Výčet levicových premiérů v Evropě v posledních letech připomíná detektivku Agathy Christie — postupně se jejich počty tenčí, až tam nakonec možná nezbyde žádný. Nejenže se jim nedaří proniknout do vlády, mnohde už ani nemají zastoupení v parlamentu. V těch nejhorších případech, třeba u nás, sledujeme nedůstojnou likvidaci více než stoleté značky.

Jistou vzpruhou, která tento scénář téměř přesně před rokem narušila, bylo zvolení britských labouristů. Od té doby ale zase v Německu SPD spadla do role menšího partnera konzervativců, stejně jako v Rakousku. Zemí, kde se však navzdory všemu sociální demokraté drží, je Španělsko. Alespoň prozatím.

Španělský předseda vlády Pedro Sánchez navíc patří k nejvýraznějším politikům nejen na levé straně politického spektra. Na rozdíl od Olafa Scholze nebo Keira Starmera, kteří jsou sociálnědemokratickými politiky v mnoha ohledech jen podle názvu jejich stran, Sánchez udržuje levicový směr své politiky relativně nekompromisně. Není proto divu, že skomírající evropská sociální demokracie hledá v Madridu inspiraci.

Ani na Pyrenejském poloostrově ale není situace idylická. Sánchez vládne od roku 2018 a za těch sedm let čelil nespočtu krizí, které dokázal — často i díky kurážným rozhodnutím — nakonec zvládnout. Nyní však on a jeho Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) čelí dosud nejvážnějšímu problému — korupčnímu skandálu, který se odehrával nebezpečně blízko premiérovy osoby.

Politická těžká váha

Někdejší vysokoškolský učitel s doktorátem z ekonomie a madridský komunální politik se do čela PSOE dostal už v roce 2014, a to v podstatě jako outsider. Sociální demokraté tehdy zažívaly podobně těžké chvíle, jako jejich evropští kolegové dnes. Z doby finanční krize vyšla strana bezradná a zdiskreditovaná, na stranický establishment už voliči nebyli zvědaví a zdálo se, že levicový prostor připadne spíše radikálnějšímu hnutí Podemos, vedenému politologem a televizní celebritou Pablem Iglesiasem.

To byla chvíle pro Pedra Sáncheze, který si však kontrolu nad svou stranou musel vybojovat. Jeho opatrní kolegové totiž prosazovali vstřícný přístup k lidovcům (PP) Mariana Rajoye. Sánchez se k tomu ale propůjčit nechtěl, a tak se raději na čas vzdal vedení strany i poslaneckého mandátu. „Nepůjdu proti své straně ani proti svým volebním slibům,“ vysvětloval tehdy. Nekompromisní jednání mu vyneslo body a do čela PSOE i funkce vůdce opozice se vrátil silnější. Když pak lidovce zbrzdila korupční kauza, byl najednou v čele menšinové vlády.