Ani poslední protestní iniciativa s názvem Den odchodu, při níž se v Káhiře, Suezu i Alexandrii opět shromáždily statisíce lidí, nepřiměla Husního Mubaraka k okamžité rezignaci. Prezident Egypta sice v tématickém rozhovoru pro americkou televizní stanici ABC uvedl, že je z nedůvěry svého lidu roztrpčený a léty v úřadu unavený, a tak by odstoupil docela rád. Doložil ale, že by v případě okamžité rezignace nastalo mocenské vakuum, které by podle něj využilo islamistické Muslimské bratrstvo. V zemi by tak údajně vznikl chaos a násilí podobné tomu v předchozích dnech, což si on nechce vzít na svědomí.

Pozorovatelé se shodují, že v Egyptě nyní začíná období nejistoty. S páteční půlnocí vypršela lhůta, jíž dala jednotně roztříštěná opozice prezidentovi k dobrovolnému odchodu, a žádný ze znalců ani zainteresovaných představitelů toho či onoho tábora nedokáže s jistotou říci, jak se jednotlivé opoziční strany — ale i demonstranti samotní — zachovají.

Rozhodné poselství nevyplynulo ani z projevu amerického prezidenta Obamy, jež v pátek poprvé povolil novinářům klást doplňující otázky. Z řeči samotné i následné diskuse vyšlo najevo, že Barack Obama pouze jinými slovy zopakoval své stanovisko z předchozích dní — Mubarakův režim nesmí protesty potlačovat násilím, musí se začít rychle a hned měnit, ale je rozhodnutím egyptského lidu (a nikoliv USA), jakou budoucnost si zvolí.

Prezident Spojených států ještě doplnil své mnohoznačné přání, aby se Husní Mubarak „rozhodl správně“.

V Káhiře i v dalších městech jinak panoval po většinu pátku klid. Na náměstí Tahrír, jež se za poslední týdny stalo středem protestů, zůstalo i v noci na sobotu několik tisíc lidí. Okolí oblasti střežila armáda, která pečlivě kontrolovala příchozí. Ke střetům mezi příznivci a odpůrci prezidenta jako v středu či ve čtvrtek už nedocházelo.

Oficiální pozici egyptského režimu zůstává to, co Mubarak slíbil v úterním proslovu k národu - že v příštích, tedy zářijových volbách už nebude kandidovat, že se o funkci hlavy státu nebude ucházet ani jeho syn Gamál a že během následujících sedmdesáti dní připraví jeho vláda ústavní reformu, která umožní v zemi plnou volební demokracii.

Pro islamistickou i liberální opozici a také pro demonstranty samotné je ovšem Mubarakova osoba v čele státu nepřijatelná, byť jen na přechodnou dobu. Všechny významné protirežimní strany a skupiny vyjádřily v minulých dnech ochotu s vládou jednat a slíbené reformy podpořit, ovšem až ve chvíli, kdy současný prezident sám odstoupí.

Kdy, proč, jak

Současné protesty proti režimu Husního Mubaraka začaly v Egyptě 22. ledna, zjevně inspirované úspěšnou revolucí v Tunisku. V Káhiře, Alexandrii, Suezu a Masúře se poslední dva týdny demonstruje každý den, velká srocení proběhla také v Luxoru a Asuánu. Nejbouřlivějším dnem byl dosud pátek 25. ledna, kdy protestující doslova vyhnali pořádkové síly z ulic.

Oficiálně během pouličních bojů zemřelo přes 135 lidí, vedoucí lidskoprávní sekce OSN Navi Pillajová však v úterý uvedla, že její úřad má zatím nepotvrzené zprávy až o třech stech mrtvých a třech tisících zraněných.

Právě v reakci na páteční násilí vystřídala policii — vžitý to symbol každodenní šikany, dohledu a nesvobody — armáda. Ta ovšem zajišťuje jen základní ostrahu státních budov a veřejných prostranství. Proti demonstrantům silou nezasahuje.

Prezident Mubarak také po pátku sestavil novou vládu a jmenoval svého zástupce — viceprezidenta. Tím se stal Umar Sulejmán, bývalý čelní představitel egyptské tajné služby, který je nyní zastánci názoru, že Mubarak tlaku demonstrací nepodlehne, považován za prezidentova nástupce.

Demonstranti však nový kabinet nijak nadšeně nepřivítali, neboť se od minulého příliš neliší. Nově mu předsedá bývalý ministr letectví Ahmad Šafík, novým ministrem vnitra se stal generál ve výslužbě Mahmúd Wagdí a na postu ministra financí nahradil velkopodnikatele Jusúfa Butruse-Ghálího Šamir Muhammad Radwán. Ke změnám došlo i na některých méně důležitých ministerstvech, klíčové resorty zahraničí a obrany si ale podrželi stejní lidé: Ahmad Abúl Gheit, respektive Muhammad Husajn Tantáwí.

Dalším významným dnem protestů bylo úterý 1. února, kdy v celé zemi demonstrovaly téměř dva miliony lidí. Tisíce z nich od tohoto dne zůstávají na káhirském náměstí Tahrír a míní odejít teprve ve chvíli, kdy Mubarak rezignuje.

Ve středu a také ve čtvrtek se zejména do káhirských ulic vydaly i tisíce stoupenců prezidenta. Ti začali po středečním poledni odpůrce režimu systematicky napadat a konflikt přerost v pouliční boje, při kterých jedenáct lidí zemřelo a na třináct set utrpělo zranění. Kritiky a obhájce Husního Mubaraka nakonec oddělila až armáda.

Ve čtvrtek se v centru Káhiry rozjela policejní razie, oficiálně namířená proti iniciátorům středečních násilnosti.

Obětí vypjaté atmosféry se stal i velký počet zahraničních novinářů a turistů, které demonstranti z obou táborů ve čtvrtek cíleně vyhledávali a odváděli na policii nebo i tloukli.

Uznání pro Džazíru

Režim v posledních dnech zaujal k protestům oficiálně vstřícné stanovisko. Premiér Šafík se ve čtvrtek za nezvládnutí středečních násilností omluvil a viceprezident Sulejmán demonstrantům přímo poděkoval, že svou vytrvalostí přiměli státní aparát uvědomit si vlastní chyby a potřebu změn.

Oba politikové — a současně s nimi i armáda — ale zároveň demonstranty vyzvali, aby své protesty ukončili a umožnili odpovědným představitelům konat.

Kritikové však tuto výzvu odmítli. Označili ji za taktický krok v duchu hry na hodného a zlého policajta a opět vyrazili do ulic, navzdory stále platnému zákazu nočního vycházení.

Podobně jako v Tunisku se staly i v Egyptě původním podnětem k demonstracím sociální problémy — vysoké ceny potravin, velká nezaměstnanost mladých, zvětšující se sociální rozdíly a pověstná zkorumpovanost státu. Postupně ale však v protestním hnutí převážily politické motivy.

Hrozba chaosu a násilné incidenty vyděsily i tisíce zahraničních turistů, jež začaly rychle opouštět zemi. Po dobu demonstrací v dolním Egyptě také nefungovaly banky, státní úřady, značná část obchodů i restaurací. Režim přiměl v nejkritičtější dny nadnárodní mobilní operátory, aby odpojili síť a z velké části též internet.

Během nejbouřivějších chvil posledních týdnů došlo též k mnoha případům rabování, kterému neuniklo ani Národní archeologické muzeum. Podle agenturních zpráv bylo do urychleného zásahu vojáků ukradeno několik starověkých ozdob, zničeno pětasedmdesát artefaktů, poškozeno několik vitrín a také dvě mumie.

Nepřetržitým vysíláním přímo z míst největších protestů a nepokojů si za minulé dva týdny získala uznání také katarská televize Al Džazíra, jejíž anglické stránky zaznamenaly nárůst návštěvnosti o dva a půl tisíce procent. Egyptské úřady však nechaly kvůli aktivistickému přístupu k demonstracím televizi zabavit většinu přenosové techniky a uzavřeli její káhirskou kancelář. Ta byla podle posledních zpráv navíc v pátek Mubarakovými příznivci vyrabována.

Další informace:

Al Džazíra Al Jazeera English: Live Stream

BBC News 'Day of departure' rally in Egypt

The Guardian Egypt protests — day of departure live updates