19. června proběhy v nejlidnatějším regionu Španělska a tradiční baště španělské levice volby do místního parlamentu. Jejich výsledek nevěstí pro španělskou levici do voleb v příštím roce nic příznivého a naopak naznačil výrazný vzestup konzervativců a krajní pravice.

Konzervativní Lidová strana (Partido Popular) zaznamenala historické vítězství a se ziskem přes 43 procent urvala většinu v regionálním parlamentu. Andalusie je přitom regionem, kde dlouhodobě vyhrávala španělská sociální demokracie (PSOE) a další regionální zelená a levicová uskupení.

Rekordní úspěch ale slavila také krajní pravice v podobě strany Vox, naopak levice zaznamenala nejhorší výsledek od prvních demokratických voleb v postfrankistickém Španělsku. Volební zisk andaluských sociálních demokratů, kteří před dvaceti lety získávali přes polovinu všech hlasů, klesl na 24 procent.

Uvnitř PSOE se po této historické prohře zintenzivňuje debata o budoucím směřování této největší španělské strany, obzvláště v situaci, kdy po volbách může být pomyslným jazýčkem na vahách ultrapravicový Vox a to poprvé i na celostátní úrovni. Problémy řeší také levicově populistické uskupení Podemos, které s každými dalšími volbami ztrácí podporu.

Dříve třetí nejsilnější španělská politická síla kandidovala v červnových andaluských volbách rozdělená mezi dvě uskupení, přičemž značku Podemos nemělo ani jedno z nich. Poslední průzkumy stejně jako andaluské volby naznačují zjevný pokles preferencí levicových stran i v celém Španělsku, kde doposud mají parlamentní většinu.

Podle současných průzkumů může po volbách reálně vytvořit většinu koalice lidovců (PP) a Vox. Server EU Elects, který dlouhodobě zaznamenává různorodé relevantní průzkumy napříč evropskými státy, odhaduje pro Vox podporu téměř 16 procent a pro konzervativní lidovce přes 32 procent. Podpora pro sociální demokraty přitom klesla na 24 procent a španělská radikální levice v čele s Unidad Podemos se drží pod 11 procenty.

Krajní pravice poprvé od smrti diktátora Franca opět u vlády

Ve Španělsku, zatíženém dědictvím autoritativní a ultrakonzervativní pravice, měla současná krajní pravice dlouho minimální podporu. Podobně jako v sousedním Portugalsku tu ještě do roku 2019 neexistovala parlamentní krajně pravicová nebo pravicově-populistická strana.

Jak ve svém článku uvedl nejcitovanější politolog zaměřující se na populismus a extremismus Cas Mudde, pokud jde o volební úspěch krajní pravice, během tří let se Španělsko proměnilo z evropské výjimky v evropský průměr. V celostátních volbách v roce 2016, kdy po celé Evropě krajní pravice sklízela úspěchy se svou protiimigrační a xenofobní rétorikou, získal Vox pouhých 0,2 %. Částečně byl zřejmě důvodem jeho neúspěchu i fakt, že do té doby dokázala nacionalistické pozice zastávat i lidová strana, která rozhodně nesnese srovnání například s německou CDU merkelovského ražení.

Do národně konzervativních pozic pak pod vlivem spojenectví s lidovci a stranou Vox přešla v poslední době také středopravicová strana Ciudadanos, která se letos do andaluského parlamentu nedostala vůbec a podle průzkumů by vypadla i ze španělského parlamentu.

Vox postupem času dokázal vyrůst zejména díky úsilí o větší centralizaci ve vztahu ke snahám Katalánska o nezávislost. V průzkumech začal masivně stoupat v říjnu 2018, kdy se rozhořelo napětí okolo prvního výročí katalánského referenda. Preference strany pak prudce vyskočily v prosinci 2018, během násilných policejních zásahů proti stoupencům nezávislosti v Barceloně.

Vzhledem k tomu, že katalánské téma zůstalo v popředí tehdejší politické debaty, získal Vox ve volbách v dubnu 2019 10,3 procent a v druhých volbách o půlroku později— po prvotních neúspěšných pokusech o sestavení vlády PSOE a Unidad Podemos — dosáhl přes 15 procent. Strana Vox, patřící do stejné politické frakce Evropské parlamentu jako ODS, tak byla od doby svého vzniku v roce 2013 až do letošního března stranou s nulovým koaličním potenciálem. Na jaře letošního roku ale v regionu Kastilie a Léon uzavřela s Voxem koalici právě Lidová strana.

Krajní pravice se tak ve Španělsku (byť na regionální úrovni) dostala k moci poprvé od smrti diktátora Francesca Franca. Spolupráce mezi Lidovou stranou a Voxem probíhala i v Andalusii a během volební kampaně byla případná koalice Lidové strany a Voxem jedním z (neúspěšných) předvolebních témat levicových stran. Právě zde Vox v prosinci 2018 s 11 procenty poprvé prorazil do regionálního parlamentu.

Strana Vox se zároveň, na rozdíl od řady jiných krajně pravicových a pravicově populistických stran, které se posunuly k takzvanému „welfare šovinismu“ — tedy vizi sociálního státu pouze pro etnicky nebo národnostně definovanou skupinu obyvatel, neodvrátila od ekonomicky neoliberálního diskurzu, který byl charakteristický pro radikálně pravicovou vlnu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století.