K odpovědnosti a rétorice odpovědnosti
Václav KrajňanskýČeská levice by měla vést s pravicí boj o smysl pojmu odpovědnosti, na jehož rétorice si tolik zakládá současná vláda. I prostřednictvím důrazu na odpovědnost má levice šanci oslovit více mladých voličů.
Českou politiku ovládla rétorika odpovědnosti. Právě na ní postavily strany pravé části českého politického spektra svou volební kampaň, s níž sklidily výrazný úspěch. Jimi utvořená vláda si pak zvolila odpovědnost jako hlavní motto, když se pojmenovala přídomkem „Vláda rozpočtové odpovědnosti“.
Jan Černý (a snad jej zde příliš nedezinterpretuji) ve svém článku píše o tom, že podoba a výsledky české polistopadové politiky byly do značné míry formovány spojením disidentského morálního a monetaristického tržně-ekonomického ideálu. Na tuto úvahu zde chci navázat. Omlouvám se, že v následujících odstavcích budu trochu volně skákat mezi několika tématy; závěrem by se ale měly tyto spojit ve snad konzistentní celek.
Politická volba jako morální volba
Na rozdíl od řady povětšinou starších spoluobčanů si nemyslím, že by na tom současná česká mládež byla s morálkou hůře než předcházející generace. Často se mluví, ne-li o přímo úpadku mravů, tak alespoň o vysoké míře zasažení individualismem, zahleděním pouze na vlastní prospěch. Já jsem právě naopak toho názoru, že morální cítění mladých i starších českých lidí není o nic horší než dřív.
Je známo, že současný úspěch pravicových stran byl ve velké míře postaven na tom, že se jim podařilo zvítězit v boji o přízeň mladých voličů, často studentů. Velké počty lidí se ztotožnily se světonázorem spočívajícím v tom, že když na sobě budu jako jednotlivec pracovat, dodržím určitou disciplínu, investuji do své budoucnosti a budu zodpovědně zacházet s tím, co je mi k dispozici, povede se mi v životě dobře. Podle mě je to zcela legitimní přesvědčení a také s ním souhlasím.
Mladé (ale nejen je) tak oslovila právě politika, která postavila na první místo morální kategorii odpovědnosti a téma odpovědného života. Jejich politickou volbu vnímám i v kontextu zmíněného článku Jana Černého a jeho výchozího textu od Gilese Eyala jako volbu morální.
Změnit myšlení lidí
×
Diskuse
SH
V přírodě platí přirozený odpovědnostní zákon. Mládě když dospěje, je rodiči bezohledně vyhnáno z jejich teritoria. „Dědek s bábou“ a především otec s mámou, měli už dávno vychovávat své potomstvo stejně. Po získání dospělosti je přestat podporovat. Ať svůj přebytek adrenalinu nemusí vybíjet uměle, ale upotřebí jej v honbě o základní životní potřeby od jídla po bydlení. A hned by přestal problém s politickou volbou.
May 8, 2012 v 10.43
odpovědnost a odpovídání
Když se zaposloucháme do slova "odpovědnost", jistě tam zaslechneme i "odpovídání". Jde tedy o to, komu či čemu odpovídáme. Na jaké otázky odpovídáme a na jaké nikoli.
Pravice, jak vidno, ono odpovídání personalizuje: každý nechť odpovídá pouze (či především?) na vlastní otázky. Vulgárně řečeno, každý ať se postará sám o sebe. A jedinou další starost má ta neoliberální pravice o otázky, před něž nás kladou "finanční trhy". Ve svém tržním fundamentalismu totiž slepě věří, že svět lze přepočítat na peníze. Když se na to podíváme takto, vláda Nečasů se jeví konsistentní: odpovídá se pouze sama sobě a stará se jen o peníze. Chtít po ní odpovědi na jakékoli jiné otázky (sociální, ekologické, mezinárodně-politické ...) je jako by hrách na stěnu házel.
Tohle slibovali a takto se i chovají. Leč, velice záhy, se zpronevěřili i vlastním slibům i tomuto "morálnímu programu": Nečas dnes zapomene, co včera slavně slíbil, a i to programové prohlášení, na které se do omrzení vláda odvolává, je jen cár papíru ...
Požadavek na odstoupení vlády je tedy naprosto legitimní i logický, ať už se na něj díváme zleva (jako třeba ti, co demonstrovali na Václaváku - se všemi argumenty, které tu na DR netřeba opakovat), anebo zprava. Nečasova vláda je tak amorální i podle vlastních kritérií. Nechápu, že se její členové ještě mohou dívat do zrcadla - anebo do novin, které o jejich konání podávají ač pokřivený, tak i přesto dosti hrozivý obraz.
Pravice, jak vidno, ono odpovídání personalizuje: každý nechť odpovídá pouze (či především?) na vlastní otázky. Vulgárně řečeno, každý ať se postará sám o sebe. A jedinou další starost má ta neoliberální pravice o otázky, před něž nás kladou "finanční trhy". Ve svém tržním fundamentalismu totiž slepě věří, že svět lze přepočítat na peníze. Když se na to podíváme takto, vláda Nečasů se jeví konsistentní: odpovídá se pouze sama sobě a stará se jen o peníze. Chtít po ní odpovědi na jakékoli jiné otázky (sociální, ekologické, mezinárodně-politické ...) je jako by hrách na stěnu házel.
Tohle slibovali a takto se i chovají. Leč, velice záhy, se zpronevěřili i vlastním slibům i tomuto "morálnímu programu": Nečas dnes zapomene, co včera slavně slíbil, a i to programové prohlášení, na které se do omrzení vláda odvolává, je jen cár papíru ...
Požadavek na odstoupení vlády je tedy naprosto legitimní i logický, ať už se na něj díváme zleva (jako třeba ti, co demonstrovali na Václaváku - se všemi argumenty, které tu na DR netřeba opakovat), anebo zprava. Nečasova vláda je tak amorální i podle vlastních kritérií. Nechápu, že se její členové ještě mohou dívat do zrcadla - anebo do novin, které o jejich konání podávají ač pokřivený, tak i přesto dosti hrozivý obraz.
ON
který se dotýká důležitého problém odpovědnosti. Ale pozor: Standardní levicové hodnoty jsou svoboda, spravedlnost a solidarita. Nelze je nahradit pojmem zodpovědnost, protože by se v tomto pojmu zrácel onen levicový obsah. Když obhajujete levicový pojem zodpovědnosti proti neoliberálnímu, musíte jej popsat tak, že se implicitně či explicitně dotýkáte pojmů svobody, spravedlnosti a solidarity. Tedy být zodpovědný z levicového hlediska znamená požadovat svobodu, která neomezuje svobodu druhých, požadovat spravedlnost znamená sdílet zodpovědnost za spoluvytváření rovných šancí pro všechny, požadovat solidaritu znamená sdílet zodpovědnost za osud nešťastných a neprivilegovaných. Je ovšem pravda, že z „marketingového“ pohledu nemusí být každému hnedle jasné, že v těchto hodnotách jde o specifický levicový přístup k zodpovědnosti. Je tedy dobré s tímto pojme také samostatně pracovat.
Zmínil jste i pojem jistota. Tohle není podle mne autentický levicový pojem, i když se s ním někdy levice marketingově a vcelku úspěšně pracuje. Demokratická levicová strana nesmí ale používat pojem jistoty na úkor zodpovědnosti, tzn. na úkor základních hodnot (svoboda, spravedlnost, solidarita). Pak se pojmu jistoty zmocňují populisté. Nabídka jistoty bez zodpovědnosti v podstatě v lidech pěstuje egoismus. V obecnější rovině si myslím, že demokratická levice by ani tak neměla nabízet jistoty jako spíše pojistky pro život v nejistém světě. Jinými slovy nabídka jistot by neměla být nabídkou života v jistém světě. Nabídka jistého světa je pobídkou k nezodpovědnosti.
Zmínil jste i pojem jistota. Tohle není podle mne autentický levicový pojem, i když se s ním někdy levice marketingově a vcelku úspěšně pracuje. Demokratická levicová strana nesmí ale používat pojem jistoty na úkor zodpovědnosti, tzn. na úkor základních hodnot (svoboda, spravedlnost, solidarita). Pak se pojmu jistoty zmocňují populisté. Nabídka jistoty bez zodpovědnosti v podstatě v lidech pěstuje egoismus. V obecnější rovině si myslím, že demokratická levice by ani tak neměla nabízet jistoty jako spíše pojistky pro život v nejistém světě. Jinými slovy nabídka jistot by neměla být nabídkou života v jistém světě. Nabídka jistého světa je pobídkou k nezodpovědnosti.
Nabídka jistého světa vůbec nemusí být pobídkou k nezodpovědnosti. Já si myslím, že je tomu právě naopak. Svět (a lidský život) už sám o sobě je dost nejistý z přirozeného hlediska, takže úplnou jistotu (zdraví, dlouhého života, spokojenosti...) člověk stejně nikdy mít nebude. Pokud jde však o jistoty sociální, ty určitě nevedou k nezodpovědnosti. Záleží ovšem na tom, kdo komu a jakým způsobem je poskytuje. Právě sociálně nejistý svět vede podle mého názoru mnoho jedinců k nezodpovědnosti a k pocitu, že život stejně nemá smysl.
Ostatně každý člověk reaguje na různé podněty jinak. Pro někoho je trest signálem k nápravě, někoho vede naopak k tomu, aby se choval ještě hůř.
Ostatně každý člověk reaguje na různé podněty jinak. Pro někoho je trest signálem k nápravě, někoho vede naopak k tomu, aby se choval ještě hůř.
IV
že autor velmi dobře naznačil, kde pramení nedůvěra (přinejmenším velké části) mladé generace k ČSSD a jejich vzájemné nepochopení se. Sám jsem vždy měl pocit, že její hesla solidarity a především jistot nepřesahují čtyřleté volební období a po něm třeba ať potopa (a měl bych dodat, že to vnímám stále stejně). Sociální demokracie by měla dávat jasně najevo, že si uvědomuje, že není rozumné provozovat stát na stále větší dluh (což zrovna nevím, kdo panu Sobotkovi uvěří), a že to není její program. Otevřeně říci, jakou má alternativu (což si ale žádá nejdříve ji nalézt) k současnému státnímu hospodaření, aby mohla dál udržet a rozvíjet welfare state (postavit se proti tvrzení, že sociální stát je neudržitelný, a že je snad dokonce zdrojem současných problémů, vysvětlovat to i pro ty, kdo si neuvědomují, jaký je to nesmysl). Přiznat, že budou nutné třeba i vyšší daně, vysvětlovat v současnosti tak nenáviděné 'přerozdělování' jako formu odpovědnosti ke společnosti, a že vyšší daně nemusejí znamenat pokles vlastní životní úrovně, protože to 'přerozdělování' může ekonomice naopak prospívat. Na což ale nikdo neskočí, pokud se ČSSD nepodaří přesvědčit voliče, že je schopna zamezit korupci, nikdo nebude chtít dávat peníze někam, kde se rozkradou - ono pak by současné dańové zatížení bylo dost možná dostačující. Měla by předvést trochu kreativity a sdělit, v čem bude chtít přenastavit ekonomický sytém a o jaké změny bude i mezinárodně usilovat (protože sociálně demokratický stát může stěží fungovat na neoliberálních základech). Za Paroubkovy éry se z ČSSD pro mladé lidi stalo cosi odpudivého a zdá se, že je tato strana dosud bezradná, jak to napravit. Tato strana před mladými diskredituje nejen sebe, ale i své ideje, což je závažný problém!
Být hlasem svých voličů a části současné protivládní opozice ČSSD zvládá dobře, ale oslovovat další voliče jí nejde, přestože vláda dělá vše, co může, aby jí je vehnala přímo do náručí. Ačkoliv mi ideály této strany rozhodně nejsou vzdálené, nemyslím si, že je v současnosti, i přes jistá zlepšení, schopna být smysluplnou alternativou a dobře vládnout (byť nepochybuji, že by to pořád bylo lepší, než co zažíváme dnes) a sám radši aktivně podporuji a budu volit Piráty (mimochodem, i Zelení jsou pro mne volitelnější, než dnešní soc.dem).
Tolik k mému vlastnímu vnímání této strany. Jinak souhlasím s panem Novotným. Odpovědnost by měla být samozřejmostí, bohužel jí není, ani ve slibech, ani v praxi. To je třeba změnit.
Být hlasem svých voličů a části současné protivládní opozice ČSSD zvládá dobře, ale oslovovat další voliče jí nejde, přestože vláda dělá vše, co může, aby jí je vehnala přímo do náručí. Ačkoliv mi ideály této strany rozhodně nejsou vzdálené, nemyslím si, že je v současnosti, i přes jistá zlepšení, schopna být smysluplnou alternativou a dobře vládnout (byť nepochybuji, že by to pořád bylo lepší, než co zažíváme dnes) a sám radši aktivně podporuji a budu volit Piráty (mimochodem, i Zelení jsou pro mne volitelnější, než dnešní soc.dem).
Tolik k mému vlastnímu vnímání této strany. Jinak souhlasím s panem Novotným. Odpovědnost by měla být samozřejmostí, bohužel jí není, ani ve slibech, ani v praxi. To je třeba změnit.
"Stále víc lidí cítí potřebu převzít zodpovědnost za
svoje zdraví, za sebe, za naši zemi, za okolní svět."
V rozhovoru na
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jan-hnizdil-politicti-psychopati-nas-vedou-ke-zkaze-mozna-i-k-valce
svoje zdraví, za sebe, za naši zemi, za okolní svět."
V rozhovoru na
http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/jan-hnizdil-politicti-psychopati-nas-vedou-ke-zkaze-mozna-i-k-valce
May 17, 2012 v 8.39
Odpovědnost za své zdraví a systém zdravotních knížek IZIP
Včera mluvil v Hyde Parku Jiří Pašek - ředitel IZIP.
Vyšlo najevo, že IZIP draze dubluje zápisy diagnóz a jejich čísel, které jsou tak jak tak registrovány pojišťovnami (protože je proplácí). Jediné co je v IZIPu navíc jsou celé lékařské zprávy (ovšem zase včetně diagnóz, ale včetně podrobných výsledků laboratorních testů a vyšetření), které detailně informují o stavu nemocného a jeho potížích.
Nyní se ptejme, jaký prospěch může mít lékař z nahlédnutí do těchto zpráv při každé další návštěvě pacienta u lékaře.
Kdyby tam byly všechny předchozí lékařské zprávy (ideální případ), může jich být v závažných případech tolik, že jejich čtení zabere příliš mnoho času a podstatná informace stejně může lékaři uniknout. Není lepší věnovat čas vyslechnutí samotného pacienta a náležitou pozornost tomu, co řekne lékaři při rozhovoru o svém zdravotním stavu a jeho historii? Pokud lékař dá přednost informacím z IZIPu snímá z pacienta odpovědnost sledovat vlastní zdravotní stav a sám přemýšlet o svém zdraví či nemoci , bere možnost vyložit lékaři nejen své subjektivní potíže, ale i složitou životní situaci, která některé potíže vyvolává. Lékař má léčit nejen tělo, ale i duši. Lékař má především pořádně vyslechnout pacienta, jinak to povede k dalšímu odosobnění vztahu lékař-pacient (větší byrokracii) a k upření práva lidí být odpovědný za svůj vlastní zdravotní stav.
To mi připadá jako další argument proti užitečnosti IZIPu, který včera v Hyde Parku nezazněl. Mluvilo se spíše o možnostech zneužití záznamů osobního charakteru v IZIPu a nikoli o dalším potlačení odpovědnosti lidí věnovat pozornost svému zdravotnímu stavu.
Vyšlo najevo, že IZIP draze dubluje zápisy diagnóz a jejich čísel, které jsou tak jak tak registrovány pojišťovnami (protože je proplácí). Jediné co je v IZIPu navíc jsou celé lékařské zprávy (ovšem zase včetně diagnóz, ale včetně podrobných výsledků laboratorních testů a vyšetření), které detailně informují o stavu nemocného a jeho potížích.
Nyní se ptejme, jaký prospěch může mít lékař z nahlédnutí do těchto zpráv při každé další návštěvě pacienta u lékaře.
Kdyby tam byly všechny předchozí lékařské zprávy (ideální případ), může jich být v závažných případech tolik, že jejich čtení zabere příliš mnoho času a podstatná informace stejně může lékaři uniknout. Není lepší věnovat čas vyslechnutí samotného pacienta a náležitou pozornost tomu, co řekne lékaři při rozhovoru o svém zdravotním stavu a jeho historii? Pokud lékař dá přednost informacím z IZIPu snímá z pacienta odpovědnost sledovat vlastní zdravotní stav a sám přemýšlet o svém zdraví či nemoci , bere možnost vyložit lékaři nejen své subjektivní potíže, ale i složitou životní situaci, která některé potíže vyvolává. Lékař má léčit nejen tělo, ale i duši. Lékař má především pořádně vyslechnout pacienta, jinak to povede k dalšímu odosobnění vztahu lékař-pacient (větší byrokracii) a k upření práva lidí být odpovědný za svůj vlastní zdravotní stav.
To mi připadá jako další argument proti užitečnosti IZIPu, který včera v Hyde Parku nezazněl. Mluvilo se spíše o možnostech zneužití záznamů osobního charakteru v IZIPu a nikoli o dalším potlačení odpovědnosti lidí věnovat pozornost svému zdravotnímu stavu.