Česká republika se rozhodla postavit výrobu elektřiny na jaderných základech a omezovat rozvoj obnovitelné energetiky. Spolu s Francií a Itálií se ústy svých čelných představitelů pokouší ovlivnit velmi nadějně započatou evropskou cestu obnovitelné energetiky. Jaderná energetika podkopává evropské úsilí o udržitelné technologie a z hlediska řešení klimatických problémů, zajištění bezpečnosti dodávek energií a ekonomického provozu energetických zařízení i podstupovaných zdravotních, bezpečnostních a vojenských rizik je nepřijatelnou technologií.

Důvodem pro toto jednání je především obrovský úspěch obnovitelných energetických technologií, který mnohonásobně předčil veškeré prognózy a který zásadním způsobem ohrožuje pozici energetických monopolistů a s nimi spojených mocenských zájmů.

Světové klimatické problémy nelze řešit výstavbou nových jaderných elektráren (JE). K pochopení této skutečnosti postačuje elementární úvaha. V současné době je pouze 2,6 % celkové energetické spotřeby světa kryto z jaderné energie a tento podíl bude v nejbližších letech stále klesat. I kdyby se na celém světě zvýšil během 30—40 let počet o nereálných 1 000 JE, klimatický problém by to nevyřešilo, protože podíl jaderně vyráběné energie by se zvýšil na cca 6—8 %. Vedle toho je ale potřeba počítat s tím, že stávající světový park JE je zastaralý (průměrné stáří 23 let) a desítky reaktorů bude nutno v dohledné době deseti let odstavovat. Při posuzování reálnosti rozvoje jaderné energetiky už z hlediska ochrany klimatu je nutno brát v potaz několik dalších faktorů — stále se zvyšující nepřímé emise oxidu uhličitého spojené s celkovým cyklem výroby elektřiny z uranu či docházející zásoby uranu a nárůst ekologických škod při jeho těžbě.

V současné době je ve světě rozestavěno 59 reaktorů. U většiny z nich se plánuje najetí do roku 2018. Investičně schváleno k výstavbě, případně již zadáno je 114 jednotek, z toho 94 v Asii (Indie, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Indonésie). Tento optimistický scénář by představoval mírný celosvětový růst JE do roku 2030, což nelze vidět jako přínos k řešení klimatického problému.

Předpovědi světového jaderného vývoje vytvořené přední evropskou prognostickou organizací vidí jadernou energii kritičtěji. Podle nich nelze do roku 2030 počítat s žádnou renesancí jaderné energie, počet reaktorů, instalovaný výkon a vyrobené množství proudu budou klesat. K roku 2020 lze počítat se snížením počtu provozovaných JE o 22 % a k roku 2030 o 29 % ve srovnání s rokem 2009. Předpověď se opírá o historický vývoj jaderné energetiky a skutečnost dobíhající provozní doby reaktorového parku.

Zcela mylně se veřejnosti představuje atomová energie jako bezpečný energetický zdroj. Jakkoliv zvyšující se technický a technologický rozvoj může přispět ke zvýšení havarijní bezpečnosti, nelze v žádném případě fatální následky provozu JE vyloučit. Na zvýšení rizika se podílí samozřejmě počet provozovaných elektráren a prodlužování doby jejich provozu. Vedle rizika možných havárií a úniků radioaktivity se po 11. září 2001 reálně objevila možnost teroristických útoků. Většina současných elektráren je chráněna (je-li vůbec) před pádem letadla do hmotnosti soudobé vojenské stíhačky (28 tun), zatímco běžná dopravní letadla mají hmotnost až dvacetinásobnou. Válečné konflikty se většinou vůbec v potaz neberou.

Ale i každodenní provoz jaderných elektráren, bez hlášených poruch, je předmětem zdravotních rizik.

Třicet let otázek, zda atomové elektrárny mají nějaký zdravotní efekt na obyvatelstvo v okolí, bylo zodpovězeno koncem roku 2007 v tzv. Kikk studii, v níž bylo prokázáno, že čím blíže k jaderné elektrárně leží bydliště dítěte, tím také roste pravděpodobnost, že onemocní rakovinou nebo leukemií. Toto riziko je prokazatelné do vzdálenosti 50 km. V bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny do 5 km je riziko vzniku leukemie u dětí do 5 let dvojnásobné.

Podle loňských studií se v okolí jaderných elektráren rodí více chlapců než odpovídá dlouhodobému průměru. Dochází k porušení tzv. sex odds — poměru pohlaví, který za normálního stavu činí 105—106 ku 100 ve prospěch chlapců. Změněný sex odds byl dokumentován také v Evropě po černobylské havárii ve srovnání evropských států a USA. V Evropě se podle dokumentovaných údajů narodilo od černobylské havárie o několik stovek tisíc dívek méně. V okolí jaderných elektráren je tak ohrožována naše životní podstata — náš vlastní genetický materiál, protože určité procento dívek, ale i chlapců (podle výsledku studií 3:1) se vůbec nenarodí. Znamená to, že podprahová nebo zatajovaná radiace z provozovaných jaderných elektráren ovlivňuje vývoj lidského embrya na samém počátku života. Nemáme žádnou jistotu, že se tento vliv neprojeví v pozdějších stádiích života či v dalších generacích.

Česká republika implementovala na základě evropských směrnic zákon 280/2005 Sb. a současně k němu stanovila výkupní ceny. Počátkem roku 2010 byly výkupní ceny pro volně stojící fotovoltaiku v ČR o 67 % vyšší než v Německu. To samozřejmě vyvolalo obrovský zájem především zahraničních investorů, kteří v ČR vystavěli veliké fotovoltaické elektrárny na polích a lukách. Nebyla stanovena žádná cenová preference nebo nařízení, které by tyto stavby směrovaly na brownfieldy či obdobné plochy. Rovněž nebyl stanoven adekvátní cenový rozdíl mezi velikými a malými instalacemi, jak je tomu v okolních zemích. To samozřejmě vedlo k enormním ziskům majitelů velikých fotovoltaických zařízení. Za tuto chybu čeští občané platí vyšší cenu za kilowatthodinu z obnovitelných zdrojů než občané němečtí, což je ještě podtrženo nižším průměrným platem. Touto cestou se podařilo vyvolat v české veřejnosti nedůvěru a nezájem o obnovitelnou energetiku.

Často se argumentuje technickými důvody při připojování fluktuujících obnovitelných zdrojů, to ovšem, jak vyplyne z následujícího, je pouze výmluva, která nemá žádné technologické opodstatnění. Německo plánuje zvýšení instalované kapacity fotovoltaiky do roku 2020 až na 50 až 72 GW, což by odpovídalo v ČR 4,5 až 6,5 GW, což je 2,5 až 4násobek současného dnešního instalovaného výkonu fotovoltaiky. Současná síť je schopna v Německu přijímat asi 2 % fotovoltaického proudu. Dále se vedle výstavby nových sítí počítá s technicko-organizačními opatřeními, která by umožnila síťovou implementaci 50—72 GW výkonu fotovoltaiky v BRD do roku 2020. Jedná se o síťové prvky, které umožní dodávat do stávajících sítí, bez výstavby nových či jejich posilování, až o 200 % energie více, využití „smart grids“, především řízení spotřeby, doplnění kogeneračními plynovými (bioplynovými) jednotkami a výstavbou velkokapacitních akumulačních systémů.

Elektrický výkon JE nelze rychle regulovat, z tohoto důvodu nejsou tyto elektrárny kompatibilní s obnovitelným systémem se zcela jinou dynamikou. Naopak v přechodné době lze využít paroplynových elektráren na zemní plyn nebo bioplyn s výhodou v kombinaci s tlakovými zásobníky vzduchu, které se budou plnit v obdobích přebytku obnovitelného proudu v síti.

Jaderná energie se často honosí tím, že je nejlevnějším zdrojem. Jaderná energie je levná jenom proklamativně. Odhady světových univerzit a ratingových agentur hovoří o jiných cenách — v roce 2009 odhadují po přepočtu MIT 1,7 Kč/kWh a PricewaterhouseCoopers 2,5 Kč/kWh. Rovněž se prodražují stavby současných EPR ve Finsku i Francii — oproti původním předpokladům dosahují současné odhady dvoj- až trojnásobku. Další finanční privilegia má jaderná energie na základě smlouvy Euratom, jako například nezdanění odvodů na budoucí likvidaci, nízký strop na pojištění následků havárie a neuplatnění DPH na určité stavební komponenty při výstavbě jaderné elektrárny. Náklady na konečnou likvidaci celé elektrárny většinou nejsou v cenách jaderné energie uváděny a jsou většinou neseny veřejností.

Nárůst nákladů na výstavbu atomových elektráren je již evergreenem. V 80. letech byl posuzován nárůst ceny 75 amerických jaderných reaktorů: původně předpovídané ceny 45 miliard USD se ve skutečnosti více než ztrojnásobily na 145 miliard USD. V roce 2005 byl posuzován nárůst cen indických reaktorů, tedy cen v zemi s nejnovějšími zkušenostmi ve výstavbě. Bylo zjištěno, že náklady na kompletní výstavbu 10 posledních reaktorů se v průměru zvýšily o 300 %. Obdobně se prokázalo ve studiích MIT a IEA, že původně stanovené náklady na výstavbu nové generace reaktorů ve výši 2 miliard se ztrojnásobily na částky mezi 6 a 8 miliardami USD. Původní cena finského reaktoru EPR byla národním parlamentem schválena ve výši 2,5 miliardy eur, kontrakt s firmou Areva byl podepsán na 3 miliardy. Po 4 letech dosáhl rozpočet výše 5,5 miliardy eur a stavba se prodloužila o několik let.

Soudobá konvenční energetika stále zvyšuje náklady jak kvůli cenám primárních energetických surovin, tak i kvůli růstu cen zařízení. Obnovitelná energetika naopak snižuje ceny zařízení a žádné náklady na primární energii (s výjimkou biomasy) nemá. Větrná energie již dnes na základě studií v několika zemích snižuje cenu elektrického proudu na burze vlivem tzv. „merit order effect“ o 3—23 eur/MWh.

Zatímco ceny konvenčního proudu rostou, ceny proudu obnovitelného klesají. Na tomto trendu se v dohledné době nic nezmění. Během 3 let, tedy dříve, než se čekalo, bude v Evropě dosaženo tzv. „grid parity“, tedy okamžiku, kdy proud z vlastní fotovoltaické elektrárny bude levnější než proud dodávaný z veřejné sítě. Jakmile dojde k takové situaci, bude stále přibývat lidí, kteří budou spotřebovávat svůj proud sami, a stále méně spotřebitelů bude ochotno kupovat drahý proud z atomových elektráren.

Působí zde ale i další faktory: spolu s výrazně se prodlužující dobou stavby (Olkiluoto i Flamanville) rostou finanční náklady, především úroky, a rostou energetické náklady na stavbu a zvyšuje se energetická návratnost — EROI (energy return on investment). Se snižujícím se obsahem uranu v rudě samozřejmě opět tento parametr klesá a může časem dosáhnout i velmi nepříznivých hodnot. Blíží se hranice obsahu uranu, kdy se celkový energetický přínos začne rovnat nule.

Do současné doby bylo vytěženo na světě celkem milion tun uranu, pro nějž nikde na světě neexistuje žádné trvalé úložiště jaderného odpadu; jsou známy problémy se severoněmeckým úložištěm ASSE II. Ukládat jaderný odpad na potřebné stovky tisíc let znamená hazardovat neodhadnutelným způsobem s životními podmínkami na této zemi.

V rámci výzkumu Evropské komise v roce 2010 bylo zjištěno, že 52 % Evropanů považuje JE za riskantní pro sebe a svou rodinu a pouze 17 % Evropanů si přeje nárůst jaderné výroby elektřiny.

Preference jaderné energetiky před obnovitelnou je výraznou politickou chybou, protože k tomuto rozhodnutí neexistují žádná technická, ekonomická ani organizační odůvodnění.

Jaderná cesta maximalizuje zisk energetického monopolisty s tím, že některé položky budou hrazeny z veřejného rozpočtu, a to stále v narůstající míře. Rozšíření jaderné výroby přinese relativně málo vysoce specializovaných pracovních míst ve srovnání s branží obnovitelnou, která dá vzniknout velikému počtu nových pracovních míst v různých oborech.

Obnovitelné zdroje využívají domácí primární energetické zdroje, což znamená, že zásadně snižují dovozní závislost na energetických surovinách, a tím také závislost geopolitickou. Produkují pozitivní ekonomické přínosy. Obnovitelná energie je nevyčerpatelná a nemůže se stát předmětem válek (Irák) ani nespravedlivého obchodu (Nigérie).

Obnovitelné zdroje oživí lokální ekonomiku, což nelze říci o centrálních jaderných zdrojích. Jedinou racionální a udržitelnou cestou je 100% energetické zásobování obnovitelnou energií. K tomuto cíli se přihlásilo veliké množství lokálních iniciativ v Německu a Rakousku. Klimaticky a energeticky angažované regiony činí již dnes přes 52 % celkové plochy Německa. Zde v mnohých chtějí dosáhnout kýžených 100 % obnovitelné elektřiny do roku 2030.

Autor text v rozšířené formě zaslal premiérovi, ministrům životního prostředí, průmyslu a obchodu a zdravotnictví, předsedům politických klubů a některým parlamentním výborům.