Výsledky takzvaného soutěžního dialogu na budoucí podobu Hlavního nádraží v Praze vzbudily emoce. Zvítězil návrh, jenž spočívá na myšlence odstranit půlku haly a nahradit ji expresivně tvarovanou otevřenou dřevěnou konstrukcí.

Stávající hala Hlavního nádraží v Praze je prý pro plánovaný počet cestujících nedostatečná. Ze současných devadesáti tisíc cestujících se má v roce 2050 — po vybudování metra D, takzvaného metra S, tedy tunelů pro příměstskou železnici, a tratí pro rychlovlaky — vyšplhat denní objem až na dvě stě tisíc cestujících.

Prostor pro cestující však zabírají komerční plochy realizované při miliardové rekonstrukci dokončené před třinácti lety. Jak ale nedostatek prostoru pro čekání cestujících vyřeší s velkou slávou představená dřevěná konstrukce střechy, která nemá ani stěny, ani dveře, a bude tak po většinu roku — za zimy, větru, prudšího deště, ale i horka — prakticky nevyužitelná?

Vyloženě směšně vyznívá obhajoba návrhu jako ekologické konstrukce. Jak totiž může být ekologické zbořit nedávno zrekonstruovanou budovu a nahradit ji novou — zejména s ohledem na výrobu a dovoz materiálů, odvoz starého materiálu a provoz nové stavby? Nemluvě o tom, že dřevěná konstrukce má být napuštěna plastem, aby alespoň trochu odolávala povětrnostním vlivům.