V květnu roku 1846 píše Havlíček na adresu kvality žurnalistiky: „Veškeré zemi hlásá se obšírně, jakou sukni která herečka v kterém kuse na sobě měla, kolik lamp bylo rozsvíceno. Jaké ale světlo v zemi svítí, na to se nedbá.“

To mně vytanulo na mysli při čtení pravicových komentátorů s ohledem na současné krizové dění. Tak například Bohumír Doležal uvádí v Lidovkách v článku Hnutí rozežraných: „To, co je v dohlednu, je, že tempo žranice pod praporem sociálního státu se bude muset trochu zmírnit.“

V západní Evropě zuří ve veřejnoprávních médiích debata o tom, jestli kapitalismus není v posledním tažení, o tom, že nezkrocená hamižnost bankéřů uvrhla svět do obrovské krize, ale v Čechách se ukolíbáváme v pravicově zamořených médiích pohádkami o tom, že všechno zavinil přebujelý sociální stát, nebo dokonce, jak nás krmí hradní super ega, že „všechno způsobila přehnaná regulace státem“.

Přičemž sociální výdaje našeho státu jsou pod evropským průměrem, USA je v sociálním zabezpečení na úrovni afrických zemí, v Čechách rozkrade mafie politiků a byznysmanů zhruba 100 miliard ročně (nekrást, tak máme vyrovnaný státní rozpočet), v Řecku dluží zámožné vrstvy zhruba 40 miliard euro na vykázaných a nezaplacených daních a daňové podvody činí v Řecku dalších asi 50 miliard a navíc se mezi politiky a byznysmany provozují podobné praktiky jako u nás. Kromě toho je Řecko ve výdajích na zbrojení na 5. místě na světě a v minulých letech dosahovalo záporné HDP. Týdenní pracovní doba je v Řecku delší než například v Německu. Na druhé straně nutno vidět západoevropské banky, které až přespříliš rády půjčovaly nalomenému Řecku za 20 % úrok s tím, že věděly, že při insolvenci dlužníka zaskočí stát nebo EU.