Čtyři muži v Alžírsku, tři v Egyptě a jeden v Mauretánii se za poslední týden pokusili podnítit sociální protesty pokusem o sebeupálení. Inspirací jim byl šestadvacetiletý Tunisan, jehož demonstrativní čin vyvolal ve druhé polovině prosince vlnu nepokojů, které přerostly až v pád režimu tuniského samovládce bin Alího a páteční útěk prezidenta do vyhnanství.

V Alžírsku došlo ke všem čtyřem pokusům v minulém týdnu. Stalo se tak ve městech Buchadra, Mostaganem, Burdž Mináíl a na předměstí metropole Alžíru. V Egyptě se zapálili dva lidé v Káhiře a jeden v Alexandrii v posledních dvou dnech.

Hypotézu o politické motivaci činů posiluje dle agentur fakt, že ve všech případech došlo k událostem před budovami různých státních institucí, obvykle za provolávání protivládních hesel. Pouze mauretánský incident se z příslušné šablony vymyká — muž, jenž se pokusil upálit v metropoli Nuakšott během pondělka, patřil dle místních zdrojů k bohatším vrstvám, a motivace jeho činu zůstává nejasná.

Všech osm mužů se podařilo krátce po aktu uhasit a skončili v nemocnicích. Jeden z Alžířanů ovšem zraněním podlehl.

V souvislosti s množícími se pokusy o sebeupálení se různí analytici zamýšlí nad otázkou, zdali se vlna sociálních bouří s revolučním potenciálem může skutečně z Tuniska rozšířit. Spolehlivou odpověď zatím dát nelze. Jak v Alžírsku, tak v Egyptě, ale i v Libyi, Maroku a Jordánsku se sice v posledních dnech objevily podobně laděné demonstrace, dosud však nevyvolaly mohutnější odezvu.

Tunisané se zprvu bouřili vůči neschopnosti režimu bojovat s rostoucími cenami potravin, vlastní zkorumpovaností a vysokou nezaměstnaností absolventů škol. Teprve postupně začala na demonstracích převládat politická hesla. Pozorovatelé uvádějí, že s podobnými problémy jako Tunisko se již delší dobu potýká většina států arabského světa; podoby vlád, mocenských praktik i nabízejících se alternativ se ale stát od státu liší.

Střelba i demonstrace pokračují

V samotném Tunisku pokračovaly i v úterý přestřelky mezi příslušníky armády, hlídkujícími ve velkých městech, a dosud jasně neidentifikovanými gangstery, kteří v metropoli Tunisu spolupracují či přímo splývají s gardou uprchlého prezidenta bin Alího. V uváděném počtu obětí se agentury rozcházejí.

Na několika místech země se rovněž znovu objevily protesty s několikasethlavou účastí, jejichž cílem se stala v pondělí ustavená vláda. Demonstranti požadovali vesměs rezignaci staronového premiéra Ghannúčího, úplnou demokratizaci země a odchod všech prominentů starého režimu z mocenských pozic. Radikálnější srocení byla tuniskou policií rozehnána slzným plynem a vodními děly.

Ghannúčího kabinet národní shody navíc v úterý opustili čtyři ministři — dopravy, práce, zdravotnictví a bez portfeje. Tři z nich byli nominanty tuniského odborového svazu UGTT, již jako důvod rezignace uvedli obsazení všech důležitých postů delegáty Demokratického ústavního sdružení (RDC) — dosud dominantní vládnoucí strany v zemi.

Premiér Ghannučí hájil zastoupení bývalých prominentů bin Alího režimu argumentem, že lidé mimo RDC nemají o fungování státu přehled a museli by se s ním týdny seznamovat. Vláda má přitom fungovat pouze do předčasných voleb, které by měly proběhnout do dvou měsíců.

Podle zpráv z úterního podvečera ale sám Ghannúčí z RDC vystoupil. Podobný krok měl učinit i prozatímní prezident Fuád Mibazaa.

Staronový premiér slíbil po pondělním představení vlády konec cenzury, postupnou demokratizaci a propuštění všech politických vězňů, kterých je v Tunisku více než na Kubě. Islamistické i důsledně levicové strany však zatím zůstávají zakázány. V rozporu s dřívějšími zprávami se do Tuniska nevrátil ani islamistický vůdce Rašíd Ghannúší, který je od roku 1991 v britském exilu.