Mluvil tady někdo o Baťovi? Ohlížení za „kapitalismem s lidskou tváří“

Vít Strobach

Ke snaze zachránit kapitalismus bude jistě stále naléhavěji patřit potřeba jej „humanizovat“, poskytnout mu milosrdnější, „lidskou tvář“. Připravme se na obrázky usměvavých hrdinů velkého kapitálu. Dá se čekat, že jich přibude.

Poslední léta se o Baťovi mluví často. Ekonomická krize, nebo to, co je za ní vydáváno, si říká o řešení. Objevují se novináři, politici a ekonomové, kteří tvrdí, že nemusíme chodit s návody na řešení daleko. Už jednou jsme prý měli génie, kteří si s krizí — a to ne menší, než s tou světovou z přelomu 20. a 30. let 20. století — uměli poradit na jedničku. Poučení z dějin má ale pár háčků.

Jako první jsme použili termín „obchod s chudobou“. Podpořte nás, abychom mohli dál otevírat témata, která v hlavních zprávách chybí.
×

Baťa kam se podíváš

Baťové doprovázejí lidi ze zlínského kraje na každém kroku. Odhalují se jim sochy, připomínají je názvy ulic, pojmenovávají se po nich místní instituce. S Baťou jsou spojovány či přímo jejich jména nesou školy, restaurace, firmy „s tradicí“, nemocnice či hřbitovy. Setkáte se s ním v nasvícených výkladech místních knihkupců i v šeru knihoven, kde vystavené biografie reprezentantů koncernu zaplňují speciálně zřizované čestné koutky. Baťovská hesla pronikají jako populární marketingový produkt do místních předvolebních zápasů téměř všech politických stran. Politici se předhánějí v otevírání baťovských výstav a pořádání odborných konferencí. Na stránkách regionálních novin se vždy objeví alespoň malý odkaz na slavné rodáky, často však mnohem více. Člověk aby se pomalu bál otevřít sardinky… Baťa jako odznak tolik oceňované regionální identity prostě funguje na 100%. Ale tím to nekončí.

Baťovskou paměť si osvojil jak současný premiér, který na ní neváhal postavit část své kampaně v posledních parlamentních volbách, tak například „nejznámější“, protože nejcitovanější český ekonom Milan Zelený. Baťou se oháněl a ohání Miloš Zeman. Mohli bychom ovšem pokračovat mnohem déle. Podobná situace panuje na Slovensku, strana Sloboda a Solidarita už se baťovskými symboly a hesly představuje na oficiálním webu; prezidenti Schuster či Gašparovič dávají Baťu za vzor hodný následování, či se přímo účastní baťovských vzpomínkových rituálů.

Hesla a myšlenky slavných ševců se používají v téměř jakémkoliv kontextu; … to už je osud velkých géniů. Dají se naplnit různým obsahem, neoliberální politice se ovšem nejlépe hodí baťovská motta poučující nás o tom, že ekonomická krize je „krizí morální“, a že tedy krizi překonáme pouze tak, když si každý z nás jednotlivě pevnou morálku (opět) osvojí. Chyba prý není v ekonomickém systému, ale v málo pracujícím, na dluh žijícím, nedisciplinovaném člověku.

Mnozí k Baťům přistupují „doslovně“, jako k nezpochybnitelným autoritám a andělským poslům minulosti (a budoucnosti) — až fascinujícím projevem uhranutí jsou právě texty Milana Zeleného, ale také mnohých historiků a publicistů. Jiní, jako Ondřej Vaculík, berou systém symbolizovaný jmény Baťů s jistou dávkou ironie. Zalíbení v ohleduplném, „sociálním“ kapitalismu a nostalgii po něm ale neskrývají. Všichni věří, že bychom se dnes měli poučit právě z této kapitoly českých dějin.

Co byl batismus, a proč jej máme tolik milovat

Proč tolik vzruchu zrovna kolem Baťů? Bylo jejich ekonomické myšlení skutečně natolik zajímavé a originální, aby jej bylo možné dnes s takovou pompou vzývat? Podíváme-li se blíže k myšlenkovému horizontu Baťů a dalších projektantů podniku, je možné dost rychle poskytnout negativní odpověď. Směs taylorismu a fordismu okořeněná o pár nápadů, jak si poradit v chudé oblasti Valašska a dostatečně zužitkovat jeho „lidské zdroje“.

Nápad se ujal i díky tomu, že byl podpořen mohutnými vojenskými zakázkami, jež se podařilo staršímu z bratrů (Tomášovi) získat po vypuknutí první světové války. Monopolizace českého trhu s botami tak byla nastartována a během 20. a 30. let rozvíjena a dovedena k dokonalosti metodou sněhové koule. Jistě, děj měl své peripetie, ale to podnikání v dobách kapitalismu přece musí mít již z principu. Na příběhu nejvíce fascinoval a fascinuje jedinečný úspěch „českého podnikání“.

Co se podařilo už ve své době dovést téměř k dokonalosti, byl ideologický obraz Zlína jako města budoucnosti a batismu jako kapitalismu s lidskou tváří. Právě tomuto obrazu dnes česká společnost podléhá o to více, o co intenzivněji se jej komunisté před rokem 1989 pokoušeli narušit. Pokud budeme posuzovat kritiku bastismu z pramenů, jako je film Botostroj (1954), nelze než odmítavým postojům přitakat.

Botostroj je, na rozdíl od své předválečné literární předlohy T. Svatopluka, dílo dost „perverzní“. Soustředí se na morální profil (zvrhlost) baťovských mocipánů. Vyvrátit perverzní kritiku, potažmo kritiku perverznosti a navrátit se k obrazu uctívání bylo po Listopadu snadné. Pod stůl bohužel spadly všechny věcné argumenty o batismu jako důkladně propracovaném systému vykořisťování a jako „laboratoři“ disciplinace dělníků.

Komplexní výrobní a sociální systém sice nebyl originální, využíval starší a cizí zkušenosti, ale také dával nové impulsy uplatňující se v českých zemích v takové míře poprvé. Novátorskou a na dobové poměry štědrou sociální politiku, stavby nových nemocnic či různé zaměstnanecké benefity, které tvoří páteř oné „sociálnosti“ baťovského podnikání, je zapotřebí doplnit o praxi, na níž se dnes trochu zapomíná a bez které nemůžeme celému systému porozumět. K tomu alespoň pár řádků.

Málo je slyšet o praktikách koncernu, které doprovázely onen „vyšší standard“ baťamanů. Nemluví se o všudypřítomných kontrolách zaměstnanců zasahujících jak do provozoven továren, tak intimního prostoru domova, o zákazu jakékoliv sebeorganizace dělníků (odborů), o pronásledování kritiků (nikoliv pouze komunistů, ale i sociálních demokratů, politicky organizovaných či jen domněle nedostatečně loajálních zlínských živnostníků, intelektuálů, aj. více zde).

Vzpomínky na ty, kteří si u Bati vydělali na pěkné živobytí, zastiňuje dobově mnohem obvyklejší příběhy tisíců dělníků, které koncern zaměstnával na rok či dva, tj. dobu, v níž se zapracovali, tvrdě pracovali, ale na onen očekávaný nadstandardní plat nedosáhli. Právě obrovská fluktuace pracovních sil byla pro toto podnikání výhodná. Vedle vysokého standardu zaměstnanecké elity, bydlící ve známých funkcionalistických domcích zlínských předměstí, měla naprostá většina zaměstnanců mnohem horší plat i životní podmínky a byla neustále ohrožena možností propuštění.

Vizi blahobytu a dokonalého zaměstnance („průkopníka“, selfmademana, atp.) měli pod vlivem baťovských médií podléhat všichni, jen vrstva těch nejvýkonnějších a nejpřizpůsobivějších ji mohla uvést do praxe a to mnohdy jen dočasně. Jen oni byli příjemci oné štědré sociální politiky. Stavět proti sobě jednotlivé vrstvy zaměstnanců a povzbuzovat pracovní nasazení příslibem vzestupu na jedné straně a hrozbou úpadku na druhé, bylo jednou ze základní strategií vnitřní politiky koncernu.

V dobách hluboké hospodářské krize 30. let a průměrné dvacetiprocentní nezaměstnanosti byl každý za práci rád a lépe se smiřoval s omezením osobních i kolektivních práv i s požadavky na větší pracovní nasazení. Krize tak fakticky pomohla dotvářet na svou dobu velmi propracovaný systém dohlížení a represe a zvyšovat výkonnost dělníků.

Lidské tváře kapitálu

Souvislost mezi dnešním hledáním „lidské tváře“ kapitalismu a baťovskou pamětí je zřejmá. Baťové jsou veřejně dostupní hrdinové „českého kapitálu“, jejich význam je občas podpořen dalšími motivy. V poslední době jsme mohli vidět Baťu v roli zachránce židů. Nedávná kampaň o Janu Baťovi, představující jej jako Oskara Schindlerova českých dějin, měla mimo jiné ukázat, jak lidsky, obětavě a soucitně se zodpovědný správce velkého kapitálu chová ke „svým“ lidem.

Paradoxně právě na tom, jak se podnik vypořádával se svými zaměstnanci, kteří se v II. republice a po nacistické okupaci dostali do kolonky „rasově méněcenní“, se ukazuje opomíjená tvář batismu. Na minci, s níž si musel hodit každý rasově pronásledovaný, byl z jedné strany jeho vřelý a z druhé mrazivý úsměv. Jestliže byl ohrožený zaměstnanec „použitelný“, tj. výkonný a slibující zvýšení zisku, nebyl problém ho zachránit před nacistickým pronásledováním a „vyvézt“ mimo dosah Třetí říše někam, kde mohl dál sloužit průmyslovému impériu. Jestliže zaměstnanec použitelný v zahraničí nebyl, dostal výpověď a byl mu vystaven doporučující list k dalšímu potenciálnímu zaměstnavateli. Za dané situace trochu cynické (více o tomto tématu zde).

Nakonec je tak užitečné paměť baťovského podnikání trochu „roztáhnout“ a nespojovat ji jen s I. republikou. Firma Baťa se totiž velmi dobře adaptovala nejprve na podmínky fašizující II. republiky, během níž ještě lépe zhodnotila ekonomický kapitál jako kapitál politický — vedení koncernu mělo skrze „své“ ministry a lidi v hospodářských radách značný vliv na politiku celé země.

Žádný problém ale nepředstavovalo ani prostředí protektorátu. Baťa odjel do Ameriky, ale baťovský systém beze změn fungoval po celou dobu války jako hodinky, zvětšoval produkci a zisky. Druhá světová válka sice odřízla podnik od některých trhů, ale zároveň mu umožnila další rozkvět a expanzi v nacisty kontrolovaných zemích. Využití válečných zakázek i nucené práce polských i českých židů k tomu patřilo, ostatně stejně jako v případě mnoha jiných velkých koncernů.

Podstatná je kontinuita přístupu k zaměstnanci, onen volný přechod mezi nasazením a totálním nasazením „lidských zdrojů“, a adaptabilnost celého systému, který se dal použít v kapitalistickém hospodářství bez ohledu na dílčí i razantnější proměny politického prostředí.

To vše samozřejmě není specifikum jednoho jediného koncernu. Koneckonců podobné praktiky výroby, marketingu, využití metod odměňování, dohlížení i represe nejenže už ve své době zobecněly v různých odvětvích průmyslu a ve více zemích, ale zvláště některé byly později zdokonaleny.

    Diskuse
    Velmi potřebný článek!

    Zelený je pro mě nebezpečnější než Joch nebo Bátora.
    February 8, 2012 v 11.8
    Naprostý souhlas: docela modelové je od Zeleného toto (včetně samozřejmě odkazu na Baťu): http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=15186
    "Politická ideologie do nového světa nepatří. Naivní hry na „levici a pravici“ jen brzdí rozvoj společnosti. Jde přece o to, kdo „umí“ – postavit dálnici, vychovat děti, vzdělat novou generaci, vybudovat úspěšný podnik, vyloučit korupci, odhalit podvod, atp. Nejde o to, kdo a jak o tom umí mluvit. Dost bylo prázdných slov, málo bylo a je mužů a žen činu, odborníků, fachmanů a zkušených podnikatelů. " Jakoby to od Bati opsal.
    February 8, 2012 v 12.48
    Nerozumím
    Vůbec tomu textu nerozumím a nechápu, co měl čtenáři sdělit. Měřit prizmatem dneška 80-90 let staré standardy? To pak samozřejmě ani ty Athény nebyly žádná demokracie...
    Na mně ten model Zeleného působí (už jsem o tom kdysi psal do A2, tak se opakuju) jako stará dobrá trojice škola - radnice - kostel, kdy ale místo pana faráře je tam místní byznysmen, který financuje tu školu a dosazuje své lidi na radnici.

    Pavle Šaradíne, nejde o samotného Baťu, ale o to jeho vzývání. Už jsem to tu kdysi zmiňoval - když jsme při demonstraci 17. 11. dali slovo lidu, tak z mála, co byli ochotni hovořit, hned dva volali po tom, že potřebujeme nového Baťu. Samozřejmě je otázka, co přesně tím myslí.
    February 8, 2012 v 16.53
    Kapitalista s lidskou tváří?
    Idealizace Tomáše Bati, v dnešní době tak populární, mě fascinuje. Co si vlastně pod tou "lidskou tváří" systému ti jeho obdivovatelé představují? Vydělat hodně peněz, dostávat benefity, vlastnit rodinný dům a při tom všem "makat jako šroub" a poslouchat jak hodinky? Pokud tohle je "lidská tvář", pak jistě lze Baťu pokládat přímo za humanistu. Jiní lidé však mají (a i tehdy měli) o humanismu úplně opačné představy. Nevadí jim, že vydělají méně, zato třeba chtějí víc klidu a volnější tempo v práci, i víc svobody a volného času. Prostě levice si brát Baťu za příklad rozhodně nemůže. Mimochodem, zajímalo by mě, jak vysoké procento takzvaných "ciganobijců"je právě mezi těmi "baťovci".
    Že Baťa někoho vytahoval z bídy? Takhle dnes vytahuje lidi z bídy třeba Čína, kterou demokratický svět odsuzuje, zatímco Baťa je pokládán za demokrata. Chápu sice, že u něj člověk pracovat nemusel, když nechtěl, ale představte si, že by takoví byli všichni podnikatelé. Baťa byl prostě humanista "odtud potud", což znamená: jsem humanista, když se to vyplatí.
    Baťův obdivovatel M. Zelený mě taky znepokojuje. Na svém blogu na Aktualne.cz, v článku "Demokracie není na prodej" mimo jiné hází do jednoho pytle hnutí Tea Party a Occupy Wall Street, z čehož je vidět, že záměrně nerozlišuje pravici a levici.
    February 8, 2012 v 17.3
    Proč to zmiňuji? Myslím si totiž, že právě Baťa by s Occupy zatočil jedna dvě. Něco takového by vůbec nestrpěl.
    February 8, 2012 v 18.39
    Díky za článek. Je nutné demýtizovat tyhle ikony kapitalismu. O Baťovi jsem dříve také uvažoval jako o vzoru pro nynější podnikatele. Pak jsem se někde dočetl o počátku jeho podnikání a jeho pracovních postupech a moje ideály postupně braly za své. Lidé pro něj byli jen stroje, investice do nich, o kterých dnes neoliberálové mluví jako o jeho sociálním cítění, byly jen chladnou kalkulací ke zvýšení jejich výkonu, tudíž jeho zisku. Dnes na tom nejsme jinak, není na nás pohlíženo jako na lidi, ale jako na pracovní zdroje, nebo tvůrce HDP. Naše hodnota spočívá v tom, jak moc dokážeme přisypat do chamtivých chřtánů těch 2-3 % skutečných vládců země. Je to velmi traumatizující, nikdy jsem si nemyslel, že se něčeho takového dožiju. Jako malé děti jsme snili o tom, že v roce 2000 budeme žít ve světě bez válek, chudých. hladových, ve světě bez nemocí, že v roce 2000 budou lidé kolonizovat ve vesmíru další planety, že lidstvo budou řídit ti nejlepší k celému jeho prospěchu. Přitom nám tu vládne banda nenasytných chamtivců, kteří nás ovládájí vybuzením těch nejprimitivnějších pudů, hlavně glorifikací nestoudné lačnosti. Sakra, kdyby jsme měli možnost ten život žít ještě jednou, tak bych toho tak nelitoval, ale tak, místo skutečně užitečné práce, která má smysl, se většina lidí živí absurdním zaměstnáním, spočívajícím v tom, že musí někomu vyrábět, vnucovat a prodávat věci, které nejsou vůbec potřebné a to jen pro zisk svého zaměstnavatele. Vládne tu Volný Trh, ačkoli je vlastně obrovskou fabulací, proti zdravému lidskému rozumu postavený nesmyslný nesystém. Někdo tu psal, že vzpomínky starší generace na minulý systém jsou pozitivní, protože v minulém systému byli mladí a tak nejsou jejich vzpomínky negativní. Mí rodiče ovšem byli mladí před druhou světovou válkou a jejich vzpomínky na toto období negativní byly. Takže toto asi takhle nefunguje. Spíš současný systém je natolik špatný, že člověk je schopen ty papaláše z minulého režimu, které nemohl ani vidět, ty buzerace ze strany STB a další negativa zvážit lehkými oproti pozitivům, spočívajícím v klidu sociálních jistot, v možnosti dělat práci, která měla smysl a v perspektivě slušného života svých dětí. Bylo možná zbytečné o tom psát, je to zidealisováno, stejně se to nevrátí, ale nějak jsem se nechal strhnout. Omlouvám se za asi citový výlev, ale jsem tím vším iritován, a úplně možná nejvic tím, že nikde nevidím světlo v tunelu.
    LV
    February 8, 2012 v 21.21
    Ne zcela.
    Mno... za článek děkuji, vítám pak zejména odkaz na ĎaS, to mi uteklo..., ale od historika bych čekal více věcnosti. Ano, je správné neidealizovat si batismus, zvláště pak je velmi nebezpečné živit tento mýtus (jímž je batismus také) v souvislosti s neoliberalismem. Pěkně si ho ti vychytralci přivlastňují, jen co je pravda. Ale. Od historika bych očekával, že bude umět rozlišovat mezi fenoménem Bati na začátku 20. století, za první republiky a pak zejména za krize, "batismus" Tomáše Bati a Jana A. Bati, což nebylo zcela stejné, a že bude umět odlišit také přesněji fázi 2. republiky (která je obecně ostudou české reálpolitiky a předstupněm ke komunismu, ať již se nám to líbí nebo ne) a místo batismu v tomto systému, o okupaci a specifikách postavení průmyslu a obchodu v této době zejména. Není to tak černobílé. Je velkým zjednodušením přisuzovat T. Baťovi, pouze úmysly zištné, kořistnické. Takhle to na konci 19. stol. a poč. 20. století nefunguvalo, nejsme v současnosti. Tehdejší úspěšní podnikatelé, když se z nich stávali velkokapitalisté, neměli jen motivace vydělávat peníze. Masarykovská generace není generací klausovskou, to si prosím nepleťme. Vácslav Havel, dědeček VH, nestavěl Lucernu jen proto, aby vydělával na pochybném showbyznysu, ve stejné chvíli byl např. členem výboru Družstva ND a dalších kulturních spolků. Společnost se emancipovala národně, občansky, politicky - a kulturně. Když T. Baťa inicioval ve Zlíně, z vesnice se rozrůstajícím městě západního stylu, mnoho sociálních a kulturních podniknutí, neměl na vědomí jen motivaci "vydělat rychlé prachy". Proč by k tomu potřeboval Lesní hřbitov? S tou fluktuací to také není tak docela pravda, naopak "Baťova škola práce" byl institut, který velmi chytře pracoval na tom, aby mladí muži bez kvalifikace rostli ve svém oboru a zůstali věrni své firmě. Jistě, současně si je zavazoval. Stejně jako všechny ty ševce, kteří získali půldomek pro své rodiny, s malou zahrádkou a nedaleko takových sídlišť nechal postavit školy... Myslíte, že to byl jen vychytralý tah? Porovnávejte to prosím ale s tím, co bylo normou a standardem koĺem - v době světové krize, a to nejen v Československu. Vyrostl jsem uprostřed pozůstatků "batismu" v 70. a 80. letech a vím, kolik dobrého ve společnopsti té doby ještě z předválečného období zůstávalo a vztahovali se k tomu. Nezahazoval bych to. Když jsem na střední škole a po maturitě pak na čas skončil v koželužnách, setkal jsem se ještě s generací, která získala školení ve 30. a 40. letech, neměli o něm žádné iluze, mnozí byli komunisté, ale svědčili dost ve prospěch toho systému, ač jsem v něm již tehdy spatřoval rysy moderního technoktratického totalitarismu a neidealizoval jsem si ho... Pane Ševčíku, rozumím Vám, ale myslí, že ono světlo na konci tunelu se ztrácí také proto, že my - Češi máme (velkou a ničivou) schopnost každý "vzor" našeho života nejen kriticky zhodnotit a přijmout ho i v nedokonalé podobě za svůj, což by bylo správné, ale po čase ho zcela odhodit, zničit, pošlapat... Nejprve bezbřehé a nekritické uctívání malých božstev, poté až rituální zničení a popření... Prošli si tím téměř všichni naši "velikáni", a proto snad tak rádi děláme veliké i z úplně maličkých, abychom je posléze obřadně vynesli jako smrtku do řeky...
    PM
    February 8, 2012 v 22.18
    Volání po dobrotivém vůdci,
    nekritická recepce zvlčilého kapitalismu první poloviny minulého století, beránčí nevinost našich neoliberálních kormidelníků, jakož i mediálních ochránců zdejší demokracie.
    Z toho všeho a více, může být apdejtována posmrtná maska Bati. Ostatně i mnohých podobných velkozaměstnavatelů humáního kapitálu z období fašisace západu.
    Pomyslel jsem si.
    PH
    February 8, 2012 v 23.44
    Baťa nebyl jediný,
    velkým podnikem vyrábějícím pro obě válčící strany za I.světové války byl i Spolek pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, spojený s belgickým Solvay. I v Ústí nalezneme lepší domky chemických středních tříd a pavlačové domky chudiny.
    + Další komentáře