Evropa, islám a Miloš Zeman

Filip Outrata

Autor reaguje na vyostřené výroky Miloše Zemana ohledně islámu, které se sice dobře strefují do českých protiislámských nálad, nicméně realitu hrubě zjednodušují.

Bývalý premiér a předseda sociální demokracie nedávno opět rozčeřil mediální hladinu a zaujal vyostřenými výroky. Ačkoli Zemanovy výroky samotné byly natolik zjednodušující až bizarní, že by zřejmě nestálo za to je jako takové komentovat, dotýkají se natolik závažných otázek, že je dost dobře nelze přejít bez reakce — zejména v prostředí hlásícím se k politické levici, jejímž významným představitelem svého času Miloš Zeman byl.

Shrňme si nejprve věcnou podstatu: na mezinárodní konferenci Evropa sjednocená a svobodná? (27.-28. června 2011) se expremiér Zeman ostře vymezil proti islámu. Poté co jeho výroky podle očekávání vzbudily kontroverzi, zopakoval je na stránkách vlastního politického seskupení SPOZ a okořenil pikantní a již poněkud prázdninovou provokací: "I když lze souhlasit se zákazem, aby ženy řídily auto, ve všech ostatních případech islámská anticivilizace činí z žen nesvéprávnou, diskriminovanou menšinu a znemožňuje jejich svobodný rozvoj.“ Jádro Zemanova pohledu na islám je shrnuto ve dvou výpovědích, do nichž expremiér soustředil nejprve paušální odsudek všech vyznavačů islámu, poté pak celého muslimského světa, jejž označil za „anticivilizaci“:

„Ideovým základem islámu je bezpochyby Korán. Muslima lze definovat jako vyznavače Koránu, podobně jako nacista je vyznavačem rasové nadřazenosti a antisemitismu nebo komunista vyznavačem třídního boje a diktatury proletariátu. … Nepřítelem je anticivilizace táhnoucí se od severní Afriky až po Indonésii. Žijí v ní na dvě miliardy lidí a financovaná je dílem z prodeje ropy, dílem z prodeje drog.“

Připomeňme si nejprve, že to nebyly první Zemanovy výroky na adresu islámu. V loňském roce, v období před květnovými volbami, se prezentoval slovy parafrázujícími Huntingtonovu tezi o „střetu civilizací“: „Základním konfliktem ve 21. století bude konflikt mezi euroamerickou a islámskou civilizací. Mezi náboženstvím lásky a náboženstvím nenávisti.“ Již v roce 2002 při návštěvě Izraele vzbudil Zeman pozornost přirovnáním Jásira Arafáta k Hitlerovi a výzvou k odsunu Palestinců, podle vzoru poválečného odsunu Němců z Československa. Oblíbeným Zemanovým bonmotem k tématu islámu je také: „Ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim“.

Mezi Skyllou a Charybdou

Miloš Zeman přitom není první ani poslední, kdo se veze na vlně odporu k islámu a nerozlišujícího odmítání čehokoli spojeného s islámem jako náboženstvím, muslimy a jejich kulturou. Pro příklady netřeba chodit daleko, stačí vstoupit na jakoukoli diskusi na českých internetových stránkách nebo navštívit debatu na téma islám. Výmluvný byl výsledek ankety čtenářů pod článkem o Zemanových výrocích na serveru lidovky.cz: 2205 čtenářů vyjádřilo s expremiérem souhlas, pouhých 147 nesouhlas. V atmosféře strachu a jednoduchého a nerozlišujícího paušálního odmítání je snadné skrýt zjednodušující, zkratkovité či přímo chybné soudy. Takové jsou snad dokonce vítány a upřednostňovány, protože přinášejí očekávané jasné slovo, umožňují kanalizovat emoce, které se v této problematice koncentrují. Je však velice sporné, zda mohou nějak skutečně přispět k řešení komplikovaných a bolestivých otázek spojených se vztahem Evropy a islámu, islámu a terorismu či Palestiny a Izraele.

Ten, kdo chce dnes seriózně diskutovat na tato témata, je jako kdysi bájný Odysseus sevřen mezi dvěma netvory, Skyllou zvedající se vlny antiislamismu a Charybdou politické korektnosti, která brání otevřeně pojmenovat problémy s islámem spojené. A ty jsou nesporné a nepopiratelné. Existence teroristických skupin vyznávajících islám, praktiky vládnoucích vrstev v některých muslimských státech, pronásledování příslušníků jiných náboženství v některých muslimských zemích, postavení žen v rámci tradičního právního uspořádání islámské společnosti, potíže muslimských přistěhovalců s integrací v evropské společnosti a potíže evropské společnosti s přistěhovalci. To všechno jsou skutečné problémy a rozhodně se nevyřeší, když budou tabuizovány a vytěsňovány. V tomto smyslu dokonce mohou (ale pouze mohou) výroky podobné těm Zemanovým sehrát pozitivní úlohu — vyprovokovat, pobídnout k diskusi.

Bonmoty a realita

Ta ale musí být vedena jinak než jak předvedl někdejší premiér. Jeho zjednodušující odsudky, jdoucí až na hranici uplatnění principu kolektivní viny, odporují evropské civilizaci neméně než samotná islámská „anticivilizace“. Vzdáme-li se schopnosti rozlišovat, vyhledávat a oslovovat jak mezi muslimy, muslimskými kulturami a tradicemi, tak v Koránu a islámském náboženství to, co je blízké nám a hodnotám sdíleným v našem evropském kulturním okruhu, připravíme se zřejmě o jedinou možnost jak se vyhnout konfrontaci a vydat se cestou porozumění a dialogu. Někteří mohou označit podobný postoj za naivní a nerealistický — pak ale za realistické a moudré pokládají zřejmě násilí, zkreslování skutečnosti a konfrontaci.

K pravdivějšímu poznání se nelze dobrat pomocí „bonmotů“, které efektním a mediálně vděčným způsobem zkreslují složitost skutečnosti až k nepoznání. Tak jako neplatí, že všichni teroristé jsou muslimové (ačkoli se to tak díky práci „svobodných médií“ západního světa někdy může jevit), ani islámský svět není jedna jednolitá masa, a není financován jen z prodeje ropy a drog. Považovat všechny muslimské země a všechny muslimy za nepřátele, jak to činí Zeman, znamená z nich nepřátele vyrábět. Představme si, že by se běžný obyvatel Indonésie doslechl či dočetl o výroku (bývalého) významného politika jednoho ze států Evropské unie, proneseném na oficiální akci. Výrok by přitom nemusel být nijak zkreslen ani přibarven. Mohl by si takový čtenář odnést jiný závěr, než že evropští politici vyzývají k nenávisti a boji proti muslimům, bez ohledu na realitu, bez ohledu na to, zda daná země terorismus podporuje nebo proti němu bojuje, jaká práva jsou v ní reálně zaručena ženám či věřícím jiných náboženství? Jak by asi reagoval, kdyby se dočetl, že jeho země je podle evropských politiků financována z prodeje drog?

Evropa očima muslimů

Na mnoha současných debatách o islámu a muslimech je podle mě znepokojující především jedna věc. Totální absence perspektivy druhé strany, a co hůř, totální absence zájmu o takovou perspektivu. Základním východiskem jako by bylo — muslimové nemají zájem o naši civilizaci, odmítají ji, proto ani my nemáme důvod se zajímat o jejich civilizaci a kulturu, odmítněme ji bez dalšího zbytečného mudrování. Přitom právě vztah muslimů k euroamerické kultuře a civilizaci je klíčem k budoucnosti.

Zkusme se podívat na naši civilizaci očima muslima. Pro mnohé z nich je naše společnost vzorem, příkladem k následování. Řada muslimů dnes považuje za nezbytnou proměnu islámu, jeho sekularizaci, skoncování s teokratickými režimy, stejně jako se zkorumpovanými vládními klikami, v některých případech (Írán) s teokratickou vládou těsně propojenými. Zároveň ale vidí i mnohé negativní rysy evropské společnosti, které ze svého hlediska právem pokládají za projevy úpadku kultury a morálky. Vezměme jako příklad hazard — muslim v České republice, doslova promořené hernami a na ně napojenými zastavárnami, nemůže než dát zapravdu Koránu s jeho jednoznačným odmítnutím veškerého hazardu, a zároveň musí považovat naši společnost a civilizaci za zkaženou a úpadkovou. Nejsem odborníkem na islám, ale domnívám se, že u mnoha muslimů jde ruku v ruce živá víra a kritický postoj k některým aspektům vlastní tradice a jejím extrémním projevům, zejména teroristickému násilí. Jejich postoj k naší civilizaci a kultuře je podobný, zároveň kritický i obdivný.

A budoucnost?

Dějiny vztahů Evropy a islámu jsou dlouhé a bohaté. Byla období, kdy islámské části Evropy byly tolerantnější než jejich křesťanští sousedé — tak tomu bylo ve středověkém Španělsku a bez přínosu muslimských (a židovských) učenců z této části Evropy by naše tradice a kultura byly o mnoho chudší. Byla období, kdy muslimové byli na evropské půdě utlačovateli (turecké dobývání Balkánu) i utlačovanými (masakry bosenských muslimů během války v bývalé Jugoslávii). V uplynulém století byli početní muslimští přistěhovalci do zemí západní Evropy přijímáni současně jako pomoc i ohrožení.

A obojí oprávněně. Tak jako se historie nevejde do blýskavé škatulky bonmotu, nedá se ani její další vývoj zachytit jednoduchou prognózou. Bude záležet na mnoha proměnných. Jednou z nejdůležitějších je bezesporu to, zda naše evropská společnost a civilizace najde dostatek vnitřní síly a odvahy razantněji zastávat etické, kulturní a sociální základy, na nichž je založena. Základy, které

se z nezanedbatelné části překrývají s fundamentem islámské civilizace. Civilizace, ne anticivilizace, jak je třeba se vším důrazem odpovědět Miloši Zemanovi a všem, kdo podobné zkratkovité soudy zastávají a budou zastávat. Jen dokážeme-li zabránit rozkladu naší společnosti a její přeměně v asociální, akulturní a amorální džungli, prostor bez spravedlnosti a řádu, prostor, kde svoboda znamená zvůli a nikoli odpovědnost, obstojíme tváří v tvář nejen muslimům, ale jakémukoli potenciálnímu druhému.

    Diskuse (37 příspěvků)
    Petr Jedlička, redaktor DR
    July 19, 2011 v 12.37
    Na vyznění úvahy to asi moc nezmění, ale M.Z. má tenhle názor už opravdu dlouho ... tařka stejnými slovy se z něj vyznává v obou svých knihách.
    Martin Šimsa, filosof
    July 19, 2011 v 16.38
    dialog a soužití
    mají perspektivu, ne konfrontace a "svatá válka". Bohužel "svatou válku" nevedou jen vyznavači islámu, ale i mnozí západní politici či intelektuálové, je smutné, že se k nim přiřadil Miloš Zeman. Konfrontací a "svatou válkou" ze strany západních médií a politiků jsou posilovány právě fundamentalistické a teroristické skupiny, tedy Miloš Zeman a spol. nám prokazují medvědí službu.
    MP
    Martin Profant
    July 19, 2011 v 19.46
    Ta svatá válka je hodně nesvatá
    Obávám se, že Zemanovi je problém islámu ve skutečnosti lhostejný. Zato mu jako rodilému populistovi není lhostejné nic, co by mu vyneslo pět minut pozornosti. Jenomže zatímco ten otřepaný a ubohý vtip o ženách - řidičkách přejde naprostá většina žen se shovívavým nadhledem - Zeman je jeden z posledních představitelů druhu, který je na vymření a navíc už jaksi sexuálně nekonzumní, tak proč se nad tím rozčilovat -, táž nemyslivá a pitomá úroveň v případě muslimů představuje ohrožení a urážku, nechci si ani představovat, co křiku by bylo, kdyby totéž řekl o Židech nebo katolících. Nevím, co je horší, fanatik nebo prospěchář, tupě lhostejný k externím následkům svých činů?
    Ale zajímalo by mě, jak to autor myslel s tou Skyllou a Charybdou_ Proč by se nemohla mluvit o potížích islámu v současné společnosti otevřeně. Jsou stejné s jako každým jiným náboženstvím. Křesťanství má právě tak své fanatiky, kteří páchají teroristické útoky na potratové kliniky a své " jediného Boha věřiti budešů či doktrinu o ženě, která má být poslušná a naslouchající, domiseda atd. A sotva se v Koránu najde více intolerance než v Bibli. Přesto má křesťanství - a právě tak každé jiné kulturní náboženství, islám, judaismus, buddhismus - prokazatelný potenciál být naboženstvím svobody a lásky, schopným plného života v pluralitní a demokratické společnosti. Proč bych měl být politicky nekorektní, když kritizuji konkrétní útlak žen, ať už je motivován pivní indiocií či náboženským předsudkem nebo když kritizuji fanatismus, ať je to fanatismus ekonomického fundamentalisty Kalouskova typu nebo je motivován nábožensky?
    Roman Kanda
    July 19, 2011 v 21.28
    Rétorika
    Karel Kryl kdysi prohlásil, o Miloši Zemanovi toto: "Je tak zamilován do pointy, že by za ni prodal babičku. Za elegantní výrok vymění možná i politický názor." Domnívám se, že básník naprosto přesně vystihl podstatu Zemanova vystupování (přičemž Kryl současně nepopírá Zemanovu vysokou inteligenci a značnou fundovanost).

    Mluvíme-li tedy o Zemanovi, nesmíme zapomínat, že je to především rétor; že jeho vyjádření jsou vedena tak, aby dosáhla co největší rétorické působivosti: neotřelé metafory, vtip, jasné vymezení problému (i za cenu jeho zjednodušení), názorná exemplifikace vlastních tvrzení (i za cenu posunutí původních východisek) a především ostré polarity.

    Zemanovo vystoupení v televizi roku 2001, po útoku na newyorská dvojčata, začínalo slovy (parafrázuji): od této chvíle se svět rozdělil na dva světy. To je působivý začátek proslovu někoho, kdo chce vést boj. Miloš Zeman je ten, kdo vede boj - a rétorika je jeho hlavní zbraní.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    July 19, 2011 v 22.29
    Skylla a Charybda
    Pane Profante, tím příměrem o Skylle jsem se pokoušel vyjádřit to, že se o určitých problémech donedávna příliš nediskutovalo - např. o integraci muslimských přistěhovalců v západní Evropě. Jakoby byla snaha nedotýkat se těch témat, vytěsnovat je. Sám jsem to slyšel např. od přátel v Německu. Výsledkem pak nemůže být nic jiného než úspěch Wilderse a podobně orientovaných politiků, nebo přehnané výroky typu Zemana. Myslel jsem tedy spíš oficiální, politickou rovinu.

    Jinak je možné, že se také projevuje tlak, aby jakákoli kritika islámu byla prohlášena za "antiislamismus". To je samozřejmě špatně, a to bych považoval právě za tu špatnou formu "politické korektnosti", která je vodou na mlýn extrémním názorům.

    Krátce: oprávněná kritika nemůže být nekorektní, nekorektní by naopak bylo v takové kritice bránit, ať už pod jakýmikoli záminkami.
    FO
    Filip Outrata, redaktor
    July 19, 2011 v 22.47
    Zemanův patos
    Pane Kando, myslím že podstatu Zemanova rétorství jste vystihl velmi přesně.

    Zaujal mě patos jeho rok starého výroku o náboženství lásky a náboženství nenávisti. To je rétorika jak z učebnice neokonzervativce. Vzpomněl jsem si také na Havlovu pravdu a lásku, což je vzhledem k Zemanovi poněkud paradoxní. Ale je dokonce možné, že to bylo ze strany MZ vědomé - prostě si pohrál s ikonickým heslem "sametu".

    Ostatně, na rozdíl od p. Profanta si nemyslím, že je Zemanovi problematika islámu lhostejná - vyjadřuje se dlouhodobě, píše o tom ve svých knihách, jak upozornil p. Jedlička. S tím se ovšem nijak nevylučuje, že si zároveň získává pozornost vyslovováním názorů, které jsou populární a budou vděčně přijímány.
    Roman Kanda
    July 19, 2011 v 23.53
    Politika a slova
    Ano, pane Outrato, pro Zemana je islám noc, Západ den - ale u něho to skutečně beru především jako rétoriku. V politické praxi byl Zeman vždy pragmatikem, nikoli fundamentalistou.

    Zeman si ale narozdíl od současných politiků uvědomuje, že politika se - mimo jiné - dělá také slovy a symboly, občas dokonce i demagogií. Ví velmi dobře, čím společnost rozdělit a čím ji naopak spojit, mobilizovat. V tomto ohledu na něj neměl z polistopadových politiků nikdo, ani V. Klaus.
    MP
    Martin Profant
    July 20, 2011 v 1.39
    ad slova a politika
    Potíž je v tom, že Zeman politiku nedělá, už téměř deset let. SPOZ možná někdo bere politicky vážně, ale Zeman býval příliš dobrý politický hráč, aby hrál s takhle plonkovou kartou. Je to jen způsob, jak se udržet ve hře, mít zájem medií a svojí cenu na trhu. Zbývá tak rétorika bez politiky, která přeci jen trochu kontrolovala dopad těch jeho point - a i v nejlepších dobách nepříliš úspěšně.
    Politika se opravdu dělá také slovy a symboly, ale v tomhle případě měl pravdu Karel Kryl - Zeman vždy sklon prodat za působivost těch slov a symbolů to, co jimi původně chtěl prosadit. A už určitě nezkoumal rodokmen rétoriky, kterou se nechával unášet - a tak v jeho rejstříku byl dost zastoupen britský konzervativismu, Churchill, občas něco z amerického republikánského populismu (mimochodem, asi jediný úspěšný polistopadový politik, kterému ten barvitý slovník pasoval do pusy) spolu s Leninovými "užitečnými idioty".
    Roman Kanda
    July 20, 2011 v 10.36
    ad Dělání politiky (aj.)
    Záleží, pane Profante, čemu říkáte "dělat politiku". Když je Zeman pozván do televizního studia a vyjadřuje tam své názory, dělá vlastně politiku - ovlivňuje veřejné mínění, jeho výroky jsou tématem dne. Vidět to bylo po jeho vystoupení s Janem Fischerem. Jeho slovo je politikum. A podle mého názoru si je Zeman tohoto vědom.

    K té vaší poznámce o genealogii pojmů apod. To souvisí vlastně s tím, co jsem říkal: Zeman nebyl nikdy fundamentalista, ale nebyl ani nijak zvlášť programově vyhraněný - byl to vždy spíše politický pragmatik, narozdíl např. od Vladimíra Špidly. Byl spíše, abych tak řekl, odborným oponentem Klausovy ekonomické politiky. A s pragmatismem ten rétorický "synkretismus" souvisí; také proto byl Zeman akceptován/respektován řadou pravicově smýšlejících lidí.
    MP
    Martin Profant
    July 20, 2011 v 11.1
    dělat politiku
    Vážený pane Kando,
    "dělat politiku" je samozřejmě zkratka, ale myslím srozumitelná a v češtině běžně užívaná. Politiku dělá u nás ten, kdo se snaží prosadit konkrétní politické cíle prostřednictvím forem, které jsou v rámci vztahu k výběru politické reprezentace navázaný na soutěž o politickou moc ( tedy veřejné a odpovědné rozhodování oproti politickému vlivu).
    Politiku tedy nedělá lobbista, které přitom může v extrémním případě ovlivňovat rozhodování politické reprezentace víc než politická strana, která zvítězila ve volbách, ale sleduje přitom jiné než politické cíle a politiku by v ideálním případě neměla dělat media, přestože dobrá media mohou opět často ovlivnit jak politickou kulturu, tak kvalitu politického rozhodování veřejnosti více než politické strany.
    Ano, Zemanovo slovo může být politikum, ale právě tak je politikum výrok rektora Karlovy univerzity o podfinacování vysokých škol - a v tom druhém případě je to paradoxně politikum tím více, čím menší je podezření, že by takovým prohlášením pan rektor chtěl "dělat politiku" a čím více je důvěryhodné, že mu jde "jen" o dílčí zájem kvality instituce, za kterou mluví.
    + Další komentáře