Svět v roce 2012 - rekapitulace

Evropští státníci pokračovali v boji s krizí, protestovali rozhořčení, odboráři i studenti. V některých zemích se změnily vlády a v několika celé režimy. Rok pak uzavřelo očekávání konce světa a hromadná sebevražda olihní.

Papež katolíků i hlavy mocností, Merkelová, Castro i Sarkozy – ti všichni se na sklonku minulého roku shodli, že nynější rok, tedy 2012, přinese zkoušky, výzvy a zásadní rozhodnutí; že bude obtížný, ale s nadějemi na změnu k lepšímu.

Výzvy, zkoušky i naděje se skutečně objevily. Těžko však zatím posuzovat jejich zásadnost. Zkušenost se Smlouvou o ústavě pro Evropu, arabským jarem či klimakonferencí v Kodani připomíná, že význam jednotlivých událostí se dá smysluplně zhodnotit teprve s odstupem. Přesto je záhodno už nyní vyzvednout alespoň některé epizody končícího roku. Jde o ty, jež dokreslují trendy, které pozorujeme už delší dobu a které s velkou pravděpodobností ovlivní dění i v roce následujícím.

Zde tedy malá rekapitulace: Co se ve světě roku 2012 stalo a změnilo?

Zvládání eurokrize
Krize v eurozóně a dalších zemích EU pokračovala soustavně a spojitě po celý rok. Stálé růstové oživení vykázalo jen Švédsko, Polsko a do značné míry Německo, ostatní země hospodářsky stagnovaly či zažívaly další úpadek. Snahy o zvládání situace na evropské úrovni přitom zvýraznily zvláště dva summity – červnový, na kterém získaly evropské záchranné fondy a mechanismy (tzv. eurovaly) právo kupovat dluhopisy na primárním i sekundárním trhu a výhledově rekapitalizovat banky; a prosincový, na němž byl dohodnut dohled nad největšími bankovními domy.

Výsledky summitů naznačují snahu o institucionální reformy a ochotu regulovat trh – dohoda z prvního může pomoci proti spekulantům, dohoda z druhého umožňuje alespoň částečnou kontrolu nad nadnárodními kolosy. Vše se má ovšem dít bez zásadních změn v obecném přístupu, teprve výhledově a především: jako doplněk tlaku na zavádění neoliberálních reforem. Totéž platí i pro nově dohodnutou daň z finančních transakcí, jež byla nakonec schválena v dosti okleštěné podobě.

Jarní naděje smírné levice – v květnu zvolený francouzský prezident Hollande – přispěla na úrovni EU mimo zmíněné ještě ke dvojímu: k francouzsko-německé deklaraci o nutnosti prohloubit politickou integraci a ke schválení Paktu růstu a zaměstnanosti, který předpokládá dodatečnou 120miliardovou investici do příslušných politik. Většina slíbených prostředků však bude převedena z nevyužívaných strukturálních fondů a k žádnému jinému pohybu vlevo v unijních jednáních nedošlo.

V končícím roce se jinak rozběhl Evropský stabilizační mechanismus (stálý euroval) s efektivní úvěrovou kapacitou 500 miliard eur a Kypr a Španělsko rozšířily skupinu zemí, jež musí čerpat záchranný euroúvěr (třebaže Španělsko pouze pro stabilizaci bank). Itálie a Slovinsko unikly záchraně pouze těsně a podle mnohých jen dočasně. Vlády Španělska, Irska, Portugalska a Řecka pokračovaly ve škrtání sociálních výdajů právě v tom rozsahu, který jim vymezily doporučení Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu na jedné straně a aktivita či pasivita domácího občanstva na straně druhé. Vlády mimo eurozónu, jimž „neradila“ celá trojka, ale jen měnový fond, musely škrtat ještě více.

Protesty rozhořčených
Z počátku roku se zdálo, že protesty těch, kdo požadují nejen sociálnější politiku, ale zásadní změny volebního, hospodářského a (samo)správního systému, budou obnoveny. Návrat sympatizantů amerického hnutí Occupy do manhattanského Zuccottiho parku měl sice krátké trvání; ještě v průběhu zimy se ale začali bouřit lidé na Slovensku a poté v Rumunsku. Ani tam, ani onde nebyly protesty úplně, ba ani z větší části vyslyšeny a neklid po několika týdnech ustal. Slovenští rozhořčení však dosáhli alespoň revize poslanecké imunity a rumunští pádu pravicové vlády, resp. několika vlád za sebou.

V obou zemích dnes vládne levice se všemi neduhy, na něž demonstrující poukazovali. Z obou zemí však také přicházejí zprávy o dílčích pokrokářských reformách (například zde, zde, zde a zde).

Španělští rozhořčení se činili po celý rok, vidět však příliš nebyli. Protesty za systémové změny překryly demonstrace proti vládě, proti upřednostňování záchrany bank a proti dalším aspektům Rajoyovy politiky. Jedna z větví španělského hnutí nicméně dosáhla změny zákonů o vystěhovávání klientů bank, již kvůli krizi nezvládají splácet hypotéky; jiná vytvořila síť podpůrných center, která poskytují zejména potravinovou pomoc zchudlým.

Jak ve Španělsku, tak v Řecku přibylo v posledním roce spotřebních alternativ typu tzv. bramborářské revoluce, v nichž se rozhořčení angažují.

Alespoň symbolicky nejvýznamnějšího úspěchu zatím dosáhla islandská mutace hnutí, která s pomocí sympatizantů v politických stranách prosadila sepsání nové občanské ústavy. Hlavní principy dokumentu byly tento rok schváleny celonárodním referendem.

Odboráři, ekologové, studenti
Jak již naznačeno, větší pozornost než požadavek celistvé systémové změny si v roce 2012 získaly protesty za úpravu dílčích politik, resp. za přehodnocení neoliberálních reforem. Nejvíce bylo slyšet o odborářích ve Španělsku, kteří zorganizovali dvě generální stávky, a v Řecku, kde se stávkovalo nejméně jednou do měsíce. Na podzim dosáhli většího úspěchu odboráři v Portugalsku, kteří přinutili vládu odvolat rozvolnění pracovního práva, jinak si protestující vymohli spíše jen kompromisy.

V Řecku pozorovatelé zaznamenali, že se zejména ve druhé polovině roku více demonstrovalo proti konkrétním opatřením či chystaným privatizačním projektům, než proti celkové politice vlády. Totéž platilo pro Španělsko, ovšem obráceně.

Evropským odborovým svazům se na počátku listopadu podařilo zorganizovat společný obecně zaměřený protest, do nějž se zapojil více než milion lidí z třiadvaceti zemí.

Z ekologických kampaní si média všímala boje organizace Greenpeace proti arktické těžbě, úspěšných protestů bolivijských indiánů proti pralesní dálnici a zatím neúspěšných snah brazilských kmenů, které bojují proti výstavbě vodního díla Belo Monte.

Mezi protesty studentů proti zavádění či zvyšování školného a podřizování vzdělávacího systému trhu nejvíce zaujalo dění v Quebecu, kde se půlroční mobilizací podařilo dosáhnout nejen zmražení školného, ale i pádu vlády. S menšími úspěchy vyšli studenti do ulic také v Maďarsku a opět v Británii, s nižší intenzitou pokračovaly protesty v Chile.

Z jara proběhla Evropou vlna demonstrací proti dohodě ACTA, kterou následně zamítl Evropský parlament. V létě a na podzim si masmédia oddala procesu s Pussy Riot.

V Německu skupina důchodců uhájila squattingem své společenské centrum. Naopak definitivně byl vyklizen proslulý berlínský Kunsthaus Tacheles.

Velká politika
Volby, jež proběhly v končícím roce, vedly ke změně vlád v Egyptě, na Slovensku, v Srbsku, v Řecku, ve Francii, v Mexiku, v Rumunsku, v Litvě, v Gruzii, v Japonsku a v Jižní Koreji. Naopak dosud vládnoucí strany a osobnosti se udržely v Rusku, v Bělorusku, ve Venezuele, v Číně, na Ukrajině a v USA. V Egyptě, v Myanmaru a zřejmě i v Gruzii se začaly měnit celé režimy.

V Paraguaji byl sesazen prezident parlamentním pučem, v Německu a v Maďarsku odstoupili jeho protěškové po skandálech. Rumunská levice zkusila prezidenta odvolat referendem, k urnám však nepřišel dostatečný počat voličů.

Z vysoké politiky se rozhodli odejít Vladimír Mečiar, Ján Slota a Silvio Berlusconi, ten však vzal svoje slovo zpět. V Egyptě proběhl proces s nemocným Husním Mubarakem, který byl odsouzen k doživotnímu trestu. V Etiopii zemřel diktátor Melese Zenawi a na jeho místo usedl Hailemariam Desalegn, letitý blízký spolupracovník.

Britská vláda se dohodla se skotskou na podmínkách případného vystoupení Skotska ze Spojeného království. Španělská naopak nenašla společnou řeč s katalánskou. Valné shromáždění OSN přiznalo Palestině status nečlenského pozorovatelského státu a Liga arabských států se postavila proti Assadovu režimu v Sýrii.

Války a násilí
Zdaleka nejintenzivněji se v roce 2012 bojovalo v Sýrii, přičemž povstalecká vojska získala postupnou převahu. Boje opoziční koalice s převahou islamistů a jednotek opresivního režimu, jenž ale zároveň chrání etnické a náboženské menšiny, dosud pokračují. Všechny mocnosti se ale už buďto přiklonily na povstaleckou stranu, nebo alespoň uznaly, že tato nejspíše zvítězí.

Druhé ohnisko intenzivního násilí zůstalo během končícího roku v Afghánistánu, resp. na afghánsko-pákistánském pomezí. NATO v průběhu roku zpřesnilo plány konečného stažení vojsk a režim v Kábulu pokračoval v budování vlastních sta tisícové armády. Tálibán a s ním spolupracující skupiny letos nepodnikly žádnou mohutnou ofenzívu a většina pozorovatelů má zato, že se souběžně s boji s afghánskými islamisty vyjednává.

Bezpilotní letouny Spojených států po celý rok útočily na skutečné i domnělé základny teroristů na severu Pákistánu, v Jemenu i v dalších zemích. Izraelská armáda odstřelovala osm dní Gazu a několik stovek palestinských raket dopadlo na izraelská sídliště.

Nové boje se rozhořely v severní Nigérii, Středoafrické republice, v Ugandě a na západě Konga. Staré boje se naopak zmírnily v Kolumbii, kde vláda a povstalci z FARC začaly jednat o míru, a v Mali, kde islamisté ovládli celý sever země a dnes se připravují na intervenci ze zahraničí.

V Tibetu se upálili další desítky lidí, v USA proběhlo dalších dvanáct útoků „šílených střelců“ a Evropská unie obdržela Nobelovu cenu míru.

Mimo válečné zóny bylo pácháno nejvíce násilnosti v pevninské části střední Ameriky. Počet vražd v Hondurasu, Salvadoru, Guatemale a Mexiku směle konkuruje počtu obětí přímých bojů, a tak region zůstává třetím z ohnisek nejintenzivnějšího násilí na světě.

Další zajímavosti
Venezuela prohrála arbitráž s ropným koncernem ExxonMobil a byla donucena nahradit znárodněný majetek. Výše nařízené kompenzace ovšem nedosáhla ani částky, kterou nabízel Chávezův režim korporaci jako náhradu na počátku.

Ministr obrany Spojených států Leon Panetta přiznal, že Írán jadernou zbraň ani nevlastní, ani nevyvíjí. Izraelský ministr obrany Ehud Barack uvedl, že rozhodnutí o úderu na Írán je ještě daleko. Důsledné Průzkumy v průběhu roku ukázaly, že většina Američanů útok neschvaluje, a Izraelci by jej uvítali jen s Americkým přispěním.

Nová vláda Roberta Fica na Slovensku rozhodla o návratu k systému jedné zdravotní pojišťovny. Se soukromými subjekty se chce dohodnout, nevylučuje však ani jejich vyvlastnění za náhradu. Výše takové náhrady či dohodnuté kompenzace přitom násobně převyšuje částku na navýšení platů, za něž stávkovali na sklonku roku slovenští učitelé.

Spoluzakladatel a faktický šéfredaktor WikiLeaks Julian Assange se po vyčerpání všech právních možností na zvrácení svého vydání do Švédska uchýlil na ekvádorské velvyslanectví v Londýně, kde požádal o politický azyl. Ten mu byl v průběhu léta udělen, Assange však nemůže opustit budovu ambasády. V příštím roce se chce v zastoupení zapojit do parlamentních voleb v domovské Austrálii.

V Norsku skončil proces s pravicovým teroristou Breivikem, jenž v létě 2011 usmrtil 77 lidí. Breivik byl odsouzen k maximálnímu trestu: odnětí svobody na 21 let s možností opakovaného prodlužování.

V Dánsku se mohou od letoška lesby a gayové vdávat, resp. ženit i v kostelech.

Bouře-hurikán Sandy zpustošila karibské ostrovy a krátce před prezidentskými volbami v USA i americké pobřeží. Sever západní polokoule trápila letos extrémní sucha. V polárních oblastech roztával rekordní rychlostí led.

Konec světa stanovený desinterpretací mayského kalendáře na 21. prosince 2012 nepřišel. U kalifornského Santa Cruz jen spáchaly hromadnou sebevraždu stovky obřích olihní.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.