15. května 2011 tisíce převážně mladých lidí demonstrovaly po celém Španělsku pod hesly „Za skutečnou demokracii“ a „Nejsme zboží v rukou politiků a bankéřů.“ Na demonstracích odmítly účast politických stran a odborů. O měsíc později, 19. června, pochodoval ulicemi měst na jeden milion lidí, kteří přišli na výzvu Hnutí 15. května neboli Indignados (Rozhořčených). Za čtyři týdny od 15. května do 19. června vyrostly po celém Španělsku tisíce stanů, proběhlo nespočet masových shromáždění. Domnělá pasivita a nezájem mladých lidí zmizely téměř přes noc. Rozhořčení se stali inspirací pro americké hnutí Occupy, ale někteří jim vyčítají, že zavinili drtivou výhru Lidové strany (PP) v čele s Marianem Rajoyem.

Ekonomická krize zasáhla Španělsko velmi těžce. Jeho zdánlivá prosperita stála na stavebnictví a závisela na levných úvěrech, které náhle v roce 2008 skončily. Mezi zeměmi staré EU, tedy těmi, které tvořily Unii před rozšířením o země sřední a východní Evropy, mělo Španělsko největší podíl pracovních smluv na dobu určitou a vysokou nezaměstnanost kombinovanou s jedněmi z nejnižších výdajů na sociální zajištění. Nynější nezaměstnanost se pohybuje okolo 21%, tj. pět milionů lidí, z toho 44% jich je mladších 25 let. Právě ti mladší, když už mají to štěstí a najdou práci, pracují na krátkodobé úvazky s nízkými příjmy. Situace je o to horší, že zmizelo dostupné bydlení, a tak jsou mladí lidé nuceni žít s rodiči.

Hříchy vládních socialistů i odborů

Co bylo a je pro Hnutí 15. května typické, je odmítání politických stran a jejich organizací. To v sobě odráží hluboké odcizení širokých vrstev společnosti, od politického systému a jeho reprezentantů, zejména mladých lidí. To se dá pochopit vzhledem k útokům na sociální jistoty, korupci a pokrytectví, které jsou přítomny v institucionalizované politice.

Ztráta iluzí byla nejsilnější mezi stoupenci bývalých vládních socialistů (PSOE). Masivní útoky na životní úroveň pracujících a pracovní právo podkopaly stranickou podporu a připravily cestu pravici, které drtivě vyhrála poslední celostátní volby v listopadu loňského roku.

Ani odbory nejsou velkou inspirací. Organizují asi jen 15% pracujících a místo financování z členských příspěvků, jsou placeny ze státních dotací podle počtu zástupců, které si na pracovištích zvolí. A fakt, že při těchto volbách hlasují všichni zaměstnanci na pracovišti, pro mnohé z nich znamená, že necítí potřebu se odborově organizovat.

Španělští socialisté reagovali na příchod krize státními intervencemi k záchraně bank a nalévání peněz do ekonomiky, což přivedlo krizi ze soukromého do veřejného sektoru. Premiér Zapatero oznámil na začátku roku 2010 velký úsporný balíček a snížil platy všech státních zaměstnanců o 5%.