Egyptský prezident Husní Mubarak odvolal vládu. Oznámil to v pátečním televizním projevu, krátce po jedenácté hodině večer. Přiznal, že se tak děje v reakci na současné protesty, a slíbil, že v sobotu představí nový kabinet. Jeho hlavním úkolem by dle prezidenta mělo být „zvládnout nastalou situaci“, zejména pomocí „celonárodního dialogu“.

Oznámení předcházel asi patnáctiminutový proslov, ve kterém Mubarak varoval demonstranty před násilím, rabováním a nepokoji. Uvedl také, že protestující mohou dnes do ulic jen díky jeho demokratizačním reformám, a doplnil, že mezi svobodou projevu a chaosem je někdy tenká hranice, ale vždycky velký rozdíl.

Ve své řeči pak ještě přislíbil, že se v budoucnu bude víc snažit o řešení problémů, které Egypťany trápí a kvůli nimž v posledním týdnu protestují.

Podle komentátorů z projevu jasně vyplývá, že egyptský prezident nemíní opustit zemi ani rezignovat. Otázkou zůstává, jak na to zareagují protestující. Podle informátorů televize Al Džazíra projev demonstranty moc neuklidnil. Okolo půlnoci středoevropského času se jich několik stovek shromáždilo na hlavním káhirském náměstí, rozdělali oheň a asi dvě hodiny provolávali protimubarakovská hesla. S postupem noci však jejich řady prořídly.

Z protestů bouře

Prezident pronesl svou řeč v závěru velmi bouřlivého dne. S polednem obnovené protesty proti jeho režimu přerostly odpoledne ve střety a přinejmenším ve třech městech — Káhiře, Alexandrii a Suezu — v otevřené násilí. Davy demonstrantů vyhnaly na několika místech policii zcela z ulic, jinde ji zasypaly kameny. Vodní kanóny, slzný plyn ani gumové projektily je nezastavily. Mezi čtvrtou a pátou hodinou se pořádkové síly zcela stáhly a do měst vyrazily obrněné transportéry s vojáky a do větších sídel i tanky.

Armáda nicméně proti demonstrantům bezprostředně nezasáhla. V Káhiře, Alexandrii i Suezu naopak vítali protestující vojáky potleskem. Protivládní slogany se po příjezdu transportérů změnily na volání „Sláva vojákům" a „Long Live The Egypt".

Komentátoři přímých přenosů stále diskutují, jaký úkol vlastně vojáci dostali. Uvádějí přitom, že armáda do politiky ani do každodenního života v posledních letech nezasahovala, a tak působí jako stabilizující síla. Hněv obyvatel se obrátil pouze proti policii, kterou si lidé spojují s útlakem, cenzurou a neustálým dohledem.

Nástup armády situaci na většině míst skutečně uklidnil. I přes zákaz nočního vycházení, platný od 17:00, zůstali lidé na ulicích. Až do prezidentova projevu však spíše jenom posedávali a diskutovali s vojáky.

K nepříjemnému incidentu došlo v Káhiře, kde byla zapálena jedna z budov Mubarakovy Národně demokratické strany a několik aut. Požár dlouho nikdo nehasil a dvě patra budovy téměř celá vyhořela. Na přilehlé Národní archeologické muzeum se slavnými starověkými sbírkami se oheň naštěstí nerozšířil, část demonstrantů ale vtrhla do sousední budovy vládnoucí strany, a podle záběrů televize Al Džazíra ji vyrabovala.

Dílčí rabování je hlášeno také ze Suezu.

Prezident měl vystoupit v televizi se zásadním prohlášením už v průběhu večera. Učinil tak ale až ve chvíli, kdy budovu státní televize obsadila jeho garda a protestujících v ulicích přeci jen ubylo.

Demonstranti po celé odpoledne vyvolávali hesla proti prezidentovi i jeho synu Gamálovi. Ten je všeobecně požadován za Husního nástupce v čele země, v posledních dnech se ale rozšířily dohady, že opustil zemi.

V 18:00 středoevropského času odvysílaly zpravodajské agentury projev americké ministryně zahraničí Hillary Clintonové. Ta požádala Mubarakův režim, aby respektoval právo demonstrantů na protest, a vyzvala jej k zastavení represí a reformám. Zároveň apelovala na demonstranty i pořádkové síly, aby se zdrželi násilí.

Podle interpretace znalců odpovídalo řazení jednotlivých slov a způsob promluvy Clintonové velice důraznému a odvážnému prohlášení.

Okolo druhé hodiny ranní se k situaci vyjádřil sám prezident Obama. Doslova řekl: „S plnou vahou těchto slov vyzývám egyptské úřady, aby se zdržely jakéhokoliv násilí vůči poklidným protestům ... také Egypťané mají svá neupiratelné práva. Mezi ně patří právo na pokojné shromažďování a sdružování, právo na svobodný projev a právo zvolit si vlastní osud. Tato práva jsou společná všem lidským bytostem.“

Komentátoři zhodnotili Obamova slova podobně jako dřívější projev Clintonové. Americký prezident nicméně neumožnil přítomným novinářům položit doplňující otázky, a tak zůstalo jen u volných interpretací.

Světové agentury mají prozatím potvrzených 26 úmrtí a několik stovek zraněných, mluví se ale až o desítkách obětí a tisícovce raněných. Zraněni byli i dva reportéři francouzské televize. V celé zemi však po celý den nefungoval internet ani mobilní telefony, a tak informace přicházeli pouze od reportérů z místa. Egyptská televize vysílala až do večerních hodin záběry klidných ulic.

Pátek byl v Egyptě čtvrtým dnem mohutných protestů v řadě. Dle ranních zpráv mělo do ulic vyrazit až milion lidí, na záběrech z přímého přenosu televize Al Džazíra však byly vidět spíš stovky, maximálně tisíce mladíků, včetně náctiletých. Reportéři mluví o desetitisících v celé zemi.

Pátečních protestů se měli poprvé oficiálně účastnit i stoupenci islamistické opozice, Muslimského bratrstva. Policie již v noci ze čtvrtka na pátek zadržela několik členů vedení této organizace, jiní z vedoucích představitelů hnutí však situaci pro média pravidelně komentovali. Z obvyklých prohlášení se vymykala večerní výzva islamistů armádě, aby převzala kontrolu nad celým státem, a poté apel na prezidenta Mubaraka ze sobotního rána, aby odstoupil, a „zachránil tak svou zemi“.

Do Káhiry také ve čtvrtek večer přibyl patrně nejznámější představitel egyptské liberální opozice v zahraničí Muhammad Baradej, který byl v průběhu pátku rovněž zadržen. Podle komentátorů Al Džazíry by se mohl stát v příštích dnech neformální hlavou široké opoziční fronty, dle znalců egyptských poměrů nemá však mezi Egypťany velkou podporu.

Čtvrtý den v řadě

Egyptští internetoví aktivisté začali během ledna organizovat převážně mladé lidi, kteří jsou frustrovaní z neustávající chudoby, nezaměstnanosti, korupce a třicetileté autoritářské vlády prezidenta Mubaraka ke Dni hněvu, který připadl na úterý 25. ledna.

Většina těch, kteří se k protestům přihlásili, patří do takzvané Mubarakovy generace, která jiný režim nezažila. Mladí lidé do třiceti let tvoří dvě třetiny egyptské populace a také devadesát procent z celkového počtu nezaměstnaných. Mladým Egypťanům dodala sebevědomí také revoluce v Tunisku, kde po měsíci protestů padl režim prezidenta Zína Abidína bin Alího.

V úterý, na národní svátek k uctění památky policistů padlých v boji proti kolonizátorům, vyšly tisíce nespokojených lidí do ulic nejen hlavního města, ale obdobné protesty se pořádaly po celé zemi. Největší z nich ve městech Alexandria, Suez, Mansúra, Tanta a Asuán. Při prvním dni demonstrací přišli při střetech s policií o život minimálně tři lidé.

Ve středu vyšli demonstranti do ulic znovu, přestože úterní protesty byly násilně potlačeny. Pořádková policie se snažila davy lidí rozptýlit slzným plynem, obušky a vodními děly. Ti se bránili kameny a zápalnými lahvemi.

Nejnásilnější byly střety opět v Suezu, kde došlo k desítkám zranění, údajně po zásazích gumovými projektily. Personál místní nemocnice potvrdil, že ošetřoval pětapadesát protestujících s různě těžkými zraněními a také patnáct příslušníků policie. Ve středu při protestech zahynul jeden demonstrant a jeden policista v Káhiře.

Demonstrace tisíců nespokojených mladých lidí pokračovaly i ve čtvrtek. Podle informací agentur bylo zatčeno na dvanáct set osob. Na severu Sinajského poloostrova se s policií střetlo několik set protestujících beduínů. V následné přestřelce zahynul sedmnáctiletý muž.

Další informace:

Al Džazíra Liveblog - Egypt's protests erupt

BBC News As it happened: Egypt unrest on Friday

The Guardian Protests in Egypt - as they happened