Hrubá politická chyba

Milan Smrž

Česká republika se rozhodla postavit výrobu elektřiny na jaderných základech a omezovat rozvoj obnovitelné energetiky. Preference jaderné energetiky před obnovitelnou je však hrubou politickou chybou.

Česká republika se rozhodla postavit výrobu elektřiny na jaderných základech a omezovat rozvoj obnovitelné energetiky. Spolu s Francií a Itálií se ústy svých čelných představitelů pokouší ovlivnit velmi nadějně započatou evropskou cestu obnovitelné energetiky. Jaderná energetika podkopává evropské úsilí o udržitelné technologie a z hlediska řešení klimatických problémů, zajištění bezpečnosti dodávek energií a ekonomického provozu energetických zařízení i podstupovaných zdravotních, bezpečnostních a vojenských rizik je nepřijatelnou technologií.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Důvodem pro toto jednání je především obrovský úspěch obnovitelných energetických technologií, který mnohonásobně předčil veškeré prognózy a který zásadním způsobem ohrožuje pozici energetických monopolistů a s nimi spojených mocenských zájmů.

Světové klimatické problémy nelze řešit výstavbou nových jaderných elektráren (JE). K pochopení této skutečnosti postačuje elementární úvaha. V současné době je pouze 2,6 % celkové energetické spotřeby světa kryto z jaderné energie a tento podíl bude v nejbližších letech stále klesat. I kdyby se na celém světě zvýšil během 3040 let počet o nereálných 1 000 JE, klimatický problém by to nevyřešilo, protože podíl jaderně vyráběné energie by se zvýšil na cca 68 %. Vedle toho je ale potřeba počítat s tím, že stávající světový park JE je zastaralý (průměrné stáří 23 let) a desítky reaktorů bude nutno v dohledné době deseti let odstavovat. Při posuzování reálnosti rozvoje jaderné energetiky už z hlediska ochrany klimatu je nutno brát v potaz několik dalších faktorů stále se zvyšující nepřímé emise oxidu uhličitého spojené s celkovým cyklem výroby elektřiny z uranu či docházející zásoby uranu a nárůst ekologických škod při jeho těžbě.

V současné době je ve světě rozestavěno 59 reaktorů. U většiny z nich se plánuje najetí do roku 2018. Investičně schváleno k výstavbě, případně již zadáno je 114 jednotek, z toho 94 v Asii (Indie, Čína, Japonsko, Jižní Korea, Indonésie). Tento optimistický scénář by představoval mírný celosvětový růst JE do roku 2030, což nelze vidět jako přínos k řešení klimatického problému.

Předpovědi světového jaderného vývoje vytvořené přední evropskou prognostickou organizací vidí jadernou energii kritičtěji. Podle nich nelze do roku 2030 počítat s žádnou renesancí jaderné energie, počet reaktorů, instalovaný výkon a vyrobené množství proudu budou klesat. K roku 2020 lze počítat se snížením počtu provozovaných JE o 22 % a k roku 2030 o 29 % ve srovnání s rokem 2009. Předpověď se opírá o historický vývoj jaderné energetiky a skutečnost dobíhající provozní doby reaktorového parku.

Zcela mylně se veřejnosti představuje atomová energie jako bezpečný energetický zdroj. Jakkoliv zvyšující se technický a technologický rozvoj může přispět ke zvýšení havarijní bezpečnosti, nelze v žádném případě fatální následky provozu JE vyloučit. Na zvýšení rizika se podílí samozřejmě počet provozovaných elektráren a prodlužování doby jejich provozu. Vedle rizika možných havárií a úniků radioaktivity se po 11. září 2001 reálně objevila možnost teroristických útoků. Většina současných elektráren je chráněna (je-li vůbec) před pádem letadla do hmotnosti soudobé vojenské stíhačky (28 tun), zatímco běžná dopravní letadla mají hmotnost až dvacetinásobnou. Válečné konflikty se většinou vůbec v potaz neberou.

Ale i každodenní provoz jaderných elektráren, bez hlášených poruch, je předmětem zdravotních rizik.

Třicet let otázek, zda atomové elektrárny mají nějaký zdravotní efekt na obyvatelstvo v okolí, bylo zodpovězeno koncem roku 2007 v tzv. Kikk studii, v níž bylo prokázáno, že čím blíže k jaderné elektrárně leží bydliště dítěte, tím také roste pravděpodobnost, že onemocní rakovinou nebo leukemií. Toto riziko je prokazatelné do vzdálenosti 50 km. V bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny do 5 km je riziko vzniku leukemie u dětí do 5 let dvojnásobné.

Podle loňských studií se v okolí jaderných elektráren rodí více chlapců než odpovídá dlouhodobému průměru. Dochází k porušení tzv. sex odds poměru pohlaví, který za normálního stavu činí 105106 ku 100 ve prospěch chlapců. Změněný sex odds byl dokumentován také v Evropě po černobylské havárii ve srovnání evropských států a USA. V Evropě se podle dokumentovaných údajů narodilo od černobylské havárie o několik stovek tisíc dívek méně. V okolí jaderných elektráren je tak ohrožována naše životní podstata náš vlastní genetický materiál, protože určité procento dívek, ale i chlapců (podle výsledku studií 3:1) se vůbec nenarodí. Znamená to, že podprahová nebo zatajovaná radiace z provozovaných jaderných elektráren ovlivňuje vývoj lidského embrya na samém počátku života. Nemáme žádnou jistotu, že se tento vliv neprojeví v pozdějších stádiích života či v dalších generacích.

Česká republika implementovala na základě evropských směrnic zákon 280/2005 Sb. a současně k němu stanovila výkupní ceny. Počátkem roku 2010 byly výkupní ceny pro volně stojící fotovoltaiku v ČR o 67 % vyšší než v Německu. To samozřejmě vyvolalo obrovský zájem především zahraničních investorů, kteří v ČR vystavěli veliké fotovoltaické elektrárny na polích a lukách. Nebyla stanovena žádná cenová preference nebo nařízení, které by tyto stavby směrovaly na brownfieldy či obdobné plochy. Rovněž nebyl stanoven adekvátní cenový rozdíl mezi velikými a malými instalacemi, jak je tomu v okolních zemích. To samozřejmě vedlo k enormním ziskům majitelů velikých fotovoltaických zařízení. Za tuto chybu čeští občané platí vyšší cenu za kilowatthodinu z obnovitelných zdrojů než občané němečtí, což je ještě podtrženo nižším průměrným platem. Touto cestou se podařilo vyvolat v české veřejnosti nedůvěru a nezájem o obnovitelnou energetiku.

Často se argumentuje technickými důvody při připojování fluktuujících obnovitelných zdrojů, to ovšem, jak vyplyne z následujícího, je pouze výmluva, která nemá žádné technologické opodstatnění. Německo plánuje zvýšení instalované kapacity fotovoltaiky do roku 2020 až na 50 až 72 GW, což by odpovídalo v ČR 4,5 až 6,5 GW, což je 2,5 až 4násobek současného dnešního instalovaného výkonu fotovoltaiky. Současná síť je schopna v Německu přijímat asi 2 % fotovoltaického proudu. Dále se vedle výstavby nových sítí počítá s technicko-organizačními opatřeními, která by umožnila síťovou implementaci 5072 GW výkonu fotovoltaiky v BRD do roku 2020. Jedná se o síťové prvky, které umožní dodávat do stávajících sítí, bez výstavby nových či jejich posilování, až o 200 % energie více, využití „smart grids“, především řízení spotřeby, doplnění kogeneračními plynovými (bioplynovými) jednotkami a výstavbou velkokapacitních akumulačních systémů.

Elektrický výkon JE nelze rychle regulovat, z tohoto důvodu nejsou tyto elektrárny kompatibilní s obnovitelným systémem se zcela jinou dynamikou. Naopak v přechodné době lze využít paroplynových elektráren na zemní plyn nebo bioplyn s výhodou v kombinaci s tlakovými zásobníky vzduchu, které se budou plnit v obdobích přebytku obnovitelného proudu v síti.

Jaderná energie se často honosí tím, že je nejlevnějším zdrojem. Jaderná energie je levná jenom proklamativně. Odhady světových univerzit a ratingových agentur hovoří o jiných cenách v roce 2009 odhadují po přepočtu MIT 1,7 Kč/kWh a PricewaterhouseCoopers 2,5 Kč/kWh. Rovněž se prodražují stavby současných EPR ve Finsku i Francii oproti původním předpokladům dosahují současné odhady dvoj- až trojnásobku. Další finanční privilegia má jaderná energie na základě smlouvy Euratom, jako například nezdanění odvodů na budoucí likvidaci, nízký strop na pojištění následků havárie a neuplatnění DPH na určité stavební komponenty při výstavbě jaderné elektrárny. Náklady na konečnou likvidaci celé elektrárny většinou nejsou v cenách jaderné energie uváděny a jsou většinou neseny veřejností.

Nárůst nákladů na výstavbu atomových elektráren je již evergreenem. V 80. letech byl posuzován nárůst ceny 75 amerických jaderných reaktorů: původně předpovídané ceny 45 miliard USD se ve skutečnosti více než ztrojnásobily na 145 miliard USD. V roce 2005 byl posuzován nárůst cen indických reaktorů, tedy cen v zemi s nejnovějšími zkušenostmi ve výstavbě. Bylo zjištěno, že náklady na kompletní výstavbu 10 posledních reaktorů se v průměru zvýšily o 300 %. Obdobně se prokázalo ve studiích MIT a IEA, že původně stanovené náklady na výstavbu nové generace reaktorů ve výši 2 miliard se ztrojnásobily na částky mezi 6 a 8 miliardami USD. Původní cena finského reaktoru EPR byla národním parlamentem schválena ve výši 2,5 miliardy eur, kontrakt s firmou Areva byl podepsán na 3 miliardy. Po 4 letech dosáhl rozpočet výše 5,5 miliardy eur a stavba se prodloužila o několik let.

Soudobá konvenční energetika stále zvyšuje náklady jak kvůli cenám primárních energetických surovin, tak i kvůli růstu cen zařízení. Obnovitelná energetika naopak snižuje ceny zařízení a žádné náklady na primární energii (s výjimkou biomasy) nemá. Větrná energie již dnes na základě studií v několika zemích snižuje cenu elektrického proudu na burze vlivem tzv. „merit order effect“ o 323 eur/MWh.

Zatímco ceny konvenčního proudu rostou, ceny proudu obnovitelného klesají. Na tomto trendu se v dohledné době nic nezmění. Během 3 let, tedy dříve, než se čekalo, bude v Evropě dosaženo tzv. „grid parity“, tedy okamžiku, kdy proud z vlastní fotovoltaické elektrárny bude levnější než proud dodávaný z veřejné sítě. Jakmile dojde k takové situaci, bude stále přibývat lidí, kteří budou spotřebovávat svůj proud sami, a stále méně spotřebitelů bude ochotno kupovat drahý proud z atomových elektráren.

Působí zde ale i další faktory: spolu s výrazně se prodlužující dobou stavby (Olkiluoto i Flamanville) rostou finanční náklady, především úroky, a rostou energetické náklady na stavbu a zvyšuje se energetická návratnost EROI (energy return on investment). Se snižujícím se obsahem uranu v rudě samozřejmě opět tento parametr klesá a může časem dosáhnout i velmi nepříznivých hodnot. Blíží se hranice obsahu uranu, kdy se celkový energetický přínos začne rovnat nule.

Do současné doby bylo vytěženo na světě celkem milion tun uranu, pro nějž nikde na světě neexistuje žádné trvalé úložiště jaderného odpadu; jsou známy problémy se severoněmeckým úložištěm ASSE II. Ukládat jaderný odpad na potřebné stovky tisíc let znamená hazardovat neodhadnutelným způsobem s životními podmínkami na této zemi.

V rámci výzkumu Evropské komise v roce 2010 bylo zjištěno, že 52 % Evropanů považuje JE za riskantní pro sebe a svou rodinu a pouze 17 % Evropanů si přeje nárůst jaderné výroby elektřiny.

Preference jaderné energetiky před obnovitelnou je výraznou politickou chybou, protože k tomuto rozhodnutí neexistují žádná technická, ekonomická ani organizační odůvodnění.

Jaderná cesta maximalizuje zisk energetického monopolisty s tím, že některé položky budou hrazeny z veřejného rozpočtu, a to stále v narůstající míře. Rozšíření jaderné výroby přinese relativně málo vysoce specializovaných pracovních míst ve srovnání s branží obnovitelnou, která dá vzniknout velikému počtu nových pracovních míst v různých oborech.

Obnovitelné zdroje využívají domácí primární energetické zdroje, což znamená, že zásadně snižují dovozní závislost na energetických surovinách, a tím také závislost geopolitickou. Produkují pozitivní ekonomické přínosy. Obnovitelná energie je nevyčerpatelná a nemůže se stát předmětem válek (Irák) ani nespravedlivého obchodu (Nigérie).

Obnovitelné zdroje oživí lokální ekonomiku, což nelze říci o centrálních jaderných zdrojích. Jedinou racionální a udržitelnou cestou je 100% energetické zásobování obnovitelnou energií. K tomuto cíli se přihlásilo veliké množství lokálních iniciativ v Německu a Rakousku. Klimaticky a energeticky angažované regiony činí již dnes přes 52 % celkové plochy Německa. Zde v mnohých chtějí dosáhnout kýžených 100 % obnovitelné elektřiny do roku 2030.

Autor text v rozšířené formě zaslal premiérovi, ministrům životního prostředí, průmyslu a obchodu a zdravotnictví, předsedům politických klubů a některým parlamentním výborům.

    Diskuse
    MN
    February 15, 2011 v 10.1
    Elektromobily
    Obávám, že současný boom jaderné energetiky souvisí s omezenými zásobami ropy pro automobily (pro letadla, chemický průmysl a "obranu" bude zatím asi nenahraditelná) a s rozvojem elektromobility. Je otázka, zda jsou nahraditelné zdroje schopny pokrýt i tuto potřebu, která vznikne během příštích 20 let (a stále narůstá). I při přechodu nákladní dopravy na železnici problém zůstává. Také je otázka, zda si v budoucnosti bude tržní lobby ochotna připustit, že dovoz židlí z Číny a jogurtů z Německa je mrhání přírodními zdroji (možná to vyřeší vyšší cena ropy).
    February 15, 2011 v 11.48
    Nevím, nakolik je autor statě fundovaný vyjadřovat se k energetické politice a obvzlášť k jaderným elektrárnám. Pokud jsem k problematice JE četl stanoviska profesora Janoucha, byla diametrálně odlišná. Člověk ale nemusí být fyzikem, aby ho hned napadlo, že větrné elektrárny jsou značně nestabilní a provozovat něco, za čím musíte mít ještě záložní zdroj, je nesmysl a u slunečních je na místě ta sama otázka, co v době, kdy slunce nesvítí? A navíc ta pole, kde se něco pěstovalo, jsou na nich panely, co budeme jíst? Původně dobrá myšlenka, že solární panely budou na střechách domů, nebo na nevyužitých prostranstvích, byla zdiskreditována nájezdem chamtivců za pomoci zjevných odpůrců ekologického myšlení, kteří teď tvrdí "vidíte, za tohle můžete děkovat ekologům". Solární panely jsou dobré někam na poušť, tady jsou neefektivní a je nutné problém řešit jinak.
    TT
    February 15, 2011 v 12.48
    Zdařilá Romanova propaganda
    Milan Smrž je místopředsedou evropské sítě Eurosolar a dlouhodobě se zabývá modely 100% zásobování OZE.
    Pan Janouch je jaderný fyzik, který od dob svého studia na Lomonosově Univerzitě v Moskvě propaguje jadernou energetiku a těžko předpokládat, že by toho nechal.
    Člověk skutečně nemusí být fyzik, aby si nespočítal, co je levnější a kolik energie skutečně potřebujeme. Pan Janouch se mýlil v devadesátých letech, když podporoval dostavbu Temelína a mýlí se i nyní, když opět tvrdí, že JET nám pomůže vykrýt narůstající spotřebu energie.
    Co dělat, když nefouká vítr a nesvítí slunce je popsáno v článku - prostě mít energii naakumulovánu v dalších zdrojích.
    Stavět fotovoltaiku na zemědělské půdě je stejný nesmysl, jako na ní stavět jiné zdroje energie, likvidovat ji kvůli uhelným či uranovým dolům, továrnám či skladům. A také to chce říci co s ní, protože při současné zemědělské a proimportní politice na ní stejně pěstujeme čím dál méně.
    A říkat, že tady jsou fotovoltaické či termické solární panely v Čechách neefektivní, ukazuje prostě na neznalost problému...
    TT
    February 15, 2011 v 13.16
    Neprofesor František Janouch
    František Janouch není a nikdy nebyl profesorem. Má nějaké čestné profesury z Ruska (podle Pčese z Kijeva), ale ty se nepoužívají při oslovení. Kdysi sice vyprávěl, že získal profesuru od švédské akademie věd, ale vzhledem k tomu, že tato žádné tituly neuděluje, už to netvrdí.
    Inu to jsou ti praví čeští odborníci...
    MS
    February 15, 2011 v 17.31
    Elektromobily jsou spíše spojencem OZE
    Milý pane Nováku,
    mám za to, že jistou část důvodů za propagací jaderné energetiky činí elektromobily a představa, že se tyto budou napájet vodíkem z přebytečného nočního jaderného proudu. Ale ten hlavní důvod propagace jaderné energie je udržení hegemonie energetického komplexu a přísun peněz jejich provozovatelům. Prodloužení životnosti sporných jaderných elektráren v BRD přinese ročně jejich provozovatelům 10mlrd euro. To už za lobbing přece stojí!
    Vodíkový cyklus pohonu aut - od elektrického proudu ke kolům -není v současnou chvíli příliš účinný, má 25% a při započtení účinnosti současných elektráren se dostáváme pod 10%.
    Podle propočtů fy JUWI stačí na 1 milion elektroaut 160 větrných turbín moderní konstrukce. Ale hlavně elektromobily mají potenciál vyrovnávání špiček výroby a spotřeby z fluktuujících zdrojů. Takový program jede již experimentálně v Kalifornii a jmenuje se "car to grid".
    Pokud se týče zmíněných dovozů, tak to teoreticky vidím snadné - ale jistě pro to neexistuje politická vůle: Připustit do volného obchodu pouze to zboží, u něhož by byly splněny minimální ekologické a sociální standardy. Chápu ale, že i realizace by byla dost svízelná.
    February 15, 2011 v 17.48
    Škoda jen, že místo konstantování o mé neznalosti problému, jste mě tento neosvětlil. V každém případě, vy i autor článku, jste pro věc zapáleni a to na jednu stranu pak znamená, že vaše argumentace je pak až příliš účelová, vypichujete to,co se vám hodí a na druhé straně bagatelizujete skutečné problémy tzv. čisté energie. Fráze "nakumulování energie do dalších zdrojů" je toho důkazem. Výkon jaderné a fotovoltaické elektrárny, přepočítaný na metr zastavěné plochy, je rovněž nesrovnatelný. Co se týče současného nevyužití zemědělské plochy, to by mělo být mimo diskusi, určitě v krátkém časovém horizontu bude po zemědělské půdě poptávka, v našem kraji je ostatně už dost velká. Píšete, že se profesor /ne dle vyprávění pana Janoucha, ale dle Wikipedie/ Janouch mýlí. To není těžké napsat. ale asi je mnohem těžší o tom přesvědčit ostatní. K tomu je ale třeba víc, než zpochybńování jeho titulu.
    TT
    February 15, 2011 v 21.57
    Neprofesor a fráze
    Pane Ševčuku, ani na kvalitativně velmi pochybné české Wiki nepíší, že by Janouch byl profesor. Při pečlivém čtení zjistíte, že je tam napsáno prof h.c. To znamená, že je profesor honoris causa, tedy čestný, a tento titul nemá naprosto nic společného se vzděláním ale se zásluhami, v tomto případě se zásluhami, které kdoví proč ocenila Kievská technika - tak to alespoň napsal Pačes, když se ho zeptali, jak přišel na to, že Janouch je profesor. Janouch tedy není profesor, jako Havel není doktor, i když titulů Dr h.c. má desítky. Pokud používal titul před jménem, je podvodník.
    Psal jsem to hlavně proto, že jste zpochybnil Smržovo erudici s tím, že Janouch tvrdí opak a k jeho podpoře jste tam mylně uvedl profesor.
    Nevím co myslíte tím, že "akumulaci do jiných zdrojů" považujete za frázi. Fráze je slovní spojení, které se stále opakuje, až to začne být klišé. To ovšem o mém slovním spojení (a je mi to líto) zatím stále neplatí. Banální frází je naopak "potřeba jaderné energie". Zkuste si to dát do vyhledavače a uvidíte sám.
    Akumulace do jiných zdrojů jsou např. Smržem zmíněné stlačování vzduchu pro využití v turbínách, přečerpávací elektrárny, akumulace tepla v různých roztocích a pod.
    Pokud je ve Vašem kraji nedostatek půdy, přijďte do mého kraje. Tam jí je dost. Sice tam kvůli uhlí zničili nejúrodnější kraj v Čechách, zbourali sto třicet vesnic, jedno tisíc let staré okresní město, několik desítek hradů a zámků, ale půdy je pořád dost, jen na ní nikdo nechce pracovat.
    MN
    February 15, 2011 v 22.34
    Ad MS
    Já samozřejmě nepatřím k atomové lobby (i když jsem shodou okolností studoval FJFI), nicméně pořád si neumím představit těch 160 větrných elektráren a k nim připojený milion aut, když 14 dní nebude foukat vítr. Také se musím usmívat, když čtu o instalovaných 1800 MW slunečních elektráren (srovnatelné s Temelínem) , ovšem v poledne v létě, když je jasno. Ale co v noci, resp. když je zataženo (v lednu 42 hodin slunečního svitu). Kdyby se podařilo celosvětově propojit jih se severem a západ s východem, mohlo by to fungovat, ale je to technicky proveditelné?
    MM
    February 16, 2011 v 20.17
    k tématu...
    Pane Nováku to nemá smysl. S místními fanatiky se sice shodnete, že jedna a jedna jsou dvě, jakmile však zabrousíte do čísel přesahující dva řády narazíte jen na tupost stáda krav.

    Pokud jde o realistickou vizi blízké energetické budoucnosti:

    Třetina JE, třetina obnovitelné zdroje, třetina úspory – a to jsem velký optimista!

    Jinak pro ty co ovládají angličtinu doporučuji k přečtení a také jako téma na smysluplnější diskusi než jestli je pan XY pravý či falešný profesor následující text:

    http://www.economist.com/node/17647651?story_id=17647651

    Jinak, od autora článku bych velmi ocenil citace na studie o těch teratogenních a mutagenních účincích JE s dosahem 50km (a nemyslím tím Černobyl). Přijde mi to totiž jako ničím nepodložené kecy, kterými se v mých očích zcela diskvalifikoval. Doufám, že protijadernou agendu zde na DR zase brzy převezme pan Beránek. Ten má alespoň úroveň a ví, že lžemi nadělá víc škody než užitku.
    February 17, 2011 v 1.33
    Můj kamarád Oldřich Sklenář, který pracoval v oboru, mne uprosil k vložení jeho příspěvku s komentáři, ale zejména věcnými poznámkami k tématu diskuse. Tak tedy:


    "Vyborne pane Mistrik, vidim ze narozdil od zde vystupujicich fanatiku se alespon Vy umite vyjadrovat v mezich slusnosti a zdrzujete se osobnich vypadu, gratuluji ;)

    Jak vidite, zde uvedeny prispevek pana Smrze je prost jakychkoli primych odkazu. Nevim, jestli je obsahuje ona zminena rozsirena verze, ale timto bych autora pozadal, aby sem pripadne umistil radne citace. Protoze jsem liny hledat, tak bych osobne uvital napriklad odkaz na studie o neplanovanem narustu ceny vystavby JE...

    ad propojovani - teoreticky je to technicky proveditelne, dokonce se o tom vazne uvazuje (DESERTEC), ale prakticky je to dle meho nazoru nesmysl, protoze: investicni naklady, ztraty na vedeni, politicka stabilita uvazovanych zemi ad. ...stejna hloupost je i umisteni fotovoltaiky v kosmu (NASA v 60. letech a soucasnosti, Japonsko)

    ad akumulace - uz ted existuji funkcni technologie, namatkou:

    setrvacniky, zkusenosti z odsterdivek pro obohacovani uranu ostane mame uz cela desetileti :)

    tekute soli pro solarni koncentracni elektrarny (...opet viz chladici okruhy rychlych reaktoru :)

    produkce vodiku...krome jadernych lze pouzit i elektrarny vetrne (jak ukazuji Danove)

    problemem je prozatim jejich cena pripadne jine obtize technickeho razu, v kazdem pripade se ale nejedna o nic neresitelneho a naklady/navratnost investic do tohoto sektoru bude pravdepodobne lepsi, nez u novych jadernych technologii...

    ad plocha - prime srovnani zastavene plochy a instalovaneho vykonu je zavadejici, protoze bere v potaz pouze vlastni areal elektrany, tj. bez zapocteni uranovych dolu (thoriovych chcete-li ;), zavodu na obohacovani uranu, dopravni infrastruktury casto zbudovane zamerne pro pozdejsi elektrarenske ucely a v neposledni rade take mista pro ukladani - jak pouziteho jaderneho paliva, tak kompoment JE po skonceni zivotnosti. I casto zminovane naroky na pouzite stavebni materialy jsou v tomto svetle srovnatelne (s vyjimkou vzacnych kovu pro vyrobu pokryti palivovych suboru, legovani sten nadoby reaktoru atd atd...)

    Pro pana Smrze: u celkove spotreby by jste mohl zduraznit, ze se jedna o veskerou energii z PEZ, v pripade produkce elektriny vychazi jadro (...respektive jeho podil) lepe. Co se padu letadla tyce, tak je relativne lehci vojenske letadlo nebezpecnejsi, nez dopravni - vzhledem k penetracni schopnosti hrideli leteckych motoru, ktere jsou v pripade vicemotorovych vojenskych stroju umisteny blize sobe (narozdil od stroju dopravnich). Jina otazka je provedeni zaverecne ztece a zasahu citlivych bodu - zde se nejedna o vyskove budovy jako v NY. V pripade valecneho konfliktu, by pak byly JE jiste provozovany ve zvlastnim rezimu, nehlede na ochranu ktera je jim poskytovana v dobach miru (viz vzajemne umisteni JE a leteckych zakladen v Ceskych Budejovicich a Namesti) - zde bych podstatny problem nevidel.

    To ze je argumentace ucelova nepovazuji za nic nezdraveho, tyka-li se konkretnich problemu a ma-li dale podnecovat k zamysleni - to tento clanek splnuje.

    Zdravi,

    Oldrich Sklenar
    + Další komentáře