Útoky jemenských Hútíů, vojenské a politické skupiny zajdíjských šíitů, na lodě v Rudém moři otřásly světovým obchodem. Mnohé nákladní lodě se důležité námořní trase vyhýbají a vydávají se na dlouhou objížďku kolem mysu Dobré naděje. Útoky také prohloubily ekonomické problémy Egypta, který se potýká s propadem příjmů za tranzitní poplatky v Suezském průplavu.

V zájmu solidarity s Palestinci v Gaze je deklarovaným cílem Hútíů narušit námořní obchod s Izraelem a jeho podporovateli. Čelní představitelé jemenských povstalců prohlašují, že nedojde k zastavení žádné z operací, dokud neustane válka v Gaze a blokáda jejího území. Spojené státy v reakci na hútíské útoky zahájily vojenskou operaci Prosperity Guardian k zajištění bezpečné plavby v Rudém moři, do které se mimo jiné zapojila Velká Británie, Itálie, Německo, Kanada nebo Bahrajn.

Podle mnoha názorů nemusí ani teoretické příměří v Pásmu Gazy znamenat konec hútíských útoků. Hútíové získali otřesením mezinárodního obchodu v jednom z nejdůležitějších takzvaných škrtících bodů světovou pozornost.

S afrikanistou Janem Záhoříkem a geografem Jiřím Preisem, kteří působí na Západočeské univerzitě v Plzni, jsme se bavili o skutečných motivacích a ambicích Hútíů, ale vztazích s Íránem a Saúdskou Arábií, vlivu Číny v regionu a dopadech na budoucí vývoj v Jemenu.

Nicholas W. Stephenson Smith, autor knihy Koloniální chaos na jihu Rudého moře, tvrdí v článku pro Foreign Policy, že chaos do Rudého moře přinesl už kolonialismus. Argumentuje, že v důsledku evropského kolonialismu se region rozčlenil na mozaiku vysoce militarizovaných, o protekci usilujících a vzájemně si konkurujících stáních celků.

Zároveň připomíná i nedávnou historii námořních konfliktů mezi Izraelem a Íránem nebo nekontrolovatelné pašování zbraní a drog. Současná vlna útoků hútíských ozbrojenců na kontejnerové lodě je podle něj „jen poslední kapitolou ze série problémů Rudého moře“. Jaký je váš pohled?

Jan Záhořík: Určitě bych nesvaloval vinu jen na kolonialismus. Důležitým faktorem, který stojí za tím, co se děje v širší oblasti Rudého moře včetně Perského zálivu a části Indického oceánu, je sunnitsko-šíitský spor. Ten reprezentuje zejména rivalita mezi Saúdskou Arábii a Íránem. Bezpečnému provozu v oblasti Rudého moře navíc nepomáhá ani nestabilita v Africkém rohu. Skutečná militarizace regionu se navíc odehrála až v posledních dekádách. Vinu na tom částečně nese dědictví studené války, zejména v Africkém rohu.

Samozřejmě, že z mezinárodního a geopolitického hlediska je oblast Rudého moře zcela zásadní, protože tudy proplouvá přes třicet tisíc lodí ročně. Vzhledem k tomu, že alternativou, jak se dostat z Asie do Evropy, je obeplout Afriku, je jasné, že pozornost mezinárodního společenství je do této oblasti o to více upřena, což bumerangovým efektem posiluje pnutí mezi jednotlivými aktéry. Jde o problém, který má zkrátka více historických a geopolitických vrstev.

Jiří Preis: Z Evropanů to byli první Portugalci, kteří se vstupem do Rudého moře vytvořili systém kontrolních bodů, pomocí něhož ovládali celý region. Stalo se to v období, kdy obepluli Afriku a dostali se do Indického oceánu, kde si vytvořili monopol na obchod. Tak vlastně nastartovali to, o čem Smith píše.

Vedle kolonialismu a rivality šíitů a sunnitů bych připomněl rovněž rivalitu mezi arabským světem a Izraelem. Z hlediska mezinárodního obchodu jde o velice důležitý aspekt. Cokoli Izrael, potažmo západní koalice, která deklaruje do určité míry Izraeli podporu, udělá, dále prohlubuje pnutí v regionu. Jde o výbušnou oblast, kde hrozí další zhoršení situace.

Zmínili jste pozornost, již zbytek světa soustředí do tohoto regionu, jako důležitý předpoklad současných akcí Hútíů. Veřejně deklarují, že chtějí pomocí útoků nastolit téma příměří v Gaze. Objevily se přitom zprávy, že přípravy na útoky měly probíhat už před 7. říjnem a následnou izraelskou intervencí v Gaze. Co je skutečným hlavním motivem hútíjských ůtoků?

Jan Záhořík: Myslím si, že Hútíové jsou typickým případem proxy jednotek, které jsou štědře sponzorovány z Íránu. Bez něho by pravděpodobně nevydrželi dosud relativně úspěšně vzdorovat silnějším a početnějším soupeřům z řad koalice tvořené Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty.