Kandidát neprivilegované většiny, příběh o sáňkování

Jan Šícha

Kandidatura Jiřího Dienstbiera ml. je politickou senzací. Média tuto senzaci pokryla vlažně, pro svět, o který se starají, z tohoto kandidáta nic nekouká. Dienstbier může uspět, když veřejný prostor osloví zdola.

Je známo, že téměř nikdo z politiků přímou volbu prezidentky či prezidenta nechtěl. Naše reprezentace se k ní docukala. Připomíná to situaci, kdy někdo jde do kopce, za sebou táhne sáňky. Občas se ohlédne, aby zjistil, jestli tam ještě jsou. S nevolí zjistí, že ano. Najednou je tu bod, kdy si na ně musí sednout a svištět. Svištíme.

Favoritem přímé volby je zatím kandidát zaměstnaný v bankovním sektoru Jan Fischer. Jeho kampaň běží už týdny, je nevtíravě profesionální, asi jako od veřejnosti krásně izolovaná přesto pevně přítomná postava pana Kelnera z PPF. Kandidát Fischer jede v opancéřovaném bobu, kolem sebe má rolby a sněžné skútry, nad sebou vrtulník. Při pohledu na jeho pomalu se sunoucí kolonu si občas nejsme jisti, jestli ve svém bobu sedí. Možná si celý ten shluk techniky zatím vystačí sám a kandidát nastoupí až těsně před Hradem.

×