Osmý den nepřetržitých protestů proti režimu Husního Mubaraka měl zatím nejmohutnější ohlas ze všech. Na náměstí Tahrír v centru Káhiry se shromáždilo více než milion Egypťanů, reportéři stanice Al Džazíra dokonce po poledni hovořili o dvou milionech. Mnoho set tisíc demonstrantů zůstalo na místě i v nočních hodinách.

Podle pozorovatelů byla atmosféra v Káhiře po celé úterý vášnivá, ale ne výbušná. Vedle protirežimních hesel se objevovaly i pozitivní slogany, většinou vlastenecké povahy. Na náměstí Tahrír se sešla jak liberální mládež, tak islamisté i koptští křesťané.

K dobré náladě demonstrantů přispělo zejména prohlášení armády z pondělní noci, že proti protestujícím nezasáhne silou a jejich požadavky uznává.

Teprve v průběhu pozdního úterního večera se atmosféra změnila, to když egyptská státní televize odvysílala další Mubarakův projev. Hlava státu v něm slíbila dialog s opozicí, změnu ústavy a konec své třicetileté prezidentské kariéry, ovšem až po zářijových volbách. Demonstranti takový ústupek odmítli jako nedostatečné a příliš opožděné gesto a závěr prezidentova projevu doprovodili hlasitým pískotem a skandováním.

Úterní protest byl avizován jako „milionový pochod“, jelikož původně měli jít demonstranti průvodem z náměstí Tahrír k prezidentskému paláci. Protestující se ale nakonec rozhodli, že zůstanou přímo na shromaždišti.

Mohutná srocení se konala také v Suezu a v Alexandrii, kde se shromáždilo na dvě stě tisíc lidí. V tisícových počtech se protestovalo i v ostatních větších městech dolního Egypta. Celkově lze tedy již spolehlivě říci, že účast dosáhla nejméně dvou milionů.

Nejednotná, ale zajedno

Komentátory byl úterní protest vnímán jako demonstrace síly, jež měla odhalit, jaké podpoře se protirežimní hnutí těší.

Organizované opoziční skupiny již od rána ukazovaly, že jim sebevědomí nechybí: nikoliv společně, ale ve vzájemné shodě vyjadřovali jejich představitelé stanovisko, že se současným režimem nebudou jednat o žádných kompromisech, pouze o odstoupení prezidenta Mubaraka. Až, nebo spíš pokud se tak stane, předstoupí před zbylé zástupce režimu skupina vyjednavačů se zástupci všech protirežimních proudů, která domluví konkrétní průběh následné transformace.

Všichni představitelé protirežimních sil také po celý den novinářům opakovali, že jejich základním cílem jsou svobodné volby a návrat demokracie.

Podle dopisovatelů velkých agentur nebyli ve středu Káhiry nikde k vidění policisté, na vše dohlíželi jen vojáci. Každého před vstupem na náměstí Tahrír prohledávali a příchozím rozdávali letáky s radami, jakému chování se během dne vyvarovat.

Doprava ve městě i v celé zemi se od pondělí potýkala s velkými omezením. Úřady zrušily většinu spojů na nilské železnici — hlavní dopravní cestě země — a od úterního rána zřízenci blokovali i některé silnice. Je tak pravděpodobné, že se početným sympatizantům protestního hnutí z jihu země nepodařilo dopravit do Káhiry včas.

Ve městech opět vypadávaly mobilní sítě i internet, k celkovému odpojení ale nedošlo.

Během úterka se také ve většině zemí euroamerické části světa konaly symbolické solidární demonstrace před budovami egyptských ambasád. Jedna z nich proběhla i v Praze.

Proč se protestuje?

Egypťané protesty vyjadřují svoji frustraci z přetrvávajících sociálních problémů, potlačování základních svobod, zkorumpovanosti a opresivního charakteru režimu. Ve velkých městech se protestuje každý den. Na hlavním káhirském náměstí jsou demonstranti takřka nepřetržitě. Nejbouřlivějším dnem byl dosud pátek, kdy protestující v Suezu, Alexandrii i hlavním městě doslova vyhnali pořádkové síly z ulic.

Oficiálně během pouličních bojů zemřelo přes 120 lidí, vedoucí lidskoprávní sekce OSN Navi Pillajová však v úterý uvedla, že její úřad má zatím nepotvrzené zprávy až o třech stech mrtvých a třech tisících zraněných.

Právě v reakci na páteční násilí vystřídala policii — vžitý to symbol každodenní šikany, dohledu a nesvobody — armáda.

Prezident Mubarak také po pátku sestavil novou vládu a jmenoval svého zástupce — viceprezidenta, kterým se stal bývalý čelní představitel tajné služby Umar Sulejmán.

Demonstranti však nový kabinet nijak nadšeně nepřivítali, neboť se od minulého příliš neliší. Nově mu předsedá bývalý ministr letectví Ahmad Šafík, novým ministrem vnitra se stal generál ve výslužbě Mahmúd Wagdí a na postu ministra financí nahradil velkopodnikatele Jusúfa Butruse-Ghálího Šamir Muhammad Radwán. Ke změnám došlo i na některých méně důležitých ministerstvech, klíčové resorty zahraničí a obrany si ale podrželi stejní lidé: Ahmad Abúl Gheit, respektive Muhammad Husajn Tantáwí.

Staronový ministr obrany Tantáwí, který je zároveň faktickým velitelem armády, se navíc stal vicepremiérem. Podle pozorovatelů si i Mubarak zjevně uvědomuje, že podpora ozbrojených sil je v současné situaci určující.

Druhá tvář revoluce

Dle znalců z velkých zpravodajských agentur, nezávislé sítě IPS i renomovaných britských deníků Guardian a Independent to budou právě nejbližší dny, kdy se o budoucnosti Egypta rozhodne. Protestní hnutí sice doposud neztratilo na síle, místními, ale i zahraničními médii se nicméně čím dál víc šíří informace o negativních důsledcích revoluční atmosféry, jež podle analytiků prospívají režimu, který se snaží situaci znormalizovat.

V minulých dnech se takto například množily zprávy o organizovaných i spontánně vytvořených ganzích, které využívají protestů k rabování. Útokem byly prý vzaty desítky obchodů, veřejných budov i celé nákupní pasáže. BBC přinesla v pondělním servisu reportáž se zdrceným majitelem podniku, který byl demonstranty nejen rozkraden, ale i zničen. Guardian píše o skupinách, které ukradly při pondělním obsazování policejních stanic uniformy a nyní v převleku berou z obchodů, na co přijdou. Al Džazíra zase hovoří o padesáti zatčených, již během protestů vnikli do Národního archeologického muzea. Tam měli ukrást starověké ozdoby, zničit pětasedmdesát artefaktů, poškodit několik vitrín a také dvě mumie.

„Taková odhalení hrají Mubarakovi náramně do karet,“ píše pro IPS Cam McGrath. Obyčejní lidé zapomínají na zkorumpovanost či represivní povahu režimu, začínají se bát a toužit po pořádku.

V protesty zasažených městech se dále prohlubují potíže se zásobováním. Podle zpravodajů z příslušných míst sice nejsou pravdivé zkazky, že většina obchodů zůstala zavřená, čerstvé potraviny je ale potíž sehnat a trvanlivé se houfně vykupují. CNN postavila za poslední dny několik zpráv na výpovědích lidí, kteří se „obávají o děti“, nebo uvádějí, že se chystají zamknout doma a vyčkat, až se vše přežene.

Mnoho restauratérů a prodejců v Káhiře navíc skutečně v pondělí ani v úterý neotevřelo. Zavřené zůstávají také banky, školy a některé úřady.

Do třetice se pak protestní neklid začíná projevovat i ve velkém byznysu. Cena ropy vylétla po pátečních protestech ke sto dolarům za barel, neboť značná část světové produkce se dnes přepravuje v tankerech přes Suezský průplav. Prospekční činnost u egyptských břehů již zastavila britská korporace BG Group i norská Statoil a energetický koncern BP, který je největším zahraničním investorem v zemi, začal rodiny zahraničních pracovníků přímo evakuovat. O podobných opatřeních nyní uvažují italská Eni, ruský Lukoil i britsko-holandský Royal Dutch Shell.

Už v závěru minulého týdne se také podařilo výpověďmi pracovníků káhirského letiště potvrdit, že Egypt opravdu opustily na dvě desítky předních byznysmenů. Al Džazíra prý již též ze spolehlivého zdroje ví, že syn Husního Mubaraka Gamál skutečně odletěl do Anglie.

Předčasně ukončují své dovolené dále i tisíce turistů, jejichž příval a zákaz nočního vycházení způsobily kolaps na káhirském letišti. Již o víkendu opustily zemi rodiny pracovníků různých velvyslanectví a ambasád.

Spojené státy a několik dalších zemi vydaly v úterý výzvu, aby všichni zástupci daných států, kteří neplní úkoly mimořádného významu, Egypt opustili.

Turecko, Sýrie i Írán pro, Arábie proti

Na demonstracích samotných byly dle agenturních reportérů v posledních dnech také čím dál víc slyšet protiamerická, resp. protiobamovská hesla a prezident Mubarak byl nezřídka označován za izraelského špeha. Protestující tak údajně reagují na stále nejednoznačná prohlášení z Washingtonu, resp. jasnou podporu Mubarakovi z Jeruzaléma. Na tu upozornil v pondělní zprávě izraelský deník Haarec.

V úterý se ale podobné slogany objevovaly jen velmi zřídka.

Vláda prezidenta Obamy se snaží svá vyjádření koordinovat s reakcí z Londýna, Bruselu i dalších států EU. Všichni naléhají v první řadě na egyptský režim, aby nepoužíval násilí a nastoupil cestu reforem, zároveň ale vyzývají ke klidu i demonstranty.

Z významných politiků euroamerického okruhu vyzvali Husního Mubaraka přímo k odstoupení dosud jen vlivný americký senátor John Kerry a francouzská státní tajemnice pro mládež Jeannette Bougrabová.

Nejradikálnější odsudek protestů vydal doposud saúdský král Abdalláh, který demonstranty označil slovem infiltrators, což lze v daném kontextu nejlépe přeložit jako zárodek zánětu nebo rakovinného bujení.

Pochopení pro požadavky demonstrantů naopak vyjádřilo Turecko, Sýrie a paradoxně i Írán, kde byly podobné protesty v roce 2009 krvavě potlačeny.

Další informace:

The Guardian Egypt protests - live updates

Al Džazíra Live blog Feb 1 - Egypt protests

Al Džazíra Giant protest to kick off in Egypt

AFP Egypt protesters gather for mass march

BBC News Egypt braces for massive protest