... to bylo řečí o nastupujícím lidském kapitálu.

Tedy, ono to tak bylo a vlastně i je ... jenže v tomto smyslu:

Je to čím dál nezbytnější, potřebuješ to, ale na rozdíl od generací dříve ti to nezaručuje vůbec nic, žádné jistoty slušně placené práce - prostě nic a dokonce onen proslulý "instalatér" opět nabývá vrchu ...

... saturace kapitálu se týká i toho lidského kapitálu, třebaže se zdálo, že investovat do svého vzdělání se prostě musí vracet ...

... vždyť čím víc lidského kapitálu, tím přece lépe (na rozdíl od fyzických kapacit, kde platí Kaleckého bonmot o investicích, jejichž "zplodinou" jsou kapitálové statky:
"Tragédie investic je v tom, že jsou užitečné (čili že výsledkem jsou užitečné statky" ....)

Že hodnota poroste donekonečna si např. v souvislosti s nemovitostmi lidé mysleli natolik skálopevně, že v USA americká hypotéka (ocenění mého domku stouplo, šel jsem do banky pro hotovost) 30 let vyrovnávala reálnou příjmovou stagnaci společenské většiny v USA ...

"Američany trápí ohromné dluhy za školné. Banky úročí 15% sazbou. Narostly už do bilionů."

"Podle souhrnných zpráv z amerických médií jsou v současnosti zvažována celkem tři řešení. První z nich nabízí iniciativa skupiny senátorů okolo Dicka Durbina, která chce znovu umožnit vypořádání dluhu osobním bankrotem (americká média mluví o „odpuštění“). Proti tomu se ovšem staví celý hlavní proud demokratické i republikánské strany. Dle jeho představitelů je půjčka na školné první vážnou zkouškou odpovědnosti mladého člověka a její „odpuštění“ by poškodilo žádoucí osobnostní růst. "

"Podle nedávného výzkumu Federal Reserve Bank of New York dnes dluží celkem 36 miliard dolarů (648 miliard korun) v půjčkách na školné Američané starší 60 let."

„Studentský úvěr se stává pomyslnou koulí na noze, jíž s sebou vleče dlužník až do hrobu. Dokud neležíte v rakvi, dluh vám zůstane,“ řekl pro AP William Brewer, prezident Národní asociace právníků zabývající se spotřebními bankroty.

Make Love, Not War.

Ad příspěvek pana Morbicera s citátem "dokud neležíte v rakvi, dluh vám zůstane". Ani na to, že dluhy končí smrtí, už bohužel nelze spoléhat. Viz např.: http://www.novinky.cz/finance/263938-smrti-dluhy-nekonci-podle-noveho-zakoniku-budou-trvat-dele-nez-dnes.html?ref=boxE

"Celkové řešení problému podle republikánů spočívá v oživení americké ekonomiky."
Může někdo ještě vůbec věřit v oživení ekonomiky?

Kolik miliardářů by celkový dluh zaplatilo?
Jediným reálným řešením je starodávná tradice Židů, odepsat dluh.

jaké obory vystudovali lidé, kteří do konce života nejsou schopni půjčky splatit.
Něco mi říká, že právníci nebo softwaroví inženýři to nebudou...

Pane Morbicere, mohu se po tom podívat. Z doby psaní původního textu si ale vzpomínám na ještě jeden důležitý fakt - ta suma dluhů, jež tíží věkovou skupinu 60+, není tvořena pouze jejich vlastními půjčkami na školné z mládí, ale i půjčkami na poplatky za rekvalifikační kurzy a další dovzdělávání, které museli dotyční podstoupit po univerzitě, a také půjčkami, které si vzali na odlehčení studijních nákladů svých dětí.

Paní Hájková, jakožto náš specialista na Řím, mě jistě podoopraví. Nemýlím se, že jednou z hlavních příčin definitivní změny zřízežení ze starověkého Říma (demokratického, pak imperiálního) do feudálního zřízení středověkého byla dědičnost nesplatitelných dluhů?

Scénář zdá se být pořád stejný. Za složitou struktůrou velkolepé globální ekonomiky skrývá se přece velice prostá logika. Nemýlím-li se Ilona Švihlíková se nám ji snaží pořád dokola objasňovat.

Nějaký původní zatím tak nějak rovný systém se postupně polarizuje, na jedné straně enormní vlastnictví potenciálního investičního kapitálu, na druhé jen potenciální bída a hlad. Vyplívá z toho jen smrt hladem většiny nebo půjčka většině od té "úspěšné" menšiny. Půjčka úročená, sázka na růst. Končí to koulí na noze na do smrti, a po zavedení dědičnosti dluhu nevolnictvím. Nebo, při zamrznutí příležitostí k růstu, neochotou půjčovat a kolapsem na růstu založené ekonomiky.

Lidstvo již vynašlo jeden z receptů - přerozdělení - které narovnává příjem, tlumí růst neutratitelného majetku a vrací PENĚZŮM formu obježiva a bere mu funkci ukládání přemrštěných nereálných výdělků. Tyto by byly bez peněz (zlata) nemožné. Představte si platit v naturáliích. Nevím na co by bylo někomu v bance uložených milion tun zkažených ryb. Samozřejmě, lze skaldovat obilí nebo železnou rudu, jako římští prefeudálové (imperátoři). Okamžitě se ale projevuje disfunkčnost odměňovacích funkcí ekonomického systému. Pokud nějaký imperátor ročně nashromáždí megatuny železa, těžko obhájí, že je za tím jeho vlastní pracovní nasazení. Vykořisťování je obnaženo na kost. Moderní, pohodlím obhlouplý, člověk nevidí tuto podstatu vykořisťování, která je penězmi maskována.

?Řešení?
Zrušit velké ukládání-vlastnění soukromých peněz. Soukromé vlastnění ano, ale malé, velké investice jen veřejné - v zájmu zachování života na planetě. Cesta z dnešního srabu? "Škrtnout" dluhy. Co přijde - zastavení ekonomiky založené na investicích věřitelů sázejících na růst. Co budeme robit, když bez práce nejsou koláče? Ale koláče jsou, všech 7 miliard lidí cosi do huby má. Pravda v USA či ČR "krapet" nadbytek, v Súdánu "krapet" nedostatek. Ale systém ekonomický, a oběživo, by měl sloužit jen k tomu, aby se jídlo (energie) od výrobce vytvářejícího nad možnosti vlastní konzumace dostal k člověku dělající jiné "užitečné" věci. Je-li lidu hodně a užitečné práce relativně ubývá, není nic jednoduššího, než pár lidí vrátit na pole, at se tam ti zemědělci nedřou 12 hodin denně 365.25 dne v roce a zbytek na kratší pracovní dobu a s dřívějším odchodem do důchodu obstarává zbytek. Nevím, jeví se mi to zcela prosté.

Co není prosté je přechod na "to". Revoucí nebo bankrotem toho stávajícího systému to půjde, ale za nepředstavitelných ztrát a s přehršlem možných slepých uliček představitelných i nepředstavitelných.

Co s tím? Jeví se mi to následovně - masívní přerozdělování. Že to zastaví růst. No a? Konečně. Propuštěné lidi ze zbytečných výrob fungujících jen kvůli ekonomice růstu (na dluh budoucnosti), přesouvat lidi do výrob-služeb, které se dle mě v té situaci sami ukážou jako potřebné (zdravotnictví, péče o děti, o důchodce, jistá značně redukovaná úroven dopravy-přepravy, vzdělání, samozřejmě zemědělství,....). Kde s tím začít? V něčem, co je schopno to politicky prosadit a co je navíc schopno samo vyjít s tím co má. Sama ČR se třeba může politicky probudit (taky nevěříte, co:-) ), ale sama si nevystačí, nemá eko-energii pro 10 milionů lidí. Sedí mi tam EU. Hurá do ní občane. Koště do ruky, vymetej bankéře, dělej "socialismus". Vašku třes se!!!

Zakopaný pes:
Jde to jen za předpokladu "nového člověka". Nového ve smyslu UVĚDOMĚLÉHO. Máme ho? Nemáme. Povést se to poprvé v historii může jen tehdy, bude li to cestou 1) uvědomělý člověk - 2) až pak změna systému uvědomělým člověkem.
Opačně (za 1. systém a za 2. změna člověka systémem) to jde taky, to známe z nedávné historie, nekončí to ale tam, kde by si každý z nás přál. Je z toho jen totáč.

Vašík má polopravdu, že bez nového člověka, má socialismus totalitní budoucnost. Nevyřčenou pololží je ale, že momentální přirozený člověk je ta sobecká svině, a že jeho změna je utopická vize. Člověk jest momentálním systémem v neuvědomělém sobeckém sviňství masivně udržován a fakticky na ně právě přeměňován. (všiměnte si že to je tatáž posloupnost systém měnící člověka - totáč). Zastavme přeměňování na sobeckou svini, dostaví se "nový člověk". Ejhle, zastavme Klausistické sociální inženýrství na výrobu sobeckého individua (pravého nového člověka), vraťme mu možnost kouknout na to postaru - lidsky a můžem přistoupit k vykasání rukávů a budování nového světa. Vzhůru k reformám.
Zmar dnešním antireformátorům (beru si na mušku Drábka).

Zakopaný pes číslo 2:
Čistě osobní subjektivní pocit - že je půl hodiny po dvanácté. Osobní pocitový výsledek - deprese, ztráta chuti cokoliv v dešním sviňském světě dělat, snění o chalopce roubence v lese, na kterou nemám, nenarodil jsem se s kapitálem v kapse.

Nějaký ten neomarxismus nesdílí tu Marxovu "jistotu", že je historie budoucnosti jaksi už nalajnována a "přirozeně" směřuje ke komunismu. Že k tomu jednou dojde. Vpodstatě totéž hlásal i Masaryk, jen tomu říkal humanismus. V tuto nalajnovanou budoucnost také nevěřím. Ale z velkým vykřičníkem dodávám, že věřím v nalajnovanou jinou, ne v čistý nepopsaný list.
Věřím čímdál více v nalajnovanou cyklicitu růst - kolaps. Od počátku lidských věků cyklicitu se opakující, bohužel s technologickým růstem lidstva se zkracující se periodou a pro zbytek světa zvětšujícími se důsledky. Dnešní kolaps bude pro všechny, žádný zbytek nezaujatý už na planetě nebude. (nemluvím jen o lidech).
A můj další subjektivní pocit je, že měla-li mít tato "Post-Bastillovská" společnost jakous šanci na odložení posledního velepádu ad nekonečno, tak ji propásla někde po první světové válce.
Kdyby šlo jen o mě, je mi to u rekta, ale co moje dcera?

Dnešní zrychlené neoliberální běsnění se mi jeví jako urychlený pokus o nastolení nového feudalismu, než dojde ke kolapsu ekonomiky růstu. Již hotový feudalismus ekonomiku růstu nepotřebuje. Středověk je tisíciletý důkaz o nepotřebě růstu ve feudálním (otrockém) zřízení. Zachování stávajícího systému jde velice rychle do apokalipsy (konec a prozření). To nechcem ani MY ani ONI. ONI z toho ale hledají východisko reakčními "reformami" do systému, který nepotřebuje růst, který i dost možná je schopen zachovat život, vyřešit tak nějak eko hrozby, atd. Jenže navrátí otroctví či nevolnictví. Píše o tom dobře Žižek, ty jeho 4 hrany na které se dostal liberalismus - tři z nich ty nejnutnější k živou umí vyřešit i autoritativní systém.
MY musíme hledat změnu progresivní, která vyřeší i ten problém čtvrtý - vyloučení.
Musíme "po švejkovsku" jak říká nevím jestli Hauser nebo Žižek, vzit liberalismus vážně a tím ho zlomíme, tam kam potřebujem.
Ostatně se tu pořád dohadujete jestli revoluce nebo reformy, jestli radikalismus a co je radikální.
Jestli jsem ho pochopil dobře, popíchnul Vás tady Hauser jednou zlehka a řekl bych byl zhusta nepochopen. Já si ho přeložil takto: Sjednoťte se na levo v obraně sociálního státu v stávajícím systému (vpravdě jen konzervování předchozího reformního úsilí) a jelikož je s ním již systém neslučitelný (kapitalistická ekonomika), zjistíte, že pokud sociální stát ubráníte, udělali jste revoluci a změnili jste ekonomický systém. Kapitalismus s lidskou tváří je blbost, pokud bude mít lidskou tvář, není to kapitalismus. Netvrdím, že to nemůže být nějaký, doopravdy spravedlivý na trhu založený systém.

Pan Martin Š. mě teď silně přecenil, samozřejmě se za žádného odborníka na Řím nepokládám, nicméně cítím potřebu zareagovat. Dědění dluhů v tom asi opravdu hrálo roli. Postupná přeměna antického otrokářského systému ve feudální byla asi takováhle: Vrstva svobodných rolníků, která původně v Římě existovala, byla díky masovému přílivu otroků a jejich levné práci postupně zbavena půdy římskými boháči. Otroci však naprosto nebyli zainteresováni na výsledcích své práce, což vadilo hlavně v zemědělství. Navíc začalo otroků ubývat díky omezení římských výbojů. Proto se velkostatkáři časem naučili půdu pronajímat původně svobodným kolónům, kteří neměli vlastní pozemky. Ti však po nějaké době přestávali být schopni platit pachtovné (neúroda a pod.), takže zůstávali dlužni. Jejich nedoplatky (reliqua colonorum) se pak odkazovaly v závětích nebo se prodávaly a v důsledku toho dluhy začaly pachtýře-kolóny postupně vázat k půdě, přičemž velkostatkář se stával fakticky jejich pánem. Dluhy jsou zkrátka nebezpečné v každé době. Důležité je, že to prostě nebylo tak, že z otroků se jednoduše stávali nevolníci, ale nevolníci se stávali i ze svobodných, zatímco někteří otroci byli naopak propuštěni a stali se z nich boháči. Vývoj byl dlouhý a složitý. Příčin zániku antického světa bylo samozřejmě mnohem více, ale z marxistického hlediska je nejdůležitější právě ta, že se tento výrobní způsob přestal vyplácet, tedy se stal nefunkční.

Máte úplnou pravdu, pořád se dohadujeme, jestli reformy nebo revoluce nebo nic. Někteří to chápou i tak, že když nevíme, co místo stávajícího systému, tak nemáme raději dělat nic a nechat ho tak jak je. Jenže vtip je právě v tom, že on nezůstane "tak jak je". Kdysi revoluce znamenala rozpohybování strnulého systému, dnes bychom ho rádi konzervovali, aby zůstal takovým, jaký byl ještě nedávno. Tento návrat nejlepších časů liberální demokracie (který je však nemožný), by byl dnes podle Žižka skutečnou revolucí. Ale když je něco nemožné, tak to neznamená, že se o to nemá usilovat. Lidé vždycky dělali věci, které byly nemožné. Možná, že člověk je tady od toho, aby se pokoušel o nemožné. Je to rozhodně lepší, než nedělat nic.

Myslím si, že toto pojetí revoluce ("zastavit rozjetý vlak") není něco, co je charakteristické jen pro dnešní dobu. Pokud můžeme jako revoluci chápat třeba husitství, tak oni se vlastně také snažili o návrat, tedy o zachování toho, co dřív bylo, lépe řečeno svou představu o tom, co už jednou bylo. Zatímco systém se už pomalu začal rozkládat, čili sunul se někam jinam. Rozhodně to nebylo tak, že měli už dost středověku, a proto chtěli nastolit kapitalismus.