Lhůta egyptské opozice prezidentu Mubarakovi vypršela
Petr JedličkaHusní Mubarak zůstává i po posledních protestech ve funkci. Žádný ze znalců si netroufá odpovědně říci, co bude dál. Rozhodné slovo neřekl v nočním projevu ani prezident Obama, který poprvé od začátku protestů dovolil novinářům pokládat doplňující otázky.
Ani poslední protestní iniciativa s názvem Den odchodu, při níž se v Káhiře, Suezu i Alexandrii opět shromáždily statisíce lidí, nepřiměla Husního Mubaraka k okamžité rezignaci. Prezident Egypta sice v tématickém rozhovoru pro americkou televizní stanici ABC uvedl, že je z nedůvěry svého lidu roztrpčený a léty v úřadu unavený, a tak by odstoupil docela rád. Doložil ale, že by v případě okamžité rezignace nastalo mocenské vakuum, které by podle něj využilo islamistické Muslimské bratrstvo. V zemi by tak údajně vznikl chaos a násilí podobné tomu v předchozích dnech, což si on nechce vzít na svědomí.
Pozorovatelé se shodují, že v Egyptě nyní začíná období nejistoty. S páteční půlnocí vypršela lhůta, jíž dala jednotně roztříštěná opozice prezidentovi k dobrovolnému odchodu, a žádný ze znalců ani zainteresovaných představitelů toho či onoho tábora nedokáže s jistotou říci, jak se jednotlivé opoziční strany — ale i demonstranti samotní — zachovají.
Rozhodné poselství nevyplynulo ani z projevu amerického prezidenta Obamy, jež v pátek poprvé povolil novinářům klást doplňující otázky. Z řeči samotné i následné diskuse vyšlo najevo, že Barack Obama pouze jinými slovy zopakoval své stanovisko z předchozích dní — Mubarakův režim nesmí protesty potlačovat násilím, musí se začít rychle a hned měnit, ale je rozhodnutím egyptského lidu (a nikoliv USA), jakou budoucnost si zvolí.
Prezident Spojených států ještě doplnil své mnohoznačné přání, aby se Husní Mubarak „rozhodl správně“.
V Káhiře i v dalších městech jinak panoval po většinu pátku klid. Na náměstí Tahrír, jež se za poslední týdny stalo středem protestů, zůstalo i v noci na sobotu několik tisíc lidí. Okolí oblasti střežila armáda, která pečlivě kontrolovala příchozí. Ke střetům mezi příznivci a odpůrci prezidenta jako v středu či ve čtvrtek už nedocházelo.
Oficiální pozici egyptského režimu zůstává to, co Mubarak slíbil v úterním proslovu k národu - že v příštích, tedy zářijových volbách už nebude kandidovat, že se o funkci hlavy státu nebude ucházet ani jeho syn Gamál a že během následujících sedmdesáti dní připraví jeho vláda ústavní reformu, která umožní v zemi plnou volební demokracii.
Pro islamistickou i liberální opozici a také pro demonstranty samotné je ovšem Mubarakova osoba v čele státu nepřijatelná, byť jen na přechodnou dobu. Všechny významné protirežimní strany a skupiny vyjádřily v minulých dnech ochotu s vládou jednat a slíbené reformy podpořit, ovšem až ve chvíli, kdy současný prezident sám odstoupí.
Kdy, proč, jak
Současné protesty proti režimu Husního Mubaraka začaly v Egyptě 22. ledna, zjevně inspirované úspěšnou revolucí v Tunisku. V Káhiře, Alexandrii, Suezu a Masúře se poslední dva týdny demonstruje každý den, velká srocení proběhla také v Luxoru a Asuánu. Nejbouřlivějším dnem byl dosud pátek 25. ledna, kdy protestující doslova vyhnali pořádkové síly z ulic.
http://www.democracynow.org/2011/2/1/digital_darkness_us_uk_companies_help
Dalším vysvětlením může být, že Mubarak je příliš silný symbol. V každém ze států na Blízkém východě bylo již několikrát v minulosti to nebo ono přislíbeno, ale pak z toho sešlo. Mubarakovo odstoupení je tak může být vnímáno jako symbolický předěl - když nastane, není už cesty zpátky.
A napadá mě ještě jedna odpověď, která souvisí s tím, kdo tvoří egyptskou opozici - jedná se totiž cca o dvě desítky skupin a stran (6 z nich je vlivných), ze kterých většina není ani sama v řadě otázek jednotná. Tato "opozice" nemá společného vůdce, společnou politiku a nemá ani společné konkrétní požadavky - tedy s výjimkou jednoho, a tím je právě Mubarakovo odstoupení. Pokud by z něho některé ze skupin či stran slevily - a poslední vývoj napovídá, že se tak může stát - viditelně to oslabí celé protestní hnutí, které se doposud snažilo vystupovat alespoň v rámci možností jednotně (společná organizovanost, důraz na nenásilí, společné akce, atd.).