Čtyři muži v Alžírsku, tři v Egyptě a jeden v Mauretánii se za poslední týden pokusili podnítit sociální protesty pokusem o sebeupálení. Inspirací jim byl šestadvacetiletý Tunisan, jehož demonstrativní čin vyvolal ve druhé polovině prosince vlnu nepokojů, které přerostly až v pád režimu tuniského samovládce bin Alího a páteční útěk prezidenta do vyhnanství.

V Alžírsku došlo ke všem čtyřem pokusům v minulém týdnu. Stalo se tak ve městech Buchadra, Mostaganem, Burdž Mináíl a na předměstí metropole Alžíru. V Egyptě se zapálili dva lidé v Káhiře a jeden v Alexandrii v posledních dvou dnech.

Hypotézu o politické motivaci činů posiluje dle agentur fakt, že ve všech případech došlo k událostem před budovami různých státních institucí, obvykle za provolávání protivládních hesel. Pouze mauretánský incident se z příslušné šablony vymyká — muž, jenž se pokusil upálit v metropoli Nuakšott během pondělka, patřil dle místních zdrojů k bohatším vrstvám, a motivace jeho činu zůstává nejasná.

Všech osm mužů se podařilo krátce po aktu uhasit a skončili v nemocnicích. Jeden z Alžířanů ovšem zraněním podlehl.

V souvislosti s množícími se pokusy o sebeupálení se různí analytici zamýšlí nad otázkou, zdali se vlna sociálních bouří s revolučním potenciálem může skutečně z Tuniska rozšířit. Spolehlivou odpověď zatím dát nelze. Jak v Alžírsku, tak v Egyptě, ale i v Libyi, Maroku a Jordánsku se sice v posledních dnech objevily podobně laděné demonstrace, dosud však nevyvolaly mohutnější odezvu.

Tunisané se zprvu bouřili vůči neschopnosti režimu bojovat s rostoucími cenami potravin, vlastní zkorumpovaností a vysokou nezaměstnaností absolventů škol. Teprve postupně začala na demonstracích převládat politická hesla. Pozorovatelé uvádějí, že s podobnými problémy jako Tunisko se již delší dobu potýká většina států arabského světa; podoby vlád, mocenských praktik i nabízejících se alternativ se ale stát od státu liší.