Nezapomenutelná scéna z filmu Marina Friče Svět patří nám z roku 1937 ukazuje Voskovce a Wericha jak si pohrávají s ručním granátem, který nejdřív považují za konzervu. Když objeví nápis Krupp Essen, usoudí, že jsou tam kroupy. Nějaký šoulet.

Nebyl to šoulet, ale útočný granát vzor 39 naplněný trinitrotoluenem. Essen sice znamená jíst nebo jídlo, ale také je to název města v Porúří. Kroupy se německy řeknou Graupen ale Krupp je příjmení obchodnické rodiny, která přišla do Německa snad z Nizozemí na konci šestnáctého století a vydělala jmění na obchodu s majetkem lidí, kteří uprchli před morem. Za třicetileté války vydělávali Kruppové poprvé i na zbraních. Zakladatel moderní slávy rodinného podniku, Friedrich Krupp vybudoval před dvěma sty lety, v roce 1811, v Essenu první železárnu, ale moc úspěšný v podnikání nebyl, přivedl rodinu téměř na mizinu. Teprve jeho syn Alfred se prosadil jak technickými inovacemi, tak obchodní a politickou zdatností. Začínal s pěti dělníky, a když v roce 1887 umíral, zaměstnávala firma dvacet tisíc lidí a byl to největší průmyslový podnik světa. Ocelové Kruppovy kanóny pomohly Prusku vyhrát v roce 1871 válku s Francií, která střílela ještě z mosazných děl. To mu vyneslo vřelé vztahy s císařským domem a vynikající obchody v dalších válkách, které Německo nadšeně vedlo.

Alfred Krupp byl průkopník i v zacházení se zaměstnanci. Vytvořil jakousi podnikovou ústavu, zavádějící přísnou kontrolu dělníků. Museli firmě přísahat věrnost, nesměli se zabývat politikou a samozřejmě nesměli být členy odborů. Krupp přišel už tehdy na skvělou myšlenku, že je nepřípustné, aby se dělnictvo po závodě jen tak poflakovalo, takže pro cestu na toaletu bylo potřeba písemné povolení od mistra. Takový raný příklad toho, jak úspěšně se kapitalismus snoubí s lidskými právy.