O spacácích, karimatkách a heroickém táboření v malostranských palácích

Jan Gruber

Obstrukce jsou zpátky. Sněmovna jedná, ale nic neschvaluje. Koaliční poslanci hrdinně bivakují pod bohatě zdobenými stropy v domnění, že to voliči ocení. Opravdu je ale v dnešní době pálí korespondenční volba a elektronická evidence tržeb?

Poslanci by vedle jiného měli vynikat i v disciplíně spaní na stole. Grafika Pixabay

Sněmovna se znovu utápí v obstrukcích. Mimořádná schůze, kterou svolala vládní koalice s cílem prosadit šestici předloh — například zrušení elektronické evidence tržeb, zavedení korespondenční volby, ukončení pandemické pohotovosti nebo snížení pojistného na veřejné zdravotní pojištění — se protáhla přes noc, aniž by poslanci hlasovali byť o jediném z předložených zákonů. A všichni očekávají, že další probdělé noci budou následovat.

Zákonodárci vládních stran se prý na únavné, sáhodlouhé a nevěcné blábolení svých kolegů z řad politických hnutí ANO a SPD připravili. Do médií vyhlašovali, že se o víkendu vyspali do zásoby. A své kanceláře vybavili spacáky s karimatkami. „Myslím, že si tady potřebujeme dát jedno noční cvičení, abychom zjistili, kdo má většinu,“ poznamenal na začátku schůze sněmovní veterán Marek Benda.

V zásadě tak zopakoval to, co již před lety v jednom ze svých nálezů konstatoval Ústavní soud: Rolí menšiny je artikulace menšinových zájmů, předkládání alternativních návrhů a důsledná kontrola většiny. Menšina podle soudců může blokovat nebo oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, není však oprávněna je zcela zhatit. Pokud by tak učinila, popřela by tím samu podstatu parlamentarismu.

Legitimita opoziční obstrukce je proto krajně sporná. Navíc ani jeden z projednávaných tisků nemá ambici zásadním způsobem přepsat pravidla fungování demokratického právního státu, nežene zemi vstříc katastrofě, naopak všechny přestavují zcela běžnou agendu. Politická hnutí ANO a SPD si jen z rozličných důvodů nepřejí jejich schválení, a proto se rozhodla Poslaneckou sněmovnu zablokovat.

Obstrukční kultura

Vládní koalice si ovšem na jejich hraniční počínání nemůže jednoduše stěžovat. Byli to totiž občanští demokraté, kteří spolu se Zelenými s rozsáhlými obstrukcemi před dvanácti lety začali. Pokračovali s nimi pak i v posledních dvou volebních obdobích. Namátkou lze zmínit jejich pokusy o paralýzu Sněmovny při projednávání služebního zákona, elektronické evidence tržeb nebo volby členů mediálních rad.

Rozdíl mezi chováním tehdejší a dnešní vládní koalice spočívá leda v tom, že ani Bohuslav Sobotka, ani Andrej Babiš nenutili poslance a spolu s nimi i zaměstnance dolní komory Parlamentu, aby v malostranských palácích pravidelně tábořili. „Budeme se muset obrátit na inspektorát práce, protože je tu porušována hygiena práce, což není v pořádku,“ varovala vládu obstruující Alena Schillerová.

Jakkoliv je pravděpodobné, že se obstrukci politických hnutí ANO a SPD podaří dříve či později zlomit, zůstává otázkou, zda koaliční poslanci heroickým bivakováním ve svých kancelářích dosáhnou něčeho podstatného a získají si přízeň těch, kteří kabinetu Petra Fialy dvakrát nefandí. Prosazování vlastního programu je bezesporu správná věc, ale opravdu dnes lidi pálí zrovna korespondenční volba?

V době, kdy země čelí souběhu několika závažných krizí, by nebylo možné namítnout ani zbla proti tomu, kdyby se vláda po několik dní a nocí pokoušela proti vůle opozice prosadit rozsáhlou pomoc chudnoucím domácnostem. To ovšem není tento případ. Schválení ani jednoho ze šestice materiálu zvlášť nespěchá, a není proto nezbytné se jejich projednáváním právě v těchto dnech nepatřičně vysilovat

Opozice to — zdá se — pochopila a svůj čas využívá k rozsáhlým výpadů vůči Fialovu kabinetu, jemuž sice vyčítá kde co, ale soustředí se právě na rozsah dosavadní podpory lidí, již si přestávají vědět rady s tím, z čeho příští měsíc zaplatí účty. Vládní koalice může v tomto vyčerpávajícím zápase získat jen pramálo, ale ztratit ledasco. Je s podivem, že to nevidí.

advertisment