Velmi potřebný článek!

Zelený je pro mě nebezpečnější než Joch nebo Bátora.

Naprostý souhlas: docela modelové je od Zeleného toto (včetně samozřejmě odkazu na Baťu): http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=15186
"Politická ideologie do nového světa nepatří. Naivní hry na „levici a pravici“ jen brzdí rozvoj společnosti. Jde přece o to, kdo „umí“ – postavit dálnici, vychovat děti, vzdělat novou generaci, vybudovat úspěšný podnik, vyloučit korupci, odhalit podvod, atp. Nejde o to, kdo a jak o tom umí mluvit. Dost bylo prázdných slov, málo bylo a je mužů a žen činu, odborníků, fachmanů a zkušených podnikatelů. " Jakoby to od Bati opsal.

Vůbec tomu textu nerozumím a nechápu, co měl čtenáři sdělit. Měřit prizmatem dneška 80-90 let staré standardy? To pak samozřejmě ani ty Athény nebyly žádná demokracie...

Na mně ten model Zeleného působí (už jsem o tom kdysi psal do A2, tak se opakuju) jako stará dobrá trojice škola - radnice - kostel, kdy ale místo pana faráře je tam místní byznysmen, který financuje tu školu a dosazuje své lidi na radnici.

Pavle Šaradíne, nejde o samotného Baťu, ale o to jeho vzývání. Už jsem to tu kdysi zmiňoval - když jsme při demonstraci 17. 11. dali slovo lidu, tak z mála, co byli ochotni hovořit, hned dva volali po tom, že potřebujeme nového Baťu. Samozřejmě je otázka, co přesně tím myslí.

Idealizace Tomáše Bati, v dnešní době tak populární, mě fascinuje. Co si vlastně pod tou "lidskou tváří" systému ti jeho obdivovatelé představují? Vydělat hodně peněz, dostávat benefity, vlastnit rodinný dům a při tom všem "makat jako šroub" a poslouchat jak hodinky? Pokud tohle je "lidská tvář", pak jistě lze Baťu pokládat přímo za humanistu. Jiní lidé však mají (a i tehdy měli) o humanismu úplně opačné představy. Nevadí jim, že vydělají méně, zato třeba chtějí víc klidu a volnější tempo v práci, i víc svobody a volného času. Prostě levice si brát Baťu za příklad rozhodně nemůže. Mimochodem, zajímalo by mě, jak vysoké procento takzvaných "ciganobijců"je právě mezi těmi "baťovci".
Že Baťa někoho vytahoval z bídy? Takhle dnes vytahuje lidi z bídy třeba Čína, kterou demokratický svět odsuzuje, zatímco Baťa je pokládán za demokrata. Chápu sice, že u něj člověk pracovat nemusel, když nechtěl, ale představte si, že by takoví byli všichni podnikatelé. Baťa byl prostě humanista "odtud potud", což znamená: jsem humanista, když se to vyplatí.
Baťův obdivovatel M. Zelený mě taky znepokojuje. Na svém blogu na Aktualne.cz, v článku "Demokracie není na prodej" mimo jiné hází do jednoho pytle hnutí Tea Party a Occupy Wall Street, z čehož je vidět, že záměrně nerozlišuje pravici a levici.

Proč to zmiňuji? Myslím si totiž, že právě Baťa by s Occupy zatočil jedna dvě. Něco takového by vůbec nestrpěl.

Díky za článek. Je nutné demýtizovat tyhle ikony kapitalismu. O Baťovi jsem dříve také uvažoval jako o vzoru pro nynější podnikatele. Pak jsem se někde dočetl o počátku jeho podnikání a jeho pracovních postupech a moje ideály postupně braly za své. Lidé pro něj byli jen stroje, investice do nich, o kterých dnes neoliberálové mluví jako o jeho sociálním cítění, byly jen chladnou kalkulací ke zvýšení jejich výkonu, tudíž jeho zisku. Dnes na tom nejsme jinak, není na nás pohlíženo jako na lidi, ale jako na pracovní zdroje, nebo tvůrce HDP. Naše hodnota spočívá v tom, jak moc dokážeme přisypat do chamtivých chřtánů těch 2-3 % skutečných vládců země. Je to velmi traumatizující, nikdy jsem si nemyslel, že se něčeho takového dožiju. Jako malé děti jsme snili o tom, že v roce 2000 budeme žít ve světě bez válek, chudých. hladových, ve světě bez nemocí, že v roce 2000 budou lidé kolonizovat ve vesmíru další planety, že lidstvo budou řídit ti nejlepší k celému jeho prospěchu. Přitom nám tu vládne banda nenasytných chamtivců, kteří nás ovládájí vybuzením těch nejprimitivnějších pudů, hlavně glorifikací nestoudné lačnosti. Sakra, kdyby jsme měli možnost ten život žít ještě jednou, tak bych toho tak nelitoval, ale tak, místo skutečně užitečné práce, která má smysl, se většina lidí živí absurdním zaměstnáním, spočívajícím v tom, že musí někomu vyrábět, vnucovat a prodávat věci, které nejsou vůbec potřebné a to jen pro zisk svého zaměstnavatele. Vládne tu Volný Trh, ačkoli je vlastně obrovskou fabulací, proti zdravému lidskému rozumu postavený nesmyslný nesystém. Někdo tu psal, že vzpomínky starší generace na minulý systém jsou pozitivní, protože v minulém systému byli mladí a tak nejsou jejich vzpomínky negativní. Mí rodiče ovšem byli mladí před druhou světovou válkou a jejich vzpomínky na toto období negativní byly. Takže toto asi takhle nefunguje. Spíš současný systém je natolik špatný, že člověk je schopen ty papaláše z minulého režimu, které nemohl ani vidět, ty buzerace ze strany STB a další negativa zvážit lehkými oproti pozitivům, spočívajícím v klidu sociálních jistot, v možnosti dělat práci, která měla smysl a v perspektivě slušného života svých dětí. Bylo možná zbytečné o tom psát, je to zidealisováno, stejně se to nevrátí, ale nějak jsem se nechal strhnout. Omlouvám se za asi citový výlev, ale jsem tím vším iritován, a úplně možná nejvic tím, že nikde nevidím světlo v tunelu.

Mno... za článek děkuji, vítám pak zejména odkaz na ĎaS, to mi uteklo..., ale od historika bych čekal více věcnosti. Ano, je správné neidealizovat si batismus, zvláště pak je velmi nebezpečné živit tento mýtus (jímž je batismus také) v souvislosti s neoliberalismem. Pěkně si ho ti vychytralci přivlastňují, jen co je pravda. Ale. Od historika bych očekával, že bude umět rozlišovat mezi fenoménem Bati na začátku 20. století, za první republiky a pak zejména za krize, "batismus" Tomáše Bati a Jana A. Bati, což nebylo zcela stejné, a že bude umět odlišit také přesněji fázi 2. republiky (která je obecně ostudou české reálpolitiky a předstupněm ke komunismu, ať již se nám to líbí nebo ne) a místo batismu v tomto systému, o okupaci a specifikách postavení průmyslu a obchodu v této době zejména. Není to tak černobílé. Je velkým zjednodušením přisuzovat T. Baťovi, pouze úmysly zištné, kořistnické. Takhle to na konci 19. stol. a poč. 20. století nefunguvalo, nejsme v současnosti. Tehdejší úspěšní podnikatelé, když se z nich stávali velkokapitalisté, neměli jen motivace vydělávat peníze. Masarykovská generace není generací klausovskou, to si prosím nepleťme. Vácslav Havel, dědeček VH, nestavěl Lucernu jen proto, aby vydělával na pochybném showbyznysu, ve stejné chvíli byl např. členem výboru Družstva ND a dalších kulturních spolků. Společnost se emancipovala národně, občansky, politicky - a kulturně. Když T. Baťa inicioval ve Zlíně, z vesnice se rozrůstajícím městě západního stylu, mnoho sociálních a kulturních podniknutí, neměl na vědomí jen motivaci "vydělat rychlé prachy". Proč by k tomu potřeboval Lesní hřbitov? S tou fluktuací to také není tak docela pravda, naopak "Baťova škola práce" byl institut, který velmi chytře pracoval na tom, aby mladí muži bez kvalifikace rostli ve svém oboru a zůstali věrni své firmě. Jistě, současně si je zavazoval. Stejně jako všechny ty ševce, kteří získali půldomek pro své rodiny, s malou zahrádkou a nedaleko takových sídlišť nechal postavit školy... Myslíte, že to byl jen vychytralý tah? Porovnávejte to prosím ale s tím, co bylo normou a standardem koĺem - v době světové krize, a to nejen v Československu. Vyrostl jsem uprostřed pozůstatků "batismu" v 70. a 80. letech a vím, kolik dobrého ve společnopsti té doby ještě z předválečného období zůstávalo a vztahovali se k tomu. Nezahazoval bych to. Když jsem na střední škole a po maturitě pak na čas skončil v koželužnách, setkal jsem se ještě s generací, která získala školení ve 30. a 40. letech, neměli o něm žádné iluze, mnozí byli komunisté, ale svědčili dost ve prospěch toho systému, ač jsem v něm již tehdy spatřoval rysy moderního technoktratického totalitarismu a neidealizoval jsem si ho... Pane Ševčíku, rozumím Vám, ale myslí, že ono světlo na konci tunelu se ztrácí také proto, že my - Češi máme (velkou a ničivou) schopnost každý "vzor" našeho života nejen kriticky zhodnotit a přijmout ho i v nedokonalé podobě za svůj, což by bylo správné, ale po čase ho zcela odhodit, zničit, pošlapat... Nejprve bezbřehé a nekritické uctívání malých božstev, poté až rituální zničení a popření... Prošli si tím téměř všichni naši "velikáni", a proto snad tak rádi děláme veliké i z úplně maličkých, abychom je posléze obřadně vynesli jako smrtku do řeky...

nekritická recepce zvlčilého kapitalismu první poloviny minulého století, beránčí nevinost našich neoliberálních kormidelníků, jakož i mediálních ochránců zdejší demokracie.
Z toho všeho a více, může být apdejtována posmrtná maska Bati. Ostatně i mnohých podobných velkozaměstnavatelů humáního kapitálu z období fašisace západu.
Pomyslel jsem si.

velkým podnikem vyrábějícím pro obě válčící strany za I.světové války byl i Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, spojený s belgickým Solvay. I v Ústí nalezneme lepší domky chemických středních tříd a pavlačové domky chudiny.

Baťa = fordismus.

- Původní akumulace kapitálu provedena podvodem zneužívajícím nejen dění za první světové války, ale hlavně po ní.
- Ekonomicky jde o monopolismus nejhrubšího zrna.
- Společensko-politicky prakticky o totalitu.
Navíc mně na něm vadí, že byl schopen se dohodnout s Hitlerem na vystěhování Čechů do Patagonie. Což není bluf.

před deportací za Ural, vystěhováním národa do Patagonského Zlína.
Toť obraz etiky mocenských elit v období krize. Skloubit dojem humanistického postoje s prosperitou vlastní firmy.
Kdoví jak by to dopadlo, kdyby........... Logisticky to měl již vše připraveno.

Přestože si o Baťovi iluze nedělám (prý ukládal svým zaměstnancům část výplaty do své banky, což by patrně dnes žádný jeho zastánce nezkousl), článek mě negativně překvapil. Jak to bylo doopravdy s tou mincí, můžete to rozvést?

Pokud podle dnešních měřítek nelze někoho historicky soudit, platí to i obráceně, nelze ho ani vychvalovat.

Měli bychom trvat na tom, aby se lidé, kteří moralizují, neschovávali za nějaké své modly, ale přímo nám (a nejlépe na konkrétních příkladech) sdělili, jaké jsou jejich moralní postoje.

Mne by vcelku zajímalo, jaké má autor článku i diskutující povědomí o tom, jak tomu bylo v ostatních fabrikách za první republiky.

Je možné, že Baťa zavedl pro dělníky lepší pracovní podmínky, než byly v jiných závodech, proč ne, tomu docela věřím. Ale nedělal to z lásky k nim, nýbrž proto, aby lépe využil "lidské zdroje". Navíc za to požadoval, aby mu dělníci byli zcela oddaní. To je faktický krok zpátky k feudalismu.

Znovu jsem si prošel diskusi, a jsem dost nepříjemně překvapen. Jako bych se díval na film "Botostroj", o němž je v článku řeč. Přitom článek není špatný, naopak se snaží o věcnou kritiku, s níž nemám problém souhlasit, cítím v něm jisté polemické zahrocení - polemické vůči idealizací Bati (když se rozjedete do Zlína, vykoukne na vás někdo z Baťovy rodiny doslova na každém kroku: tu socha, onde název budovy apod.).

Paní Hájková, že to Baťa nedělal z lásky k dělníkům, má být argument pro co? Předpokládáte, že zaměstnavatel má své zaměstnance milovat? To bychom se samou láskou brzy požrali. Láska asi není ta správná perspektiva, jak pochopit socioekonomické procesy, to je naivní přístup. A nejde o žádný krok zpátky k feudalismu, to je normální kapitalismus své doby, se všemi pozitivy (práce, mzdy, standardizované bydlení) i negativy (viz příspěvek pana Hoška).

V článku je zmíněn fordismus. Tak proč se na to nepodíváme trochu historicky, proboha? To je vždy lepší než povrchní moralizování (pro které můžu mít lidsky pochopení, ale které v podstatě nikam nevede, jen k emocionálnímu pohoršení).
Celý ten fordismus-batismus je přitom, jak už to tak bývá, ambivalentní. Na jedné straně platí to, co je v článku uvedeno, na druhé straně však platí taky to, co naznačil např. Pavel Šaradín: pracovat u Bati znamenalo tvrdou práci, ovšem také relativní zlepšení sociální situace takto pracujících.

A kromě toho, ta pásová výroba, tak typická pro fordismus, přece fungovala i za reálného socialismu. Např. v textilním průmyslu. Takže ani změna vlastnických poměrů nepřinesla radikální proměnu pracovního procesu. Nebo se snad někdo domnívá, že se ve Svitu n. p. Baťův model opustil? Neopustil, jen byl méně efektivní a ztratil trh, který Baťa vybudoval.

Asi jsem se špatně vyjádřila. Já si vůbec nemyslím, že Baťa měl dělníky milovat, ale že se tak možná tvářil (jako laskavý hospodář). Nenechal jim prostor, aby si vytvářeli své nezávislé odbory a byli na něm jakkoli politicky nezávislí, čili fakticky požadoval jejich celou duši. S tím feudalismem jsem to možná přehnala, to uznávám. Jinak vyjadřuji jen svůj osobní názor, ale tak to prostě vidím.

Já tomu vašemi viděním naprosto rozumím a dokonce bych s ním z valné části souhlasil (odbory, celá duše). Ale na ty ambivalence narážíme všude kolem a musíme je nějak zohledňovat, aby nám nevypadl nějaký barvotiskový obrázek: dobro versus zlo. Např. fordismus znamenal větší dostupnost automobilů i pro méně zámožné společenské vrstvy. Dnes bychom to mohli kritizovat jako ekologicky neuvážené, ale o to přece tenkrát nešlo. A samozřejmě, že to Ford dělal proto, aby vydělal; dobré úmysly by ho neuživily.

Pojem "duše" je, pane Kando, sice poněkud obskurní, ale celkem výstižný. Myslím si, že dnes se právě o lidské duše bojuje. Já svou duši rozhodně nikomu nehodlám dát :-)

Zeleného nezajímá členění na pravici a levici - ČSSD a LSU ho v 90. letech měla na seminářích, kde propagoval zaměstnanecké vlastnictví.
Zelený nenávisí stát, byrokracii, dluhy, keynesismus, finančníky atd.
Idealizuje si Baťu - samozřejmě ...

Jeho knihy jsou zajímavé - i když se s ním nemohu ztotožnit, některé jeho postřehy jsou inspirující ...

Baťa byl dítětem své doby - technoinddustriální, průmyslové fordistické tyranie tehdejších "výrobních sil" - doby, kdy také nacismus a fašismus jako společenský systém byl velmi přitažlivý.

Mám k Baťovi celkem spíš pozitivní vztah - suvorovovský cvičák Baťových závodů a výchovných institucí vychoval v lidech vlastnosti, které bezesporu jim byly nakonec k prospěchu.

Tak to viděl i můj táta - komunista od r. 1947 ...
(můj táta pracoval v malé progresívní elektrotechnické firmě rodinného typu, která se ale baťovskými ideály snažila v rámci možného řídit)

Právě z okruhu tátových známých jsem znal dva baťováky - shodou okolností to byli také komunisté po r. 1945
Jejich vztah k Baťovi byl celkem vyvážený - neidealizovali si ho, ale protože jsme spolu o těchto věcech na konci 70. let mluvili, vím, že film Botostroj (ale ani kniha, kterou prý jeden z nich ani nedočetl!) se jim nelíbily - považovali to za účelový ideologický protibaťovský produkt ...

Ovšemže Botostroj byl velmi nadsazený. Proto třeba film v pozdějších letech (70., 80.letech) nedávali nikdy v televizi. Já sama jsem ho viděla poprvé teprve v loňském roce. O Baťovi jsem si vytvořila představu z toho, co vím od vlastních rodičů, případně z jiných zdrojů (například z knihy M. Pujmanové Lidé na křižovatce). Pochopitelně netvrdím, že jsem objektivní. Nikdo nemůže být.

Chtělo by to opravdu věcnější přístup k tématu a jemněji rozlišovat. Jde právě o tu ambivalenci, o níž zde psal pan Kanda. To jsem měl i na mysli ve svém příspěvku. Jak jsem se zmínil: hodiny a hodiny jsem poslouchal v šatně i při práci staré pány vzpomínat na časy před válkou i za války. V odborech byli, ne že ne, byl to ale spíš takový Saint Simonovský model osvícené technokratické totalitky - však T. Baťa chodil v čele průvodu na 1. máje, který byl ve Zlíně největším svátkem (práce). Můj dědeček, kterého ale nepamatuju, byl švec u Bati, z mámina vyprávění vím, že byl předválečným komunistou, který na protest po r. 1948 z KSČ odešel. Práci měl, půldomek na Podvesné také, děti uživil. Tak nevím. Mýtus Baťa, toho českého Forda přiživovat nechci. Ale četl jsem Botostroj i trilogii M. Pujmanové (Kazmar!) a literární hodnotu to nemá a jako dokument doby jsou to agitky... Tím bych se asi moc neřídil. Pořádné studie to chce! Máme velmi dobré o zlínské architektuře, kultuře a školství, i monografie o T. Baťovi - jen to chce nyní vzít tak nějak v celku... čas je na to dobrý... P.S. Možná je to idealizace, nevím, ale plný a šťavnatý obraz Zlína se nedávno podařil A. Bajajovi v románu Na krásné modré Dřevnici (ale to je po r. 1945).

Jak chcete přesvědčit člověka, který ho neměl rád a měl pro to své důvody? Nebo jak chcete přesvědčit člověka, který ho naopak rád měl? Takového nepřesvědčí Botostroj ani Pujmanová ani nic jiného. To se netýká pouze pamětníků, to přechází i na další generace. Zvykněme si už konečně, že nebudeme mít všichni jednotný názor a nesnažme se o žádné objektivní studie. Zvykněme si na to, že existují lidé, kteří opravdu chtějí vyniknout, vydělat víc peněz než jiní a jsou ochotní pro to něco udělat. Nikdo jim to z hlavy nevytluče. A zvykněme si, že jsou taky lidé, které peníze nezajímají a kteří žijí úplně něčím jiným. A nehodlají svůj život přizpůsobovat, aby se vešli do toho prvního schématu. Kdo může s jistotou tvrdit, kteří z nich jsou pro lidstvo důležitější? Musíme se prostě jen nějak spolu srovnat, abychom se navzájem nepozabíjeli. Žít a nechat žít.

Milá paní Hájková,
ano pořádná studie tady chybí a ne proto, abychom kohokoliv o čemkoliv přesvědčovali, ale pěstovali cestu poznání. Dlužíme to sami sobě. Jinak budeme živit mýty, nebo je naopak bourat, aby pak jiní stavěli nové. Místo rituálních procesů jsem pro cestu poznávání, která současně nikdy není definitivní. Snad proto, že svým životem a prací spojuji svět akademický a svět umělecký to ani jinak neumím. Hezkou neděli Vám přeji.

Nikdo vám nebrání takovou studii dělat, pane Vodičko. Jenom jsem chtěla podotknout, že se tím nic nevyřeší.

co bychom řešili? Mluvíme tady o Baťovi, nebo něco řešíme? Mám spoustu jiných témat, mé kvalifikaci bližších a věřím, že pan Strobach či další tu práci udělají jednou sami... A pokud ne, dožiji se a nebudu mít jiná témata, tak třeba... Na penzi? (Doufejme, že ještě bude.)

My, kteří jsme prošli studiem historie, známe stařičkou zásadu sine ira et studio. A v tom je, paní Hájková, rozdíl mezi přítomnou diskusí (mít rád x nemít rád) a historickou studií. Ten postřeh pana Vodičky o mýtech považuji za zásadní: vytloukat mýtus jakýmsi mýtem naruby je jako vyhánět čerta belzebubem. Občas se nám přihází, že se radujeme nad zbořeným mariánským sloupem, ale nevidíme, že za zády už nám pomalu roste Stalinův pomník.

Nihil novi...

Snažit se psát objektivně (sine ira et studio) je jedna věc a měli bychom se o takový přístup snažit všichni. Ale být skutečně objektivní je jiná věc - to je nad lidské síly. Vždycky do toho vkládáme svůj pohled. Ovšemže to také závisí na tom, co vlastně hodnotíme. Čím nedávnější minulost, tím je hodnocení subjektivnější, čím vzdálenější minulost, tím pravděpodobněji hodnotíme objektivně, ale zase nám chybí dostatek pramenů.

Kategorie "subjektivní" x "objektivní" jsou dnes dost problematizovány a žádný historik, domnívám se, by už je dnes nemohl "beztrestně" používat, podobně jako zásadu "wie es eigentlich gewesen". Svého pohledu se nezbavíme nikdy, každý z nás je dítě své doby a každá historická práce je historií na druhou: historií předmětu i historií toho, kdo píše. Jde ale o to, aby historik svou pozici reflektoval, aby nám ji umožnil sledovat podobně jako sledujeme jeho výklad o určité události.

Vždy je to někdo, tj. subjekt, který dějiny vypravuje, tzn. z faktů a zpráv o nich vybírá ty, které považuje z nějakého důvodu za relevantní. Dějiny se odvíjí syntagmaticky, tj. události se dějí vedle sebe, paralelně, a "přes sebe", jak jednají jednotliví aktéři ve stejném čase či reagují na sebe navzájem... a teprve historik - subjekt vyprávění - skrze určité paradigma tyto děje organizuje, hledá mezi nimi souvislosti a ty pak vykládá - dává jim nějakou logiku. Poznání dějin není definitivní již proto, že nové události, nové poznání vrhá nové světlo na to, co bylo kdysi již vyloženo a zdánlivě vysvětleno, objevují se nové motivace jednání, skryté (či skrývané) dosavadnímu poznání atd. Proto - chceme-li mluvit o Baťovi - máme dvě možnosti: buď o něm mluvit s motivací k jiným účelům, než je "pouhé" poznávání (např. jako neoliberálové ukázat jak je dobrá volná ruka trhu, nebo naopak jako socialisté ukázat jak totalitní ráz často mívá), anebo se pokoušet nalézt obraz "padni komu padni". Myslím, že ten máte, milá paní Hájková, na mysli. A v tom jsme tedy bezpochyby na stejné lodi. Zdravím Vás.

Přičemž ideologický pohled se od toho historického (vědeckého) odlišuje tím, že neuznává tuto otevřenost dějin vůči interpretaci, zamlčuje roli poznávajícího subjektu a situovanost jeho pozice. Ideologie se tváří jako objektivní tvrzení, že věci se mají tak a tak, a nemají se jinak; jsou domněle vševědoucí, neboť nám sugerují nezvratné zákonitosti. A neumožňují kritiku sebe sama "zevnitř".

Člověk se snaží překročit své vlastní hranice, ale nevím, jestli tím zároveň něco neztrácí. Také vás zdravím, pane Vodičko.

Jsem pro překračování, narušování a rozleptávání všech hranic, zvláště těch vlastních. Pokud to vůbec lze, ale to už je jiná věc. Za pokus to stojí. Aspoň tomu věřím. :-)

Možná tak opravdu nemáme co ztratit a možná dokonce můžeme "dobýt celý svět". :-)

Omlouvám se, že reaguji se zpožděním, byl jsem pryč. Děkuji za poděntné poznámky.

ad pan Samohýl: s tou mincí to byla pouze metafora, skutečně šlo pouze zdůraznění určité racionality při výběru toho zaměstnance, kterému podnik umožnil vycestovat a komu ne.
ad pan Šaradín: s tím srovnáním se situací v ČSR, resp. s jinými podniky je to složitější, platí že batismus byl v mnoha ohledech skutečně avantgardou - zároveň ale nešlo o zcela ojedinělý jev (v dané době je možné srovnávat např. s vítkovickými železárnami, podnik co do velikosti podobného druhu, kde byly do praxe uváděné i některé podobné soc. praktiky - o kterých mluvíme více v článku v ĎASu, na který se v hořejším textu odkazuji). Oboje jsem zmínil už výše, více snad až s kolegou konečně dopíšem knihu věnovanou tomuto tématu.
k panu Vodičkovi a Kandovi: tady je jedno velké nepochopení. Nikdo přeci neřekl, že u "Bati" si (někteří) lidé skutečně nevydělali více než v dané době jinde. Právě naopak, jen je tyto nadstandartní podmínky (dostupné části zaměstnancům) chápat v kontextu, který se tak nějak vytrácí z našeho pohledu. ... budu-li trošičku vulgární, je třeba myslet na to, že i dělnická třída si ve 30. letech v nacistickém Německu také skutečně, "objektivně" polepšila. Vyšší platy, soc. politika, malá nezaměstnanost , atp.

Pokud jde o reflexivní vědu, samozřejmě souhlasím, ale v tomto článku jednak nešlo o to "dělat vědu", jednak si myslím, že můj normativní (anti-kapitalistický) horizont je v něm docela sledovatelný a čitelný.
"Padni komu padni" i "sine ira ..." patří do stejného slovníku, jako ono "wie eigentlich ..." a k prostředí pozitivistické a velmi, velmi nereflexivní vědy; tydle formule nám dnes myslím moc metodicky nepomohou.

Pane Strobachu, myslím, že jde skutečně o nedorozumění, ale bohužel spíše na vaší straně. Pokud mohu mluvit za sebe: já jsem se přece vyjadřoval k tomu, jak probíhala diskuse, článek jsem naopak pochválil. Ale právě v diskusi zazněly zjednodušující, a obávám se, že i ideologizující, komentáře o "zlém" Baťovi. Přitom, mimochodem, nikdo nevyvrátil mou poznámku o pásové výrobě za tzv. reálného socialismu. A pokud jde o tu zásadu ""wie es eigentlich gewesen"", vždyť tu jsem právě odmítl jako problematickou.

Takže opravdu nevím, na co teď reagujete. S vašimi poznámkami zcela souhlasím a ani jsem netvrdil nic jiného.

Pane Kando, omlouvám se, asi jsem špatně rozuměl, ohledně batismu je to tedy spíše reakce na některí jiné diskutující. Vymezil jste se proti dnes všemi potíranému credu "wie eigentlich ...", ale mám torchu dojem, že Vy a mnozí jiní přebíráte figury, které zapadají do stejného jazyka - na to jsem narážel. Pásová výroba za socialismu byla, o ní samotnou ale tolik nejde .. zajímavější je možná vnímat kontinuity tam, kde se zdá, že nastal přeryv (a samozřejmě naopak), např. zde fungování různých disciplinačních mechanismů tovární výroby - strukturace soc. prostoru (architektura - bydlení, aj.) , jejich propracovávání i proměny po roce 1948 a dnes. ...

Milý pane Strobachu,
jenom bych se opakoval - prostě to chce víc rozlišovat, jemněji, domnívám se, nezobecňovat "vrcholné" období batismu (konec 30. a 40. léta), ale v mnohém souhlasím, ne že ne. Oceňuji pak zejména tu studii v ĎaSu. Je to třeba! Jen ještě dovolte malou doušku: to Vaše srovnání s nacist. Německem je zkratka a docela zlá. Ve Zlíně nikomu nezabraňovali volit podle svého přesvědčení, nikdo nesestavoval volební komise podle politického klíče, nikdo nezakazoval polit. stranám činnost. Ústava demokratického Československa platila i ve Zlíně, Baťa - nebaťa. Morální zlo pásové výroby bych také nepersonalisoval. Dostáváme se do neřešitelné situace. Ale chápu o čem mluvíte a v principech souhlasím. Mějte se pěkně a těším se na tu pořádnou knížku...

pane Vodičko, rozlišovat je potřeba, ale také pozorněji číst - promiňte i mít trochu více informací. Nesrovnával jsem Baťu s Hitlerem, jen jsem zpochybnil vypovídající hodnotu argumentace o dělnících, kteří si u Bati "polepšili". A s tou situací ve Zlíně a ústavou I. rep. , doufám, že o tom kolega Martin Marek brzy dopíše studii, přesně tím se ted zabývá. Je právě nádheré sledovat, jak bylo možné ústavu v podniku jako byla firma Baťa a ve Zlíně - díky úzkému propojení ekonom. zájmů podniku a obecní správou - obcházet, ohýbat či prostě nerespektovat. V tajných volbách šlo volit koho jste chtěl, pokud ale někdo vyjádřil podporu stranám mimo baťovské politické uskupení, mohl mít (a míval) značné problémy (např. vyhlášený ekonom. bojkot, což se díky postavení fa Baťa ve Zlíně rovnalo i existenčním zničení), podobně, jak už jsem napsal, se to mělo s odbory - v podniku prostě nebyly tolerovány a neexistovaly (krom oficiálních, baťovských, které ovšem nijak nereprezntovaly zájmy dělníků) atd. atd., Jinak ale naprostý souhlas, už by to chtělo napsat o tématu něco většího ...

Ve skutečnosti byly pracovní podmínky v dobách reálného socialismu leckde také špatné. Maminka pracovala ve Vítkovických železárnách v třísměnném provozu téměř do 54 let (do r. 1970). Ke konci už vážně nemohla, jak to bylo fyzicky vyčerpávající. Po příchodu domů si musela třeba i lehnout. Chtěla to vydržet do důchodu, protože mzdu měla na tehdejší dobu slušnou. V životě by ji však nenapadlo nadávat na režim, ačkoliv si dovedu představit, že na jejím místě by to jiní dělali. Ona v něm viděla jakýsi smysl. Byla smýšlením komunistka, i když ne členka strany, z marxismu neznala sice ani zbla, měla pouze základní vzdělání a před válkou se živila převážně jako služebná. Prostě tomu jen věřila. Na bývalém režimu si cenila nejvíce tehdejší rovnosti. Měla pocit, že jeho zásluhou je vlastně rovná dřívějším milostpaničkám, takže jí ani tak nevadilo, že dře. Těšila se na brzký důchod. Dnes by to někdo mohl nazvat ideologickou zaslepeností. Já jsem si teprve nedávno uvědomila, že to v podstatě bylo třídní vědomí, které u nás koncem 60. let začalo mizet, až se později docela ztratilo s tím, jak se z dělnické třídy postupně utvářela kategorie zaměstnanců.
A toto třídní vědomí (které neměli zdaleka všichni), to byl možná také důvod, proč někteří dělníci, zvlášť komunisté, nemohli kdysi pracovat u Bati.