Společenský establishment se rozhodl normalizovat politickou situaci, která nastala po voličském vzdoru v posledních volbách do parlamentních komor a městských zastupitelstev. Metody, které k nastolení normalizace používá, jsou prastaré a mnohokrát vyzkoušené: manipulace fakty a přepisování minulého dění tak, aby lépe vyhovovalo oficiálnímu obrazu. Vymývání mozků se odehrává nenápadně. I proto si málokdo dokáže přiznat, že se nechá opít rohlíkem.

Novoroční projev Milouše Gustáva Klause

V čele tohoto posouvání společnosti ke světlým včerejškům již přes dvacet let stojí mistr ve vymývání mozků Václav Klaus. Slova jako „stabilita“ a „reformy“ používá již od počátků ekonomické transformace k zastírání či popírání negativních jevů, které provázejí celou jeho politickou éru. Kupříkladu: údajně kvůli nutné rychlosti reforem nebyl čas dát transformaci dostatečný právní rámec — tuto „transformační lež“ slýcháme již od počátku devadesátých let.

V posledním novoročním projevu projevil Klaus úpadek myšlení, srovnatelný snad jen se způsobem uvažování komunistických normalizátorů. Prezident třeba oznámil, že špatně rozhodovali politici, kteří nastoupili po něm, o vlastních, fatálních chybách tradičně pomlčel. Podle Klause jsme žili na dluh, který nikdo nesplácel. O tom, že největší část onoho dluhu tvoří tzv. transformační náklady (tedy především následky tunelování a dalšího rozkrádání, které Klausova česká cesta privatizace umožnila), jsme ovšem v jeho projevu nezaslechli ani slovo.

A volání po stabilitě Klaus oživil stejnými slovy, která použil, když se jeho poslední vláda začala otřásat v základech: „Potřebujeme vládu stabilní a funkční… Provede-li vláda reformy odvážně, rychle a racionálně a dokáže-li je občanům srozumitelně vysvětlit, jsem přesvědčen, že je česká veřejnost, která je společenstvím převážně rozumných lidí, pochopí a podpoří.“

Za tím, opět postaru, stojí v podtextu tento vzkaz:

Rozumní lidé jsou ti, kteří podpoří reformy v takové podobě, jak je vláda připraví. Kdo je nepodpoří, či dokonce si je dovolí kritizovat, je člověkem nerozumným. A aby vláda mohla reformy připravit, potřebuje klid na práci, nikoli brblání kritiků.

I od komunistických aparátčíků jsme se dozvídali totéž, a sice, že stabilita je za jakýchkoli okolností vyšší hodnotou než kvalita vládnutí.