88 780/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Tomáš Samek

Profese: antropolog
Děkuju za ocenění, jehož si vážím. Ti, kdo volali v onom apokryfu "Ukřižujte ho!", jsou nepochybně zobrazeni jako lidé, kteří mají svůj kus pravdy; ale zároveň se ta pravda jeví titěrná a směšná ve srovnání s tragédií, po níž volají a vedle které ta jejich dílčí pravda bledne. To je vlastně Čapek v kostce: nesmírně citlivý k parciálním pravdám i toho nejmenšího z nejmenších, aniž chce tato dílčí hlediska nadřadit pravdě vyšší, pro niž skutečně stojí za to položit nejvyšší oběť. Patos i jeho ironizace v jediném integrálním gestu.

Interpretace Galéna jako někoho, kdo je sám vinen, neboť odmítaje pomoci bližnímu, porušuje lékařskou přísahu, je - to Vás možná překvapí - něco, o čem přemýšlel sám Čapek. Galén je postava tragická: je to hrdina, svým způsobem je veliký ve své nepatetické a civilní odvaze – a přesto není zcela bez viny, i proto musí skončit špatně a být rozdrcen.

Takhle to v jedné své úvaze popisuje autor, takže Žákův výklad není nijak divoký. Ale kdybyste mě zabil, nevzpomenu si už na místo, kde o tom Čapek píše. Zato budu moc rád, když mi sem dáte odkaz na Žákův článek, se zájmem si ho přečtu. Děkuji.
mělo tam samozřejmě být: "... v tom bych článek podepsal..."
Přesně tak, jak píše Martin. Článek má nepochybně pravdu v tom, že v mnoha úvahách o dnešní krizi bývá notoricky podceňována její ekologická komponenta; ekonomický redukcionismus mainstreamových úvah je nepřesvědčivý. Věci ovšem mnoho nepomůžeme, když vyrazíme klín klínem a jeden redukcionismus (ten, který vše převádí na tržní vztahy) nahradíme jiným redukcionismem (tím, který v základu všech problémů spatřuje příčiny ekologické). Ekologickou komponentu je třeba v našich úvahách o současném stavu světa posilovat právě proto, že je tak často opomíjena a nedoceňována: v tom článek bych článek podepsal. Ale myslím, že jí nejmíň pomůžeme tím, že ji přeceníme a učiníme jediným společným jmenovatelem všech hlavních problémů současného světa. Tím ji karikujeme - a nepříjemně se v tom podobáme svým protivníkům, kteří dělají totéž, jenže v opačném gardu. Co je horší: redukcionistickou autokarikaturou vlastní pozice poskytujeme protivníkovi poměrně snadný nástroj k tomu, aby nás diskreditoval právě v tom zápase, o nějž tu běží a na jehož výsledku nám tolik záleží.
Pěkný článek. Jeho poslední věta o tom, že spolupráce mezi levicí a liberály nebude jednoduchá, jako by nepočítala s existencí těch, kterým se říká levicoví či sociální liberálové (lidé jako Václav Žák a další), politický proud v Česku pravda ne moc rozšířený, ale přesto přítomný. Levicové a liberální se nutně nevylučuje. Navíc pokud jde o diktatury či autoritářské režimy, není nemožné, že přijde doba, kdy své představivosti nebudeme muset pomáhat příklady tak časově vzdálenými, jako jsou ty z minulého století. I to by spolupráci obou táborů mohlo urychlit - doufejme že dřív, než bude pozdě.