Mýlí se Jindřich Šídlo, když ve svém neobyčejně půvabném textu líčí současné dění v sociální demokracii jako klukovskou hádku o to, čí drak vyletí výš. Ve skutečnosti se jedná o volbu mezi dvěma principiálními možnostmi, v jádru starou jako lidstvo samo. Není ale Šídlovou vinou, že musel do svého textu vložit větu „Takže jestli jsem to dobře pochopil,“ a pak psát způsobem, který je sice elegance sama, z nějž je ale zřejmé, že to, oč jde nyní v ČSSD, věru nepochopil vůbec.

Odpovědnost za to mají především sami sociální demokraté, ale ani jim to nelze příliš vyčítat. Jako celá společnost i oni sami jsou v šoku z výsledku voleb, s nímž nepočítali. Mysleli si, že budou vládnout, a zatím stojí tváří tvář přesile, jakou nezažili dvacet let. Jejich sebevědomí je otřeseno, přirozený vůdce minulé, byť zjevně přechodné, éry vyklidil pole a oni hledají v těžké době a v nepříznivých podmínkách nový směr.

Přitom jejich odpovědnost vůči společnosti nemůže být větší. Sociální demokracii — naší, evropské i světové — lze právem vytýkat tucty neduhů, ale jedna základní věc je nasnadě: režim, který se v českých zemích nyní uhnízďuje, buď přemůže ČSSD, anebo nějaká jiná organizace, která ale ještě není nikde vidět a nejspíše zatím ani nevznikla.

Odboráři budou vzdorovat prostříhávání sociálních sítí, občanská společnost se bude jistě vzpírat zužování prostoru svobody, zrodil se ProAlt jako krystalizační jádro, kolem nějž se z rozmanitých ostrůvku pozitivní deviace může postupně složit pevnina, na níž vyroste kulturně-politická alternativa, jež pohřbí samy předpoklady současného režimu tak, jako se už nyní podařilo znemožnit poradci Jochovi drmolit alespoň ty nejnestoudnější ze scestností, jež vyznává.

Leč přes všechny tyto dílčí nadstranické, občanské přísliby, jejichž prosazení se jeví být spíše otázkou půlgenerace než jednoho volebního období, zůstává otevřena otázka politické moci: tu musí někdo vzít z rukou Nečase a Drobila, Johna a Bárty, Kalouska a Klause a začít ji sám vykonávat radikálně odlišným způsobem, jenž namísto Spojených států George W. Bushe bude brát inspiraci v současné Skandinávii, Latinské Americe či československé masarykovské tradici.

Nemůžeme vyloučit, že Česká strana sociálně demokratická v tomto ohledu zcela selže a vystaví českou společnost nutnosti hledat nového nositele takovéto naděje. Ten ale není nikde na obzoru ani v zárodku. Je tudíž nutné pokoušet se do dna vyčerpat možnosti, že právě ČSSD vyspěje v sílu, která bude odborům, občanské společnosti i ProAltu spolehlivým a tvůrčím spojencem.