Megadávky moralínu

Ivan Štampach

Odsuzování zlých a nemorálních politiků je českým národním sportem. Zapomínáme u toho, že politici jsou lidé jako my, že existuje presumpce neviny a že politika je střetem ideí a nikoli zápasem Dobra a Zla.

V uplynulých týdnech nedávno přerušené vládní krize zase jednou značná část českého občanstva naordinovala politikům megadávky moralínu. Opět byly poslanecké lavice, stranické sekretariáty, redakce a hospody plné ušlechtilců otřesených nemravností politiků. Opět bylo ve vzduchu volání po vítězství lásky a pravdy (tedy nás) nad lží a nenávistí (těmi druhými).

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Od doby, kdy se mor tohoto moralizování zažral do těla české politiky, neprobíhá rozprava mezi politickými partnery, nýbrž se vede lítý boj mezi dobrem (to jsme my) a zlem (oni). A v boji za dobro jsou, jak známo, povoleny všechny politické, policejní a špiónské metody. Nakonec i v mezinárodních vztazích se do říše zla posílají dávky dobra v podobě náloží explodujících ve školách a nemocnicích.

Všichni někdy lžeme, ale chvějeme se hrůzou, když zalže politik. Každý někdy mluvíme špatně o jiných, ale otřásáme se hnusem, když se pomlouvají politici. Kdekomu z nás pochopitelně záleží na poměru příjmů a výdajů, ale od politiků bychom chtěli, aby byli vzory nezištné služby vyšším cílům.

Zapomněli jsme, že politik je jen jeden z nás, kterému jsme svěřili péči o veřejný sektor, o obec, kraj nebo stát. Z českého života se vytratily spirituální touhy, snahy a skutečnosti, a tak si za absentující duchovní mistry, proroky, mystiky a světce dosazujeme figury, které se často objevují na obrazovce a které jsou opatřeny dobře znějícími tituly. Prezidenta jsme hned na začátku umístili do blízkosti posvěcených korunovačních klenotů. Prosťáčci dodnes vidí za trapným, zdětinštělým podivínem sídlícím na staroslavném Hradě aureolu pomazaného panovníka. Odpouštějí mu vše od kolaborace s ruskými ropnými magnáty po krádež. Ale až přijde jednou i tam zklamání, budou konce hrozné.

Prostě jsme pošetile připsali hrubiánské bojovnické kastě vlastnosti a funkce ušlechtilých duchovních a morálních autorit, které by kdokoli rozumný čekal jinde než na hradech, ve sněmovnách, senátech a na ministerstvech. Mnozí jsou desorientováni a ve spirituální nouzi nevědí kudy kam. Notoricky známými politickými náhražkami náboženství byly a někde ještě jsou totalitní ideologie. Severokorejský neostalinismus s oficiálním názvem čučche bývá často uváděn v oficiálních tabulkách vedle hinduismu, taoismu, buddhismu, konfuciánství či šamanismu. Ale kupodivu i v systému nominálně demokratickém jsou politici zbožšťováni. A když pak u nich zjistíme stejné vlastnosti, jako máme my sami, obyčejní smrtelníci, jsme hluboce rozčarováni, a spíláme jim.

Vedl jsem dlouhou úmornou debatu s jednou častou návštěvnicí diskusí na Deníku Referendum. Doporučoval jsem všímat si politických programů a schopnosti a ochoty politiků je prosazovat a ne morálních vlastností. Morálku jsem doporučoval přenechat jejich svědomí. Sami nejlépe mohou vědět, s jakými úmysly jdou do politiky a co jim ukazuje svědomí. Vysvětloval jsem, že se necítím oprávněn být soudcem jejich svědomí a prohlásit je šmahem za zavrženíhodné hříšníky. Nemůžu si to dovolit i proto, že beru vážně toho, který řekl: Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neuniká mi ovšem, že ti, kteří se k němu horem pádem přihlašují, v roli soudců svědomí svých bližních vynikají. Diskusní partnerka vyslovovala pochopení, ba snad i souhlas, ale vzápětí prohlásila, že pro ni je nejdůležitější s jak poctivými či nepoctivými úmysly kdo do politiky vstupuje. Opět jsem se snažil trpělivě vysvětlit, že do úmyslů druhých lidí nevidíme a že jsme schopni identifikovat jen politické programy a politické jednání, protože to se odehrává v prostoru a čase, víceméně před našima očima.

Až jsem se skoro styděl, co to vlastně hlásám. Nejsem snad cynický machiavelista? Chci tvrdit, že politici jsou vyjmuti z mravních nároků? Že životní pravidla směřující k životu platí pro nás všechny s výjimkou politiků? Dávám politikům nějaká zvláštní privilegium, něco jako mají v thrillerech „agenti s povolením zabíjet“? Na to musím říct, že politikovi připisuji svědomí stejně jako sobě. Stejně u něj jako u sebe připouštím, že se svědomí může mýlit. Ale to není pro mne politická otázka. O to v řízení státu nejde. Zatímco morálka svědomí zůstává i u politiků v soukromí, jediné čeho si můžeme v politickém prostoru všimnout je to, čemu někteří pro odlišení říkají morálka odpovědnosti.

To, čeho je možné a nutné si u politiků všímat, a co patří k jejich kompetenci, je soulad jejich jednání s právem. Jistěže právo není samo o sobě ztělesněním etických reflexí a pokynů svědomí v paragrafech. Vazba práva na morálku je volná. Pozitivní právo by mělo být poměřováno právem přirozeným, ať už se mu tak říká nebo ne a z ostýchavosti se označuje jinými názvy. Tuto roli dohledu nad politiky částečně plní Ústavní soud, ale jinak ho mohou plnit společenské autority.

Někdy to vypadá tak, že každý politik už byl označen za zloděje, lupiče, násilníka, podvodníka nebo defraudanta. Je ale zajímavé, že mnohem méně často jde údajný znalec špinavého politického suterénu na policii nebo státní zastupitelství, aby splnil občanskou povinnost a postaral se o řádné vyšetření a potrestání zločinců. Snadné je zkonstruovat ad hoc obžalobu a roztrušovat ji mezi lidmi, ale není tak běžné být bezprostředním svědkem trestného činu nebo mít v rukou dokumenty o takovém jednání nade všechnu pochybnost vypovídající. A říkat něco takového o politicích se mi jeví být stejným křivým obviněním jako u řadového občana. Postihuje to ostatně Desatero stejně jako český Trestní zákon.

Troufl bych si doporučit, abychom nediagnostikovali morální vady politiků a nechtěli je léčit. Nemáme na to. Terapii potřebujeme sami. Počítal bych s politiky morálně zhruba stejnými, jako jsme my sami. A doporučil bych nahradit moralizování autentickou politickou diskusí o programech a postupech k jejich realizaci. Moralizováním se ztrapňujeme a vnášíme do politiky, která by měla být džentlmenskou rozpravou prvek nelítostného boje fiktivního dobra s fiktivním zlem.

Přál bych si, aby politici jednali podle dobře formovaného svědomí, ale nevidím do toho a nemohu je podle toho volit. Doporučoval bych v politické sféře spíše politické než morální diskuse. Pokud ovšem sám teď nemoralizuji.

    Diskuse
    May 2, 2011 v 9.55
    Defekt je systémový,
    neboť kapitalismus a jeho nadstavba - partajní parlamentarismus, jsou dle politologů, sociologů, ekonomů a psychologů hlubokým zdrojem morální patologie. Jak říká americký ekonom George Mansfeld: Špinavá ruka vlády myje špinavou ruku kapitalisty a naopak. Kdo má oči k vidění a uši k slyšení, ten to vidí a slyší... Kdo nemá a je zahleděn do božského světa idejí, moralizuje.
    JS
    May 2, 2011 v 11.14
    Nejprve vystoupil Václav Bělohradský s názorem, že bychom neměli dělat velký humbuk kolem korupce nebo to povede k fašizaci společnosti ( vědomě přeháním, ale podstata je tato) . Pan Štampach už rovnou tvrdí abychom zapoměli na morální diskuse vůbec.Považuji to za mimořádnou a nebezpečnou hloupost. Už konec druhé věty je úžasný nesmysl : politika je střetem ideí a nikoli zápasem Dobra a Zla. Co jiného je politická idea , pane Štampachu, než představa o tom co je dobro a co zlo ? Mícháte dohromady hrušky s jablky : v boji za dobro jsou, jak známo, povoleny všechny politické, policejní a špiónské metody. Za jaké dobro ? Myslím, že všichni morálně uvažující odsuzují jak Bártu tak Tluchoře. Pak ten ( moralizující) odstavec : od politiků bychom chtěli, aby byli vzory nezištné služby vyšším cílům. Co jiného bychom měli chtít ? Platíme je a to víc než dobře. Máme se jen dívat jak kradou pera a miliony a říkat si dobře, taky bychom kradli ...Myslím , že na vás platí vaše vlastní věta : Mnozí jsou desorientováni a ve spirituální nouzi nevědí kudy kam.

    Když se zařídíme podle vaší rady co nám zůstane ? Cynický hrabě , který s klidem říká , že Bárta říká o si ostatní jen myslí ? Čili , že všichni jsme stejný póvl... děkuji nechci. Asi jsem naivní ale věřím , že v politice mohou být i lidé jako Josef Lux, Pavel Dostál nebo Leoš Heger. Když přistoupíme na váš způsob uvažování předem rezignujeme na zájem o jejich hledání . Pak si ten póvl zasloužíme.

    May 2, 2011 v 11.59
    A o to panu Štampachovi jde,
    po generace udržují mystici typu pana Štampacha svou rétorikou (ohlupováním lidu) póvl u moci. Nedělají to samozřejmě zadarmo... Ale jak už pochopil i poradce blahoslaveného papá Z. Brzezinski - nastává globální politické probuzení a toho se tito bratři ve lži bojí, jako čert kříže, že pane Štampachu?
    PM
    May 2, 2011 v 12.17
    Mám dojem, pane Samku,
    že panu Štampachovi nešlo anitak o ignoraci pokleslé morálky námi vyvolené politické elity, jako spíše o etické kvality nás občanstva, které takovou volbu umožňují. Jeho doporučení jsem pochopil jako výzvu nenechat se opít politickým kýčem, vyhnout se moralizování v kocovině a soustředěně analyzovat prohřešky vůči ústavě demokratického režimu, která je ještě stále platná. K tomu je nutno hledat neafektivní postoje a řešení.To že kapitalismus a extra v dnešní neoliberální podobě ve své přirozenosti motivuje politiky k amorálním a nedemokratickým postojům je dnes každému dítěti známé.
    May 2, 2011 v 12.23
    nejde o morálku ale o moralizování
    souhlasím s panem Štanmpachem v tom, že politika je objektivním průnikem zájmů, střetem idejí a konkurencí konkrétních řešení. Tudíž jalový patos dělící svět na manichejistickou dualitu dobra a zla nepomáhá. Stejně tak ani samoúčelná vulgarita, která není skutečnou polemikou.
    Když chce davy hypnotizovat nějaký rozhuklákaný "gauleiter", jsem vždy ve střehu. Silná slova někdy jen nahrazují slabost myšlenky. Jako lze chápat filipiky proti "buržoasní žvanírně" jako útok na parlamentarismus jako takový, tak hřímání o konečném vymetení zla může být sektářským chováním a může skončit svým opakem.
    Hájit politickou pluralitu, respejkt k faktům i řečovou etiketu veřejných osob je věcí politiké kultury. Tady bych necouval jen proto že se chce někdo teatrálně zavděčit "blbé náladě".
    Posun k nenávisti vůči určitým osobám nebo institucím pak samozřejmě vede k tomu že v z hlediska sociální psychologie reálná presumce neviny prostě neexistuje. Znám z vlastní zkušenosti. To není o zákazu morálních diskusí, to je o tom, že pouhá moralistní gesta mohou být zavádějící a vzdalující se od skutečnosti.
    JS
    May 2, 2011 v 14.21
    Pane Dolejši , v nějaké dávnější diskusi jsem vás označil za posledního zapomenutého demokrata mezi komunisty. Je potřeba poopravit názor. Jste zjevně demokratem jen co se formální stránky týče ( i to je na komunistu úspěch).

    Říká se :nenadávej zrcadlu, že máš křivou hubu. Jestli jsou lidé naštvaní na to co dnes představuje demokracie, není to jejich chyba ale vaše. Demokracie nemá být vládou namyšlenců,kteří se díky tomu , že některá strana utratila miliony zrovna za jejich kampaň , stávají neomylnými a nedotknutelnými soudci toho, co je pro lid dobré. A lid má být rád, protože s nepřáteli demokracie by to mohlo být horší.
    Tohle není demokracie, proto je třeba s tím něco dělat. To něco je mj. kategorický požadavek na morálku politiků. Vůbec to totiž nestojí jaký lid - takoví politici. Je to právě naopak , když krade prezident , proč ne my všichni ? Vy jste tuším prezidenta, kterému nevadí rozkrádání v žádné podobě, volil také, nebo ne ? Že by menší zlo?

    Pane Štampachu z věty :rozdíl je mezi politickým programem přijímaným racionálně a otevřeným diskusi a divokým fanatismem´, mi jde mráz po zádech. Myslím , že Adolf Eichmann byl velmi racionální člověk. Myslím, že se obáváte spíš divoké diskuze . Lidé nejsou blbci a žádný Hitler , Stalin nebo Vandas nám nehrozí . Jediní, kdo se bojí změny jsou politici .Vždyť je přece lepší náš strarý známý Kalousek, než ten hrozný Bárta... Systém politických stran se přežil , je potřeba postavit demokracii na nový základ .
    May 2, 2011 v 15.19
    Otevřená diskuse
    může být jenom s otevřenými lidmi, pane Štampachu. Neposílejte mi už prosím soukromé maily s výhrůžkami a nadávkami, rovněž klidně pojmenujte jemné umělce, kteří mne považují za zrůdu, jak píšete v mailu. Čtenáři to jistě ocení v rámci kontextu :-) Na názoru, že stát patří občanům a podniky pracujícím zatím nemám důvod nic měnit, zatím jste kromě nadávek nic nepředložil, natož pak protiargumenty. Bratří vás nepochválí :-) A jak tak koukám na vaši reakci na pana Samka, tak fanatik je podle vás každý, kdo nesdílí vaše mystické vize a představy. Prostě nic nového pod sluncem...
    JS
    May 2, 2011 v 15.29
    Pane Štampachu, docela chápu že máte problém s panem Rokytkou. Chápu i , že můžete mít problém s netolerantností v církvi. Ale jako věřící člověk přece musíte vidět, že církev nerovná se víra. Stejně tak já cítím rozdíl mezi ideálem demokracie a tím,co se dnes za demokratickou politiku prohlašuje. Proto nemůžu kousnout defétismus s jakým zahazujete flintu do žita a říkáte , lidé jsou z podstaty nemravní a politici jsou lidé. To je možná přípustné jako debata filosofů, ale velmi špatné, když se tím snažíte ovlivnit veřejnost.

    Dokážu pochopit, že máte možná stejnou motivaci jako Bělohradský tj. bránit nejhorší systém s vyjímkou všech ostatních co jsme vyzkoušeli( myslím Churchill ?). Jsou naštěstí lidé s jiným názorem , kteří se vrací k myšlenkám Kanta a Aristototela a nejsou to náboženští fanatici Nechtějí měnit demokracii za totalitaismus .Chtějí návrat k demokracii , ne legalizaci kleptokracie.

    Neodpustím si , pánové osobní spory laskavě řešte jinde, zdržujete ostatní a věřte, že to vaši pověsti nepomůže.

    May 2, 2011 v 15.31
    přesně tak,
    pravda láska stejně nakonec zvítězí nad lží a nenávistí :-)
    May 2, 2011 v 16.37
    Bez moralinu
    Myšlenky vládnoucí třídy jsou v každé epoše vládnoucími myšlenkami, tj. třída, která je vládnoucí materiální silou společnosti, je zároveň její vládnoucí duchovní silou.

    Protože vládnoucí třída má k dispozici prostředky materiální produkce, disponuje zároveň prostředky duchovní produkce, takže si tím zároveň zpravidla podřizuje myšlenky těch, kterým chybějí prostředky duchovní produkce. Individua, z nichž se skládá vládnoucí třída, mají mimo jiné i vědomí, a proto myslí; pokud tedy vládnou jako třída a pokud určují v celém rozsahu určitou epochu dějin, je samozřejmé, že to činí se vším všudy, že tedy mimo jiné vládnou jako tvůrci myšlenek, že řídí produkci a distribuci myšlenek své epochy; že tedy jejich myšlenky jsou vládnoucími myšlenkami epochy, odhalil Karel Marx.

    Marxistická teorie předpokládá přímé spojení mezi ekonomickým vlastnictvím a šířením sdělení, jež potvrzují legitimitu a hodnotu třídní společnosti. V novější době podporují tento pohled na věc průkazné tendence ke značné koncentraci vlastnictví kapitalistickými podnikateli a souběžně i podpůrné doklady o konzervativních sklonech v obsazích takto organizovaných médií

    Pro většinu lidí ve společnosti, jejichž vědomí je korigováno (televize, rozhlas, tisk, literatura, atd.), obklopující realita proto nabývá stále více virtuální (umělou) povahu. Především se ztrácí schopnost lidí komplexně a bezesporně vnímat a chápat svět. Tomuto vlivu na vědomí jednotlivce, ve většině případů, principiálně nelze čelit. Kolektivně vymyšlené a současnými technologiemi vnucované vidění světa je pro jednotlivce příliš složité a ve svých důsledcích vede k tomu, že se lidé stále častěji ocitají v situacích, ve kterých se nedovedou rozhodnout a to dokonce v těch nejjednodušších denních situacích. Rozšiřování technologií, které jsou spojeny s utvářením vědomí a jejich převyšující efektivita v porovnání s obyčejnými technologiemi, nevyhnutelně vytvářejí rostoucí pokušení řešit problémy „vymýváním mozků“, tj. korekcí vědomí a nikoliv reálného světa.

    Co se nám na něm nelíbí? Připomeňme si, že v levé části politického spektra se buduje široká shoda, že na jedné straně je to kapitalistický systém, který vytváří nerovnosti – chudobu většiny lidí vedle bohatství hrstky privilegovaných – a vede tak k jasné sociální nespravedlnosti a útlaku. Na straně druhé stát, který již ze své historické podstaty slouží především privilegované menšině k ochraně jejího bohatství a zájmů. I tzv. zastupitelská demokracie ve skutečnosti nezastupuje vůli obyčejných lidí, ale zejména zájmy mocenských elit. To se ještě výrazněji projevuje v nadnárodních politických a finančních organizacích, jejichž rozhodovací centra jsou ještě vzdálenější hlasům lidu a mnohem vstřícnější lobbistickým tlakům.


    Nejenže má tento systém dopad na sociální postavení lidí, přináší sebou i postupnou devastaci životního prostředí a degradaci člověka a jeho kultury prostřednictvím všudepronikající propagace konzumentských návyků a egoismu. Zatímco jsou odstraňovány bariéry pro pohyb kapitálu, kterým disponuje omezená skupina, stále více jsou prakticky omezována sociální a politická práva obyčejných lidí, která jsou protichůdná zájmům ekonomických a politických elit, a prohlubuje se technologicky stále dokonalejší systém špehování a kontroly.


    Nejde ale jen o systém, který každodenně zažíváme tady a teď, jde o každé zřízení založené na principech autority, hierarchie a moci, které shora lidem přímo či nepřímo diktuje, jak mají žít. Principy nepřirozené autority, diskriminace a dominance jsou nám cizí i v rovině vztahů mezi lidmi.
    Jsme přesvědčeni, že alternativa je možná. Nejsme sociální inženýři ani dogmatici, abychom tvrdili, jak by měla přesně vypadat. Chceme o alternativách především vyvolat diskusi. Jako komunisté a komunistky se však domníváme, že má-li jít o skutečnou alternativu a ne o pouhou variaci na poznané autoritářské systémy, měla by být založena na následujících principech: samospráva (každý se může podílet buď přímo, nebo prostřednictvím úkolovaných a kdykoli odvolatelných zástupců na záležitostech, které se jej týkají), svoboda (každému je umožněn jeho osobní rozvoj, pochopitelně s respektováním svobody druhých) a sociální spravedlnost (spravedlivá organizace ekonomiky, která by měla uspokojovat potřeby každého místo toho, aby sloužila zisku úzké skupiny).


    Naším cílem je emancipovaný člověk žijící ve společnosti založené na uvedených principech, kde se může plnohodnotně spolupodílet na jejím fungování a v co největší míře rozhodovat o svém životě!

    + Další komentáře