Mali se chystá k úderu na Azavad, pomohou Francie i okolní země

Zástupci strůjců březnového puče a staré reprezentace se konečně dohodli a požádali OSN o mandát k mezinárodní intervenci. Úder má směřovat proti původně tuaregské oblasti na severu země, kterou dnes ovládají brutální wahhábistiské skupiny.

(pjed)

27.09.2012 23:36

A2

K současným problémům na severu Mali přispěl i průběh války v Libyi. K maliským Tuaregům a islamistům se dostala spousta zbraní z Kaddáfího skladišť. Foto archiv Magharebia, flickr.com

Armáda západoafrického Mali se chystá na velký úder proti separatistické oblasti na severu země – tzv. Nezávislému státu Azavad. Vyplývá to z posledních agenturních zpráv. Vojenská klika, která provedla 22. března v zemi puč a jež zůstává vlivnou politickou silou, volá po tažení na sever už dlouho. Zbytek armádního velení a politické reprezentace však nechtěl zahájit rozsáhlejší operaci bez účasti okolních států. V závěru léta se oba tábory konečně dohodly na kompromisu.

Maliský premiér Modibo Diarra tak mohl ve středu 26. září požádat Radu bezpečnosti OSN, aby schválila mandát k podpůrné mezinárodní intervenci. „Vláda Mali by uvítala okamžitou přítomnost sil, jež by podpořily její obranné a bezpečností složky při šlechetném úkolu – obnově a udržení územní integrity země, ochraně osob a jejich majetku,“ řekl Diarra během svého vystoupení.

„Je třeba jednat rychle, aby utrpení lidu Mali co nejdříve skončilo a aby se předešlo opakování podobné situaci jinde. Otálení by způsobilo jen další potíže jak v Sahelu, tak ve zbytku světa,“ uvedl dále.

Vyslání kontingentu o síle 3300 vojáků již přislíbili členové Hospodářského společenství západoafrických států (ECOWAS) – regionální skupiny patnácti zemí od Nigérie po Senegal. Jejich jednotky ale mají být nasazeny až později. V rámci zmíněného kompromisu mezi vojenskou klikou a zbytkem maliské reprezentace dodá ECOWAS nejdříve techniku, vyškolené velitele a instruktory pro armádu Mali. Přímé zapojení bojových jednotek má být povoleno jen ve třetí fázi plánované operace – při likvidaci ohnisek odporu.

Mali a ECOWAS si rovněž zajistily v minulých týdnech podporu Belgie a Francie – někdejšího kolonizátora oblasti. Reprezentace obou zemí je nyní – v průběhu výročního zasedání OSN – podporují zejména diplomaticky. Francouzský ministr obrany Jean-Yves Le Drian ale slíbil i „přímou logistickou pomoc“. Vlastní bojové jednotky by Francie do Mali posílat neměla.

Ze státu emirátem
Nezávislý stát Azavad byl oficiálně vyhlášen letos 6. dubna – krátce po uvedeném puči, který ochromil správní i bezpečnostní aparát v zemi. Fakticky vznikl nicméně už o dva měsíce dříve – v době, kdy se ke společnému povstání rozhodli místní Tuaregové a radikální islamisté, zřejmě vyzbrojeni novým vybavením z vyrabovaných skladů v Libyi.

Jak upozorňuje Hašim Ahílbarra z redakce Al Džazíry, v dubnu jen obě skupiny využily zmatků a plně ovládly pouštní regiony Gao, Kidal a Timbuktu. Na území o rozloze Francie a s jedním milionem obyvatel pak vyhlásily zmíněný stát.

Žádná země (včetně islámských) Azavad neuznala. Neislamističtí tuaregští vzbouřenci navíc postupně ztratili vliv a správu nad územím převzali wahhábisté – stoupenci jednoho z nejpřísnějších proudů islamismu. Ti pak v Azavadu zavedli doslovně vykládané právo šaríja, dle něhož trestají drobné prohřešky bičováním, vážnější kamenováním a například krádeže utínáním končetin.

Podle materiálů OSN uprchlo z Mali od března 250 tisíc lidí. Dalších 174 tisíc opustilo původní bydliště na území Azavadu a odstěhovalo se na jih. Vylidňování severních sídel, boje a příhraniční blokády také narušily dodávky potravin, takže dnes přežívá 1,63 milionu obyvatel s nouzovým množstvím jídla.

Média středního proudu se azavadským wahhábistům věnovala zvláště na počátku července, kdy vtrhly skupinky fundamentalistů do historického města Timbuktu. Tam houfně pálily staré rukopisy a demolovaly mauzolea svatých mužů súfismu – mystické větve islámu.

Úplný rozsah škod není dospod znám. Znalci z AP a Al Džazíry ale odhadují, že bylo zničeno nejméně sedm z šestnácti hrobek ze 14. století. Rukopisů bylo ve městě původně uloženo přes 700 tisíc. Část z nich však stihli zachránit prchající knihovníci, kteří je nyní za peníze britské vlády digitalizují.

Vedle hrobek a prastarých knihoven se v Timbuktu nacházejí také tři středověké mešity postavené v typickém pouštním stylu. Komplex patří do světového kulturního dědictví UNESCO.

Jak to dopadne?
V odhadech průběhu chystané operace jsou pozorovatelé i znalci z agentur zdrženliví. Al Džazíra a IPS upozorňují, že islamisté mají v oblasti letité zázemí. Nově posíleny zde působí zejména organizace Ansar Dine (Obránci víry), Hnutí za monoteismus a džihád v západní Africe (MUJAO) a Al-Káida islámského Maghrebu (AQMI). O počtu jejich bojovníků i množství techniky, která dorazila z Libye, kolují po internetu až pohádková líčení.

Úplně jasná není v současnosti pozice Tuaregů. Jejich Národního hnutí pro osvobození Azavadu (MNLA) bylo na počátku povstání vůdčím aktérem, ozbrojená složka hnutí však čítala jen několik málo tisíc mužů. V květnu islamisté uzavřeli s MNLA dohodu o společném vládnutí, zprávy o aktivitách hnutí ale postupně utichly.

Není zřejmé, zda se tuaregské bojůvky začlenily do wahhábistických struktur, či zda byly nějak rozprášeny. Potřeby půlmilionového berberského etnika však byly po léta centrální vládou zanedbávány až potlačovány, a tak se neočekává, že by Tuaregové v blížících se bojích podpořili intervenční síly.

Ani v hodnocení maliské armády nejsou analytikové o moc jednoznačnější. Pučisté vedení kapitánem Sanogem ustoupili pod nátlakem ECOWASu. Ten po převratu uzavřel hranice, čímž Mali znemožnil vyvážet hlavní komoditu – zlato. Zároveň však byli pučisté amnestování a dosud mají velký vliv.

Zemi od srpna vládne kabinet národní shody s jednatřiceti ministry. Prozatímní prezident Traoré reprezentuje bývalou garnituru, zatímco premiér Diarra zastupuje vojenskou kliku. Ani velení armády přitom není politicky jednotné. Znalci proto dnes předpovídají: pokud se bude tažení na sever vyvíjet dobře, mohou se latentní spory utlumit. V případě neúspěchů se stane opak.

Ze států ECOWAS má zřejmě nejschopnější vojenský sbor Nigérie, tu však v současnosti zaměstnává konflikt s vlastními wahhábisty z organizace Boko Haram, která bojuje na severu země za nezávislý emirát. Páteří zahraničních sil tak zřejmě budou vojáci z Pobřeží slonoviny s četnými zkušenostmi z vlastních občanských válek.

Podle pozorovatelů je ale základním předpokladem úspěchu mise i podpora od sousedních zemí, které do ECOWASu nepatří – Mauretánie a Alžírska. Ta dosud explicitně přislíbena nebyla, a tak v posledních dnech přebrala iniciativu v příslušných jednáních Francie.

Podle agenturních zpravodajů by měly být v tomto a v následujícím týdnu vyjasněny zbývající detaily chystané mise. Rada bezpečnosti OSN žádá po Mali konkrétně časový rozvrh operace, kvalifikované odhady průběhu bojů, návrh opatření na ochranu civilistů a garance, že se malijské jednotky nebudou na pacifikovaném území mstít.

Spojené státy pak dále vyžadují, aby se malijská reprezentace dohodla na termínu nových voleb a mechanismu normalizace politických poměrů v zemi. I USA se však zdají být schválení rezoluce nakloněni. Malijské vládě již v průběhu jara a léta poskytly deset milionů dolarů na provoz uprchlických center.


Další informace:
Al Džazíra Mali's PM calls for foreign intervention
Al Džazíra Mali: A delicate Choice For ECOWAS
Deutsche Welle Mali asked to approve UN intervention force
CBC News UN could OK military intervention in Mali
AFP France says would give logistic aid for a Mali intervention
PressTV.ir France will assist intervention in Mali: Defence Minister
Reuters Analysis: Africa's Sahel scrambles to avert slide "into hell"
IPS Q&A: Military Action in Mali Would Be a ‘Huge Risk’


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.