V egyptských městech se během víkendu — tj. od uklidnění pátečních bouří, ve které přerostly demonstrace proti režimu Husního Mubaraka — mnoho nezměnilo. Na náměstích v Káhiře, Suezu a Alexandrii se opět v sobotu i v neděli sešly tisíce demonstrantů. Provolávaly protirežimní hesla a vyzývaly prezidenta k odstoupení.

V ulicích zůstala také armáda, která v pátek nahradila policii. Protesty probíhaly v oba dny vcelku klidně a až na zcela okrajové výjimky nemuseli vojáci zasahovat.

Pozorovatelé ovšem zaznamenali jisté ochladnutí vztahů mezi protestujícími a vojáky — v pátek byli ozbrojenci bouřlivě vítáni a značná část komentátorů věřila, že armáda převezme od Mubaraka moc. To se však nestalo. Vojáci jenom obsadili okolí státních budov, ambasád a velká náměstí. Zde svou přítomností udržují klid a do žádného systematického dialogu s protestujícími se nepouštějí.

Nad Káhirou bylo navíc zaznamenáno několik nízkých přeletů nadzvukových stíhaček. Na Blízkém východě je tento pro uši nepříjemný akt vnímán jako mocenská výhrůžka — varování demonstrací síly.

Podle reportérů BBC i dopisovatelů listu The Guardian se ale většina obyvatel dvacetimilionového velkoměsta o politiku nyní nestará. Přestože neděle je v Egyptě běžný pracovní den, zůstala většina obchodů i bank zavřená a v některých čtvrtích se těžko sháněly potraviny.

Všechny zpravodajské agentury zaznamenaly strach, nejistotu i dílčí známky paniky.

V menších ulicích Káhiry, ale i ostatních velkých měst zároveň od soboty hlídkují skupinky starousedlíků vyzbrojené klacky, neboť se šíří obavy z rabování.

Nový premiér, nový tribun

Stále úřadující prezident Husní Mubarak představil podle pátečního slibu novou vládu. Oproti původním předpokladům ji ale netvoří podnikatelé, magnáti a úředníci, ale převážně lidé z vojenského prostředí. Názory analytiků na tento krok se liší, jisté je ovšem, že nejde o ústupek demonstrantům.

Předsedou nového kabinetu je Ahmad Šafík, bývalý ministr letectva. Mubarak také jmenoval poprvé v historii svého zástupce — viceprezidenta. Funkci má zastávat Omar Sulejmán. Není však zřejmé, jakou bude mít roli či jaké pravomoci.

Dle znalců z televize Al Džaríra je Sulejmán známým představitelem vedení egyptské tajné služby a člověk, na nějž se prezident stoprocentně spoléhá. V minulých letech nicméně organizoval jak brutální razie na vesnice, v nichž mělo základny radikálnější křídlo Muslimského bratrstva, tak delikátní jednání s palestinským Fatahem, Hamásem i izraelskou vládou.

V příštích dnech bude rozhodující, kterou z těchto dvou zkušeností Sulejmán využije, píše se v komentáři katarské stanice doslova.

K jistému institucionálnímu posunu došlo také u opozice. Pět vlivných skupin, včetně liberálních stran i islamistického Bratrstva, začalo s médii komunikovat jako jednotná Národní koalice pro změnu. Za svůj cíl přitom vyhlásily změnu režimu a ustavení vlády národní jednoty, s účastí zástupců všech opozičních proudů. V čele toho uskupení by měl stanout bývalý ředitel Mezinárodní agentury pro jadernou energii OSN Muhammad Baradej, který byl rovněž pověřen za koalici vyjednávat.

Podle komentátorů má tento vývoj svůj význam, i když do Národní koalice pro změnu se ještě zdaleka nezapojily všechny protestní skupiny a velká část demonstrantů navíc do žádné opoziční strany nepatří. Pro Baradeje jako liberála je prý důležitá zejména podpora islamistů.

Nejen Jim Muir z BBC ale připomíná, že v zeširoka vzaté egyptské společnosti se Baradej žádné ohromující podpoře netěší. To bylo znát i při jeho nedělním vystoupení před demonstranty na centrálním káhirském náměstí Tahrír, kde mu — navzdory výtečnému projevu, v kterém vedle příslibu nezvratitelné změny režimu vyzýval také k trpělivosti — netleskali zdaleka všichni.

Podle Al Džazíry je navíc nejasné, o čem a s kým vlastně Baradej dostal pověření jednat — dle jedněch zdrojů rovnou o Mubarakově svržení a jenom s armádou, dle jiných o kompromisu a přímo s novou vládou.

Přes sto obětí

Víkendovému uklidnění předcházely čtyři dny nepřetržitých protestů, jež vygradovaly pátečními bouřemi. Desetitisíce lidí si vyjadřovaly svoji frustraci z přetrvávajících sociálních problémů, potlačování základních svobod, zkorumpovanosti a opresivního charakteru režimu.

Na rozdíl od úterka, středy či čtvrtka se v pátek demonstranti nedali zastavit ani slzným plynem, ani gumovými projektily a postupně vyhnali policii z ulic. Na mnoha místech byla zapálena policejní auta, rozehnány kordony těžkooděnců či obleženy policejní stanice. Štvaní příslušníci pořádkových sil — vžitý to symbol každodenní šikany, dohledu a nesvobody — nezřídka situaci neunesli a začali do davu pálit ostrou municí.

Odhady počtu obětí se nyní pohybují mezi stem a sto padesáti za uplynulých šest dní. Zraněných má být údajně kolem tisícovky.

Po celý pátek i většinu soboty nefungoval v Egyptě ani internet ani mobilní sítě, a informace se tak šířily různými neformálními kanály. V důsledku toho vznikala řada fám, které demonstranty dále rozněcovaly. V neděli byly mobilní sítě i internet opět ze značné části zprovozněny. Informace, že zemi opustila většina předních businessmanů a také prezidentův syn Gamál, se ale dosud potvrdit nepodařilo.

Nepopiratelnou skutečností jsou naopak přeplněná a z části zablokovaná letiště, která zahltily davy turistů, opouštějících v panice poklidnou rekreační oblast u Rudého moře.