V Rumunsku sílí protivládní protesty, připomíná se i rok 1989

Petr Jedlička

První demonstrace začaly ve čtvrtek na podporu úředníka, který kritizoval privatizační reformu zdravotnictví. Od soboty se volá po odchodu celé vlády. V ulicích jsou opět k vidění vlaky s vykrojeným středem. Postupně stoupá i radikalita.

Ve více než desítce rumunských měst od pátku protestují stovky až tisíce lidí. Vyjadřují tak nesouhlas s politikou prezidenta Traiana Basesca, středopravého kabinetu Emila Boca i stále rozšířenou korupcí v zemi.

Série protestů začala již minulý čtvrtek, kdy se první nespokojenci rozhodli podpořit Raeda Arafata - oblíbeného náměstka ministra zdravotnictví, který odešel z úřadu pro nesouhlas s návrhem zásadní zdravotnické reformy.

I když pak vláda předlohu stáhla, protesty neutichly. Během sobotní a nedělní noci je navíc provázely střety s policií, při kterých bylo zraněno až 54 lidí.

„Přišli jsme proto, že už nás to nebaví a šokuje nás, jak se jedná se schopnými lidmi jako je Raed Arafat,“ cituje AFP Mirelu Olteanuovou, designérku, která se zúčastnila sobotních protestů v Bukurešti.

„Už máme po krk všeho, od snižování platů po krádeže ze státního,“ řekli francouzské agentuře další tři nejmenované demonstrantky.

Rumun palestinského původu Raed Arafat se proslavil modernizací systému záchranné služby a sítě pohotovostí. Sporná reforma umožňovala rozsáhlou privatizaci v celém zdravotnictví, větně tohoto odvětví. Navíc dle kritiků obsahovala nejasnosti, které by mohly vést k ovládnutí určitých sektorů zdravotnictví pojišťovnami a jejich následnému zrušení pro nerentabilnost.

Bocova vláda stáhla návrh hned v pátek a slíbila nový, do několika dní. Sám Arafat vyzval příznivce, aby protestů zanechali, neboť mohou být „politicky zmanipulované“.

Lidé se ovšem o víkendu do ulic vrátili.

×
Diskuse
SH
January 22, 2012 v 18.57
MOŽNOST OBRODY
Politická praxe liberálů po rozpadu bipolárního světa připomíná od počátku zdivočelého býka, utrženého z řetězu. Naděje, které vkládala obrovská většina veřejnosti v těchto zemích do politických převratů poslední dekády minulého století, nejenže nebyly naplněny, ale byla dokonce cynicky vysmívány zvlčilým bonmotem o tom, že lidé by si přáli bohatství „kapitalismu“ při „socialistické“ námaze. Již v prvních letech bylo ale moudrými lidmi ze Západu politickým aktivistům postsovětských zemí vytýkáno, že nepostupovali dál ze svých zkušeností, nýbrž že se vrátili do bahna předsocialistické minulosti. Především levicoví politici Západu nám to vytýkali jako zradu většinové společnosti. Sám jsem si to osobně vyslechl ve Španělsku už v roce 1991. Současná situace začíná volat po jediném. Po repete. Správně to řekl nedávno Walesa, a ten má privilegium něco takového říct: „Je třeba všechno dosavadní zbourat a začít znovu“. Já k tomu pouze dodávám, že je k tomu nejvyšší čas a mělo by to začít v mnoha zemích bývalého Východu najednou. My jsme byli skutečně dál v realizaci všelidské společnosti, než byla drancující agresivnost našich soupeřů