Evropští ministři financí odsouhlasili plán zbídačení Řecka ve prospěch neodpovědných bank. Obětování obyvatel členského státu EU však může znamenat její konec.

Po dluhových krizích v sedmdesátých letech které byly způsobeny především nárůstem cen ropy v důsledku válek mezi Izraelem a sousedními státy a Iráku s Íránem, přišly mezinárodní finanční instituce (IFIs) s programy strukturálního přizpůsobení. Stiglitz o nich řekl: „Kdybychom papouška naučili říkat privatizace, liberalizace a fiskální disciplína, nepotřebovali bychom Světovou banku a Mezinárodní měnový fond.“

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Programy strukturálního přizpůsobení (SAP — structural adjustment programs) selhaly. Neexistuje jediný stát, který by nedostaly na kolena. Zůstala po nich negramotnost, rozpadlá infrastruktura, nadnárodními koncerny rozkradené hospodářství a superbohaté zkorumpované elity mezi zbídačenou většinou populace. Už na konci osmdesátých let bylo i vládcům v bohatých zemích jasné, že pokračující zbídačování globálního jihu není udržitelné a země OECD se přidaly ke kritikům SB a MMF. SAPs byly opuštěny a s kosmetickými úpravami nahrazeny jinými, jakkoli nepříliš rozdílnými aktivitami.

Příkladem totální nesmyslnosti těchto programů je Zambie, která byla vydávána za dobrého žáka IFIs, dokud se neukázalo, že situace je horší než kdy před zavedením programů strukturálního přizpůsobení. Výsledky tzv. hospodářského zlepšení byly tvrdé. V letech 1990-93 vynaložila zambijská vláda 37 milionů $US na základní vzdělání - zároveň zaplatila 1.3 miliardy dolarů ve formě dlužních splátek. Mezi lety 1985 a 1995 klesla průměrná životní délka při narození z 52 na 48 let; úmrtnost u dětí do pěti let vzrostla z 13.5 % na 20.3% a chronická podvýživa u mladších pěti let ze 40% na 53%; 80% Zambijců se ocitlo v absolutní chudobě. Zadluženost mezitím nadále vzrostla: přes veškeré úsilí nedostačovaly splátky ani ke splácení amortizačních sazeb a úroků.

To co se ukázalo jako naprosto nesmyslné v chudých a nejchudších zemích se dnes zavádí v zatím ještě rozvinuté Evropské unii. Nesplatitelný dluh zemí jako je Řecko má být hrazen mezinárodně řízeným rozkrádáním/privatizací národního majetku. Bude se tak dít pod tlakem a tedy pod cenou. Po krátkodobém přínosu se stát ovšem ocitne bez důležitých možností dlouhodobého generování zisků.

Mnoho lidí bude bez přístupu k základním službám, což je vždy průvodní následek jejich privatizace.

Daně se mají podle evropských pokladníků a IFIs zvyšovat tak, aby nedošlo k porušení konkurenceschopnosti. To znamená, že se bude zvyšovat DPH a daně zaměstnanců, ale snižovat daně průmyslu. Podnikatelé v Řecku se již jako supi slétli a požadují menší daně ve prospěch rozvoje.

Banky které půjčovaly předluženým státům a země, které byly ochotny poskytovat státní garance na nákupy zbraní předluženými zeměmi by měly být vyřazeny z celého procesu bankrotu. Bankovní experti k nám neustále moudře promlouvají z médií, abychom za pár měsíců zjistili, že všechno co říkali byl omyl a chybný odhad. Bankéři po léta financovali řeckou pravici, která cpala finance do nesmyslných projektů a zbrojení.

To, co se dnes evropští finanční ministři a mezinárodní finanční instituce snaží provést s Řeckem, Španělskem, Portugalskem a dalšími, je podobně zaslepené, jako když velmoci vymáhaly dluh na Německu po první světové válce. Zemi totálně zbídačily, přivedly k moci Hitlera a přivedly svět do největší války. Když po druhé světové válce dluh v londýnských dohodách Německu odpustily, byl to start k prosperitě západní Evropy. Vyplatilo se to všem.

V roce 2000 podepsalo petici Jubilee 2000/Milostivé léto pro zavedení spravedlivého a transparentního arbitrážního řízení o dluzích (FTAP) 22 milionů lidí. Je to největší petice v historii, ale přesto to politiky nedovedlo k žádným řešením. Prof. Kunibert Raffer přišel i s široce podporovaným návrhem na legislativní řešení. A v současné době leží v Evropě tři návrhy na řešení bankrotu suveréna (státu). Protože stát prostě bankrot vyhlásit nemůže a je v totálním područí věřitelů včetně toho, že je mu upíráno suverénní rozhodování a omezována tak práva voličů.

Návrh Německé spolkové banky zavádí do tradičního vyjednávání Pařížského klubu (neformální sdružení velkých suverénních věřitelů) a Londýnského klubu (privátní věřitelé) nezávislé posouzení. Návrh bruselského think-tanku Bruegel jde v linii návrhů Jubilee a zavádí nezávislý rozhodčí orgán, který o dluzích, jejich redukci a restrukturalizaci rozhodne. A občanská společnost stále drží původní návrh Fair and Transparent Arbitration Proces postavený na tradiční mezinárodní arbitráži.

Jedno je jisté. Bez zavedení státního bankrotu, který bude mít možnost zredukovat a restrukturalizovat suverénní dluh, se ženeme do katastrofy. A v každém takovém procesu musí být pamatováno na to, že dluh nesmí ohrozit sociální funkce státu a dluhová služba po redukci by neměla přesáhnout 5 % exportních příjmů.

Je jasné, že v takovém procesu přijdou suverénní i privátní věřitelé o spoustu peněz. A to je druhou pozitivní stranou téže mince. Dokud si věřitelé neuvědomí, že není možné půjčovat na kdejaký nesmyslný projekt jakékoli vládě, situace se nezmění. Zatím mají jistotu, že půjčovat zkorumpovaným vládám je nejlepší, protože i když politici s jejich úplatky zmizí, občané zůstanou a budou platit. A finančníci, průmyslníci i politici se jim ještě vysmějí, že platí za to, jak si žili nad poměry.

Banky by měly být ty poslední, na které ve vyrovnání přijde řada. Mají přece své přemoudřelé ekonomické experty, kteří na základě svých grafů předpoví i počet vrabců, a každou kritickou situaci rozpoznají už když týden běží. Musí prostě lépe zvažovat své investice a nepůjčovat peníze politikům a nekorumpovat je — třeba budoucími lukrativními posty ve správních radách.

Bohužel je utopické, že by premiéři, ministři a prezidenti, kteří se na přijímání nesmyslných úvěrů podíleli byli vystaveni exekuci a do konce života by se na umořování státního dluhu podíleli. Určitě by je přešel smích a chuť cynicky žertovat na úkor chudnoucích obyvatel a na rozesílání výhružných složenek by jim nezbývaly peníze. Tato krásná představa by také rychle pročistila politickou scénu, podpořila rychlou rotaci kádrů a zajistila dostatek pracovních sil v pomocných profesích.

Odepsání dluhů předlužených zemí je jediné realistické řešení současné situace, jako bylo v roce 1956, když se odpustily dluhy Spolkové republice. Zavedení dluhové arbitráže zvýší odpovědnost dlužníků a především věřitelů a omezí možnost politiků nezodpovědně zadlužovat stát.

Naopak další vydírání členských států EU, zbídačovaní obyvatel pro bohatnoucí politickou a kapitalistickou elitu bude míst stejné dopady jako vymáhání nesplatitelných dluhů po Německu ve třicátých letech. Znamená to konec Eurozóny, rozpad Evropské unie a nárůst napětí v celé oblasti. Můžeme jen doufat, že současné zkorumpované elity si zachovají alespoň zbytky zdravého rozumu a nepoženu nás do situace hrozící bídou, radikalizací a konflikty.

    Diskuse
    June 3, 2011 v 14.5
    Evropští ministři financí odsouhlasili plán zbídačení Řecka ve prospěch neodpovědných bank.
    Nechci tady bránit evropské ministry nebo kohokoli, a nechci, aby to vyznělo proti Řekům, ale možná by nebylo od věci si uvědomit, že si řecké vlády bez rozdílu dlouhodobě nezodpovědně půjčovaly na vysoké vojenské výdaje a sociální výhody, kterými upláceli svoje voliče, jenž si na to ovšem nestěžovali. Řekové si žili dlouhá léta nad schopnosti své ekonomiky, prakticky tunelovali euro a teď to mají zaplatit. Nebo si myslíte, že by to měli zaplatit třeba Slováci?
    June 3, 2011 v 14.39
    Ale stěžovali, pane Šímo, jenom ne v jednom šiku. A to „Řekové si žili dlouhá léta nad schopnosti své ekonomiky“ je výrok v jádru stejně pravdivý, jako pro neznalého detailů zavádějící. To, že se řecká politická reprezentace nechala vtáhnout do hloupých pseudozávodů ve zbrojení s Tureckem, nebo že jistí vysoce postavení úředníci s využitím know-how zahraničních managerů-poradců kreativně upravovali účetnictví, nemá podle mě s životem Řeka téměř nic společného. Ale jinak rozumím, jak to myslíte ... „Řekové“ to samozřejmě musí zaplatit a hlavně oni to platit budou při jakémkoliv scénáři. Je jen teď otázkou, na koho v Řecku (a jak) se rozloží hlavní platební tíha.

    Odpuštění dluhů, na něž odkazuje Tomáš Tožička, jinak neznamená odpuštění záchranné půjčky poskytnuté vládami eurozóny minulý rok, ale - alespoň tak se o tom mluví v tematických debatách - starého dluhu, který má země u francouzských a německých bank. A Slováci s tím přece vůbec nic nemají.
    TT
    June 3, 2011 v 15.34
    Na co si kdo půjčuje
    Pane Šímo, zkuste přijít do banky a říci jim, že potřebujete peníze na vyplácení platů, protože vaše firma moc neprosperuje. Budou se tam válet smíchy ještě dva měsíce.

    Politici si ale mohou mohou půjčit takřka na cokoli, hlavně když na tom vydělá klient banky, nebo s věřitelskou vládou spřátelená firma - třeba dodavatel válečných lodí. Pokud udělaly takovou blbost, měly by to zaplatit ze svého.

    Na řešení dluhu se musí podílet oba, ten kdo si hloupě půjčil i ten, kdo nesmyslný úvěr poskytl. Není možné to házet na daňové poplatníky - voliče, protože ti nad tím nemají kontrolu. Leda by se o každé větší státní půjčce a rozpočtu rozhodovalo referendem.
    June 3, 2011 v 16.32
    možná bez toho bu,bu,bu...
    aby z toho nebyla panika - EU ani euro samozřejmě nekončí, ale jednoduché řešení dluhové krize na jižním křídle Euro Area také nepřijde - dluhy se mohu ve spolupráci dlužník a věřitel restrukturalizovat a také z té nevymahatelné a historické částí vymazat. To ano.
    Ale jde o ten kondicionál takového kroku - za co ? Jestli politici byli neodpovědní, co zaručí že do budoucna (po etapě nějaké nucené správy či dluhiové arbitráže) budou jiní ?
    Přímá demokracie jako recept na tyhle věci zdaleka nestačí. Tím odborně složité téma je simplifikujete a bulvarizujete. Zeptat se může lidí až na nějaký zjednodušený výstup. Ne na ekonomické řešení samotné. Copak chcete řešit odpovědně na náměstí v detailu, který úvěr je nesmyslný ? Či jak je to např. s rizikovou přirážkou nebo vládními garancemi ?
    TT
    June 3, 2011 v 17.54
    Vím že bolševici na bububu neslyší
    Když byla Vaše partaj v minulém režimu v posledním tažení, tak se na horních palubách také ještě zpívaly častušky. A taky jste říkali, že lidé nemohou spolurozhodovat. No a protože spousta Vašich bývalých spolupartajníků vládne v ODS i ČSSD, moc se toho nezměnilo.

    Proč by se politici po arbitráži stali odpovědnější? Protože státní bankrot, který sebere věřitelům možnost donekonečna ožebračovat suverénní dlužníky, povede k větší odpovědnosti bank i věřitelských vlád. Navíc arbitráž jasně stanoví, kdo je za co odpovědný. A to by mohlo být pro vás politiky výstrahou, že nemáte odsouhlasit kdejakou blbost a místo jednání o nečistém financování partají se věnovat pořádně svým parlamentním povinnostem.

    A na závěr by mě zajímalo, kde berete tu arogantní drzost naznačovat, že v té zkorumpované partičce v parlamentu a ve vládě jste nějací lumen? Ulice je Vám dobrá, když Vás má zvolit, ale jinak má držet hubu? Asi si říkáte, že občané musí choromyslní, když volí lidi jako jste Vy. Ale proč, když jim dáváte právo na páchání téhle hovadiny, jim nedat právo i na to, aby kontrolovali a spolurozhodovali ty ještě větší koniny, které pácháte Vy?

    June 3, 2011 v 19.23
    a co to zkusit bez emocí ?
    možná bude užitečnější nám v klidu objasnit o co vám vůbec jde - hcce-li kdokoliv něco rozhodovat, tak nejdříve by měl vědět co vůbec chce a zda je to možné. Takže nejde o to aby kdokoliv na ulici držel hubu (čert ví kde jste tohle sebral), ale aby si právě to JAK promyslel. A platformou myšlení není manifestace na náměstí, ta už jen může podporovat výsledky.
    Ani skandované slogany o suveréním dlužníkovi prostě nevysvětlí o co má jít. Když si vemu příklad z jedné známé knihy, tak takovým suverénem v dlužním vztahu byl např. feldkurát Katz Otto, který pravil "to se nám to hoduje, když nám lidi půjčujou". Ale ten mohl spoléhat že důstojník c.k. armády
    v čase válečném bude mít navrch.
    To ale asi nebude případ vypořádání dluhů mezi státy a pod. prostě jsme jasně napsal že restrukturalizace dluhu není jednostranná záležitost a je spojená s nějakými podmínkami. S touhle okolností by bylo rozumné se vypořádat - ať je či není lumen kdokoli.
    Emoce jsou jen emoce - tak to beru a nenimrám se dál v tom, že mám tu drzost mít názorl. Upřímně ale řečeno - pokud tu normální úvahu na téma JAK má nahradit jen nadávání na politiky, EU a kdoví co ještě, tak to bych čekal spíš od Vandase či nějaké neomylné sekty a ne zde.
    Dokonce i oranžový senát chápe jak potřebné je ujasnit si fungování Evroského záchranného systému či využití Europaktu plus. Nemusíte souhlasit, ale vnímejte to tak že to odráží relevantní myšlenkový směr, který bych se neodvážil odbýt slovem koniny či hovadiny. Uznejte že takhle věcná polemika nevypadá.
    JG
    June 3, 2011 v 20.44
    Pane Šímo, my ani nemáme za souseda Turecko a naše pravicové(!!!) vlády utopily ve zbrojení slušnou část státního rozpočtu. Znáte to o břevně v něčím oku?
    TT
    June 4, 2011 v 12.51
    Pane Dolejši
    Suverénní dlužník je oficiální označení pro zadlužený stát. Podmínky v oddlužení suverénního dlužníka jsou možné jen tehdy, pokud je odsouhlasí občané. Ano POLITIKŮM se to žije, dokud jim půjčují, lidé utřou hubo, jen to pak musí zaplatit. Arbitráž či státní bankrot by tuto praxi značně omezili, protože když by někdo zafinancoval Jadernou elektrárnu na vulkánu (Baatan), tak by nedostal ani vindru a ne že by to nefunkční monstrum financovali občané.

    Nemusíte mít odvahu nazvat hovadinou to, že česká "levice" podporuje tvrdě neoliberální Europakt plus. Ale zkuste se jen trochu zamyslet, proč to dělá. Prostě proto, že reálné zbídačování dělníků a nereálné žvásty jsou pro ni a její kmotry lepší, než práce na zlepšení života občanů.

    Nazvat zkorumpovanost parlamentní levice relevantním myšlenkovým směrem je jedním z Vašich nejpovedenějších vtipů.

    Demonstrace nejsou místem pro diskusi? Jasně, ale vy jste měli 20 let na diskusi s občany a neudělali jste pro to ani mrť. A to platí i pra Vaši Partaj, která se na komunální úrovni nechovala lépe, i když jste si mohli vzít příklad odjinud, kde komunisté jsou vůdčí silou participativní demokracie a nechávají občany rozhodovat o mnoha složitých věcech. To je tradice Rosy Luxemburgové, ke které byste se měli vrátit.

    A emoce v této diskusi? Emoce jsou, když rodiče nemají na léky pro děti, když jim nemohou zaplatit kroužky, když je nemohou poslat na školu, na kterou chtějí. Ale to je pro poslance v parlamentu s jejich platy a prebendami jen k smíchu.
    June 4, 2011 v 14.18
    co jsou nereálné žvásty ?
    Ano, Senát Parlamentu ČR přijal hlasy senátorů za ČSSD a KSČM odmítavé stanovisko k Národnímu programu reforem, kde se m.j. uvádí :
    "I když nebylo možné provést všechny potřebné konzultace odpovídající závažnosti materiálu, nepřistoupení k Paktu Euro Plus považujeme za chybu, která staví ČR v rámci EU do nevýhodné pozice."
    To je relevantní názor se kterým nemusíte souhlasit, ale bohužel já vnímám zase to že vaše recepty jsou jen v rovině obecných přání. Chcete-li opravdu diskusi - dobrá, ale ta té nepomůže, když chápete emotivně jiný názor než váš jako nereálné žvásty či dokonce projev zkorumpovanosti levice. Zvažte zda chcete diskutovat či jen obracet na svou víru - to vážně není totéž.
    Zkuste také mezi politiky, které tak nesnášíte a shazujete je, trochu diferencovat. Já v této diskusi opakovaně tvrdím, že evropské řešení musí fungovat (nestačí vizionářství) a tudíž musí mít i určitou podobu na zrpostředkované úrovni nadnárodních institucí a ne jen na úrovni lokálních komunit, které lze samozřejmě spravovat daleko příměji. A dodávám že antiekonomismus odmítající princip regulované konkurence považuji za značně utopický.
    June 5, 2011 v 3.55
    Pane Grombíři,
    chtěl bych Vás upozornit, že já tady nebráním žádné české vlády, které zadlužily Česko, a že Řecko i Turecko jsou členy NATO.

    Pane Jedličko, dnešní dění v Řecku Vás usvědčuje z nepravdy, když tvrdíte, že: "To, že se řecká politická reprezentace nechala vtáhnout do hloupých pseudozávodů ve zbrojení s Tureckem, nebo že jistí vysoce postavení úředníci s využitím know-how zahraničních managerů-poradců kreativně upravovali účetnictví, nemá podle mě s životem Řeka téměř nic společného."
    Jasně, že s tím Slováci nemají nic nebo jen velmi málo společného. Když jsem si pro příklad vybral zrovna Slovensko, chtěl jsem tím jen upozornit na to, že i Slovensko s podstatně nižší životní úrovní něž Řecko, a přitom s ekonomikou konkurenceschopnější něž Řecko, mělo Řecku poslat peníze na splacení řeckých dluhů, a to jak se zachovaly špičky EU, když Radičová odmítla slovenskou pomoc Řekům.

    Pane Tožičko, jak je vidět, tak dnes už i politici mají problém si půjčit peníze u bank.
    Osobně nemám nic proti tomu, aby se na řeckém dluhu podílel i věřitel. Sám si naběhl a dobře mu tak. Je to ze strany Řecka velmi dobrá lekce eurozóně a škoda, že nepřišla dřív, byl by to menší problém. Ale možná, že přišla včas.
    Ještěže Řekům nepůjčila banka, kde máte Vy svůj vklad a nestrhlo ji to do konkurzu. Jak byste se tvářil pak? Nemáte přece žádnou kontrolu nad tím komu banka kde máte uloženy svoje peníze půjčuje.
    + Další komentáře