Že se američtí občané probouzí a jen váhavě začínají pochybovat o americkém snu je způsobeno taky tím, že je Amerika jako celek velice bohatá, protože je to de facto imperialistická koloniální mocnost. Výrobky, které byly udělány jinde, se tam dostanou koupit ve velkém množství a levně. Nedávno běžely po mailech postřehy člověka, který je v Americe častým hostem a jejich společným jmenovatelem byl obraz jakéhosi dekadentního celospolečenského plýtvání. Jeden postřeh mi zvláště utkvěl v hlavě: v Kalifonii se rozmohly agentury, které za mírnou úplatu uspořádají v domácnosti nakoupené zboží, totiž ty nákupy v supermarketech ve velkém se musí někde skladovat a z toho doma vznikne nepořádek a tohle skladiště vám tyhle agentury uklidí. - Když jsem tak o tom přemýšlela, napadlo mne, že se určité náznaky takového plýtvání objevují i u nás. Přišlo mi na mysl, jak levně se dá pořídit u Vietnamců oblečení a obutí. Copak se to za tu cenu dá tady vyrobit a ještě k nám dopravit? Taky už jsou textilní fabriky u nás v nenávratnu, kdesi v Africe nebo v Azii? A když obejdu v Brně pár kontejnerů na papír, textil apod. najdu zde docella ještě nositelné oblečení, boty a vyhozené věci nejrůznějšího druhu. Ano, naši chudí bezdomovci nebo prodejci Nového prostoru jsou určitě bohatší než pracující chudina dejme tomu v Bangladeši. - Nekamenujte mne, jen se tu snažím pochopit rozdíl mezi životem v zemi za 20 dolarů (náš bezdomovec?) a za 1 dolar (Bangladéš). Rozdíl mezi zeměmi, které žijí na úkor jiných zemí (Amerika, my sice méně, ale také) a těmi zeměmi "koloniemi".
V tom někde se domnívám, že je zakopaný pes americké a naší flegmatičnosti a neprobuzenosti.

Četla jsem někde, že lidská ekologická stopa na planetě, která se přepočítává na hektary produktivní půdy, jejichž využití připadá na jednoho obyvatele, je v Evropě asi dvojnásobek celosvětového průměru, zatímco v USA dokonce čtyřnásobek. Nějaké šetření by určitě bylo na místě, ale je nutné si klást otázku, na čem by se mělo šetřit. Zamyslet se nad tím, co vlastně opravdu potřebujeme a co jsou zbytečnosti. A hlavně by se mělo uvažovat, kdo vlastně má šetřit. Ne všichni plýtvají, a jiní naopak plýtvají takovým způsobem, že už se tomu dá říkat „rozežranost“.