Až do středečního rána oslavovali příznivci opoziční koalice Gruzínský sen (GD) vítězství v pondělních parlamentních volbách. Odpůrci prezidenta Michaila Saakašviliho dosáhli prvního oficiálního úspěchu od tzv. Revoluce růží a zrodu současného režimu v roce 2003. Znalci však v povolebních komentářích vyzývají ke zdrženlivosti — přestože GD obsadí dle téměř úplných výsledků 87 ze 150 poslaneckých křesel, Saakašviliho Sjednocené národní hnutí (UNM) zůstane nejspíše s 63 křesly nejsilnější stranou parlamentu. I dle nejvýraznější postavy opozice — miliardáře Bidziny Ivanišviliho — je totiž pravděpodobné, že se Gruzínský sen nyní rozpadne.

„Předpokládám, že v novém parlamentu vykrystalizují nejméně tři strany,“ řekl Ivanišvili v jednom z povolebních rozhovorů.

„Podle mě jde o zdravý proces. (Strany) se více vyprofilují a povedou spory o jednotlivých problémech,“ uvedl dále.

Ivanišvili získal pro myšlenku volební koalice celkem šest stran. Dvě z nich se profilují liberálně, dvě konzervativně a jedna národovecky. Poslední tvoří pohrobci Eduarda Švernadzeho, perestrojkového aparátčíka a bývalého prezidenta, jehož vládu ukončila právě revoluce v roce 2003.

Všech šest stran přitom spojují především dvě věci: kritika Saakašviliho vládnutí a sám Bidzina Ivanišvili, jenž pokryl kampaň i ostatní aktivity Gruzínského snu finančně.

UNM Michaila Saakašviliho tvoří naproti tomu kompaktní blok. Má svoje lidi ve velkých podnicích i ve státní správě. Ve sněmovně měl až doposud ústavní většinu.

V Gruzii navíc má fungovat až do volby hlavy státu na jaře 2013 prezidentský systém. Ten dává Saakašvilimu podobné a místy i větší pravomoci, než má Vladimir Putin v Rusku. Vláda na jaře tak může vypadat úplně jinak než kabinet, jenž vzniká nyní, píší agenturní komentátoři.

Podle pozorovatelů i faktických indicií se premiérem vznikajícího kabinetu stane již téměř jistě Ivanišvili. Není však jasné, jak silnou pozici bude mít, ani co bude krom personálních opatření dělat jinak. Program GD a UNM se totiž při podrobném čtení téměř neliší.

Znalci mají na základě dalších materiálů GD a Ivanišviliho projevů jasno alespoň ve dvojím: nový premiér se bude snažit o nápravu vztahů s Ruskem a autoritářských výstřelků současného prezidenta. Sám Ivanišvili ve středu uvedl, že na první zahraniční cestu pojede do Spojených států.

První demokratické?

Jak připomínají zejména ruští komentátoři, lze souhlasit s tezí, že letošní volby v Gruzii proběhly podle západních standardů — ovšem jen v určitých ohledech. Po té, co Bidzina Ivanišvili sjednotil svými schopnostmi a penězi opozici, ovládli kampaň u obou bloků nejrůznější poradci z PR agentur. Ti se následně snažili vnucovat médiím právě svůj pohled na jednotlivá témata a svým politikům vycizelované fráze. Předvolební střety a debaty tak připomínaly spíše rétorická cvičení. Zástupci UNM vykreslovali opozici jako zpátečníky, loutky Kremlu a potenciální ničitele všeho, co bylo od revoluce vybudováno. Představitelé GD zase líčili protivníky jako přisluhovače Saakašviliho osobní diktatury či podnikatelsko-zločineckých klanů, které profitují z nových pořádků.

Volební střet nabral již během prázdnin podobu boje dvou bloků a hlasy ostatních stran zanikly. Pozorovatelé též uvádějí, že forma, resp. způsob podání předvolebních sdělení naprosto přehlušily jejich obsah.

Třináct dní před volbami se navíc jedna proopziční televize postarala o vskutku zásadní zlom: s velkou reklamou odvysílala záběry z tbiliské věznice Gladni. Na nich dozorci vězně bijí, týrají a znásilňují obušky či násady od košťat.

Skutečný rozsah přečinů se dosud prošetřuje, Saakašvili však zareagoval promptně — odvolal odpovědnou ministryni i celý aparát, který má dohled nad vězeňstvím na starosti; dozorce nechal nahradit řadovými policisty a ministerské pravomoci svěřil ombudsmanovi. Prezident ale zároveň nařknul i opozici, že měla nahrávky k dispozici dlouho; že o problému věděla, ale upozornila na něj až krátce před volbami. Řada prorežimních expertů pak různě dokazovala, že jsou některé scény na záznamu dohrávány.

Společnost si ovšem prezident nezískal. V Tbilisi, ale též v Batumi, Kutaisi a dalších městech vyšly do ulic desetitisíce lidí. Celá aféra plnila masmédia po několik dní a v posledku rezignoval i ministr vnitra, třebaže nastoupil do úřadu až toto léto.

Podle znaleckých analýz mohly nahrávky výrazně ovlivnit volby, anebo je i rozhodnout. Prezident se totiž obzvláště v posledních letech pokoušel předcházet zločinu v zemi přitvrzováním represe. To učinilo z Gruzie nejen stát, který má čtvrtý nejvyšší počet vězňů na hlavu na světě, ale především zemi, kde bezmála každý někoho ve vězení zná — ať už přítele nebo rodinného příslušníka.

Tvrdý přístup i k lehčím zločinům se stal pro Saakašviliho jakousi typickou značkou. Byl to on, kdo před lety prosadil nepodmíněný trest i za krádež krávy; byl to tak opět on, koho si nezanedbatelná část Gruzínců s poměry ve věznici spojila.

Zvláště proopoziční média pak ještě v úplném závěru kampaně vyzdvihla několik případů zastrašování či hrozeb konkrétním lidem, kteří se na opoziční kampani přímo podíleli, anebo ve svém okolí vyzývali k volbě proti režimu. Účast ve volbách dosáhla solidních šedesáti procent. Společnost ale zůstala ostře rozdělena a žádný poslanec mimo CD a UNM ve volbách neuspěl.

Od růží po transformaci

Znalci, kteří nestraní ani jednomu z bloků, přiznávají Saakašviliho devítileté vládě jisté objektivní úspěchy. Porevolučnímu režimu se podařilo vytvořit nový policejní sbor, jenž nebere úplatky. Kladně hodnocena je zvláště proměna dopravní policie. Z nižších úrovní státní správy zmizela téměř úplně korupce. Důslednou reformou prošla též armáda, a to za přispění zejména amerických poradců a dodavatelů zbraní.

Dosud sloužící vláda naopak svojí politikou poškodila obchodní vztahy s Ruskem; zavlekla zemi do války, v jejímž důsledku se v roce 2008 odtrhla Abcházie a Jižní Osetie, a z velkých zakázek i veřejných funkcí prakticky vyloučila každého, kdo se rozhodl Saakašviliho režim kritizovat. S vládním požehnáním byly před pěti lety tvrdě rozehnány opoziční protesty. Kvůli zhoršujícím se podnikatelským podmínkám a houstnoucímu ovzduší ve společnosti opustily Gruzii desetitisíce lidí. Michail Saakašvili, jenž v roce 2003 nastoupil k moci jako moralizující reformátor, se stal postupně prozápadním, nicméně autokratickým vládcem.

Bidzina Ivanišvili a všichni členové GD slibují postupnou nápravu veškerých jmenovaných neduhů — jakousi pozitivní normalizaci. V parlamentu je budou zastupovat převážně známé osobnosti, včetně umělců a sportovních hvězd typu fotbalisty Kachy Kaladzeho, někdejší hvězdy AC Milán. Úsilí bloku má podporovat i rozsáhlá aktivistická síť.