Roztomilí spoluobčané,

dovolte mi, abych se vám v tento slavnostní den od srdce vysmál a popřál hodně štěstí, radosti, elánu a zdraví do roku 2011, protože to budete dost potřebovat. Už jen proto, že vám teď budu lhát, až se budou hory zelenat, a tvrdit, že to bude všechno lepší, klidnější, nadějnější, než roky minulé, když tedy pominu krásná léta mého premiérování, protože s touto zemí to začalo jít s kopce až po nich. Zkrátka to dobré, či spíše záplava úspěchů, co nás všechny čeká v roce 2011, se pozitivně projeví zejména na mém osobním životě a osobním životě mých souputníků, přátel a nohsledů z politicko-ekonomického souručenství.

V uplynulém roce jsme měli troje volby, v nadcházejících dvanácti měsících snad volit nepůjdeme, protože byste si svou minulou volbu měli vyžrat až do dna. Nebudou tedy předvolební kampaně a budeme moci snadněji předstírat, že vše je v nejlepším pořádku.

Rok 2011 — stejně jako ten právě skončený — bude zcela jistě rokem ekonomického růstu, nebo alespoň vyšších zisků osob mně blízkých, ale důsledky nedávné hospodářské krize budou zejména ve vašich peněženkách i nadále citelné.

Nemůže tomu být jinak. Žili jste si bez rezerv a na dluh. V letech 2004 až 2007 jste nevyužili příznivé situace k tomu, abyste zahájili potřebné změny. Rok 2009 a velkou část roku 2010 jste propásli čekáním na vládu, která by se do nich pustila. Ani nemluvě o tom, že teď přišly nepříjemné rozpočtové škrty, které však — samy o sobě — nezaručují, že se v budoucnu k podobným opatřením nebudeme muset vracet, protože až mi skončí prezidentování, chystám se v čele vlády nasekat další stamiliardové schodky, jako v těch sladkých devadesátých, kvůli kterým si zase budete muset utahovat opasky. Neměli bychom se sice — a už vůbec ne v dnešní den - strašit, ale musíte vědět, že reformy jsou a budou nezbytné. Jedině s jejich pomocí se dá zajistit, abychom se já a mí přátelé, souputníci a nohsledi a mé a jejich děti či vnuci nedostali do takových problémů, jakým dnes čelí některé země našeho kontinentu a vy sami.