Volby v Andalusii jako zrcadlo pro Španělsko: sílí konzervativci i krajní pravice
Ondřej ČížekV regionálních volbách ve španělské Andulusii výrazně ztratila levice. Výsledek napovídá rozložení sil před celostátními volbami příští rok. Krajní pravice sílí a v klimatické krizi se snaží proti sobě poštvávat rozdílné skupiny a regiony.
19. června proběhy v nejlidnatějším regionu Španělska a tradiční baště španělské levice volby do místního parlamentu. Jejich výsledek nevěstí pro španělskou levici do voleb v příštím roce nic příznivého a naopak naznačil výrazný vzestup konzervativců a krajní pravice.
Konzervativní Lidová strana (Partido Popular) zaznamenala historické vítězství a se ziskem přes 43 procent urvala většinu v regionálním parlamentu. Andalusie je přitom regionem, kde dlouhodobě vyhrávala španělská sociální demokracie (PSOE) a další regionální zelená a levicová uskupení.
Rekordní úspěch ale slavila také krajní pravice v podobě strany Vox, naopak levice zaznamenala nejhorší výsledek od prvních demokratických voleb v postfrankistickém Španělsku. Volební zisk andaluských sociálních demokratů, kteří před dvaceti lety získávali přes polovinu všech hlasů, klesl na 24 procent.
Uvnitř PSOE se po této historické prohře zintenzivňuje debata o budoucím směřování této největší španělské strany, obzvláště v situaci, kdy po volbách může být pomyslným jazýčkem na vahách ultrapravicový Vox a to poprvé i na celostátní úrovni. Problémy řeší také levicově populistické uskupení Podemos, které s každými dalšími volbami ztrácí podporu.
Dříve třetí nejsilnější španělská politická síla kandidovala v červnových andaluských volbách rozdělená mezi dvě uskupení, přičemž značku Podemos nemělo ani jedno z nich. Poslední průzkumy stejně jako andaluské volby naznačují zjevný pokles preferencí levicových stran i v celém Španělsku, kde doposud mají parlamentní většinu.
Podle současných průzkumů může po volbách reálně vytvořit většinu koalice lidovců (PP) a Vox. Server EU Elects, který dlouhodobě zaznamenává různorodé relevantní průzkumy napříč evropskými státy, odhaduje pro Vox podporu téměř 16 procent a pro konzervativní lidovce přes 32 procent. Podpora pro sociální demokraty přitom klesla na 24 procent a španělská radikální levice v čele s Unidad Podemos se drží pod 11 procenty.
Krajní pravice poprvé od smrti diktátora Franca opět u vlády
Ve Španělsku, zatíženém dědictvím autoritativní a ultrakonzervativní pravice, měla současná krajní pravice dlouho minimální podporu. Podobně jako v sousedním Portugalsku tu ještě do roku 2019 neexistovala parlamentní krajně pravicová nebo pravicově-populistická strana.
Jak ve svém článku uvedl nejcitovanější politolog zaměřující se na populismus a extremismus Cas Mudde, pokud jde o volební úspěch krajní pravice, během tří let se Španělsko proměnilo z evropské výjimky v evropský průměr. V celostátních volbách v roce 2016, kdy po celé Evropě krajní pravice sklízela úspěchy se svou protiimigrační a xenofobní rétorikou, získal Vox pouhých 0,2 %. Částečně byl zřejmě důvodem jeho neúspěchu i fakt, že do té doby dokázala nacionalistické pozice zastávat i lidová strana, která rozhodně nesnese srovnání například s německou CDU merkelovského ražení.
Do národně konzervativních pozic pak pod vlivem spojenectví s lidovci a stranou Vox přešla v poslední době také středopravicová strana Ciudadanos, která se letos do andaluského parlamentu nedostala vůbec a podle průzkumů by vypadla i ze španělského parlamentu.
Vox postupem času dokázal vyrůst zejména díky úsilí o větší centralizaci ve vztahu ke snahám Katalánska o nezávislost. V průzkumech začal masivně stoupat v říjnu 2018, kdy se rozhořelo napětí okolo prvního výročí katalánského referenda. Preference strany pak prudce vyskočily v prosinci 2018, během násilných policejních zásahů proti stoupencům nezávislosti v Barceloně.
Vzhledem k tomu, že katalánské téma zůstalo v popředí tehdejší politické debaty, získal Vox ve volbách v dubnu 2019 10,3 procent a v druhých volbách o půlroku později— po prvotních neúspěšných pokusech o sestavení vlády PSOE a Unidad Podemos — dosáhl přes 15 procent. Strana Vox, patřící do stejné politické frakce Evropské parlamentu jako ODS, tak byla od doby svého vzniku v roce 2013 až do letošního března stranou s nulovým koaličním potenciálem. Na jaře letošního roku ale v regionu Kastilie a Léon uzavřela s Voxem koalici právě Lidová strana.
Krajní pravice se tak ve Španělsku (byť na regionální úrovni) dostala k moci poprvé od smrti diktátora Francesca Franca. Spolupráce mezi Lidovou stranou a Voxem probíhala i v Andalusii a během volební kampaně byla případná koalice Lidové strany a Voxem jedním z (neúspěšných) předvolebních témat levicových stran. Právě zde Vox v prosinci 2018 s 11 procenty poprvé prorazil do regionálního parlamentu.
Strana Vox se zároveň, na rozdíl od řady jiných krajně pravicových a pravicově populistických stran, které se posunuly k takzvanému „welfare šovinismu“ — tedy vizi sociálního státu pouze pro etnicky nebo národnostně definovanou skupinu obyvatel, neodvrátila od ekonomicky neoliberálního diskurzu, který byl charakteristický pro radikálně pravicovou vlnu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století.
Celkově je diskurz strany charakterizován kombinací autoritářství, nativismu a španělského nacionalismu, prolnutého tržím fundamentalismem, který tvoří nedílnou součást identity této strany.
Představitelé Voxu sice na jednu stranu zdůrazňují, že Španělé by už neměli mluvit o občanské válce a frankismu, na druhou stranu ale například předseda strany Santiago Abascal ve španělském parlamentu řekl, že levicová koalice PSOE a United Podemos je nejhorší vládou, jakou Španělsko za posledních osmdesát let mělo, čímž dal najevo, že podle něj je tato demokraticky zvolená vláda horší než Frankova diktatura.
Klimatická krize optikou krajní pravice — popírání vlivu člověka na klima a etnonacionalistický boj o zdroje
Politická situace v nejlidnatějším a druhém největším autonomním společenství Španělska často zrcadlí ty nejpalčivější problémy celé země. Andaluský výsledek je tak lakmusovým papírkem pro budoucí úspěch krajní pravice na Pyrenejském poloostrově.
Probíhající klimatická krize, která nejcitelněji dopadá právě na zemědělskou Andalusii, má nejen tvrdé ekologické, ale i sociální a hospodářské dopady. Letošní zpráva Koordinátora zemědělských a chovatelských organizací (COAG) uvádí, že změna klimatu způsobuje španělskému zemědělskému sektoru ztráty ve výši 550 milionů eur ročně, což odpovídá přibližně šesti procentům jeho celkové hodnoty.
Z výzkumu dále vyplynulo, že zvýšení globální teploty o 1,5 °C nad předindustriální průměr by mohlo vést ke ztrátě 80 procent zemědělské půdy vhodné pro pěstování specifických andaluských olivových odrůd, jako jsou manzanilla nebo hojablanca. V Andalusii se přitom nachází až 60 procent všech španělských olivových hájů a zemědělský sektor zaměstnává 8,7 % obyvatelstva — dvakrát víc než ve zbytku Španělska.
Klimatická krize v podobě rekordních vln veder a sucha se dostala také do popředí předvolební politické debaty. Reagoval na ni také Vox, který však ve své rétorice vliv člověka na klimatickou změnu odmítá a představitelé strany často označovali změnu klimatu za podvod a environmentální hnutí za „globalistické spiknutí“ proti národní suverenitě a prosperitě. Přestože ultrapravicová strana ignoruje a popírá příčiny současné krize, vycítila příležitost a přislíbila andaluským zemědělcům rozsáhlé investice do obnovy zemědělství.
Dříve tradiční voliči levice se tak nyní začínají více přiklánět k interpretaci krajní pravice, která na jednu stranu klimatickou změnu popírá a zároveň tvrdí, že technologie a investice mohou překonat jakoukoli klimatickou hrozbu a umožnit tak prosperitu venkova, který kromě sucha trápí i související vylidňování.
Na exemplární příklad krajně pravicové rétoriky v souvislosti s postupující klimatickou krizí poukázala reportáž Politico z andaluského městečka Los Palacios y Villafranca, kde Vox ve své kampani mobilizoval proti severnějším částem Španělska s tím, že se údajně nechtějí dělit o vodu a vinu připsal i politice Evropské unie. Tato interpretace krajně pravicového oportunismu v jednom z klimaticky nejpostiženějších evropských regionů nabízí exemplární představu o krajně pravicové vizi budoucnosti v časech postupující klimatické krize.
Zatímco přístup k základním potřebám, jako jsou voda, teplo a čistý vzduch, bude stále obtížnější, krajní pravice bude štvát jednotlivé komunity a společnosti proti sobě v honbě za ukořistěním základních komodit. Jak poznamenal vedoucí odborové akce organizace COAG Andoni García, přijmout dnes opatření k udržení oteplování pod 1,5 °C je účinnější a méně nákladné než je ignorovat. „Prevence změny klimatu nám proto pomůže ochránit naše zemědělství a hospodářství,“ uvedl García.