Jak vyřešit problém přizpůsobivých občanů
Roman SikoraStále zřetelněji se ukazuje, že problém české společnosti nespočívá v občanech nepřizpůsobivých, jak se obvykle soudí, ale právě naopak. Nezdravé společenské ovzduší vytvářejí především občané přizpůsobiví. Naštěstí se tento ožehavý problém už konečně začíná řešit a kde jinde než v Praze.
V nářku příznivců levice nad povzbudivým směrem, jímž se naše společnost právě chystá vydat, a v jásotu pravice nad tím, že se v této zemi konečně bude žít šťastně a každý dostane, co zaslouží, zaniká přece jen jedna základní otázka. Ze středu pozornosti poněkud vymizel problém s nepřizpůsobivými občany.
Mohou za to snad i ty povodně, které přehlušily leccos, anebo zaneprázdnění představitelů vládních stran zaujatých porcováním kořisti. Nikdo se o této kategorii zatím nestačil příliš rozvyprávět. Možná i proto, že Řápková ještě stále hledá svůj diplom z plzeňských práv. Občas se sice ještě něco špitne o zneužívačích sociálních dávek, kteří se do určité míry kryjí s kategorií nepřizpůsobivých, ale bývalo to ještě nedávno slavnější.
A tak se není čemu divit, když už téma nepřizpůsobivosti přinejmenším dočasně zmizelo ze zorného úhlu zodpovědných, že nadále zůstal nepovšimnut i mnohem zásadnější problém, který naši společnost sužuje a který je se skupinou nepřizpůsobivých nerozlučně spjat. Je to dosud podceňovaná skutečnost, že, ačkoli se problém nepřizpůsobivých občanů nesmí podceňovat, mnohem závažnějším problémem české společnosti je problém s občany přizpůsobivými.
Skvělý článek, díky.
Jediná přizpůsobivost je dle mého názoru potřebná - hlasu svědomí .
Dočasné "balení" i mimo názor jiný či názory většiny je myslím často se v životě opakující, pokud jednáme v souladu s hlasem svobodného svědomí.
Je jistě potřebné smět myslet a jednat každý z nás osobně v souladu se svým svědomím, ale zároveň je i demokratické respektovat vládu vzniklou ze svobodných demokratických voleb a z vůle většiny volících občanů dle platného volebního systému (jak jsem včera a dnes zmiňovala podrobněji např. i u posledního článku J. Patočky).
Vždyť už naše báby říkávaly: Komu pán Bůh funkci, tomu taky rozum. Respekt musí být a disciplína k tomu. A až nás začne vláda mlátit po hlavě, s respektem se nám bude hned líp snášet.
Ale Joch dnes v rádiu říkal, že střílet se zatím nebude, že není na náboje. Ale pak zase řekl, že to byl jen žert. Tak nevím, jak tomu rozumět...
Jedním terénním pracovníkem jsem byl upozorněn na to, že obyvatelé vyloučených lokalit nejsou nepřizpůsobiví, ale naopak velmi přizpůsobiví, ale na jiné sociální poměry a podmínky. Strach mluvit o skutečných aktérech a problémech je mnohem větší než strach z policie a neonacistů. Jde o to, aby i v tomto případě byly prolamovány povrchní pohádky mainstreamových médií, ale šlo se k jádru věci.
Respektovat vládu, která vznikla volbou těch, kteří volili jinak než já, je možné v tom smyslu, že budu respektovat - co jiného mi ostatně zbývá - zákony, které v reálném čase platí.
Jinou povinnost, paní Hyldebrantová, nemám.
Pokud tato vláda - založená na koaličních stranách, které jsem nevolil - bude usilovat o změny i kdyby v souladu se svým - pro mně ovšem nepřijatelným - programem, je pro mne zcela legitimní udělat v rámci veřejného prostoru zákona a příslušných legálních aktivit COKOLI, abych jí v tom zabránil ...
Nabo snad ne - paní Hyldebrantová, jistě aspoň standardní (jak doufám) demokratko?
Chcete mi snad toto právo upřít?