak také může dopadnout v aktuálním kontextu české společnosti, která, byť se to pomalu mění, pořád vnímá silný dualismus špatného politického a dobrého nepolitického. Tím vůbec nechci říct, že přímá volba jako taková je něco špatného a že ta nepřímá je lepší, jen chci, možná trochu ironicky, poznamenat, že je to právě nástroj přímé demokracie, který by mohl potvrdit to, že česká veřejnost o participaci na správě politického vlastně tak úplně nestojí.

Paní Kňapová,
trochu jste mne zmátla. Reaguji teď na Vaši odpověď panu Dostálovi. Co myslíte tím "politický" a "nepolitický"? Ve Vaší reakci to působí, že to chápete jako synonyma pro "stranický" a "nestranický", to by mi přišlo jako zavádějící a zjednodušující.
Nepolitický prezident je snad contradictio in adjecto a ani český volič, o němž valné mínění nemáte, si nemůže něco takového myslet?
Ještě bych věřila, že se někdo nechá zmást a ztotožní "nestranický" a "nadstranický", ale přece volič tuší, když přistupuje k volební urně, že volí politika?

Dobrý den,
"politický" a "nepolitický" vůbec nevidím jako synonyma pro "stranický" a "nestranický", i když tato dvě slova pod to komplexnější označení spadají. Politika jako sféra a ještě více přihlášení se k politické aktivitě je v určité části společnosti velmi často chápáno negativně, bez ohledu na to, co se pod tím vlastně skrývá (příkladem je třeba spor o politickou činnost odborů, které brojí proti reformám). Možná je to právě proto, že je "politika" často ztotožňována se činností stran, které se netěší bezvýhradné důvěře...Domnívám se, že volič nechápe prezidenta jako politickou figuru, ale naopak jako představitele nějakých univerzálnějších hodnot, které nemají s politikou ve smyslu nějaké ideologie nic společného. O voličích si nemyslím v zásadě nic špatného, jen poukazuji na jistou alergii, kterou slovo "politika" vyvolává.

…tvrzení pana Dostála, cituji: „Nejedna zkušenost české politiky posledního dvacetiletí totiž naznačuje, že se voliči rozhodují výrazně racionálněji, než jimi zvolení zástupci.“. Konec citace. Tvrdím ze svých zkušeností, že prakticky veškeré volby v celém světě v posledním půlstoletí jsou plně v rukou PR agentur, aniž si to odborníci v politologii připouštějí a voliči vůbec tuší. Souhlasím s tím, že s vysokou pravděpodobností, pokud to zmíněné propagandy jednotlivých kandidátů nezlomí, u voličů převáží odpor k politice a ještě víc pak nesympatie ke stranám. Jinak jsem již napsal, že řadit v ústavním systému ČR přímou volbu prezidenta mezi prvky přímé demokracie je poněkud stupidní.