Tak dlouho se chodí s Trojkou do Athén, až se Řecko utrhne

Aleš Chmelař

Výsledky řeckých voleb nejsou překvapivé. Pokles ekonomické aktivity a platů překonal stav středoevropských zemí po rozpadu sovětského bloku a je hlubší než Velká deprese v Evropě během třicátých let, která dostala Hitlera k moci.

Výsledkům řeckých voleb se nemůžeme divit. Pokles ekonomické aktivity a platů za posledních pět let si v ničem nezadá s válečným stavem. Už překonal propad centrálně řízených ekonomik všech středoevropských zemí po rozpadu sovětského bloku a je hlubší než Velká deprese v Evropě během třicátých let, která dostala Hitlera k moci.

Podmínky kladené Komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem (Trojkou) jsou vnímané jako jasný diktát z ciziny. Na Řeky plivou bulváry v celé Evropě a jsou terčem nadávek rasistů i vtipů z úst obyčejných pracovitých Evropanů. V tomto kontextu bychom za oněch rozumně nerozumných sedm procent pro řeckou neonacistickou stranu měli být ještě rádi.

Větším problémem je interpretace voleb jako zoufalého volání o pomoc. Řecko nyní prochází pátým rokem recese. Jen za poslední dva roky se reálné důchody snížily o 30%. Ve státní správě, odkud bylo propuštěno více jak sto třicet tisíc zaměstnanců, se šly reálné platy dolů přesně o polovinu a stejnou měrou klesly mzdy ve státních podnicích. Celková nezaměstnanost dosahuje dvaadvaceti a u mládeže 52%

Ještě větším problémem je, že většina Evropanů toto volání o pomoc bere jako nářek rozmazlených fracků. Fracků, kteří si zvykli na smetanu a teď křičí, když jim Trojka ordinuje mléko.

Proč si Řekové mají válet šunky a my na ně makat?

O těch základních mýtech už se něco ví, i když jsou fakta často ignorována. Řekové do důchodu odcházejí později než my a jen o dva měsíce dřív než Němci, které teď díky reformám překonávají. Za celý život pracují nejvíce čistého času ze všech Evropanů a jejich sociální výdaje jako část národního bohatství byly dlouhodobě zhruba o pětinu nižší než v Německu a na stejné úrovni jako v České republice.

„Dobrá, ale přece není možné, aby chudí a pracovití čeští občané přispívali na bohaté a líné Řeky!” Odhlédněme od toho, že k žádným platbám Řekům nedochází. Pro vyznavače této logiky mám totiž velice příjemnou zprávu.

Vynikající znalec řecké situace Mezinárodní měnový fond zveřejnil v dubnu datasety, podle kterých je kvůli propadu hospodářské činnosti Řecko od roku 2011 reálně chudší než Česká republika. I pro Slováky, kteří platí (sic) Řekům víc než Češi, mám obdobně dobrou zprávu. Řekové totiž budou od příštího roku stejně chudí jako Slováci a další roky jednoznačně chudší. No a jestli Řecko vystoupí z eura, tak může za chvíli podobně soutěžit třeba s Maďarskem nebo i Rumunskem.

Až nám budou spílat Rumuni

Jaké by to opravdu bylo, kdybychom se — zcela nereálně — vydali řeckou cestou, jak nás straší vláda? Představte si, že je těsně po volbách 2014. Ukázalo se, že ministerstvo financí falšovalo statistiky a že má česká vláda dluhy stejně vysoké jako ta řecká. Náš rozpočet byl prošustrován v korupčních praktikách, pro privilegovanou třídu, vlivné podnikatele a politickou elitu. Plýtvalo se prý i na platech běžných občanů, kteří se léta domnívali, že odvádějí poctivou a pilnou práci. Po propuštění se jim ale řeklo, že náplň jejich života byla zbytečná, neproduktivní a stát si na ni musel půjčovat.

Do Strakovky brzy nastoupí Trojka a nadiktuje úsporná opatření tak účinná, že by náš domácí produkt během roku či dvou dostala na úroveň Maďarska. Šetřením ovšem vyvolají hlubší krizi poptávky, podnikatelé se začnou přizpůsobovat a omezovat své aktivity. Investice ze strachu z bankrotu utečou ze země. Nezaměstnanost zvýší sociální výdaje, přestože se individuální dávky sníží. Trojka uvidí, že deficity neklesají dost rychle a že poměr dluhu k HDP roste. Ha! Nedodrželi jsme plán, dostaneme vynadáno a budeme muset šetřit ještě víc. A takhle můžeme pokračovat dál a znovu, dokud nebudeme chudší než Maďaří a dokud se nebudeme blížit Balkánu.

Po celou dobu tohoto šetření, snižování platů a propouštění bychom navíc od našich chudších evropských kolegů poslouchali nadávky a obvinění, že na nás nechtějí platit, protože jsme bohatší než oni. Prý si máme sníst, co jsme si nadrobili. Především konečně zaplatit za dlouhá léta zahálky. Statistiky o naší pilnosti bychom na ně tahali zbytečně. O Češích se přece obecně ví, že jsou holota líná (Trautenberk) a banda simulantů (Bautze).

Takto i hůř se cítí Řekové dnes. V takovéto situaci bychom měli být rádi za výsledek řeckých voleb. Je zázrak, že celá třetina voličů stále trvala na pokračování úsporných opatření, jejichž tempo zemi dusí a na dlouhá léta ničí potenciál celé generace.

Morální ruiny

Lidské štěstí závisí na absolutním bohatství jen velice vzdáleně. Místo toho je ale úzce spjato s derivací bohatství, tedy s jeho růstem nebo poklesem. Psychický stav člověka, který zakusil průměrný plat a pak se musel vrátit k podprůměrnému, bude proto mnohem horší než u toho, kdo svou podprůměrně placenou práci nikdy neopustil.

Ještě horší je, když se podobné pohyby dějí s celou společností, ve které lepkavé ceny v době snižování platů vedou k nerovnováhám v rozpočtu domácností. Jeden příklad za všechny: neflexibilní náklady na bydlení vedou buď k hlubšímu zhoršení životní úrovně, než by odpovídalo snížení platu (pamatujte na těch výše uvedených 50%), nebo k nucenému stěhování a tím i k destrukci společenských vztahů a k ekonomické fragmentaci.

Přestože jsou Řekové technicky jen o trošku chudší než Češi, jejich země je morálně v troskách. Bezprostřední zodpovědnost nese příliš rychlý postup Trojky pod nepřímým vedením Angely Merkelové a jejích kamarádů z Bundesbanky.

Nedávné volby ve Francii a především volby v Řecku jsou nadějí, že se toto změní, že dojde k vyjednání lidštějšího plánu škrtů, k ústupkům z německé strany ve věcích inflace a k obdobě Marshallova plánu pro Řecko.

    Diskuse
    JH
    May 11, 2012 v 12.02
    Potřebný článek!
    Jasně jsou v něm řečena fakta, tedy zejména že Řekové už podstatně stlačili své mzdy (jinými slovy už nyní jsou svými náklady na práci mnohem "konkurenceschopnější" než dříve), je učiněn názorný příklad na nás samých (ano, České republice se může stát to samé), a jsou naznačeny základní pilíře řešení: tedy oddlužení, transfery (zde je tedy zmíněna jen obdoba Marshallova plánu pro Řecko, podle mého názoru musí být hospodářsky méně rozvinuté oblasti Evropy "dotovány" trvale) a změna měnové unie (odklon od protiinflační doktríny). já bych přidal eurobondy, z nichž mohou být částečně financovány i unijní kohezní programy kontrolované na centrální úrovni, a základní postupy a podmínky při insolvenci státu eurozóny směřující k oddlužení.

    Vylučovat Řecko z eurozóny není vhodné řešení ani pro Řecko, ani pro Evropu.
    May 11, 2012 v 14.15
    řecké trápení
    Řecko zjevně směřuje k utrápené rozšířené velké koalici jakési zcela nepopulární minimální shody napříč spektrem.
    Volby sice vyhrála díky bonusu pro vítěze pravice, ale pro nepoužitelnost neofašistické "Chrisi Avgi" Nikose Michaloliakose nemá ani s ANEL většinu.
    A levice má nejen menšinu ale je rozštěpená - potrestaný vládní PASOK sice předběhla radikálnější SYRIZA, ale té se do spolku s PASOK nechce a je tu i principiální nedohoda se zarytě protiunijní KKE Aleky Papargu.
    A tak uskupení z leva do prava socdem PASOK, demokratická levice DIMAR a pravicopví Nový demokraté je zřejmě jediná šance, ale s tím, že koridor pro jejich snažení je dramaticky zúžen.
    Alternativa vlády žeckých plukovníků ale také není moc lákavá.
    SH
    May 12, 2012 v 20.00
    Jak dlouho ještě ty tanečky?
    Celá úvěrová ekonomika je fakticky pyramidovou hrou, čili obrovským letadlem. Nemůže vůbec v reálném světě dlouhodobě fungovat. Příklad. Pokud by svatý Josef v den narození Ježíše dal do banky tehdejší nejmenší minci a ta by v ní byla úročena dodneška, její majitel by měl jmění ve výši zlatého pokladu o váze víc jak tří zeměkoulí. To věděli již předbibličtí Židé a proto co sedm let odpouštěli dluhy svým bližním. Západ přes veškerou svou údajnou chytrost místo toho, celý problém periodicky řešil válkami.
    Nyní snad poprvé nastala doba, kdy většina lidí už chápe, že tak to dál nepůjde. Ještě sice nějaký čas budou mocní chodit kolem horké kaše, ale nakonec jim nic jiného nezbude, než většinu dluhů odepsat. Osobně již celé desítky let, ještě za komunistů tvrdím, že veškeré státní dluhopisy jednou budou těmi nedražšími tapetami. Dneska už ani těmi ne, protože jde pouze o počítačově zaevidované cifry. Když se to tak vezme, nulita dluhopisů nikoho neožebračí. Ti co je vlastní mají ještě pořád dostatek jiných prostředků.